V roce 1994, když naše škola začala zjišťovat možnosti přístupu k internetu, připadalo jako jediné možné řešení pro běžnou střední školu připojení přes klasický modem, tedy vytáčené spojení neboli dial-up. Z dostupných operačních systémů nás nejvíce oslovil Linux. V té době to bylo celkem mladé, „zázračné“ dítě internetu.
Technické přednosti
Vzhledem k tomu, že se jednalo o systém unixového typu, síťové schopnosti a vše potřebné měl Linux přirozeně v sobě. Dá se říci, že ostatní systémy se s internetem tehdy ještě učily komunikovat. Takže náš první kontakt s open-source softwarem byl prostřednictvím Linuxu ve funkci školního routeru na vytáčené telefonní lince.
Rozhodnutí nasadit Linux jako router bylo technického rázu. Samozřejmě to bylo i levnější než jiná komerční řešení, ale naše motivy byly rozhodně spíše technické. Mě, původní profesí programátora komerčních aplikací, navíc zaujala otevřenost tohoto softwaru. Pro školní router to byla jednoznačná volba. Tehdy byl ve škole ještě jako souborový server systém Novell Netware – šlo sice o novinku (verze 4), ale použít jej jako router pro vytáčenou telefonní linku pro přístup k internetu mi připadalo složitější.
V začátcích nasazení LTSP (LTSP umožňuje využít starší nebo méně výkonné počítače jako pracovní stanice, přičemž aplikace a výpočetní výkon dodává hlavní server) do učeben informatiky jsme konfigurace poměrně výrazně upravovali, aby odpovídaly našim požadavkům – dnes to již díky postupujícímu vývoji není nutné. Pokud se například použije LTSP obsažené v linuxové distribuci Ubuntu, není třeba provádět žádná dodatečná nastavení.
Foto: Lukáš Hlaváček, GNU FDL
Jednou z výhod tak brzkého zavedení Linuxu a open source bylo i to, že tehdy OSS většina lidí neznala. A ve škole už vůbec ne. Nemuseli jsme se tedy potýkat s opozicí vůči alternativnímu systému. Občas se s nevolí z řad studentů setkávám dnes, když je OSS běžně známý a dostupný typ softwaru. Ty výtky spadají do kategorie „proč mám používat tento open-source software, když jsem zvyklý na komerční?“ anebo „všichni používají toto, tak proč my tu máme alternativu?“. Většinou je ale na vině neochota se vůbec alternativou zabývat a připustit, že je použitelná. Kromě softwarového vybavení serverů a zajištění provozu uživatelských terminálů hraje open source nezanedbatelnou roli i při výuce. Školní e-learningový systém využívá oblíbenou aplikaci Moodle.
Spolupráce s Windows
Unixový svět nemá obecně problém komunikovat se světem Windows. Náš současný souborový server je Samba, což nám umožňuje provozovat transparentní multiplatformní síť. Abychom předešli zdvojování uživatelských údajů, plánujeme přechod z unixového síťového informačního systému (NIS) na flexibilnější adresářové řešení – LDAP.
Školní informační systém Bakaláři, který je pouze pro Windows, provozujeme v nativním prostředí s pomocí virtualizace. To se týká i webové části systému, která je založená na ASP.NET. Ačkoliv jsme testovali možnosti provozu webové části v prostředí Linuxu pomocí projektu MONO, dnes máme pro Bakaláře k dispozici virtualizovaný Windows Server 2003 a IIS. Přesto nás mrzí, že je tento software – nejrozšířenější školní informační systém – připravovaný výhradně pro proprietární produkty firmy Microsoft. Na desktopech s Windows, které používáme v rámci tzv. multimediální učebny, se také snažíme využívat některé open-source programy – například Mozilla Firefox, OpenOffice.org, GIMP apod.
Nejde jen o peníze
Hlavní motivací pro použití open-source softwaru v rámci školní počítačové infrastruktury byla vždy technologická převaha nad ostatními produkty. Do značné míry je tato převaha vyjádřena možností přizpůsobovat daný software konkrétním potřebám. Z toho důvodu jsme se nikdy nepokoušeli o reálné vyčíslení úspor (ať již finančních, nebo časových), kterých jsme díky open source dosáhli.
Z hlediska časové zátěže se zpočátku může zdát, že proprietární software nabídne rychlejší a bezbolestnější řešení. Ale přinejmenším v případě nasazení na serverech se to jeví jako pouze zdánlivá úspora.
Foto: zshorakhk.cz
Když se na server nainstaluje systém Windows, tak to na první pohled vypadá, že je spousta věcí funkčních sama od sebe. A naproti tomu do ovládnutí Linuxu (nebo jiného systému unixového typu) je nutné nějaký čas investovat. Naše zkušenost však říká, že pozdější problémy se mnohem lépe řeší u open source než u proprietárního softwaru. OSS není černá skříňka, do které nemáte právo nahlížet. Navíc kolem každého projektu existuje komunita, která většinou umí a je ochotná poradit.
Hlavní přínos využití open source však spatřuji v tom, že nám otevřený software umožňuje naučit se řadu věcí. Domnívám se, že něco podobného by si mohli odnést i studenti, kteří mají možnost se u nás ve škole s OSS setkat. Určitě je pro ně dobré vědět, že existuje alternativa, která umí daný problém řešit podobně a někdy i lépe než proprietární software. A přitom nemusí používat software nelegálně. Povědomí o autorských právech, licencích a s tím spojených problémech totiž v naší zemi není na moc velké úrovni. Studenti spoustu těchto omezení prostě neřeší.
Příklad pro další školy
Je důležité, aby se informace o úspěšných nasazeních open-source technologií šířily mezi školami a dalšími organizacemi, protože věříme, že řešení, které využíváme na naší škole, by našlo uplatnění i na mnoha jiných místech. Proto jsme v rámci projektu EDUNIX pomáhali s pořádáním konferencí na téma open-source software – zejména pro informatiky ze škol.
Podobným tématům se věnovaly také aktivity pod hlavičkou JŠI (Jednota školských informatiků). Na naší škole bylo rovněž zřízeno Informační centrum (IC) se zaměřením na open source a free software ve školství. IC řešilo v rámci pilotních projektů Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) vybudování terminálové školní učebny s využitím Linuxu na serveru i desktopech.
Ondřej Rusek je správce IT a učitel IVT na Gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové. S open source se setkal v roce 1994, na začátku svého působení ve škole, když jako správce sítě hledal vhodný způsob, jak připojit školní síť k internetu. Článek vyšel ve čtvrtém čísle magazínu Open source & praxe.
