Společnost Asustek před necelým rokem vyvolala novým trend na poli přenosných počítačů. Jedná se o tzv. subnotebooky, mininotebooky, chcete-li netbooky. Prostě o počítače, které sice neoplývají kapacitou a výkonem jako plnohodnotné notebooky, ale na rozdíl od nich se vejdou téměř do kapsy. Za první notebook této vlny se dá považovat ASUS Eee, který již rok plní stránky časopisů včetně toho našeho. Pro příznivce Linuxu je zajímavý také tím, že jedním ze systémů, který se na něj instaluje, je i linuxová distribuce od společnosti Xandros. Pročetl jsem celou řadu recenzí, jak na samotný notebook, tak na onu distribuci, a většina byla víceméně pozitivních. A jelikož jsem potřeboval nějaký notebook na letní cestování, rozhodl jsem se, že se jedno Eee koupím.Vzhledem k tomu, že jsem od toho nevyžadoval tolik (vlastně jen přístup k webovému obsahu, e-mailu, volání po internetu a občasný upload fotek), rozhodl jsem se pro nejlevnější variantu ASUS Eee Surf 2G s předinstalovaným Linuxem, který jsem rozšířil o SD kartu. S malým notebookem jsem strávil měsíc na cestách a mám rozpačité pocity. Samotný stroj mě nijak záporně nepřekvapil, sice se kvůli svému malému tělu při zátěži nepříjemně zahřívá a životnost baterky je malá, ale na toto jsem byl v recenzích upozorněn a počítal jsem s tím. Zklamáním však pro mě byl bohužel linuxový systém od Xandrosu.
Ze začátku jsem nebyl příliš nadšený z prostředí. Je nesourodé. Xandros se pravděpodobně rozhodl použít ty nejlépe vyhovující části, které mu OSS nabízí, ale už se vůbec nemazal s tím, jestli jde o Qt, GTK nebo jiný toolkit. Prostředí pak vypadá jako podle českého pořekadla „každý pes, jiná ves". To jsou však stále nedostatky, přes které se člověk snadno přenese, je to jen otázka estetiky a trochu jiných dialogů. V čem mě však systém zklamal nejvíce, je absolutní nemožnost rozšíření programové výbavy. Tedy neměl bych psát absolutní, protože ona rozšířit jde, ale je to na hony vzdálené uživatelské přívětivosti. Po několika dnech používání jsem se rozhodl nainstalovat prohlížeč Operu, protože je pro tento typ notebooku vhodnější než Firefox, který se choval poněkud těžkopádně. Opera mi přece jen přijde svižnější a poradí si s menší obrazovkou lépe než FF. Naštěstí mi s instalací Opery pomohla pěkně udělaná wiki o Eee. Na druhou stranu všechny kroky instalace vyžadovaly příkazovou řádku a běžní uživatelé, pro které Eee je, se tak nechytají. Úspěšným dokončením instalace však problém nekončil. Dále bylo nutné vyřešit spouštění Opery, protože žádná spouštěcí ikona se v nabídce samozřejmě neobjevila. Věřím tomu, že k nabídce existují konfigurační soubory, které může člověk ručně editovat, je to ale pro běžné uživatele? U Opery jsem měl štěstí, protože na wiki se psalo, že z důvodů, které jsou jim neznámé, se dá Opera v Eee pouštět klávesovou zkratkou Ctrl+Alt+N. Takové štěstí už jsem neměl u Gizma, programu pro volání po internetu. Ten jsem musel pouštět přes konzoli. To jsem ale ještě netušil, že mi to je stejně k ničemu, protože v Gizmu nefungoval mikrofon.
Zaujal mě také systém aktualizace softwaru. Xandros totiž nabízí utilitku, která by měla aktualizovat software. Po spuštění mi však bylo nabídnuto jen několik aktualizací biosu, přičemž první vyšla na konci minulého roku. Docela mě udivilo, že to bylo všechno. Protože v Eee je kromě samotného systému také celá řada aplikací a dost pochybuji, že za celý rok na nic nevyšla ani jedna bezpečnostní záplata. Pokud tomu tak je, tak je např. možné, že po světě používá stovky tisíc uživatelů Eee systém, který stále obsahuje obrovskou bezpečnostní chybu v OpenSSL, která zasáhla Debian a všechny distribuce z něj odvozené včetně Xandrosu.
Skladba programů mě také nenadchla. Tvůrci distribuce sice měli nelehký úkol nacpat celý systém i s aplikacemi do 2 GB, ale přesto v systémů můžeme najít takové blbosti jako je Pan Brambora a přitom tam chybí jakýkoliv primitivní grafický editor, který umí aspoň zmenšovat rozlišení fotografií. Na cestách jsem měl zrcadlovku, která má přes 10 Mpx., a je značně nepohodlné, někdy až nemožné uploadovat fotografie, které mají velikost v řádech megabajtů.
Poslední kapkou do mého kalicha hořkosti byly problémy s wifi. Ze začátku fungovala naprosto bez problémů, ale po čase jsem se nemohl připojit vůbec do žádné wifi sítě. Připojování vždy skončilo na stavu Čekám... Nejsem si vědom toho, že bych prováděl nějaké operace, které by mohly způsobit takovýto problém s wifi. Na druhou stranu, když jste nuceni pracovat pořád s administrátorskými právy, tak nikdy nevíte.
Po těchto zkušenostech s Eee si říkám, zda je to opravdu to nejlepší, co dnes může Linux nabídnout. Říká se, že až několik milionů notebooků Eee se prodá s Linuxem, plno lidí se tak poprvé s tímto systémem setká a já si nejsem úplně jistý, zda to bude zkušenost dobrá. Přitom konkurence číhá hned za rohem. Krabice, v které notebook došel, totiž obsahuje i podrobný návod, jak na něj nainstalovat Windows XP. Přesně to se rozhodl udělat jeden známý, který si Eee (novější a dražší model) kupoval ve stejnou dobu jako já. Důvod? Do XP si může doinstalovat programy. Přitom řešení tohoto nedostatku je nasnadě. Repozitáře, které známe z linuxových distribucí, by byly naprosto vyhovující. Pokud by měly přívětivou podobu, jakou má např. CNR, tak si troufám tvrdit, že by lidem vyhovovaly lépe než způsob instalace ve Windows. A repozitáře pro Eee by nemusely mít tisíce balíčků, jako má Debian, ale stačilo by pár desítek nejpoužívanějších programů. Nikdo nechce, aby obsahovaly takové programy, jako jsou videostřižny, ale na druhou stranu ani obyčejní uživatelé nejsou tak nenároční, že by nepotřebovali občas něco nainstalovat.