Ubuntu používám již čtyři roky a za tu dobu se mi potvrdilo, že jarní vydání jsou kvalitnější než ta podzimní. Do jisté míry to je dáno tím, že každé druhé jarní vydání je LTS (s prodlouženou podporou), u které se klade větší důraz na stabilitu, ale povedené jsou i ty bez delší podpory. Ubuntu 9.04 bylo podle mého názoru velmi povedené, leč trpělo sníženým výkonem grafických karet Intel a tento problém přebil všechny ostatní pozitiva a v myslích uživatelů zůstane ještě pěkně dlouho. V podzimní verzi 9.10 byl tento problém sice vyřešený, ale zase trpěla nepříjemnými chybami a většina novinek byla spíše v počátečním stádiu s příslibem do jarní verze, od které jsem proto očekával hodně.
Instalace a upgrade
Stejně jako v minulých verzích jsem provedl upgrade už někdy kolem první betaverze. S upgradem nebyl zásadnější problém. U LTS verze musí vývojáři myslet také na upgrade z předchozí LTS, což už může být docela divočina, protože těch změn za dva roky proběhne opravdu hodně. Na serveru bych se toho nebál, tam to musí být dostatečně otestované, ale u desktopu bych raději volil čistou instalaci.
Instalátor už se několik verzí výrazněji nemění a pouze se dolaďují detaily. Největší změnou tedy je, že z Live CD zmizel boot manager. Systém rovnou nastartuje až posléze si můžete vybrat, zda Ubuntu vyzkoušet nebo ho nainstalovat. Jinak se žádná revoluce nekonala a instalátor tak jen změnil vzhled, aby ladil se vzhledem systému.
Start systému
Rychlost startu systému je jednou z hlavních priorit Ubuntu již asi rok a půl. Verze 8.10 byla asi „nejlínějším“ vydáním v historii Ubuntu. Od té doby už se rychlost startu a odezva systému jen zlepšuje. Dokonce se objevují vtipy, že s takovou bude za chvíli Ubuntu nastartované dříve, než uživatel zapne počítač. Každopádně od verze 9.10 dostál start systému opět značných změn. U minulé verze vývojáři prohlásili, že místo bootovacího manažeru Plymouth nasadí Xsplash. Jenže to mělo ten háček, že Xsplash ke svému běhu potřebuje X server, takže se nemůže spustit dříve než naběhne X server. Ve výsledku se tedy o většinu bootovacího procesu staral původní Upstart.
Ve verzi 10.04 potom všem vzali vývojáři Plymouth na milost a ten nahradil Upstart. Projevilo se to nejen na vzhledu, který je podle mého názoru pěkný a decentní, ale také na rychlosti. Systém opět startuje výrazně rychleji a mezi začátkem bootu a přihlašovací obrazovkou je opravdu jen pár sekund. Výrazně pozitivní dopad na rychlost bootu mělo určitě i odstranění HAL a jeho nahrazení udev.
Nová grafika během bootování systému
Vzhled a uživatelské prostředí
Tak jsme se konečně dočkali. Po dvou letech slibů přichází Ubuntu s úplně novým vzhledem. Nebál bych se nový vzhled označit za největší novinku tohoto vydání. Ano, je to pouze vzhled, který si může kdokoliv změnit, ale v tomto případě to není pouze změna výchozího tématu. Ubuntu prošlo kompletní rebradingem, v rámci kterého se změnilo logo i slogan. Tím už není „Linux for human beings“ (Linux pro lidi), ale „Ubuntu is Lightware“ (Ubuntu je software s lehkostí). Pryč jsou hnědooranžové odstíny, s kterými přišlo Ubuntu 6.06. Nyní je ústřední barvou fialová. Hlavní změnou je však orientace na lehkost. Z nového vzhledu je patrné, že se autoři zaměřují na to, aby byl jednoduchý a přehledný. Novým výchozím tématem se stalo Ambiance, které patří k tmavým tématům. Holt po vydání Windows Vista je černá in a tomuto trendu se přizpůsobilo mnoho tvůrců nejen operačních systémů, ale i aplikací. Pro ty, kteří černé neholdují, designéři Ubuntu připravili téma Radiance, které je velmi podobné, jen ve světlých barvách.
Ambiance – Výchozí vzhled pro Ubuntu 10.04
Radiance – Světlá alternativa k Ambiance
Oba vzhledy podle mého názoru působí velmi profesionálním dojmem a konečně jsem po dlouhé době narazil na vzhled, kde se myslí na detaily. Prostor pro zlepšování ale je, např. v OpenOffice.org některé detaily nepůsobí dobře, ale podpora GTK v tomto kancelářském balíku byla vždy plná hacků a nekompatibilit. Co se mi líbí na novém tématu možná nejvíce jsou nové ikony na panelech. Jsou konzistentní, takže pravá část horního panelu už nevypadá jako „každý pes, jiná ves“. Navíc jsou k dispozici, jak ve světlé, tak ve tmavé variantě, takže nemáme při přechodu ze světlého vzhledu na tmavý a naopak problémy s viditelností ikon.
Indicator-applet
S ikonami souvisí také nový koncept oznamovací oblasti, který je představován indicator-appletem. Lidem z Canonicalu očividně nevyhovuje stávající zpracování oznamovací oblasti v GNOME a rozhodli se jít vlastní cestou. A já se jim ani nedivím. Není totiž příliš praktické, když se část voleb pod ikonou v oznamovací oblasti skrývá pod kliknutím levým tlačítkem a část pod kliknutím pravým tlačítkem. Z vlastní zkušeností vím, že je těžké běžným uživatelům vysvětlit, kdy mají kliknout levým a kdy pravým tlačítkem. Ikony v indicator-appletu mají pouze jednu nabídku - po kliknutí levým tlačítkem myši. Trochu skeptický jsem ke sdružení veškeré komunikace do jedné ikony. Myslím, že to patří do kategorie nápadů, které se jeví jako velmi dobré, ale v praxi člověku spíše překáží. Nemůžu si prostě zvyknout na to, že ikona komunikátoru je vnořena do jiné ikony. Špatně si všímám nových zpráv a znamená to pro mě více kliknutí. Vysvětlit logiku tohoto řešení počítačově neznalému uživateli také není jednoduché. Nejsem ale odborník na ergonomii, takže nechci mluvit za ostatní, třeba se to chytne. Přechod na indicator-applet je momentálně tak v půlce, všechny systémové ikony (kromě správce připojení) a ikony výchozích programů už jsou v indicator-appletu, ale pořád vedle něj najdete i klasickou oznamovací oblast. V podzimní verzi už by měla být nahrazena kompletně.
Nabídka ikony komunikace
Minimalizovat, Maximalizovat a Zavřít
Dosti významnou změnou v uživatelském rozhraní Ubuntu byl přesun tlačítek na minimalizaci, maximalizaci a zavření okna zprava doleva. Tato změna také vyvolala bouřlivou debatu a velký odpor komunity. Autoři změny to však ustáli a ta se dostala až do finální verze. Musím se přiznat, že jsem k této změně ze začátku zaujal hodně negativní postoj, protože jsem v ní neviděl žádný přínos, jen komplikace. Poté, co jsem si vyzkoušel práci s tlačítky na levé straně, už můj postoj není tak negativní. Pravděpodobně je to asi opravdu ergonomičtější, ale pořád si stojím za tím, že pozitiva nepřeváží negativa. Ubuntu totiž není dominantním systémem, kterému by se ostatní přizpůsobili (to by platilo možná v případě Windows), a jeho uživatelé často pracují i s jinými systémy, ať už jsou to jiné distribuce nebo Windows. Zvykat si např. na to, že v práci okno zavírám vpravo a doma vlevo, mi nepřijde moc praktické. Navíc jsou tu aplikace, které nepřebírají systémové nastavení a mají i nadále tlačítka vpravo (např. Chrome), takže nesoulad vzniká i v samotném Ubuntu. Naštěstí se dají tlačítka jednoduše přesunout napravo např. v Ubuntu Tweak.
Prostředí GNOME
Vydání GNOME 2.30 příliš mnoho novinek, viditelných pro běžné uživatele, nepřineslo, takže tentokráte zůstaly spíše ve stínu těch ostatních. Přesto jsou některé zajímavé a jistě uživatele potěší. Především to je celkové zrychlení prostředí. GNOME se čistí od starého kódu a Ubuntu to už několik verzí po sobě jen prospívá. Správce souborů Nautilus umí konečně pracovat v dvoupanelovém režimu, takže už nutně nemusíte hledat nejrůznější commandery. Empathy, které bylo na podzim do Ubuntu zařazeno jako výchozí komunikátor, už podle mého názoru dozrálo a je snadno použitelnou a bezproblémovou aplikací. Zamrzí jen horší podpora ICQ, než má Pidgin. Ve světě už tato síť nikoho nezajímá (proto se tak nespěchá s lepší podporou) ale pro českého uživatele je stále hodně důležitá. Geolokace, jedna z funkcí, která Empathy odlišovala od ostatních, byla ve verzi pro Ubuntu úplně odstraněna, protože knihovny, na kterých závisela, se nevešly na instalační CD... inu, šalamounské řešení.
Změny si všimnete také v administračních nástrojích. Bylo odstraněno tlačítko Odemknout, kterým bylo možné „odemknout“ ty části administračních nástrojů, které potřebovaly práva roota. Nyní už nemusíte na žádné tlačítko klikat a jste vyzváni, abyste heslo zadali, až v momentě, kdy chcete provést operaci, která práva roota potřebuje. Zlepšena byla také podpora iPhonu a iPodu. Písmo lze nyní nainstalovat prostě tak, že na něj ve správci souborů poklikáte. GNOME 2.30 jsem se věnoval v recenzi před měsícem, takže pokud chcete vědět víc, přečtete si recenzi GNOME 2.30 - Poslední zastávka na cestě ke GNOME 3.
Dvoupanelový režim v Nautilu
Rozhovor s Vojtou Trefným, předsedou občanského sdružení Ubuntu pro ČR
Konečně jsme se dočkali nového vzhledu. Navíc probíhají další změny v uživatelském rozhraní jako přesunutí tlačítek na ovládání okna a indicator-applet. Jaký máš názor na tyto změny?
Ačkoli já osobně jsem na starém vzhledu nikdy nic špatného neviděl a necítil jsem potřebu jej nijak měnit, jsem rád, že tato změna proběhla. Nový vzhled je velmi příjemný a opravdu kvalitně zpracovaný, a i přesto, že už se nějaké protestní hlasy ozvaly (to už bude takový folklór), se domnívám, že si jej uživatelé velmi rychle oblíbí. Co se ostatních změn týče, tak i pro mě to byl ze začátku nezvyk (prostě něco nového), ale po chvíli používání mi to přijde naprosto přirozené. Jen se bojím, aby to lidé (kteří se často už z principu k jakýmkoli novotám staví negativně), neodsoudili rovnou bez vyzkoušení.
Které novinky tě v Ubuntu 10.04 nejvíce potěšily a které budou mít podle tebe největší ohlas u běžných uživatelů?
Protože se v tomto ohledu považuji spíš za běžného uživatele, tak si dovolím odpovědět najednou. Hodně samozřejmě "táhne" nový vzhled a když to není tak důležité, pořád je to první věc, kterou člověk z Ubuntu vidí. Mě osobně velmi potěšilo vylepšené ovládání Ubuntu One a hodně kladných ohlasů slýchám také na Music Store (už jen rozšířit i filmy a především seriály).
Pokud vím, tak už používáš Ubuntu 10.04 od raných alfaverzí. Jaký z něj máš pocit ve srovnání s předchozími vydáními co se týče stability? Myslíš, že přidání druhé betaverze do plánu vývoje stabilitě finální verze pomohlo?
Osobně jsem problémy s nestabilitou nepociťoval u žádného stabilního vydání, ale z ohlasů nebo i třeba dotazů na našem fóru je vidět, že situace je u Lucidu opravdu velmi dobrá. I během raného vývoje, kdy chyby nejsou nic výjimečného, byla celková situace mnohem klidnější. Další betaverze se na tom určitě podílela – nejde ani tolik o nějaké „číslo buildu“, ale spíše o procesy, které jsou s betaverzí spojeny (např. víc času na testování).
Software v Ubuntu
Počet balíčků v Ubuntu už překročil hranici 30 tisíc, což je o více než 1000 víc než minule. Je to jedna z největších výhod popularity. Ubuntu je mezi desktopovými uživateli natolik populární distribuce, že si ho nikdo nedovolí ignorovat. V standardních repozitářích dnes najdete prakticky vše, co nabízí svět otevřeného software, a pokud ne, určitě se vámi hledaný program nachází v nějakém repozitáři třetí strany. Na programy, které musím kompilovat nebo instalovat z binárky, narážím výjimečně.
V Ubuntu 9.10 byl uvedený nový správce softwaru – Ubuntu Software Center (Centrum softwaru pro Ubuntu). Tenkrát to byla hodně jednoduchá aplikace, která sotva pokryla možnosti původního Přidat/odebrat. Oproti němu však umí nyní zobrazovat všechny balíčky včetně knihoven s tím, že aplikace jsou vždy seřazeny na začátku seznamu. Zatím si však musíme počkat na slibované funkce jako možnost koupit komerční software atd. Ohlášeny jsou na podzim.
Centrum softwaru pro Ubuntu
Změny proběhly také mezi výchozími programy. Byl odstraněn GIMP a místo něj se na instalační CD dostalo PiTiVi, což je nelineární editor videa. Kolem tohoto rozhodnutí se rozhořela debata, ale bylo obhájeno argumentem, že GIMP je pokročilý nástroj, který běžný uživatel nevyužije, a jednoduché úpravy obrázků zvládne i F-spot.
Novou aplikací je také Gwibber, který přináší podporu sociálních sítí. Nejlépe funguje asi jako čtečka, ale můžete z něj posílat i vlastní zprávy, klidně do několika sítí zároveň. Podporovány jsou tyto: Twitter, Identi.ca, StatusNet, Facebook, Flickr, Digg, FriendFeed a Qaiku. Je také integrován do ikony komunikací a zprávy můžete odesílat také přes applet sezení, který naleznete na horním panelu úplně vpravo. Na stejném místě můžete nastavovat také své statusy pro IM.
Zprávy ze sociálních sítí
Ubuntu One
Služba Ubuntu One byla představena v minulém vydání. Uživatelům nabízí především synchronizaci souborů mezi serverem a přihlášenými počítači. V tom se podobá např. Dropboxu, který má také velmi dobrou podporu Linuxu. Postupně na sebe ale nabaluje další funkce, které z ní dělají unikátní službu. Kromě souborů umí synchronizovat také poznámky Tomboy, archiv zpráv ze sociálních sítí, kontakty v Evolutionu a záložky ve Firefoxu. Čerstvě přibyla také podpora pro synchronizaci s mobily. Do Ubuntu One byl integrován SyncML server Funambol, který podporuje prakticky všechny současné mobilní zařízení. Momentálně je podporována pouze synchronizace kontaktů, ale v plánu jsou i kalendáře, úkoly atd. Synchronizace s mobily, která byla v Linuxu vždy problémem, by tak mohla být brzo snadnou záležitostí. Vylepšeno bylo také webové rozhraní, které podle mého názoru nebylo ze začátku nic moc a nefungovalo např. v Opeře. V čem má Ubuntu One stále nevýhodu oproti konkurenci v podobně Dropboxu apod., je podpora ostatních operačních systémů. Klient minimálně pro Windows citelně chybí. Málokterý uživatel Ubuntu, pracující na několika počítačích, má totiž pouze Ubuntu.
Ubuntu One podle mého názoru získalo tzv. „killer feature“ v podobě Ubuntu One Music Store. U nás totiž stále internetové obchody nabízejí hudbu omezenou DRM. Nejenže je pro uživatele Linuxu nepoužitelná, ale dosti omezující je i pro uživatele Windows. Neznám dokonale situaci na trhu, ale Ubuntu One Music Store může být vůbec prvním obchodem, který oficiálně nabízí hudbu bez DRM i českým a slovenským uživatelům. Momentálně mají práva na prodej hudby v ČR a SR od Warner Music Group a EMI, dvou ze čtyř velkých labelů, a celé řady menších nezávislých vydavatelství. Pokud porovnáte podmínky např. s ilegalne.cz, zjistíte, že jsou mnohem lepší: alba jsou levnější (někdy až o 30 %), jsou bez DRM a mají vyšší kvalitu (MP3 256-320 kbps vs. WMA 192 kbps). Pro uživatele Ubuntu má UOMS také tu výhodu, že je integrováno do Rhythmboxu a Banshee (podpora dalších přehrávačů se chystá), i když v případě Banshee je to taková podpora napůl, protože v něm sice může hudbu nakoupit, ale už ji z online disku na Ubuntu One nepřehrajete.
Ubuntu One Music Store v Rhythmboxu
Lokalizace
K české lokalizaci už není velice co dodávat. GNOME 2.30 je přeložené ze 100 %. Specifické nástroje pro Ubuntu jsou přeloženy taky. Velmi dobře je na tom i dokumentace. Dá se tedy říci, že je Ubuntu přeloženo do češtiny stejně dobře jako konkurenční systémy, možná ještě lépe. Bohužel to samé se nedá říct o slovenské lokalizaci, kde je špatná především lokalizace GNOME.
Povedené vydání
Dříve jsem v recenzi věnoval odstavec hardwaru, ale letos nevím, co bych do něj napsal. Všechen můj hardware funguje a v Launchpadu jsem nenarazil na problémy s hardwarem, které by postihovaly velké množství uživatelů (viz problémy s grafickými kartami Intel). Problémy s hardwarem vždy byly a budou, na světě existují miliony hardwarových kombinací, ale u nového Ubuntu jsem na nic závažného nepřišel. Začal jsem ho používat na produkčním počítači od první betaverze a díky tomu, že jsem se opět podílel na tvorbě české knihy o Ubuntu, jsem ho myslím i solidně otestoval. Až na jednu aktualizaci a problémy serveru Ubuntu One, které snad budou po uvolnění finální verze minulostí, mě nic nepřekvapilo a vše bylo nezvykle v pohodě. V tomto se shoduji s Vojtou Trefným a myslím si, že Ubuntu 10.04 bude povedené vydání. Dokonce si říkám, že tentokrát nemá cenu ani psát ono obligátní doporučení pro příznivce stabilního desktopu, že si mají pro jistotu ještě měsíc počkat. I když samozřejmě posunutí upgradu o měsíc ničemu neuškodí ;-)
Také se mi líbí směřování Ubuntu. Canonical se snaží vytvořit kolem desktopového Ubuntu životaschopný obchodní model, o což se momentálně nepokouší žádná jiná distribuce. Už několik let si říkám, že služby jako synchronizace souborů a nastavení mezi počítači a mobilními zařízeními, prodej hudby atd. jsou služby, které bych rád v mé distribuci viděl a které by mohly distribuci alespoň z části živit, proto jsem rád, že je někdo uvádí v život. Ubuntu taky nelze upřít, že snad jako jediná distribuce ještě nevzdala boj o masy uživatelů na desktopovém trhu. Pokud tak půjde dál, možná, že jednou získá uživatelskou základu, která význam Linuxu na desktopu posune mnohem výš.
Kupte si knihu u Liberixu - přijímáme předobjednávky. Knihu vám doručíme začátkem června (vychází v posledním květnovém týdnu). Cena je 497 Kč (plus poštovné), více informací najdete v našem Obchodě.
