Na papíře většina těchto prohlášení vypadá velmi dobře, a byť jsem přesvědčen, že informační technologie zajímají velmi omezený okruh lidí, může se stát, že to bude v budoucnu ten rozdílový parametr, podle kterého bude volič neboli konzument nějaké služby státu volit.
Navíc se díky aktuální situaci kolem virové nákazy ukazuje, že digitalizace procesů, fyzická absence pracovníků v kancelářích neznamená pro organizaci paralýzu. Naopak, objevujeme možnost skutečné digitální praxe v úřadech, znovu a tenkrát „naostro“ hledáme nové cesty, jak si prostřednictvím informačních technologií opravdu ulehčit práce. Tentokrát nikoliv naoko, ale se skutečnou ambicí něco opravdu změnit, protože se mnozí z nás snaží ochránit to nejcennější, co máme – vlastní zdraví. Popravdě, neznám lepší motivaci.
Definice problému – vendor lock-in jako překážka digitalizace
V souvislosti s rozvojem technologií a schopností úředníků pochopit přidanou hodnotu IT pro výkon úřadu docházelo v průběhu 90. let minulého století k zcela zásadním událostem, s jejichž následky se veřejná správa potýká dodnes. První vlna specialistů na IT vzešla z úředníků, kterým nebylo cizí objevovat nové technologie, de facto přidanou hodnotu počítačů na chod úřadu. Dokázali ovládnout tehdejší technologie, díky kterým začaly vznikat zárodky prvních agendových systémů. Tito aktivní úředníci využili geniálním způsobem něco, co je dnes pro řadu firem na trhu absolutně nedosažitelné – důvěry. Opustili totiž úřad a založili své vlastní malé firmy, které začaly dodávat do státního sektoru první řešení. Díky důvěře ke svým bývalým kolegům úředníci spustili proces, který trvá dodnes a kterému se odborně říká vendor lock-in, tedy zámek dodavatele.
Vyskladňování know-how směrem k dodavatelům
Důvěra úředníků ve své bývalé kolegy způsobila systematické vyskladňování znalostí o nastavení procesu, systémů, vazeb a významu dat v rámci agend úřadů. To mělo za následek, že dodavatel, byť se jednalo o bývalého kolegu, začal mít mnohem větší znalost o fungování digitalizovaného procesu. To se dělo z logiky věci, úředníci se soustředili na interní fyzický proces, zatímco dodavatelé na to dokázali navazovat vývojem systémů na míru úřadu. To ovšem způsobilo nerovnovážný stav ve znalostech fungování IT, a rozdíl se s přibývajícími roky neustále prohluboval. Dnes je tedy stav takový, že aby úřad dokázal vypsat zadávací dokumentaci, musí buď zariskovat a pokusit se vypsat soutěž na základě svých limitovaných znalostí, nebo vtáhnout do hry současného dodavatele, který má eminentní zájem na pokračování smlouvy. To je samozřejmě neudržitelný stav. A takový stav můžeme identifikovat v mnoha státních institucích. Ty dlouhodobě doplácejí na stav, kdy není jednoznačný vhled do vlastní architektury, a to se týká i kritických částí architektury, jako jsou systémy pro ekonomickou agendu, evidenci majetku, napojení na registry atp. Důsledkem toho potom musí poptávat na rozvoj interních systémů pouze jednoho dodavatele, který systém navrhl a provozuje. A to je dlouhodobě neudržitelný stav, vzhledem k nutnosti využití výjimky z hospodářské soutěže, tedy jednacího řízení bez uveřejnění, tzv. JŘBU.
Nadužívání JŘBU je rizikové a nekoncepční chování
Současný stav v rámci mnoha úřadů je právě významně ovlivněný dlouholetým vztahem s dodavatelem, který de facto vyvinul systém namíru. Tím, že úřad využívá pro rozvoj interních systémů 20 nebo 30 let, dosáhne tento dodavatel absolutního, ale nezáměrného vendor lock-in. K jakémukoliv rozvoji systémů je tedy nutné přizvat tohoto dodavatele, který je jediným vlastníkem know-how fungování interních systémů. Je současně architektem, tvůrcem interního ekosystému. Za současného stavu je nemožné provozovat a rozvíjet nový informační systém bez tohoto dodavatele, což má za následek velmi časté využívání JŘBU.
Jak omezit vliv dodavatele – zmírnit vendor lock-in?
Byť zákon o veřejných zakázkách využití JŘBU nijak nezakazuje, je jeho časté využívání rizikové ve vztahu ke kontrolním orgánům státu. Tlak na jeho omezování se objevuje ve veřejné správě až kolem roku 2008, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže začal řešit první typologicky podobné námitky na vypisování a průběh některých státních zakázek. Od té doby tlak na omezení vlivu jednoho dodavatele roste a je třeba najít koncept, který absolutní vliv jednoho dodavatele omezí.
Open-source jako nástroj pro eliminaci vendor lock-in
Současným problémem a současně největším živitelem zámku dodavatele je vývoj řešení tzv. na míru. Drtivá většina procesů, aplikací, aplikačních a systémových vazeb, formulářů nebo objektů je řešená individuálním vývojem, přímo na míru dle potřeb úřadu/resortu. Tento stav je dlouhodobě neudržitelný a vyžaduje změnu. Je také technologicky neflexibilní, protože při vývoji řešení na míru zásadně snižujete možnost zapojení třetích stran, tedy potenciálních (levnějších, rychlejších nebo kvalitnějších dodavatelů).
Řešením je několikafázový proces transformace vývoje:
- vytvoření vývojového frameworku (tedy obecného rámce) na bázi open-source platformy,
- zpřístupnění know-how směrem k interním kapacitám úřadu (tedy natažení znalostí zpět do organizace),
- vytvoření sdílených týmů pro architekturu a vývoj,
- samotnou dodávku (nejprve nových řešení, následně migrace stávajících řešení).
Jakou to pro organizaci přinese hodnotu?
- vytvoření obecného frameworku přinese standardizaci prostředí pro vývoj a provoz (DevOps) nových a následně stávajících systémů – toto prostředí se stane čitelným a kompatibilním s nástroji dalších dodavatelů, kterým se tak otevřou dveře v organizaci,
- nové vývojové prostředí přinese významné úspory z pohledu rychlosti vývoje a flexibility nasazení nových řešení,
- dojde k systematickému poklesu ve využívání JŘBU, vzhledem k mnohem větší otevřenosti prostředí úřadu,
- přechodem na obecný framework získá veřejno-správní instituce zpět vhled do architektury, což bude mít zásadní vliv na schopnost interních týmů ICT tvořit a rozvíjet novou architekturu,
- příchodem nových řešení dojde k technologickému posunu úřadu – otevře se prostor pro využití nových IT trendů, jako je např. cloud a kontejnerizace.
Tomáš Knížek
Autor článku je členem dozorčí rady Open-source Aliance.
