Když pominu osobní distribuci na CD a různých flash discích, můžeme využít veřejné FTP servery, kterých je u nás jako šafránu, případně nějaký komunitní server pro sdílení dat. Právě poslední ze zmiňovaných u nás aktuálně zažívá ohromný boom. Na výběr máme hned z několika desítek poskytovatelů. Někteří se chlubí obrovským diskovým prostorem, jiní zase vysokou dostupností služby nebo třeba možností fulltextového vyhledávání.
Asi celosvětově nejznámější server pro sdílení dat je rapidshare.com. Ten umožňuje nahrát libovolné množství souborů, kdy každý může být veliký až 100MB. Stahování dat je rozděleno zvlášť pro registrované a neregistrované návštěvníky. Registrovaní uživatelé mohou stáhnout za období pěti po sobě jdoucích dní maximálně 25GB. Neregistrovaní uživatelé musí vždy po stažení jednoho souboru vyčkat určitou dobu, než jim systém povolí stažení dalšího. Neregistrovaní uživatelé navíc mohou zapomenout například na podporu stahovaní pomocí více vláken.
Osobně jeden premium účet vlastním a ze serveru rapidshare poměrně dost stahuji. K plné spokojenosti mi však dříve pár věcí chybělo.
Doma jsem připojen přes WiFi síť. Když jsem stahoval ze serveru, vytížil jsem celou část své linky a nemohl jsem již využívat internet například ke čtení zpráv či příjmu pošty. Wi-Fi linka také občas při mizerném počasí a velkém zarušení ve městě zazlobí a tak se spojení na chvíli rozpadlo, čímž se ukončilo i mé stahování a já musel například 90MB tahat znovu. Pokud mi někdo zaslal více souborů ke stažení, bylo poměrně nepříjemné neustále kontrolovat, zda-li se již soubor stáhl a v případě že ano, dát stahovat soubor další.
Všechny výše popsané problémy by zřejmě dokázaly vyřešit například programy rapget či usdownloader. Oba dva jsou však pro operační systém, který na svém počítači nemám. Je pravdou, že se dají spustit v emulátoru, ale ani tato možnost se mi příliš nezamlouvala. Po několika hodinách pátrání jsem došel k přesvědčení, že obdoba těchto dvou programů pod Linux neexistuje a tak je potřeba si pomoci sám.
Předpokládal jsem, že veškeré problémy by mohl vyřešil program wget. Ten umí:
1.) Omezit rychlost stahování instalačního CD Fedory například na 16 kilobajtů
wget ftp://ftp.linux.cz/pub/linux/fedora-core/6/i386/iso/FC-6-i386-DVD.iso --limit-rate=16k
2.) Znovu navázat rozpojené stahování instalačního CD Fedory
wget ftp://ftp.linux.cz/pub/linux/fedora-core/6/i386/iso/FC-6-i386-DVD.iso -c
3.) Stáhnout několik souborů podle seznamu uvedeného v souboru seznam.txt
wget -i seznam.txt
Příprava:
Na mém disku mám upravenou distribuci ubuntu, kterou bych chtěl nasdílet ostatním kamarádům. Distribuce je veliká 499,8MB proto ji nejprve musím rozdělit na archívy o velikosti maximálně 100 megabajtů.
tar czf - ubuntu-7.10-server-i386.iso | split -b 99m - ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gz
Výsledek je
ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzaa ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzac ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzad ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzae
to soubory nahraji na rapidshare. Vygenerované odkazy k souborům si uložím do souboru seznam.txt
http://rapidshare.com/files/71448741/ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzaa http://rapidshare.com/files/71449111/ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzab http://rapidshare.com/files/71450963/ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzac http://rapidshare.com/files/71450025/ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzad http://rapidshare.com/files/71450499/ubuntu-7.10-server-i386.iso.tar.gzae
Spustíme wget se všemi parametry a čekáme co se stane
wget -i seznam.txt -c --limit-rate=16K
Hurá. Na disku se nám opravdu začalo stahovat rychlostí 16KB/s pět souborů. Celá akce však proběhla podezřele rychle a soubory mají příliš malou velikost. Pokud se koukneme na jejich obsah, zjistíme, že soubory mají namísto správného obsahu jakousi HTML stránku, která nás vyzývá k volbě mezi registrovaným a neregistrovaným uživatelem rapidshare. To je trošku problém - musíme tedy programu wget nějakým způsobem říct, aby předal serveru naše přihlašovací údaje.
Po chvíli bádání jsem zjistil, že to můžeme udělat dvěma způsoby.
K serveru se můžeme přihlásit pomocí klasické webové autentizace za pomocí jména a hesla. K wgetu pak ke vší spokojenosti stačí přidat parametry http-user a http-password. Příklad:
wget -i seznam.txt -c --limit-rate=16K --http-user=přihlašovací_jméno_na_rapid --http-password=přihlašovací_heslo_na_rapid
Druhým způsobem je použití takzvané sušenky. Pokud přistupujeme (přihlašujeme se) na rapidshare přes prohlížeč, vytvoří se nám na disku cookies nebo-li sušenka. Ta je pak při dalším přístupu na stejný server schopna říct, že isme již přihlášeni a my jsme tak ušetřeni znovu zadávání jména a hesla. Při mém testování jsem si v prohlížeči (Mozilla Firefox) vymazal všechny sušenky a následně jsem se přihlásil na rapidshare. (Soubor se sušenkami se u Mozilly Firefox vždy jmenuje cookies.txt a bývá obvykle umístěn v domovském adresáři pod složkou .mozilla/firefox/název_profilu/cookies.txt.) Program wget je schopný takovouto sušenku přečíst a následně použít. V našem případě si pak rapidshare naivně myslí, že jsme se přihlásili přes prohlížeč a není tak problém začít stahovat. Tento způsob se snaží rapidshare čím dál častěji omezit a proto si někdy kontroluje i další informace. Při posledním testu jsem například zjistil, že si zároveň se sušenkou také kontroluje verzi prohlížeče. I toto však lze obelstít u wgetu malou fintou pomocí parametru user-agent, za který zadáte identifikátor prohlížeče- v mém případě Mozillu Firefox.
wget -i seznam.txt -c --limit-rate=16K --load-cookies /home/hodza/.mozilla/firefox/r1zidcob.default/cookies.txt
--user-agent=„Mozilla/5.0 (X11; U; Linux i686; en-US; rv:1.8.1.8) Gecko/20071022 Ubuntu/7.10 (gutsy) Firefox/2.0.0.8“.
Příspěvek v žádném případě neměl dělat reklamu serveru rapidshare i když (jak jsem se přiznal) ho používám. Mnohem důležitější je to, že na našem disku bývají často ukryty nástroje, které jsou schopny pomocí základních parametrů udělat stejnou práci, jako ty nejlepší programy pod jiným operačním systémem.