Evropské patenty
Obecně platí, že se vynález přihlašuje a patent získává samostatně v každém státě, kde o to má přihlašovatel zájem. U jakýchkoli zajímavějších vynálezů je ale žádoucí je mít patentované v co nejvíce státech, přinejmenším v těch komerčně významných. To je ale samozřejmě administrativně velmi náročné (a drahé).
Naštěstí existují i jednodušší cesty. V evropském prostředí jsou to především evropské patenty, které umožňují přihlásit vynález najednou ve všech státech, které jsou členy Evropské patentové organizace (EPO) nebo s ní mají uzavřenu validační dohodu.
Členy EPO jsou nyní všechny členské státy Evropské unie a ještě několik dalších států, například Turecko nebo Švýcarsko. Validační dohodu s EPO má například Černá Hora (která navíc patří mezi státy v procesu rozšíření EPO) nebo Maroko.
Evropskou patentovou přihlášku lze podat buď u Evropského patentového úřadu (EPÚ – Mnichov, Berlín nebo Haag), nebo, což je obvykle výhodnější, u národního patentového úřadu, tedy u nás u Úřadu průmyslového vlastnictví. Přihláška se podává v angličtině, francouzštině nebo němčině (úřední jazyky EPÚ); může být podána i v jiném jazyce (např. češtině), pak ale musí být do 2 měsíců přeložena do úředního jazyka EPÚ.
Za podání přihlášky, provedení rešerše a „nadlimitní“ nároky (16. a další) se platí poplatky. Na podání přihlášky lze získat slevu 30 %, pokud se přihláška podá v „neúředním“ jazyce (tedy i v češtině). Stejnou slevu lze získat i na rešerši, ovšem je potřeba o to výslovně požádat a velké firmy na slevu nárok nemají.
Poplatky se platí v eurech na účet EPÚ, a to i v případě, že se přihláška podává přes národní úřad.
V případě úspěšného získání evropského patentu (proces proběhne v zásadě stejně jako u patentu českého) je potřeba platit udržovací poplatky v každém státě, pro který má být patent platný (záleží na přihlašovateli, zda požaduje platnost ve všech státech EPO nebo jen v některých) – podobně, jako kdyby se jednotlivé národní patenty získávaly samostatně. V některých státech je podmínkou platnosti také poskytnutí překladu do úředního jazyka státu a zaplacení poplatku za zveřejnění patentu.
Na úrovni Evropské unie se od roku 2009 připravuje jednotný unitární patent. Ten bude znamenat, že pro všechny státy EU bude stačit nejen jedna přihláška, ale také jeden udržovací poplatek. Nebude potřeba zajišťovat překlady do jednotlivých jazyků (kromě případných sporů, kde to nutné bude), pro informaci budou k dispozici strojové překlady. O patentech bude rozhodovat jednotný patentový soud.
Mezinárodní patentové přihlášky
V případě, že máte zájem o přihlášení vynálezu ve větším počtu států, kde nelze použít evropský patent, můžete využít patent mezinárodní – přesněji řečeno mezinárodní přihlášku, protože se zde nejedná o obdobu evropského patentu, nýbrž jen spojení části řízení o národních patentech pro až cca 150 států.
Mezinárodní přihláška se podává u národního úřadu (v Česku u ÚPV) v angličtině, němčině nebo francouzštině, poplatky se platí témuž úřadu. Nejprve proběhne mezinárodní fáze řízení, tedy mezinárodní rešerše a zveřejnění přihlášky.
Rešerši provádí regionální rešeršní orgán – v ČR si lze vybrat, zda ji provede Evropský patentový úřad nebo Visegrádský patentový institut (VPI).
Druhá fáze řízení je národní, která už probíhá u jednotlivých národních nebo regionálních úřadů, kde chce přihlašovatel získat patent. Konkrétní požadavky na poplatky a další náležitosti řízení (například zastoupení patentovým zástupcem) už závisejí na právních řádech jednotlivých států či jejich uskupení a mohou se dost výrazně lišit.
Na celosvětové úrovni patenty zastřešuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO), ale míra sjednocení mezi státy není zdaleka tak velká, jako třeba u členských států EPO.
Užitné vzory a zlepšovací návrhy
Příště se podíváme na instrumenty „nižší úrovně“, než jsou patenty. Ne vše nově vynalezené totiž splňuje podmínky pro udělení patentů, to ovšem neznamená, že by zde právo neposkytovalo žádnou ochranu.