Auta, sedadla, láhve…
Když se hovoří o průmyslových vzorech, tak nejvíc lidí – pokud si tedy pod nimi vůbec něco představí, protože nejsou tak známé jako patenty – si představí automobily. Proč? Protože vzhled některých automobilů vešel ve známost právě skrze přihlášené průmyslové vzory. O hodně dříve, než byl nový model automobilu oficiálně představen.
Průmyslový vzor totiž představuje způsob, jak ochránit vnější podobu nějakého výrobku. Na rozdíl od patentu (který se týká technického řešení, výrobního postupu atd.) nezáleží na tom, jak se daného vzhledu dosáhne. Záleží (nebo může záležet) ale na barvě nebo materiálu.
Co všechno může být chráněno průmyslovým vzorem? Skoro cokoliv, co bylo vyrobeno člověkem (průmyslový nebo řemeslný výrobek). Vzhled samorostu, přírodního kusu kamene a jiných věcí nevyrobených člověkem chránit nelze; výslovně vyloučen je počítačový program (ten je ovšem chráněn autorsky). Chráněn je nejen výrobek jako celek, ale i jeho část. Chránit lze tedy nejen automobil, ale třeba i jen jeho část, například sedadlo.
Aby mohl být výrobek chráněn průmyslovým vzorem, musí být jeho vzhled nový (podobná podmínka jako u patentů) a mít individuální povahu. To znamená, že dosud nesmí být shodný (nejvýše nepodstatně odlišný) vzor zpřístupněn veřejnosti a zároveň musí u informovaného uživatele vyvolávat specifický, individuální dojem.
Pokud má být chráněna součástka, musí být při běžném používání viditelná. Tedy například vzhled víka motoru ukrytého pod kapotou nemůže být předmětem ochrany. Naopak lze chránit i obaly (například láhve, krabice…), protože i to jsou výrobky.
Chráněny nemohou být znaky, které jsou předurčeny technickou funkcí nebo vzájemným propojením výrobků. Takže například „vnitřní“ část elektrické zásuvky (ta, kam se strká zástrčka – podoba je dána technicky) nemůže být chráněna, přestože vzhled zásuvky jinak chráněn být může. Uvedené ale neplatí pro stavebnicové systémy (kde se různé části vzájemně propojují).
Přihlášení průmyslového vzoru a jeho ochrana
Průmyslové vzory se přihlašují u národního úřadu (v ČR je to Úřad průmyslového vlastnictví) a celý proces se podobá tomu, který je u patentů. Za přihlášku se platí poplatek. Přihláška vždy obsahuje vyobrazení průmyslového vzoru, určení výrobku (a jeho oficiální zatřídění); může obsahovat i popis, který vysvětluje vyobrazení (může být vhodné ho použít hlavně u složitějších vzorů, které nemusejí být z vyobrazení zcela srozumitelné).
Úřad po průzkumu, tedy ověření náležitostí přihlášky (a případné opravě, pokud něco nebylo v pořádku), průmyslový vzor zapíše do rejstříku a zároveň ho zveřejní. Zveřejnění lze na žádost odložit až o 30 měsíců (což vzor skrývá proti zneužití konkurencí, ale zároveň oslabuje ochranu, viz dále).
Ochrana průmyslového vzoru trvá 5 let, lze ji ale opakovaně za poplatek prodlužovat (vždy po 5 letech) až na 25 let. Po tuto dobu má výhradní práva k průmyslovému vzoru jeho vlastník, případně osoba, na niž svá práva převede nebo které udělí k užití vzoru licenci.
Pokud ještě nebyl vzor zveřejněn, může vlastník proti tomu, kdo vzor užije, uplatňovat svá práva jen v případě, že uživatel nejedná v dobré víře.
Jak v Evropské unii?
Přestože neexistuje obecná mezinárodní ochrana průmyslových vzorů, existuje možnost ochrany na úrovni Evropské unie, a to dokonce ve dvou formách. Nižší formou je nezapsaný průmyslový vzor Společenství (UCD) – není potřeba podávat přihlášku, stačí prostě vzor používat (ochrana se tedy podobá ochraně autorské). Vzor je chráněn 3 roky a tuto dobu nelze prodloužit.
Vyšší ochranu poskytuje zapsaný průmyslový vzor Společenství (RCD), který je na úrovni ochrany národní. Tedy ochrana trvá 5 let, s možností prodlužování až na 25 let. Také ostatní aspekty jsou v podstatě shodné. Podání přihlášky na zápis je sice dražší než u národní přihlášky, ale zároveň mnohem nižší než při podání přihlášek do všech zemí EU, o administrativní náročnosti nemluvě.
Přihlášku na zápis průmyslového vzoru Společenství lze podat buď u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) nebo u Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO).
To je vše!
To je o této oblasti duševního vlastnictví vše, seriál je u konce. Brzy se ale znovu setkáme u jiné podobné oblasti, kterou jsou ochranné známky a jiná chráněná označení.