Ubuntu 9.04 bylo podle mého názoru povedené vydání. Přibylo softwaru v repozitářích, výrazně se zrychlil start a výrazně se zlepšila svižnost systému a paměťová náročnost. Jedinou, leč velkou kaňkou byl zoufalý výkon grafických karet Intel. Jak jsem v recenzi předpovídal, stalo se to jednoznačně největším problémem jarního vydání. Integrované grafické karty od Intelu jsou nejrozšířenější ze všech a že velké množství uživatelů nebylo s výkonem grafiky spokojeno, dokazuje i zájem o návod, jak nainstalovat nové ovladače a nové jádro, který jsem napsal do recenze. Po třech týdnech od nainstalování Ubuntu 9.10 na produkční počítač můžu směle prohlásit, že problémy s výkonem u grafických karet od Intelu jsou konečně pryč.
Můžete si objednat i knihu Ubuntu 9.10 CZ - Praktická příručka uživatele Linuxu. Jedná se již o třetí knihu, kterou vydalo nakladatelství Computer Press o Ubuntu. První kniha (až na číslo verze Ubuntu stejnojmenná) vyšla v červnu roku 2008 a setkala se s obrovským ohlasem.
Instalace a upgrade
Už u verze 9.04 jsem psal, že upgrade byl naprosto bezproblémový. Tentokráte jsem jej zkusil taky a vše proběhlo naprosto bez problémů. Narážel jsem však na drobnější problémy tak jsem se rozhodl zkusit, jestli to nevyřeší čistá instalace. Nevyřešila, jednalo se o problémy, které nebyly vzhledem k vývojovému stádiu (beta verze) ničím překvapivým a většinu z nich odnesla vlna aktualizací. Ač je upgrade často ovlivněný kombinací různých nastavení, kterých je prakticky neomezené množství, a povýšení systému asi nikdy nebude 100% bezrizikové, já jsem neměl problém již několik posledních verzí a Ubuntu je v tomto mezi distribucemi na špičce.
Na instalaci Ubuntu se toho moc nezměnilo. Instalátor Ubiquity je natolik jednoduchý a přímočarý, že už na něm moc vymyslet nejde. Přesto se dočkal výraznější vizuální změny. Během instalace se uživateli zobrazují informace o tom, co všechno mu Ubuntu může nabídnout. Jedná se o obecné fráze, takže uživatel se toho příliš nedozví, ale je to rozhodně lepší než se dívat jen na progress bar. Ačkoliv si nejsem jistý, jestli to bylo ideálně vyřešeno. Minimálně u mé instalace proběhly všechny snímky za 10 minut a dalších 15 jsem se musel dívat na poslední. Stálo by za zvážení rozložit snímky rovnoměrněji podle odhadovaného času instalace nebo prostě pustit smyčku znovu.
Start systému
Jednou z největších novinek minulého vydání bylo výrazné zrychlení startu. Vývojáři Ubuntu reagovali na situaci, kdy je Ubuntu v čím dál větší míře nasazováno na netbooky, kde chtějí mít uživatelé systém co nejrychleji v provozuschopném stavu. Ubuntu 9.04 mi nabootovalo ze zavaděče po přihlášení za 15 sekund, což je velmi slušný výsledek. Vývojáři si na jaro dali závazek dostat během jednoho roku boot pod 10 sekund. Bohužel u verze 9.10 žádné zlepšení nepozoruji, spíše mi přijde mírně pomalejší. Přesto se toho v rámci startu systému událo docela dost.
Výrazné změny nastaly i v grafickém ztvárnění bootovacího procesu. Místo Plymouthu, který vyvinuli vývojáři Red Hatu a který používá např. Fedora a Mandriva, se rozhodli pro vlastní řešení pod názvem Xsplash, který údajně nabízí více prostoru pro zrychlení. Ke svému běhu však potřebuje X server, takže nemůže pokrýt celý bootovací proces, proto se nadále využívá i Usplash. Na začátku bootování se objeví černá obrazovka s bílým logem Ubuntu – to je Usplash. Poté naskočí fialová obrazovka, to je Xsplash. Nepůsobí to graficky příliš jednotně. Cílem do budoucna je však posunout start X serveru co nejblíže začátku bootování tak, aby mohl Xsplash pokrývat většinu bootovacího procesu.
Xsplash v Ubuntu 9.10
Vzhled
Grafické ztvárnění Ubuntu bylo a je velmi plodným tématem na diskusi. Když jsem před třemi lety přecházel na Ubuntu, výchozí téma Human mě oslovilo. Už jsou to ale tři roky a trendy v grafickém zpracování systému se posunuly někam jinam. O novém vzhledu v Ubuntu už se mluví několik posledních vydání. Nejblíže k němu bylo před rokem, kdy se nový vzhled objevil ve vývojových verzích, po oprávněné kritice uživatelů byl však stažen. Když se nový vzhled neobjevil ani na jaře, mnozí se smiřovali s tím, že veškeré oživení vzhledu se omezí na malé vylepšení tématu Human.
Nakonec však grafici Ubuntu překvapili a do podzimního vydání zařadili zcela přepracovaný Human, který má nové barevné tóny a zcela novou sadu ikon. Sice stále obsahuje hnědé barvy, což mnoho uživatelů odsuzuje s nejrůznějšími přirovnáními k věcem, které patří spíše na záchod, ale já osobně to považuji za povedený krok správným směrem a jednoznačné osvěžení vzhledu Ubuntu. I nadále sice zůstávám u tématu New Wave (které mimochodem odstranilo problémy s OpenOffice.org a jak na Firefox vám poradil Jirka Vrba), protože tmavé téma více šetří oči, ale z výchozího tématu jsem použil ikony, které považuji za opravdu zdařilé. Samozřejmě nové téma neposunuje vzhled Ubuntu o míle dopředu. GNOME a GTK mají určitá omezení, která nelze jen tak povedeným tématem odstranit. Tady je potřeba si počkat na GNOME 3, které by snad mělo vyjít na jaře, ale Ubuntu v jarní verzi setrvá na současném GNOME a novou generaci bude implementovat až na podzim, takže se současným vzhledem se budeme pravděpodobně setkávat minimálně rok.
Ubuntu přináší 20 povedených tapet
Kromě nových ikon a tématu GNOME byla změněna také přihlašovací obrazovka. Jedná se o změnu v upstreamu. Nutno dodat, že nový GDM je minimálně po stránce vzhledu krokem zpět. Na druhou stranu Ubuntu se s ním popralo asi nejlíp z uvedených distribucí a výsledek není tak špatný. Celkově mi však rychlost, s jakým se mění vzhled Usplashe a GDM, moc nelíbí. Tyto věci do značné míry charakterizují systém a myslím, že by k jejich změnám mělo docházet uváženě a tak jednou v rámci dvouletého cyklu.
Aby nebylo změn ve vzhledu málo, nové Ubuntu přichází také se změnami v nastavení GNOME. Z nástrojových lišt zmizely popisky jednotlivých tlačítek, zůstaly jen ikony. Úspora místa nezanedbatelná, ale jsem zvědavý, co na to řeknou především méně počítačově zdatní uživatelé. Naopak v kontextových nabídkách zmizely ikony a zůstal jen text. V tomto případě se jedná o změnu výchozího nastavení, která proběhla v upstreamu. Naštěstí si vše můžete nastavit dle vašich preferencí v nabídce Systém | Volby | Vzhled/Rozhraní.
Třešinkou na dortu novinek ve vzhledu je sada tapet na pozadí. Když se mi dostalo do ruky Ubuntu od Dellu, které v základu obsahovalo sadu opravdu povedených tapet, říkal jsem si, proč něco takového nemůže mít i normální Ubuntu. Karmic Koala už má. Kromě výchozí tapety, které není dvakrát povedená, je dispozici 20 dalších z nichž většina je opravdu pěkná.
Nová verze tématu Human
Prostředí Ubuntu – GNOME
Ubuntu 9.10 používá jako výchozí prostředí GNOME 2.28, o kterém si můžete přečíst podrobnosti v článku GNOME 2.28 - Velký podzimní úklid a příprava na GNOME 3, který jsme vám přinesli koncem září, proto zde zmíním jen ty nejdůležitější věci.
Do Ubuntu se konečně dostalo nové rozhraní pro správu zvuku, které využívá zvukový server PulseAudio. Dosud jsem byl k tomuto řešení skeptický, znamenalo to pro mě jen další nepotřebnou vrstvu. Musím se však přiznat, že společně s integrací do GNOME jej začínám oceňovat. Nejde mi ani tak o pokročilé funkce jako posílání zvuku po síti, ale nová správa zvuku je jednoduchá a hlavně funguje. Byl jsem překvapený hlavně při připojení externích zařízení jako webkamery s mikrofonem nebo bluetooth headsetu. PulseAudio je okamžitě detekovalo a zobrazilo v seznamu jako další zvuková zařízení vedle zvukové karty. Po připojení bluetooth headsetu posílalo zvuk automaticky do něj a po odpojení zase do standardních výstupů. Žádné dodatečné ovladače, žádné nastavování. Správa zvuku pomocí PulseAudio má v GNOME velmi slušně našlápnuto, v plánu jsou funkce jako automatické ztišení ostatních aplikací při přehrávání filmu. Ubuntu by tak mohlo v dohledné době mít správu zvuku, kterou mu budou moct ostatní systémy jen závidět. Člověk pak přežije i cca 3% vytížení CPU, které PulseAudio produkuje.
Správa zvuku je jednoduchá a přehledná
Stinnou stránkou integrace PulseAudia je fakt, že již nejde ze systému jednoduše odstranit, pokud jej nechcete. Dříve stačilo jen odinstalovat balíček pulseaudio a měli jste pokoj. Pokud to uděláte nyní, přijdete o správu zvuku v GNOME a GNOME aplikace jako Totem nebo Rhythmbox oněmí.
Velmi kladně hodnotím také novou správu bluetooth zařízení, která posunuje práci s externími zařízeními připojenými přes bluetooth zase o úroveň výš. Je navrženo tak, aby jeho možnosti mohly jednoduše pomocí zásuvných modulů využívat i ostatní aplikace v GNOME. O bezchybné spolupráci se správou zvuku už jsem jsem zmiňoval, ale výborně funguje i spolupráce s NetworkManagerem. Připojíte přes bluetooth mobilní telefon a NetworkManager vám rovnou nahlásí dostupné připojení s nastavením pro daného operátora. Opět žádné nastavování nebo dodatečné ovladače. Jde to vůbec jednodušeji?
Ale abych jenom nechválil, za krok vedle považuji volbu Empathy jako výchozího komunikátoru. Doteď byl v Ubuntu výchozí aplikací vyzrálý Pidgin, ale vývojáři Ubuntu se jej rozhodli nahradit Empathy, které je výchozím komunikátorem v GNOME. Empathy má své výhody. Například podporuje video a audio hovory také do sítě MSN, která je jinde ve světě nejpopulárnější. Kromě toho umí sdílení obrazovky, i když nemá dotyčný počítače veřejnou IP adresu, což považuji za velmi praktické. Přesto je Empathy stále nevyzrálý program, který kvalit Pidginu nedosahuje. Z pohledu českého uživatele je rozdíl ještě výraznější, protože video hovory v síti MSN u nás ocení málokdo a Empathy postrádá takové věci jako podporu přenosu souborů v ICQ. Proto jsme se také rozhodli ponechat v Ubuntu 9.10 CZ, které bude k dostání s připravovanou knihou, léty prověřený Pidgin.
Který je který? Empathy se Pidginu hodně podobá, ale jeho možností zatím nedosahuje
Ubuntu také implementuje několik věcí, které člověk v klasickém GNOME nenalezne. Jednou z nich jsou nové notifikace, které byly uvedeny v jarním vydání. Já osobně je považuji za dobrou inovaci a doufám, že se brzy prosadí i do upstreamu. Od jarního vydání prošly spíše kosmetickými změnami a stále mi chybí aspoň jednoduchý konfigurátor, který by umožňoval alespoň minimální přizpůsobení.
Abych pravdu přiznal, příliš jsem nepochopil význam indicator-appletu. Je příjemné, že mě systém upozorňuje na nově příchozí e-maily, ale uměl to Evolution i bez tohoto appletu a skrývání Empathy do appletu místo do oznamovací oblasti považuji za omyl. Zaprvé toto řešení vyžaduje dvě kliknutí místo jednoho, což je u tak časté činnosti jako zobrazení okna s kontakty docela otravné a za druhé je Empathy skryto opravdu důkladně, takže méně počítačově zdatní uživatelé budou mít asi problém ho najít. Ze stejného důvodu příliš nechápu zpracování appletu na vypínání systému. Pokud máte totiž zapnutý Pidgin nebo Empathy, zobrazuje bublinku a jméno uživatele a pro lidi, kteří vidí prostředí Ubuntu poprvé je tak téměř detektivním úkolem přijít na to, jak vypnout systém. Vypnutí systému z nabídky Systém už bohužel není k dispozici.
Software v Ubuntu
I tentokráte narostl počet balíčků v distribučních repozitářích. K dispozici je skoro 29 tisíc balíčků, což je o 2 tisíce víc než v jarním vydání. Vděčit za to můžeme především vývojářům Debianu, odkud stále pochází drtivá většina balíčků Ubuntu. Rozsáhlé repozitáře jsou velkou výhodou Ubuntu. Umocňuje to i fakt, že díky popularitě je to právě Ubuntu, které třetí strany podporují nejvíce. Pokud tedy někdo nabízí verzi pro Linux s největší pravděpodobností nabízí i balíčky pro Ubuntu respektive Debian. Takové pohodlí uživatelé méně populárních distribucí nemají.
Výraznou novinkou ve správě software je Ubuntu Software Center (v české verzi Centrum softwaru pro Ubuntu). To ve vydání 9.10 nahradilo program Přidat/odstranit. Plány jsou však mnohem smělejší. V dalších vydáních by mělo pokrýt celou správu softwaru a sjednotit ji tak do jedné aplikace, protože nyní je roztříštěná minimálně do tří. Navíc mají přibýt funkce jako možnost kupování komerčních aplikací (Canonical by se tak mohl stát distributorem komerčního softwaru a získat tak další zdroj příjmu), hodnocení, komentáře uživatelů a také sociální rozměr jako zobrazení aplikací, které mají nainstalované vaši kamarádi. Nutno dodat, že to všechno je hudba budoucnosti a současné USC je velmi jednoduchou aplikací, která je proti Přidat/odstranit funkční regresí. Proto považuji tento krok stejně jako v případě Empathy za uspěchaný.
USC – jednoduchá aplikace s velkým potenciálem
Zajímavou novinkou je i Ubuntu One, které přináší do Ubuntu cloud computing. Jedná se o integraci online disku, který velmi dobře poslouží jako zálohovací médium nebo virtuální flashka. Pokud jej chcete používat, musíte mít účet na Launchpadu, po přihlášení se vytvoří v domovském adresáři složka Ubuntu One, do které můžete kopírovat soubory, které se budou synchronizovat se serverem, nebo se vám tam zobrazí soubory, které vám nasdíleli ostatní uživatelé. Samozřejmostí je synchronizace s více počítači a přístup přes webové rozhraní. Zdarma je k dispozici 2 GB místa, za poplatek 10 dolarů získáte 50 GB. Sám tuto věc už nějaký čas používám, už se mi podařilo ztratit několik flashek, na kterých jsem přenášel data mezi počítači, a v tomto případě není co ztratit. Dávám ale přednost DropBoxu, který má výbornou integraci do Nautilu, klienty i pro ostatní systémy a lepší webové rozhraní. Kromě souborů však umí Ubuntu One synchronizovat i poznámky v Tomboy, v plánu je synchronizace dalších aplikací.
Složka Ubuntu One
Především pro začínající programátory může být zajímavou novinkou Quickly. Autoři tohoto projektu si řekli, že ti, kteří chtějí vyvíjet software, jsou zahlceni množstvím informací a možností, proto se jim pokouší vyšlapat cestičku. Quickly obsahuje šablony, které potencionálním vývojářům poskytují mnoho předpřipravených věcí, které jsou navíc vytvořené tak, aby odpovídaly zvyklostem programů pro Ubuntu a výsledný program co nejlépe zapadl do softwarové infrastruktury této oblíbené distribuce.
Kromě výměny komunikátoru se softwarová výbava Ubuntu příliš nezměnila. Výchozím prohlížečem zůstává Firefox, který je ve verzi 3.5.3. Kancelářským balíkem je OpenOffice.org 3.1.1. Grafický editor GIMP je ve verzi 2.6.7. Ze základní instalace vypadla Ekiga, kterou prý nahrazuje také Empathy. Svět kolem Ubuntu se však netočí pouze kolem GNOME a jeho aplikací. Pokud nezvolíte přímo Kubuntu, najdete KDE 4.3.2 v repozitářích. Ubuntu obsahuje oproti ostatním distribucím asi nejméně upravené KDE a já to minimálně po stránce vzhledu považuji spíše za pozitivum. Nicméně je znatelné, že KDE je v Ubuntu na druhé koleji a uživatelé se nedočkají ze strany distribučních nástrojů takového pohodlí jako v GNOME. Stejně jako KDE, najdete v repozitářích i Xfce 4.6.1.
Lokalizace
Stejně jako minule i nyní musím konstatovat, že Ubuntu mluví česky velmi dobře. Prostředí GNOME a jeho základní aplikace si drží míru lokalizace 96 %. Výrazně se zlepšila lokalizace dokumentace a nápovědy. Nápověda k Ubuntu je už několik vydání kompletně přeložena, zlepšila se však lokalizace dokumentace k jednotlivým aplikacím GNOME. Ta je přeložena z více než poloviny, takže by se i uživatelé nerozumějící angličtině už nemuseli bát do ní občas nahlédnout. Aplikace specifické pro Ubuntu měly taktéž vždy vysokou úroveň překladu, občas však člověk narazil na zapomenutý řetězec, který kazil dojem z jinak velmi dobré lokalizace. Při práci na nové knize jsme se na to zaměřili a tyto detaily doladili.
O poznání horší situace je ve slovenské lokalizaci. GNOME je přeloženo jen ze 48 % a tato situace se navíc ještě vydání od vydání zhoršuje. Pro slovenské uživatele, neholdující angličtině, je tak pravděpodobně nejlepším řešením používat češtinu.
Jádro, hardware, drobnosti
Nové Ubuntu obsahuje jádro 2.6.31, které přináší hned několik vylepšení pro desktop. Linux je prvním významným operačním systémem, který podporuje USB 3, které je mnohem rychlejší než jeho předchůdce. Byla také upravena správa paměti, takže při jejím zaplňění může být odezva systému až o 50 % rychlejší. Ač byl nový souborový systém Ext4 zařazen jako volitelný již do jarního vydání, teprve nyní je výchozí volbou. Přináší mírné zvýšení výkonu, rychlejší start systému a mnohem rychlejší kontrolu souborového systému po pádu. Zlepšená je také podpora grafických karet Radeon, na jejichž svobodných ovladačích bylo uděláno mnoho práce.
Svižnější desktop pozoruji od prvního momentu a není to jen kvůli tomu, že se konečně vyřešil problém s výkonem grafických karet od Intelu. Velmi mě překvapilo rychlé probouzení ze suspendu. Ještě ve verzi 8.04 se systém probouzel skoro půl minuty, pak došlo k výraznému zrychlení, ale nyní je to opravdu otázka sekundy. Odklopím víko a už je připravené okno pro zadaní hesla.
Co se týče podpory hardwaru, tak si nemůžu stěžovat, podpora mého notebooku (ThinkPad T61) je na jedničku. Jedinou vadou na kráse je stále nedořešená podpora čtečky otisku prstů. Ta jde sice zprovoznit velmi jednoduše, ale má nedostatky. Nefunguje při přihlášení ze suspendu a při přihlášení do účtu pomocí čtečky se neotevře klíčenka, takže používáte-li nějakou aplikaci, která ji potřebuje, musíte heslo zadat tak jako tak. Přitom GNOME má podporu otisku prstů již od minulé verze, ale vývojáři Ubuntu ji dosud nebyli schopni implementovat. Naopak kvituji zlepšenou podporu nejrůznějších bluetooth periferií, které nejenže se připojí, ale také je podporována většina jejich funkcí.
Zhruba před rokem se objevilo velké téma, že Ubuntu nadměrně častým parkováním hlaviček snižuje životnost disků. I když si myslím, že se jednalo jen o obavy papírové, protože v reálu nikdo sníženou životnost disků nepozoroval, vývojáři zareagovali a přidali do Ubuntu skript, který při napájení ze sítě parkování vypnul. Nové GNOME tuto vlastnost implementuje do správy napájení. Péče o disky ještě zlepšuje Diskový nástroj, který je založený na S.M.A.R.T. a sleduje jednotlivé indikátory zdraví disku. Pokud je zdraví disku v ohrožení, systém na to uživatele upozorní.
Diskový nástroj nabízí přehled o zdraví disku
Diskutabilním tématem je nasazení GRUB2. Jeho konfigurace je noční můrou mnoha uživatelů a hlavně si s ním pořádně nerozumí Správce spouštění, což je asi jediný grafický nástroj v Ubuntu pro nastavení zavaděče.
Místo hardwarové abstraktní vrstvy HAL nové Ubuntu obsahuje udev a DeviceKit. Lépe byl integrován AppArmor.
Solidní krok kupředu, ale...
Nové vydání Ubuntu udělalo slušný pokrok k systému, který prostě funguje. Věci jako správa zvuku nebo bluetooth zařízení se mi opravdu líbí. V mnoha jiných oblastech má Ubuntu nakročeno správným směrem, ale zatím to není ono. Na mysli mám Empathy a Centrum softwaru. Možná stálo za zvážení nechat tyto věci ještě trochu uzrát. Dobrý dojem z vydání mi trochu kazí problémy s některými aplikacemi. Ekigu nemůžu přemluvit, aby volala. Přehrávač Banshee obsahuje několik závažných chyb a výchozí přehrávač Totem zatuhne při načítání titulků. Především u něj mě docela zaráží, že taková chyba ještě nebyla opravena. Pokud si tedy kladete otázku, zda přejít nebo ne, odpověď zní stejně jako každé vydání. Pokud nespěcháte na nové funkce, počkejte pár týdnů, Ubuntu se většinou do měsíce stane stabilní a bezproblémovou distribucí, která prostě funguje.
