121 zlepšení
Marketingové materiály výrobků se velmi často chlubí tím, kolik zlepšení výrobek má oproti předchozí verzi. Že takové změny nejsou vidět? To přece nevadí, prostě tam jsou, a hotovo. Problém je ovšem v tom, že jednak ne každé zlepšení někdo ocení, a hlavně že ne každý bude nějakou změnu považovat za zlepšení. Proto deklarovaný vysoký počet "zlepšení" ještě nemusí nic znamenat, důležité je, jak to bude vypadat v praxi. Platí to obecně, distribuci openSUSE nevyjímaje.
Ve výčtu hlavních vylepšení a novinek v openSUSE 11.2 se uvádí například toto:
- nové jádro 2.6.31 s ovladači pro mnoho nových zařízení
- souborový systém ext4 jakožto výchozí volba
- (experimentální) podpora souborového systému btrfs
- lepší nástroj pro dělení disku
- možnost šifrovat celý disk (včetně kořenového oddílu)
- grafická prostředí KDE 4.3 a GNOME 2.28
- nový "svěží" vzhled grafických prostředí
- nové verze důležitých programů (např. Mozilla Firefox 3.5 nebo OpenOffice.org 3.1)
- velká podpora sociálních sítí
- vylepšený konfigurační program YaST2 a správce balíčků Zypper
- jako vždy, nová verze je rychlejší, výkonnější a můžete si vybrat jakoukoli barvu (za předpokladu, že to bude zelená)
Stahujeme a instalujeme
OpenSUSE 11.2 oficiálně vyšlo v den vydání tohoto článku. Stahovat jej můžete ze stránek distribuce.
Jako obvykle, i verze 11.2 je k dispozici v celé řadě variant diskových obrazů. Jedná se konkrétně o klasické DVD, instalovatelná live CD (ve verzích s KDE a s GNOME) a mini-CD pro síťovou instalaci. Všechny tyto verze jsou k dispozici pro 32bitovou a 64bitovou platformu x86. Pro live CD lze získat další disk s překlady do různých jazyků (základní verze je v angličtině). Existuje také verze pro dvouvrstvé DVD s podporou dvou architektur (32 i 64 bitů), jako "dvouarchitekturní" si lze stáhnout také CD s doplňkovými programy pro CD verze. Většinou bude asi nejjednodušší stáhnout si DVD pro příslušnou architekturu a více to neřešit.
Nově se mezi instalačními obrazy nachází i obrazy pro Live USB, což ocení hlavně majitelé netbooků bez optické mechaniky. Instalační obraz z CD/DVD lze také snadno přenést na USB.
Proces instalace
Uvítací obrazovka po startu DVD openSUSE 11.2
Distribuci jsem instaloval ve formě čisté instalace na fyzický stroj (notebook) i na stroj virtuálním (přes VMware). Distribuci lze také samozřejmě instalovat formou aktualizace ze starší verze a existují i další zajímavé formy instalace, o nichž se zmíním později.
Úvod instalace openSUSE 11.2
Po startu z CD nebo DVD se objeví přivítání a poté výběr toho, co se má udělat (instalace, start z disku, start live verze...). Není to nic nového, takto vypadaly i dřívější verze, rozdíl je prakticky jen v barevnosti, nově je použit temnější zelený odstín. I další kroky při instalaci jsou prakticky stejné jako dříve, zajímavé to začíná být až v okamžiku volby rozdělení disku.
Tady instalátor nabídne nějaké rozdělení, které lze buď akceptovat beze změn, nebo upravit, případně si udělat vlastní. Co je tady jinak než dřív? Především je jiný celý nástroj k dělení. Má mnohem více možností, lze nastavit spoustu věcí, "víc si s tím hrát". Je otázka, kolik lidí to využije, nicméně stále je možnost toto ignorovat a přijmout výchozí rozdělení.
V tento okamžik se také projeví nové možnosti ohledně souborových systémů. Jako výchozí se nastavuje ext4, lze si vybrat i z dalších systémů (ext3, ext2, xfs, jfs, btrfs). Pokud si někdo vybere btrfs, instalátor ho velmi důrazně upozorní, že jde o silně experimentální věc, se kterou by se nemělo pracovat nad ostrými daty. Neměl by se tedy najít nikdo, kdo by si btrfs nastavil a pak se divil.
Lákavá možnost šifrování celého disku má bohužel svá "ale". Jednak je tato možnost nedílně spjata s využitím LVM (při přímé práci s diskovými oddíly to nastavit nejde). Dále ani poté nebude šifrováno úplně všechno - startovací oddíl (/boot) zůstane nešifrovaný, i když by to snad nemělo nikomu vadit. Ono to lze těžko řešit jinak - boot manager šifrování neumí a odněkud se jádro načíst musí. Ale co je nejhorší, v některých případech (podle mých zkušeností tehdy, když se instaluje opětovně přes již nainstalovaný systém využívající LVM) instalátor zapnutí šifrování prachsprostě ignoruje. Samotné šifrování - pokud se ho podaří nainstalovat - už pak ale funguje bez problémů.
Výběr balíčků k instalaci
Po rozdělení disku následuje klasická možnost ovlivnit jednotlivé parametry instalace. Lze nastavit například startovací záležitosti, složení softwaru, nastavení firewallu a různé další věci. Prakticky se to neliší od předchozích verzí, vše je vcelku intuitivně nastavitelné. Na závěr se pak už jen potvrdí vlastní instalace a už to jede.
Průběh instalace openSUSE 11.2
Instalace běží...
Rychlost instalace samozřejmě závisí na výběru instalovaného softwaru a na výkonu počítače. Čistá instalace z DVD na notebook ThinkPad R51 (Pentium M 1,6 GHz, 768 MB paměti) trvala cca 15 minut, počítáno od potvrzení instalace do koncového restartu. Stejná instalace z obrazu DVD na virtuální stroj (přidělen 1 procesor 2,66 GHz a 1 GB paměti) spotřebovala okolo 10 minut.
Po doběhnutí instalace se systém restartuje a naběhne do nově nainstalovaného systému a to bez zobrazení nabídky boot manageru GRUB. Je otázka, jestli je to zrovna nejlepší řešení, současně je ale zase dobré, že se tak instalace dotáhne do konce a nepřeruší se startem do jiného systému. Instalátor dokončí vše potřebné a pak už se zobrazí standardní přihlašovací dialog (samozřejmě jen v případě, že je systém nastaven tak, aby takto startoval - lze ho při instalaci nastavit pro start bez grafiky).
Přihlašovací obrazovka
Pri príležitosti vydania openSUSE 11.2 sa v budove MFF UK na Malostranském náměstí plánuje 20.11.2009 od 14:00 do 19:00 Release Party. K dispozícii budú okrem inštalačných médií aj samotní vyvojári openSUSE, ktorí budú prezentovať nové vlastnosti a pomáhať s riešením problémov. Na Facebooku vznikla aj príslušná udalosť.
Pavol Rusnák, vývojář openSUSE
První kroky s openSUSE 11.2
Těsně po přihlášení (tedy resp. po plném startu KDE) může přijít šok. Tedy samozřejmě jen pro toho, kdo to neviděl již dříve na obrázcích. Takhle že vypadá svěží uživatelské rozhraní? Z obrazovky se valí kyselá žlutozelená barva, připomínající technickou kyselinu solnou, sliz z duchařských komedií, případně přeslazenou limonádu "horská rosa". Ano, je to subjektivní, někdo to bude považovat za osvěžující. Jako výchozí by ale asi mělo být něco tlumenějšího.
Vzhled prázdné plochy těsně po instalaci
Pozadí plochy lze naštěstí snadno změnit a nastavit si něco méně do očí bijícího. Podobně si zaslouží změnu také dekorace oken. Protože nová témata jsou spíše na efekt než na práci, člověk se rád vrací k obstarožnímu motivu Plastik. Opět je to samozřejmě subjektivní věc, někdo se rád trefuje kurzorem myši do titěrných kulatých tlačítek.
Přenastavené prostředí KDE 4.3
Co je konečně v pořádku, je "čistota" ikon v systémové oblasti lišty. Starší verze KDE (použité v openSUSE 11.1 a starších) totiž mívaly problémy s překreslováním ikon a tak bývaly ikony (např. aktualizace nebo zvuku) obaleny zbytky po předchozích stavech té které ikony, což vypadalo odpudivě. Nyní tomu již není co vytknout.
Nastavovač YaST2
Poměrně výraznou změnu oproti předchozím verzím prodělal konfigurační program YaST2. Je nově založen na grafické knihovně Qt 4 a vypadá trochu jinak než dřív. Například v hlavním okně (viz obrázek) jsou všechny položky pohromadě, jen rozdělené do sekcí - výběrem ze seznamu sekcí vlevo se provádí jen přesun. Procházení všemi položkami je rychlejší (místo přepínání lze použít posuvník, kolečko myši apod.), nově se také při najetí na položku zobrazuje její popis.
Konfigurační program YaST2
Drobné chybky se najdou už na první pohled. Například zcela chybí nastavení grafické karty a monitoru, jedinou cestou k jejich nastavení je spustit program SaX přímo (například z programové nabídky). Naopak potěší přítomnost modulu Webpin, který slouží k vyhledávání balíčků v on-line repozitářích. Většina konfiguračních komponent se od předchozí verze vůbec nebo téměř vůbec nezměnila, což obvykle není na závadu (byly dobře použitelné už dříve). Českým uživatelům ale může vadit, že na některých modulech (třeba nastavení tiskáren) "zamrzl" český překlad někde na počátku a většina textů je i nadále anglická.
Poznámka redakce: SaX byl z nabídky YaSTu vypuštěn účelně, jelikož se jedná o nástroj, který upravuje konfigurační soubor xorg.conf. Ten však v nové verzi openSUSE obsahuje jen všeobecné informace nastavení X.org serveru je mnohem automatičtější. Předpokládá se, že editace tohoto souboru nebude zapotřebí.
Správa tiskáren v YaST2
Další software
Tvůrci distribuce slibovali nové verze mnoha programů, dle očekávání v distribuci tyto nové verze jsou. Co už ale není až tak samozřejmé, tyto programy všeobecně dobře fungují (padavost zejména mnohých KDE 4 programů, tak často vídaná u openSUSE 11 a 11.1, už je naštěstí pryč) a navíc jsou ihned po instalaci plně připraveny k použití.
Co si pod tím představit? Tak například Mozilla Firefox (zde verze 3.5.4) obsahuje již při výchozí instalaci téměř všechny potřebné pluginy, například pro Flash nebo Javu. Měla by to být samozřejmost, ale dříve se často stávalo, že bylo potřeba něco doinstalovávat ručně. V openSUSE 11.2 se toho doinstalovává jen málo, jmenovitě třeba Moonlight (open-source implementace technologie Silverlight), ale i ten je přímo v repozitáři, takže je to otázka pár kliknutí.
Mozilla Firefox v openSUSE 11.2
Zkušenosti s provozem
Vzhledem k tomu, že srovnávacím etalonem je logicky předchozí verze openSUSE 11.1, která již byla velmi kvalitní, zlepšení se hledají jen těžko (zato každé zhoršení je pořádně cítit). Srovnávání s jinými distribucemi GNU/Linuxu je obtížné, vzhledem k tomu, že každá má trochu jiné cíle. Dá se ovšem říci, že se openSUSE nachází někde mezi Mandrivou a Fedorou.
Proces instalace lze považovat za povedený (dlouhodobě odladěný) a s výjimkou oněch problémů s použitím šifrování zcela hladký. Taktéž při používání se neprojevily téměř žádné problémy, těch několik málo (podrobnosti uvedu dále) lze považovat za věc, která by měla jít vyřešit.
V porovnání se staršími verzemi nastalo nejpronikavější zlepšení u aplikací ze sady grafického prostředí KDE 4. Nasazení řady 4.3 jednoznačně prospělo stabilitě běhu programů i jejich výkonnosti. Někdejší časté pády Konqueroru, Dolphinu, KMailu a dalších programů jsou zjevně minulostí, podobně jako mrzuté těžkosti při komunikaci protokolem SMB (vypadá to jako maličkost, ale vzhledem k časté nutnosti práce v heterogenním prostředí je to docela důležité). Také například KWrite, dříve pověstný "zabetonováním" po otevření většího souboru, už se chová o poznání lépe, byť by to mohlo být ještě lepší.
Další chloubou je OpenOffice.org 3.1. Tato verze sice není v obecném kontextu nic výjimečného, nicméně opět v porovnání s openSUSE 11.1, kde byla verze 3.0, je rozdíl celkem značný, hlavně v rychlosti. "Studený start" (první spuštění) je sice pomalý, čas dalších startů je ale už skoro neměřitelný a i samotná práce s dokumenty je rychlá.
OpenOffice.org v openSUSE 11.2
Nyní přicházejí ty "horší stránky". Například pokusy přehrát zvukové a videosoubory bohužel končí (v souladu s nepříjemnou tradicí openSUSE) tristně. Na obrázku si můžete prohlédnout, jak "srozumitelně" informuje program Kaffeine, že daný soubor neumí přehrát. Je samozřejmě otázka, nakolik je to problém přímo distribuce openSUSE a nakolik programu Kaffeine, ale mít v distribuci takto "fungující" program je docela ostuda.
Chyba programu Kaffeine
Další věc je vůbec to, že ho neumí přehrát, ale to je na jinou debatu - v openSUSE prostě standardně nejsou potřebné kodeky (z patentových důvodů; není to jen případ této distribuce), to platí už dlouho a nejinak je tomu i tady. Čili kdo si chce něco přehrát, musí si bohužel přidat v konfiguraci nějaké komunitní repozitáře a podporu pro multimediální formáty (podobně jako i některé programy pro tyto účely) si doinstalovat.
openSUSE 11.2 na notebooku
Na distribuci instalovanou na notebook jsou kladeny poněkud větší požadavky, než když jde o běžný desktop. Musí výborně fungovat řízení spotřeby, uspávání a probouzení (do paměti i na disk), připojení k WiFi sítím a případně i další věci. Musíme si upřímně přiznat, že distribuce GNU/Linuxu v tomto bohužel stále ještě pokulhávají za proprietárními operačními systémy. Proto se samozřejmě velmi cení každý pokrok, který je učiněn. Následující zkušenosti jsou založeny na provozu na notebooku ThinkPad R51 (tedy poměrně starém), na jiných strojích může být situace samozřejmě jiná.
Ohledně řízení spotřeby není openSUSE prakticky co vytknout. Co se v profilech nastaví (ve smyslu řízení kmitočtu procesoru, vypínání displeje, uspávání atd.), to to také dělá. Profily jsou přednastaveny celkem rozumně, jen je otázka, zda mít v profilu Performance (standardně při provozu na napájení ze sítě) jako akci pro zavření víka pouhé zamčení obrazovky. Člověk obvykle nechce řešit, jestli nejdřív zavře notebook a až pak ho odpojí od sítě, anebo to udělá obráceně. Ve výchozím nastavení je to problém, protože kdo notebook nejdřív zavře a pak odpojí, může odkráčet s plně běžícím strojem, se všemi důsledky.
Nastavení profilů řízení spotřeby
Uspávání do paměti probíhalo během provozu bez potíží, stejně tak i probouzení, které bylo na daném stroji dříve často problematické (grafická karta se zřejmě špatně inicializovala a zobrazování pak bývalo hodně divné). Uspávání na disk však vůbec nefungovalo a informace v logu (chybějící parametr v příkazové řádce jádra pro probouzení) napovídají, že je někde něco špatně nakonfigurováno.
Nepotěšilo bohužel ani připojování k WiFi sítím. Adaptér je sice správně zprovozněn (včetně načtení firmwaru), nicméně s vlastním připojováním k WiFi sítím už je to horší. Při pokusu o přidání detekované sítě se zobrazí dialog pro konfiguraci - až potud dobře. Jenže po jeho vyplnění (a uložení hesla do KWallet) vyskočí další, který se ptá opět na heslo. Pak už je někdy pokoj, jindy ale dialog skáče dál a dál, až do zblbnutí. Případně se tento dialog už nezobrazí, ale počítač se k síti nepřipojí. Připojí se až na několikátý pokus, případně až po restartu (odkdy se GNU/Linux léčí restartem?). Těžko říct, zda je chyba v NetworkManageru, v plasmoidu pro ovládání z KDE anebo v konfiguraci v rámci openSUSE. Může být samozřejmě od každého trochu.
Čili shrnout to lze tak, že přinejmenším na testovaném notebooku verze 11.2 nevybředla z polovičaté podpory, která se s openSUSE táhne už roky. Je to škoda, ale openSUSE prostě zatím není distribuce plnohodnotně nasaditelná na notebook.
Zajímavosti openSUSE 11.2
Distribuce openSUSE 11.2 má několik zajímavostí, které mohou leckomu usnadnit práci nebo třeba zajistit, že nebude mít z GNU/Linuxu zbytečné obavy. Takové věci se vždy cení, i když je třeba využije jen relativně málo lidí.
Metody instalace
Kromě klasickým metod instalace zmíněných na počátku nabízí openSUSE 11.2 ještě dvě metody další. První je "instalace z Windows". Uživatel Microsoft Windows vloží disk do mechaniky, ten mu naběhne (jako jiné disky s programy) a hned se spustí instalátor openSUSE (přesněji průvodce instalací; takový normální průvodce, jaký je nejméně u každého druhého programu pro Windows). Ten ale jen připraví instalaci a nastaví boot manager tak, aby se po restartu zobrazila nabídka, kde bude jako jedna z položek právě openSUSE. Když uživatel zvolí tuto položku, rozběhne se už prakticky normální instalace. Celé se to hodí k tomu, že není potřeba nastavovat start z CD/DVD (leckdo to ani neumí zapnout) a zvládne to úplně každý.
Druhou zajímavou instalační metodou je "live uprgrade". Ten už je podporován jinými distribucemi (např. Debian), ale v openSUSE se objevuje poprvé. Jde o aktualizaci na novou verzi distribuce z běžící starší verze. U openSUSE jde nyní aktualizovat z 11.1 na 11.2.
Další grafická prostředí
Kromě KDE lze v rámci openSUSE 11.2 používat také prostředí GNOME (konkrétně 2.28). Výchozí podobu vidíte na obrázku. Na jednu stranu působí výrazně "amatérštěji" než KDE, tapeta na pozadí je zase podstatně příjemnější než ta "kyselá" v KDE. Takže - vyberte si (tedy klidně zkombinujte z každého to, co vám vyhovuje)...
Grafické prostředí GNOME v openSUSE 11.2
Ale to není vše - k dispozici jsou také prostředí Xfce a LXDE, lze využívat také samostatné správce oken (Window Maker, IceWM, FWWM2 atd.).
Dobré stabilní distro s KDE 4
Distribuce svou verzí 11.2 opět udělala velký krok vpřed. Vyzdvihl bych hlavně použití prostředí KDE 4.3 se stabilními programy a celkově spolehlivý běh (žádné záhadné pády nebo nefunkčnost programů). K nedostatkům patří různé drobné chyby, které jsem již zmínil, kontroverzní grafické pojetí, především ale stále nedostatečná použitelnost na notebooku. Obecně mohu distribuci téměř všemi deseti doporučit, zejména pro nasazení na stolní počítač, kde problémy "notebookového" charakteru člověka trápit nebudou.
