Na první pohled to může vypadat, že typický linuxový uživatel je podivín nebo přinejmenším "suchar", který se nedokáže ničemu zasmát. Ale opak je pravdou.
Vybrala jsem z tématu "Vtípky okolo Linuxu :-)" na fóru ubuntu.cz několik linuxáckých vtipů, od běžných po ty "sušší".
Oblíbená témata jsou samozřejmě IT, AJŤÁCI, počítače, linuxové distribuce a samozřejmě operační systém Windows. Poslední jmenované téma jsem do výběru nezařadila, ale není problém si je na uvedeném fóru přečíst (link na téma viz výše).
Na úvod takový běžný vtip, jehož hrdinou je zřejmě vývojář aplikací:
Doktor mi říkal, že mám po tý dlouhý zimě oslabenej organismus. Tak jsem se ptal v lékárně a nabídli mi betakaroten. Na to jim *censored*. Počkám, až bude plná verze.
Další typický vtip z IT:
Firma pořádá maškarní ples. Moderátor: "A právě přichází pan ředitel v masce lva." "…a obchodní zástupce v masce slona" "…a účetní v masce princezny" "…a správce sítě v masce 255.255.255.0"
Následující vtip je programátorský (syntaxe příkazů počítače):
Manželka: Nakoupil jsi?
Manžel: Bad command or file name.
Manželka: Prosila jsem tě už ráno.
Manžel: Syntax Error. Abort?
Manželka: Ani nový TV magazín?
Manžel: Variable not found.
Manželka: Oukej, dej mi svou kreditku a já nakoupím.
Manžel: Sharing violation. Access denied!
Manželka: Ty mluvíš vážně, žertuješ nebo mě jen naschvál znervózňuješ?
Manžel: Too many parameters.
Manželka: Nechápu, proč jsem si vzala zrovna tebe.
Manžel: Data type mismatch.
Manželka: A výplatu budeš mít kdy?
Manžel: File in use. Try later.
Manželka: Schválně se tě ptám: Znamenám pro tebe ještě vůbec něco?
Manžel: Unknown virus…
Také máme speciální "sušší" linuxové vtipy hlavně z oblasti terminálu a BASHe, programovacích jazyků atd.:
Šéf sekretářce: Katko, prosím tě, překopíruj měsíční data naším partnerům, oni se za chvíli stavěj.
(po chvíli)
Dobrý den! Vám mám překopírovat ty data?
Dobrý den! Ano ano, prosím! Tady máte disketu.
Děkuji.
(strká do disketu do mechaniky a....)
# mkfs -t vfat -c /dev/fd0h1440
# mount -t vfat -o iocharset=koi8-r,codepage=866 /dev/fd0 /mnt/floppy
# find / -noleaf -type f -name Otchet_april. [a-zA-Z] -exec cp '{}';/mnt/floppy ;
# ls -la /mnt/floppy/Otchet_april. [a-z][A-Z] && sync && sleep 3
Tak a je to! (vrací disketu)
Partneři: o-O !!!! 8-O
Prosím?!... Ach! Zase jsem zapomněla odmountovat?!
Otázka: Jak se ti líbí ten skript?
Odpověď: chmod 222
Insomnia programátora:
while(!asleep()) sheep++;
Samozřejmě velmi oblíbené jsou rovněž vtipy týkající se linuxového operačního systému (jeho správy, distribucí apod.):
Je to malé, zelené a velmi nebezpečné, co je to? --- Žabička s rootovskymi právy!
Lidé se dělí do 10 skupin. Jedni znají dvojkovou a trojkovou soustavu, druzí neznají ani jednu a třetí si mysleli, že tohle je vtip o dvojkové soustavě.
Gentoo je systém, který má pouze dva módy:
kompilujeme a vypnuto.
A teď se podívejme na nějaké vtipy z oblasti IT:
Predám celý obsah internetu napálený na 478.597.524.101 kusoch DVD. Cena dohodou.
Deník správce sítě
PONDĚLÍ
9:05 - Příchod do práce. Káva, čtení novin.
9:20 - Volala účtárna, prý se nemůžou připojit k serveru Accounting. Sáhl jsem po šanonu a poskytl jim standardní odpověď č. 112: "Hmm, ale mně to funguje."
Blekotal jsem ještě chvíli a pak jsem jim poradil, aby zkusili rebootovat a přilogovat se znovu. Mezitím jsem z úpeesky odpojil kávovar (kafe už stejně docházelo) a připojil zpátky kabel od serveru Accounting. Účtárna volala za chvíli znovu a říkala, že je všechno v pořádku. Přece jen, není nad spokojeného uživatele.
10:20 - Ta kráva z marketingu si stěžovala, že jí nefunguje modem. Zamumlal jsem, že jí předám našeho specialistu na komunikace, a přepojil jsem hovor do údržbářského kamrlíku. Ta moderní kancelářská technika dokáže skutečně ušetřit spoustu práce!
10:50 - Zastavil se u mě šéf; množí se prý stížnosti na kvalitu uživatelské podpory. Zeptal jsem se, kdo si stěžuje - samozřejmě marketing. Šéf řekl, že to bude řešit, oznámil, že zbytek dne už tu nebude, a odešel hrát squash.
11:05 - To pondělí mě vždycky zmáhá. Zapsal jsem do knihy "Odchod za účelem nákupu disket" a vypadl jsem do města.
16:20 - Příchod z "nákupu disket". Podíval jsem se na záznamník, byl prázdný. Asi to bylo tím, že jsem zapomněl zapojit telefon. Napravil jsem to a doplnil záznamy v deníku.
16:25 - Odchod.
ÚTERÝ
9:10 - Zase se u mě zastavil šéf a znovu chtěl probírat stížnosti té krávy z marketingu. Ukázal jsem mu nový screensaver Hot Amanda, který jsem minulý týden stáhl z Internetu. Šéfovi se moc líbil - chtěl po mně kopii. Dal jsem mu disketu a zeptal jsem se ho, jak se budou ty stížnosti řešit; odpověděl, že bude asi nutné přijmout dalšího pracovníka, protože já už sám na všechno nestačím.
9:50 - Dorazil jsem do osmé úrovně DOOMa.
10:25 - Volal odborný poradce výrobního náměstka. Chtěl vědět, jak se maluje v Excelu graf. Řekl jsem mu, že na tak speciální úkoly máme odborného poradce, a přepojil jsem hovor do kamrlíku údržbářů. Ještě že máme ty moderní telefony!
11:00 - Přišel údržbář. Říkal, že mu pořád volají nějací lidé a ptají se na podivné věci. Řekl jsem mu, že ho zaškolím, když za mě hodinku posedí u telefonu. Souhlasil.
11:05 - Odchod na oběd.
14:00 - Návrat z oběda. Údržbář poctivě seděl u telefonu. Říkal, že pořád zvonil telefon, a proto všechna volání přesměroval do kantýny. Ten chlap je fakt dobrej!
14:10 - Začal jsem údržbáře (jmenuje se Fanda) učit DOOM. Byl učenlivý, a už za pár hodin mě dokázal sejmout. Začal jsem tušit, že tenhle chlapík má před sebou budoucnost.
16:00 - Fandovi končila směna, a tak jsme skončili i školení o DOOMu. Mně zbývala ještě hodina. Přemítal jsem, co mam dělat, a vzpomněl jsem si na server Accounting ze včerejška. Zkusil jsem tedy několikrát za sebou stisknout hlavní vypínač, abych si ověřil, jestli funguje. Vypínač fungoval bez problémů; horší to bylo s úpeeskou a se serverem.
16:30 - Odchod.
STŘEDA
8:30 - Šéf dodržel slovo a přivedl nového člověka na technickou podporu. Nějaký Milan. Ukázal jsem mu tedy místnost se servery, switch a posadil jsem mu na stůl počítač. Trochu sice protestoval, že dostal jen PC-XT, ale ujistil jsem ho, že na Windows mu černobílý displej úplně stačí.
9:00 - Milanův počítač skončil bootování. Milan se hned začal zajímat, jak se připojí k síti; zřídil jsem mu tedy uživatelské jméno. Nastavil jsem minimální délku hesla na 64 znaků, ať si chlapec taky trochu užije.
9:15 - Volali z účtárny, že potřebují zřídit uživatelské jméno pro nějakou novou pracovnici. Odpověděl jsem, že k tomu potřebuji speciální formulář podepsaný vedoucím oddělení, všemi ostatními vedoucími pracovníky, skladníkem a ředitelem. Trochu se divili, ale mně už to bylo jedno, protože jsem zavěsil.
11:05 - Milan konečně rozchodil svoje ikstéčko a začal se shánět po nějaké práci. Poslal jsem ho pro cigára; jen ať se mladej zaučuje.
11:20 - Milan přinesl cigára. Ukázal jsem mu manuál k systému AS-400 a posadil ho k telefonu, ať si vyzkouší i praxi. Odchod na oběd.
16:00 - Návrat z oběda. Milan se evidentně zhroutil - asi tři hodiny se prý marně pokoušel rozchodit server Accounting. Vynadal jsem mu a poslal jsem ho pro další cigára. Pak jsem znovu zapojil k serveru ethernetový kabel. Obraz na televizi se sice trochu zhoršil, ale práce má koneckonců přednost.
16:10 - Sekretářka z personálního chtěla vědět, jak se spouští kontrola pravopisu. Poradil jsem jí klávesovou zkratku Ctrl-Alt-Del. Poděkovala a zavěsila.
16:30 - Na záchodě jsem nachytal Milana, jak pročítá noviny s inzeráty nabízejícími zaměstnání. Pomyslel jsem si, že den se vcelku vydařil, a odešel jsem domů.
ČTVRTEK
8:30 - Znovu se objevil šéf; to sem chce chodit každé ráno? Vždyť si ani nestačím přečíst noviny! Tentokrát naštěstí přinesl dobrou zprávu - Milan prý vzkázal, že už do práce nepřijde. Řekl jsem, že dneska je fakt těžké sehnat člověka, který za něco stojí. To tak, dělit se o tohle teplé místečko ještě s někým jiným!
8:55 - Volal kdosi z logistiky, že prý nemůže rozchodit české fonty. Zeptal jsem se ho, jaký čip má na videokartě; nevěděl. Seřval jsem ho tedy, ať si nejdřív zjistí základní informace o svém počítači a pak ať mi znovu zavolá.
9:15 - Znovu volal ten z logistiky; dozvěděl se, že čipy na videokartě nemají s fonty nic společného. Odpověděl jsem mu, že jsem se taky neptal na videokartu, ale na grafickou kartu. Omluvil se, řekl že to zjistí, a zavěsil.
9:30 - Volali z ekonomického, že se jim na fakturách objevují místo háčků a čárek přehlásky. Byl to už druhý případ s fonty v jednom dni, takže jsem jim slíbil, že s tím něco udělám. Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl, že změním centrálně všechny šablony dokumentu. Nastavil jsem bílé písmo na bílém pozadí; pro jistotu jsem ještě změnil standardní font na Wingdings.
10:00 - Uprostřed deváté úrovně DOOMu se u mě zastavil Fanda a zeptal se, jestli bych nezašel na oběd. Představil jsem si, kolik mě dnes ještě čeká pitomých dotazů na fonty, a šel jsem s ním.
PÁTEK
8:00 - Návrat z oběda.
8:25 - Nějaký nešťastník z plánovacího volal, že zapomněl heslo, a žádal o radu. Poradil jsem mu tedy, aby použil speciální proceduru pro obnovu hesla - FDISK. Nešťastník poděkoval a zavěsil. Panebože, i tihle lidé mají volební právo?
8:35 - Zase volal ten z plánovacího. Problém s heslem byl vyřešen, zato se objevil jiný - pro bootování mu systém hlásil "Error accessing Drive 0." Řekl jsem mu, že to je hardwarový problém a že potřebuje nový počítač.
9:15 - Malér, ten nešťastník, kterého jsem včera v Doomu sejmul na šesté úrovni, byl šéf. Vtrhl ke mně rozlícený do kanceláře a nereagoval ani na můj nový screensaver Obsession. Od pondělka mám padáka.
10:00 - Dělám to, co předevčírem Milan, tj. prohledávám inzeráty s nabídkou zaměstnání a na pár vybraných zkouším volat. V přestávkách mezi telefonáty provádím úpravu maker - přidávám příkaz Delete Document. Bez dobré systémové podpory se proste žádná firma neobejde.
11:15 - Sehnal jsem nové místo. Je to dokonce stejná funkce, jakou jsem měl tady, a to u jedné softwarové firmy, která loni uvedla na trh nový operační systém. Posílám tedy do sítě na rozloučenou červa a balím si hrníček na kafe. Nashle!
Vtipy z dob dnes již historických:
Tohle se prej vážně stalo:
Správce: Tady vám dám tyhle diskety, nainstalujte systém a postupně tam dejte ty diskety, a až to budete mít, tak mi zavolejte.
Pracovnice: A jak se to dělá?
Správce: No, tady na to máte návod na papíře, je to celkem jednoduché.
Pracovnice: Dobře.
--- o deset minut později ---
Pracovnice (volá správci): No, tak jsem tam dala tu první disketu, ta se tam vešla, ta druhá se tam ještě taky docela vešla; ale ta třetí už se tam prostě nevešla ...
(poznámka: je to z dob DOSu na třech disketách)
A nakonec překvapení: i ve světě Linuxu jsou pohádky :-) tak třeba tu o Červené Karkulce:
Za devatero routery a za devatero hustými sítěmi byla jedna aplikace jménem Karkulka, která měla krásné červené GUI. Její GUI bylo tak červené, že i komunistická strana jí tu barvu záviděla, a proto jí nikdo neřekl jinak než Červená Karkulka. Jednoho dne přišel vývojář ke svému stroji a zálibně si prohlížel její kód. Po nějaké chvíli povídá:
"Nastal čas, Karkulko, poslat tě na server babiczka.cz a ukázat tě naší komunitě. Navíc má dnes babiczka výročí přidělení jejího DNS jména, takže se to bude náramně hodit. Dám ti s sebou pár hostitelských packetů, takže jí hezky popřej a packety předej."
I byla aplikace Karkula vyslána na server. Naneštěstí pro Karkulku se o tomto datatransferu dozvěděla komunistická strana. Ta měla již delší dobu na Karkulku zálusk, protože pokud by ji získala, tak by si mohla zkopírovat kód té barvy GUI a tím by se stala nejčervenější komunistickou stranou na světě. Proto komunisté rozhodli o nasazení tajného trojského koně wolf007 s povolením asimilovat cizí kód (asimilovat znamená začlenit cizí kód do svého). I usadil se wolf007 na routeru o kterém věděl, ze přes něj karkulka musí být přeposlána. Po několika milisekundách Karkulka opravdu dorazila. K jeho velkému zklamání však kód ke GUI byl šifrovaný a tím pádem nemohl útok provést hned. I dal se s ní do řeči:
"Ahoj Karkulko! Kam jdeš?"
"Aaale jdu na server babiczka.cz předat pár packetů k výročí a?"
"No koukám, že jich moc s sebou nemáš. Koukni se kolem sebe, všude tu máš spoustu ICMP packetů, které ten router zahodil. Nějaké nasbírej, babiczka bude mít určitě radost."
Karkulka se chvilku zamyslela a nakonec usoudila, že wolfův výrok byl pravdivý a začala je sbírat do bufferu. Mezitím se wolf vydal na server babiczka sám. Server babiczka byl starý unixový server, na kterém běžela aplikace dveře. Wolf si toho všiml a odeslal tam požadavek KLEP, KLEP. Vzápětí dostal odpověď: Naslouchá server babiczka. Jsi to ty Karkulko? Wolf odpověděl kouzelným slovíčkem TRUE a byl vpuštěn dovnitř. Než se babiczka vzpamatovala byla asimilována. Za chvilku dorazila i Karkulka s plným bufferem ICMP packetů div z toho nedostala overflow. Odehrála se stejná scéna jako s wolfem. Po tom co se Karkulka dostala dovnitř uviděla babiczku jak leží v operační paměti. Cosi jí přišlo podivné a proto se začala vyptávat:
"Babiczko, proč máš tak velké sockety?"
"To abych mohla lépe provádět listening."
"A babiczko, proč máš tak velké pointery?"
"To abych si Tě lépe mohla přečíst."
"A babiczko, proč máš tak velký entry_point?"
"To abych Tě mohla lépe asimilovat!"
A než se Karkulka nadála byla hluboko v útrobách wolfa společně s babičkou. I řekl si wolf, ze mise byla splněna úspěšně, tak bych si mohl na chvilku odpočinout a natáhl se do měkkého cache a zavolal funkci sleep(). Zanedlouho procházel kolem serveru antivir značky hayny. Hned jak uviděl packety odcházející ze serveru, zjistil, že cosi není v pořádku. Žádné stadndardní datové packety, pouze packety s daty CHRRRRRRRRR odesílané na broadcast. Proto se rozhodl, že to dojde ověřit. Při proscanování serveru zjistil, že na serveru stále běží aplikace dveře a proto se odhodlal vstoupit, vzhledem k okolnostem, bez autentizace. Hned po vstupu zjistil, že na cachi processoru si lebedí zlý trojan wolf007 s povolením asimilovat. Proto se rozhodl rozpárat ho přímo za entrypointem. Hned jak ho rozpáral vyskočila jak babiczka tak Karkulka. Babiczka se opet nahrála zpět do RAMky a opět zaujala vládu nad svým hardwarem. Potom vyházela Karkulce pár HARD_SYSTEM_ERRORů (dokonce i KERNEL panic), které spolu s antivirem zašili zpátky do wolfa. Potom se schovali a čekali. Po nějakém čase vypršel wolfovi timeout a probudil se. Cítil se dost nafouklý a bylo mu těžko od entrypointu (to víte, HARD_SYSTEM_ERRORY něco váží) a tak se odebral do /dev kde se chtěl napít z urandomu. Jak však byl přetížený tak zakopl a spadl do /dev/null. Babiczka z vděčnosti haynemu poděkovala a nainstalovala si jeho plnou verzi. Potom Karkulka předala packety a odporoučela se na disk. A jestli nepřišel zkrat, který by spálil veškerý hardware, tak jsou všichni uloženi na serveru dodnes.
Přidávám tip uživatele fóra ubuntu.cz s nickem Tonik25 na další linuxové pohádky nazvané Kyberpohádky.
Doufám, že jste se alespoň jednomu ze vtipů zasmáli ... :-)