Výrobní tajemství a patenty
Vynálezy doprovázejí lidstvo už prakticky od jeho počátků. V průběhu času se našel někdo – a mnohdy víc lidí nezávisle na sobě – kdo vymyslel něco nového, co lidem významně pomohlo. Ať už to byly různé primitivní nástroje z kamene, výroba kovů z rud, jednoduché stroje, složitější mechanismy nebo třeba komponenty moderní elektroniky, všechno je to výsledkem lidské vynalézavosti.
Hlavně v dávnějších dobách se lidé moc nestarali o to, jestli něco podobného nemá i někdo jiný. Ovšem jak rostl obchod a začal překonávat větší vzdálenosti, už se někteří lidé začali zamýšlet nad tím, že mít nějakou takovou věc a hlavně umět ji vyrobit, je velkou obchodní výhodou.
Tak se zrodilo nejdřív výrobní tajemství. Postupy výroby, recepty na směsi a podobně, to vše se udržovalo v utajení a předávalo jen mezi omezenou skupinou lidí. V mnohém to přetrvává dodnes, i když moderní technika to činí čím dál těžší – pomocí všemožných analytických metod a pokročilé průmyslové špionáže se lze poměrně snadno dostat ke spoustě informací potřebných pro výrobu i relativně složitých věci.
Jiným způsobem ochrany jsou patenty. Patent je založen na určité „smlouvě se státem“, kdy vynálezce poskytne informace o svém vynálezu (ty jsou zveřejněny) a na oplátku získá patent – časově omezený monopol na užití toho, co je patentováno. Výhodou je, že díky zveřejnění se může každý podívat, na čem je vynález založen, a „odpíchnout“ se od toho při dalším vynalézání (není třeba „znovu objevovat kolo“). Zároveň není potřeba nic komplikovaně utajovat.
První pokusy o něco jako patenty se objevily už ve starověkém Řecku, skutečné patentové právo ale najdeme až v patnáctém století na území dnešní Itálie. První patent byl udělen ve Florentské republice v roce 1421, systematicky se patenty začaly udělovat v roce 1450 v Benátské republice.
Byla to právě Benátská republika, kde se v roce 1486 začalo právně regulovat rozmnožování (tisk) knih, čímž vznikla první implementace práva autorského a souvisejícího.
Na co lze získat patent
Patent nelze získat jen tak na cokoliv, co člověk „vynalezne“. Zásadou je, že musí jít o podstatný, významný vynález, navíc využitelný v praxi. Každý stát k tomu přistupuje trochu jinak, sjednocujícím dokumentem je zde Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, nyní ve znění z roku 1967.
Na co nelze získat patent:
-
objevy (ve smyslu pouhých zjištění), vědecké teorie a matematické metody,
-
estetické výtvory,
-
plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, počítačové programy,
-
podávání informací,
-
diagnostické a ošetřovací metody,
-
odrůdy rostlin a plemena zvířat,
-
v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat,
-
vynálezy, jejichž využití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům.
Uvedený výčet platí pro Českou republiku a především další státy Evropské unie. V některých státech, a to zejména v USA, lze získat patent například i na počítačové programy nebo odrůdy rostlin.
Patenty na programy, tedy softwarové patenty, jsou často předmětem kontroverze, a to hlavně v případě patentování trivialit (nedodržení významnosti vynálezu) a činnosti tzv. patentových trollů, tedy firem či jednotlivců vlastnících patenty skutečně nebo i domněle a zneužívajících je k vydírání jiných subjektů.
K získání patentu je navíc třeba, aby byl vynález „nový“, aby nebyl součástí stavu techniky. Stav techniky je vše, co je přístupné veřejnosti nezávisle na formě.
Opět v oblasti softwarových patentů (tam, kde platí) je poměrně běžné, že jsou patenty udělovány i v případech, kdy vynález nový není – kdy existuje prior art, čili dostupnost pro veřejnost.
Právo na patent, podnikové vynálezy
Právo na patent má vynálezce (ten, kdo jej vytvořil svou tvůrčí prací), případně více vynálezců, pokud pracovali společně (každý z nich v rozsahu, v jakém se podílel). Pokud vynález vznikne v rámci pracovního nebo obdobného vztahu (tzv. podnikový vynález), má první právo zaměstnavatel, o čemž ho musí vynálezce písemně uvědomit.
Využije-li tohoto práva, vzniká původci (vynálezci) právo na přiměřenou odměnu a nadále mu přísluší původcovství (tedy právo být uváděn jako vynálezce). Jestliže zaměstnavatel práva nevyužije, jako druhý ho může uplatnit vynálezce.
Přihlašování vynálezů a účinky patentu
Na to, jak se vynálezy (s cílem získat patent) přihlašují a co vlastně získání patentu znamená, se podíváme příště.