Legalizace softwaru, BSA a open source

Média, výrobci softwaru a s nimi spojené organizace (jako např. BSA) často hovoří o problému nelegálního užívání softwaru. Probírá se jeho míra, údajná výše škod jím způsobená, ale také možné postihy jak jednotlivců, tak firem, jejich zaměstnanců a manažerů.

Co znamená legální používání softwaru? Co je považováno za porušení autorských práv a jaké jsou jeho nejčastější formy? Jaké mohou být jeho následky? Jak se proti němu bránit? A v neposlední řadě, co je to ta často zmiňovaná BSA, čím se zabývá a jaké má pravomoci?

Následující text na tyto otázky odpovídá, upozorňuje na souvislosti a nabízí řešení v podobě využití open-source softwaru. Open source má v oblasti legality používání softwaru a jeho zajišťování velké přednosti. Jeho použití může celý proces usnadnit a omezit možnost výskytu nelegálně používaného softwaru ve vaší organizaci.

Software, licence a autorský zákon

V oblasti audiovizuálních děl je často zmiňováno, že jejich stahování a konzumování není nelegální. To sice ani zdaleka neplatí pro všechny situace (zákon obsahuje jisté výjimky), ale v zásadě je to tak. To pak mnohé lidi vede k domněnce, že podobné pravidlo se vztahuje i na software, ovšem tak to v žádném případě není. K tomu, abyste mohli software legálně používat, ať už pro osobní potřebu, nebo ve firmě, potřebujete svolení jeho autora (nebo vlastníka práv), a to v podobě licence.

Legalita softwaru a problémy s ní spojené se samozřejmě týkají pouze situací, kdy si jednotlivec nebo firma opatřují software z cizích zdrojů, a netýkají se situací, kdy vyvíjíte a používáte vlastní software.

Získání licence může a nemusí být podmíněno zaplacením (v případě open-source softwaru se ve většině případů platit nemusí, ale i mezi proprietárním (či closed-source, chcete-li) softwarem naleznete programy, k nimž lze získat licenci zdarma).

Co je to licence: Licence (nebo lépe licenční ujednání – česká právní terminologie označuje slovem licence až vlastní oprávnění k užívání díla, které je uděleno na základě licenční smlouvy) umožňuje tvůrcům a distributorům (nejen) softwarového vybavení stanovovat pravidla, kterými se má řídit nakládání s distribuovaným produktem. Licence tedy určují práva a povinnosti uživatelů ve vztahu k licencovanému dílu.

Dalším častým mýtem je domněnka, že zaplacením jste si program zakoupili. Ve skutečnosti jste si jen opatřili právo software používat, a to pouze za podmínek licenčního ujednání. A právě zde je zakopán ten největší pes.

Podmínky licenčního ujednání se většinou zobrazují při instalaci softwaru. Je to takové to známé malé okénko obsahující zpravidla velmi dlouhý právnický text, který nikdo nečte... a pak se jenom diví. Neznalost textu licenčního ujednání bohužel nikoho neomlouvá. A porušovat podmínky smlouvy, kterou jste nečetli, není nijak těžké, zejména vzhledem k tomu, že podmínky užití bývají u proprietárního softwaru velmi často drasticky omezené.

Podmínky licenčního ujednání mohou (a velmi často tak činí) omezovat např.:

na kolika počítačích smí program běžet;
na jakém druhu počítače smí program běžet (program např. nesmí běžet na počítači s více než jedním procesorem apod.);
zda smí program (či operační systém) běžet ve virtualizovaném prostředí;
kolik uživatelů může najednou program používat (omezení použití na serverech);
zda se program smí podrobit benchmarkingu;
zda smí být program využit ke komerčním účelům, či nikoliv;
zda je možné program přenést z jednoho počítače na jiný (tzv. OEM licence jsou typicky svázány s konkrétním počítačem a nesmí být používány nikde jinde);
zda je možné program přeprodat;
jak dlouho je možné program používat (některé programy je možné zdarma používat pouze omezenou dobu, např. 30 dní);
atd.

Podmínky mohou zasahovat i do toho, co s daným softwarem smíte vytvářet. Kupříkladu licence jedné verze programu Microsoft Frontpage (nástroj pro tvorbu webových stránek) zakazovala program používat pro tvorbu stránek kritizujících firmu Microsoft nebo její obchodní partnery.

Jak je patrné, pokud se nezabýváte podmínkami licenčního ujednání, je velmi snadné je porušit a nevědět o tom. Co se ale stane, pokud jste licenci zakoupili, ale její podmínky porušili? Licenční ujednání samo o sobě většinou obsahuje klauzuli, která říká, že v případě porušení licence ztrácíte nárok program používat (licence zaniká), což znamená, že daný software od té chvíle používáte nelegálně, a to navzdory tomu, že jste zaplatili. Zde se nachází další mýtus – to, že jste zaplatili, vám nedává právo program používat libovolným způsobem.

Smyslem tolika omezení bývá obchodní model – každému zákazníkovi je možné prodat jiný typ licence s jiným omezením a jinou cenou. Drasticky omezená licence bývá levnější než méně omezená licence, která povoluje např. komerční užití nebo vyšší počet uživatelů, kteří smí program najednou používat.

Samotné porušení podmínek licence je situace, do které se dostanete, i když si podmínky projdete. Firma a její využívání výpočetní techniky se časem mění – přibývají noví uživatelé, programy jsou používány k novým účelům, a je snadné opomenout, že s posledním novým uživatelem vzrostl počet využívaných licencí na 51, zatímco vy máte zakoupených licencí pouze 50. Legalita softwaru je tedy nejenom stav, ale i proces. Dodržování licenčních ujednání je třeba kontrolovat a pravidelně prověřovat.

Krátké shrnutí na závěr této části: K legálnímu užívání softwaru potřebujete svolení autora (licenci), což je právo software používat, ale pouze za podmínek licenčního ujednání. Pokud licenci nemáte, používáte software nelegálně (tj. porušujete autorská práva). Pokud licenci máte, ale porušujete podmínky licenčního ujednání, opět používáte software nelegálně.

Právní následky nelegálního užívání softwaru

Nelegální užívání softwaru představuje porušení autorského zákona, což je trestný čin (viz § 270 trestního zákona, tedy zákona č. 40/2009 Sb.) s horní sazbou 8 let odnětí svobody. Součástí trestu může být propadnutí věci (tj. související výpočetní techniky, zpravidla obsahující cenná data).

Vedle toho je třeba také zdůraznit, že výrobci, jejichž software byl nelegálně užíván, mohou porušitele žalovat o náhradu škody (obvykle v dvojnásobné výši ceny příslušných licencí).

Co se týče firem, postih a následky mohou mít následující formy:

trestní stíhání konkrétních osob zodpovědných za nelegální užívání softwaru;
žaloba o náhradu škody ze strany výrobců softwaru nebo vlastníků autorských práv;
zabavení výpočetní techniky, což může vést k ochromení a v extrémním případě až k zániku firmy;
trestní stíhání samotné firmy (ve smyslu zákona 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob).

Poslední forma je relativní novinkou, byla schválena v minulém roce a vstoupila v platnost 1. ledna 2012. Podle tohoto zákona je možné trestně stíhat firmu jako takovou a uložit jí některý z trestů jako propadnutí majetku, peněžitý trest, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnosti atd.

Tento zákon je určitým otazníkem, jelikož není úplně jasné, jak bude v praxi vypadat jeho prosazování – soudy mají dle textu daného zákona poměrně velkou svobodu rozhodování, a bude tedy záležet hlavně na nich, jak v tom či onom případě rozhodnou.

Důležitou otázkou v případě trestního stíhání konkrétních osob je to, kdo jmenovitě může nést trestní odpovědnost za nelegální užívání softwaru. V první řadě záleží na tom, jestli jsou jasně definované odpovědnosti (např. v pracovních smlouvách) nebo existuje-li dostatek důkazů (např. díky pravidelnému auditu, záznamům z provozu sítě apod.) k prokázání viny konkrétní osoby (např. zaměstnance). V takovém případě padá odpovědnost na ni.

V případě absence výše zmíněných opatření obvykle padá odpovědnost na toho, kdo odpovídá za správu výpočetní techniky. Samozřejmě, pokud dotyčný prokáže, že k nelegálnímu užívání softwaru došlo na pokyn nadřízeného, viny se tak zprostí.

Tam, kde není konkrétní osoba zodpovědná za správu výpočetní techniky, padá vina na vedení.

BSA: historie a současnost

BSA je často zmiňovaným subjektem v souvislosti s legalitou používání softwaru. Realizuje nejrůznější kampaně, vydává tiskové zprávy, skoro to vypadá, jako by zastávala činnost policie a měla speciální pravomoci. Realita je ale úplně jinde.

BSA je sdružení řady firem, povětšinou výrobců komerčního softwaru. Mezi jeho členy patří např. Microsoft, Adobe, Apple či Autodesk. Pokud budete hledat firmu nebo organizaci v ČR, která BSA zastupuje, nenajdete ji. BSA totiž v ČR nemá právní subjektivitu. Ale nepředbíhejme.

V ČR působila společnost BSA CS coby česká pobočka tohoto mezinárodního spolku. Tato společnost však prohrála soud s firmou Digisys, s. r. o., kterou křivě nařkla z nelegálního používání softwaru, a byla odsouzena k zaplacení 300 000 Kč spolu se soudními výlohami. BSA CS se poté ocitla v likvidaci a od té doby nemá BSA v ČR žádnou pobočku. Přesto však na našem území působí. Aktivity jsou řízeny ze zahraničí (patrně z nejbližší reálné pobočky, která se nachází v Londýně) a některé subjekty jsou zde placeny, aby jednaly v jejím zájmu (např. její známý „tiskový mluvčí“, pan Hlaváč). Skutečnost, že BSA nemá v ČR právní subjektivitu, značně komplikuje vymáhání případných škod, jež by v souvislosti s jejími aktivitami mohly vzniknout.

Co je však nejpodstatnější – kromě toho, že spolek BSA nemá v ČR právní subjektivitu, nemá také žádné zvláštní pravomoci.

Může provádět jen to, co mohou občané nebo firmy, tj. podávat trestní oznámení, najímat si právníky a podávat žaloby, vydávat tiskové zprávy a rozesílat dopisy vybraným firmám s libovolným zněním. Nemůže však provádět kontroly či prohlídky, ani činit cokoliv jiného, co přísluší policii či soudům.

BSA je spolkem výrobců proprietárního softwaru, takže je motivována jednat v jejich zájmu. Kampaně BSA jsou zaměřené na zvýšení míry legálního používání softwaru, který produkují členské firmy, ale dle názoru řady odborníků nebývají vedeny zcela etickým způsobem. Praktiky BSA zahrnují například vyzývání jednotlivců i firem k anonymnímu udávání nebo rozesílání nátlakových dopisů. V dopise je firmě řečeno, že BSA má informace o možném nelegálním užívání softwaru a žádá zjednání nápravy, zapojení se do legalizačního programu BSA nebo odeslání prohlášení o legálnosti používaného softwaru do 14 dnů. Na tomto odkaze naleznete více informací včetně znění dopisu, který BSA nedávno rozesílala vybraným firmám.

BSA vystavovaly jejich obsah na svých stránkách (např. ministerstvo financí).

BSA nejde o eliminaci nelegálního užívání softwaru, nýbrž především o napomáhání obchodním zájmům svých členů. Její zprávy typicky neobsahují žádné informace o open source, který představuje ideální řešení z pohledu řešení legality softwaru (více viz dále). Jeden z argumentů BSA je udávaná míra nelegálního užívání softwaru, kterou od ní přebírají média i některé státní orgány (viz výše). Metodika, kterou je tato míra počítána, je však zpochybňována a některými považována za nepřesnou až zavádějící či účelovou.

Krátké shrnutí: BSA je spolek některých výrobců proprietárního softwaru. V ČR nemá právní subjektivitu, pouze si najímá zástupce, kteří jednají jejím jménem a v jejím zájmu. Nemá žádné zvláštní pravomoci, nemá právo k provádění kontrol. Realizuje různé akce, z nichž některé mají nátlakový charakter. Je důležité mít na paměti, že BSA jedná v první řadě v zájmu svých členů, nikoliv v zájmu výrobců softwaru obecně nebo v zájmu dobra společnosti, i když se tak snaží působit.

Kontroly ve firmách a dokazování legality softwaru

Kontrolu ve firmě má oprávnění provést pouze policie, nikoliv BSA. Zásah policie je podmíněn podáním trestního oznámení, což může učinit kdokoliv. Může to být BSA, ale také zaměstnanec, zákazník či konkurence. Zasahovat smí pouze Policie ČR, nikoliv městská policie, a to pouze na základě soudního povolení. Kontrolovat může pouze počítače ve vlastnictví firmy, tzn. má-li někdo na pracovišti vlastní počítač, policie jej kontrolovat nesmí.

V oblasti trestního práva existuje známé pravidlo – presumpce neviny. Člověk je nevinný, dokud se mu neprokáže vina. V oblasti kontrol legality softwaru je tomu z určitého pohledu naopak. Nikdo není oprávněn používat software bez svolení autora (tj. licence), tudíž je třeba prokázat, že toto svolení máte.

Pro firmy existuje dokonce zákonná povinnost – § 31 a § 32 zákona č. 563/1991 Sb., tedy zákona o účetnictví, stanovující povinnost uschovávat účetní záznamy, včetně dokladů o nabytí komerčního softwaru, ovšem pouze po dobu 5 let. Kontroly se ale týkají veškerého nainstalovaného softwaru, tedy i toho, který jste pořídili dříve. Doklady o nabytí komerčního softwaru byste tedy měli skladovat tak dlouho, jak bude třeba.

Jako doklad o legálním nabytí slouží faktura nebo jiný doklad, který vystavil prodejce. Je třeba, aby doklad jasně identifikoval daný software, tzn. pokud na faktuře nebude specifikován název a konkrétní verze daného programu, může nastat problém.

Legalizace softwaru

Pokud si nejste jisti, jestli nepoužíváte nějaký software ve vaší firmě nelegálně, už je nejspíše něco špatně. Jak bylo řečeno výše, legalita softwaru by měl být proces, který zajistí, že můžete s jistotou říci: v tuto chvíli používáme veškerý software legálně.

Samotná legalizace, tedy náprava nelegálního používání softwaru, by měla zahrnovat nejenom odstranění závadného stavu, ale také zavedení opatření, která vám pomohou takovému stavu v budoucnosti předcházet a zajistit, že se nebude opakovat.

Pokud potřebujete konzultace v oblasti nasazení softwaru, hledáte školení tohoto typu nebo obecnou pomoc, obraťte se na obecně prospěšnou společnost Liberix: 595 175 184, info@liberixcz

Open source jako ideální řešení legalizace softwaru

Svobodný software (open source) má v oblasti legality softwaru, jejího zjišťování a jejího zachovávání velké přednosti. Zatímco typickým znakem uzavřeného, proprietárního softwaru je omezení práv uživatele a většinou také znemožnění kopírování a úprav softwaru, typickým znakem open source je neomezené právo software používat, za jakýmkoliv účelem.

Je jedno, jestli jej nainstalujete na jeden nebo tisíc počítačů. Je jedno, zda jej používáte pro soukromé nebo komerční účely. Nezáleží na tom, jestli váš program používá najednou 20, nebo 20 000 uživatelů.

Open source poskytuje svým uživatelům další práva, jako např. právo na šíření softwaru, na studium jeho fungování, ale také na jeho úpravy. To vše je samozřejmě také legální, a stejně je zdrojem dalších výhod, zejména v podobě nezávislosti na jednom subjektu, který stanovuje politiku cen i práv uživatele. Open source si můžete nejenom sami přizpůsobit, ale také těžit ze spolupráce lidí a firem, které jej vytváří.

Přirozeně, stejně jako v případě používání proprietárního softwaru, i v případě open source je třeba svolení autora, tedy licence. Na rozdíl od licencí k proprietárnímu softwaru, které uživatele typicky svazují a mnoho věcí mu zakazují, licence open source vám dávají velikou svobodu.

Open-source licencí existuje poměrně velké množství, mají však společného jmenovatele. Nezisková organizace OSI (Open Source Initiative) se zabývá jednak definicí open source a jednak udržuje seznam licencí, které této definici vyhovují. A tyto licence musí implementovat bod 6 této definice, který říká, že licence nesmí zabraňovat určitému způsobu použití programu (např. použití pro komerční účely). Jinými slovy, jedná se o neomezené právo užívat software za jakýmkoliv účelem.

Ne všechen software, který označuje sám sebe jako open source, jím ve skutečnosti je. Definice pojmu open source je komplexnější (viz výše) než program s otevřeným zdrojovým kódem. Preferujte tedy ty programy, které jsou šířeny pod licencí, kterou schválila OSI.

Open-source licence lze samozřejmě také porušit. Avšak podmínky takového porušení se podstatně liší. Například licence GPL specifikuje, že pokud software chráněný touto licencí šíříte, musíte svým uživatelům umožnit přístup ke zdrojovým kódům k danému nebo od něj odvozeného programu. Pokud tak neučiníte, porušujete licenci. I open-source licence tedy mívají určitá omezení, ta jsou však většinou vázána na akt šíření, nikoliv na akt používání.

Číst licence používaného softwaru důrazně doporučuji. Ale navzdory tomu, že i open-source licence mívají jistá omezení, jejich dodržování bývá nepoměrně jednodušší než u proprietárního softwaru. Stejně tak ověřování, jestli nedochází k porušování, je jednodušší, a tudíž i levnější. Toto je jedna z řady výhod používání open-source softwaru.

Doporučená opatření

Jak bylo řečeno výše, legalita používání softwaru je proces. Je třeba na ní pracovat, ověřovat ji a opravovat zjištěné nedostatky. Open source může v této oblasti představovat silného spojence, a proto byste měli zvážit jeho použití. V jeho případě nehrozí, že s dalším novým zaměstnancem překročíte počet zakoupených licencí, aniž byste si toho byli vědomi. Open source vám šetří čas i náklady a značně zjednodušuje proces zajišťování legality používaného softwaru.

Jakým způsobem si tento proces sestavíte, zůstává na vás. Na závěr článku nabízím souhrn doporučení:

V první řadě je třeba zajistit uchovávání dokladů o nabytí komerčního softwaru. Zákon o účetnictví stanovuje povinnost je archivovat 5 let, ale skladovat tyto doklady je vhodné tak dlouho, jak daný software ve firmě používáte, neboť slouží jako důkaz o legálním nabytí. Stejně tak je vhodné se přesvědčit, že dané doklady poslouží v případném důkazním řízení, tzn. že jasně identifikují daný software včetně jeho verze.
Bývá dobré jednoznačně vymezit pravomoci, práva a odpovědnosti zaměstnanců v oblasti legality softwaru. Kdo odpovídá za legalitu používání softwaru obecně? Kdo odpovídá za software na zaměstnaneckém PC? Smí si zaměstnanec nainstalovat na pracovní počítač vlastní software? Pokud ano, je někde k dispozici jím podepsaný dokument, kterým přejímá zodpovědnost za legální užívání tohoto softwaru? Na tyto otázky (a další podobné) byste měli znát odpověď.
Pravidelný interní nebo externí audit zaměřený na legalitu užívání softwaru je další velmi vhodné opatření. Odhalí, pokud jste něco někde opomněli, pokud časem došlo ke změně, která odporuje některému z licenčních ujednání, nebo pokud si někdo tajně nainstaloval nějaký software a nyní jej používá nelegálně. Zjištěné nedostatky je třeba promptně řešit a přijímat opatření, aby se v budoucnu neopakovaly.
Dalším opatřením je osvěta zaměstnanců například v podobě školení nebo podrobného seznámení s firemními předpisy v této oblasti. To samozřejmě předpokládá, že v této oblasti předpisy a pravidla budou.
Co se týče aktivit BSA, vzhledem k tomu, že nemá žádné zvláštní pravomoci, není důvod se jejich žádostmi, dopisy, e-maily či zásilkami jakkoliv zabývat. Pokud se bojíte, že na vás podají trestní oznámení, máte úplně jiný problém, který nevyřešíte tím, že s nimi budete spolupracovat. Trestní oznámení totiž může stejně tak podat váš zaměstnanec, kterého jste propustili a on je na vás teď naštvaný, nebo vaše konkurence, které šlapete na paty. Jediným rozumným řešením je zajistit, že používáte software legálně.

Open source & praxe 3/2012

Tento článek vyšel v čísle 3/2012 magazínu Open source & praxe. Noviny vyrábí obecně prospěšná společnost Liberix a zasílá je lidem s rozhodovací pravomocí. Propaguje tak open source a snaží se změnit zaběhlé myšlenkové mechanismy důležitých lidí. Pokud se vám tato činnost líbí a chtěli byste nějak pomoct, kupte si PDF verzi novin v e-shopu Liberixu (můžete si koupit libovolný počet kusů podle částky, kterou chcete utratit). Konkrétním krokem podpoříte výrobu novin a pomůžete zajistit jejich financování. Děkujeme.