Linuxová distribuce je soubor Linuxu, tedy jádra operačního systému a dalších systémových komponent, uživatelského prostředí a aplikací. Od vzniku Linuxu v roce 1991 vznikly i zanikly tisíce různých distribucí, některé si užily svou chvíli na výsluní, některé nikdo nikdy neznal a některé existují a fungují dodnes. Mnoho laiků se domnívá, že rozdíly mezi distribucemi jsou zásadní a nepřekonatelné a že existuje něco jako nejlepší distribuce. Musíte si ale uvědomit, že aplikace, které používáte, se nacházejí ve většině významných distribucí. Každodenní práce s počítačem tak na distribuci absolutně nezáleží, rozdíly pocítíte pouze při instalaci distribuce, konfiguraci, instalaci aplikací, nebo když se něco pokazí.
Instalace a aktualizace
První věc, kterou je třeba zvolit, je instalační proces. Existují různé způsoby instalace od těch nejprimitivnějších, kdy se obraz distribuce prostě překlopí na disk počítače, přes ty sofistikovanější, které vás provedou instalačním procesem a zeptají se vás na pár podstatných detailů, jako kam chcete distribuci nainstalovat, až po ty komplexní, kde si vybíráte konkrétní balíčky a komponenty k instalaci.
Poslední dobou se čím dál častěji objevuje trend instalace z live média, tedy CD nebo DVD disku, který obsahuje provozuschopný systém. Nabootujete do live systému a kromě instalace můžete zároveň systém zkoušet a osahávat si ho. Při instalaci tak můžete například kontrolovat poštu.
Výběr místa pro instalaci se v ničem neliší od ostatních systémů
Některé distribuce nabízejí takzvanou síťovou instalaci. Nemusíte tak stahovat celé médium, ale stačí vám několik desítek MB obsahujících systém, který zbytek balíčků stáhne až v průběhu instalace. Máte tak jistotu, že po instalaci nebude většina balíčků nahrazena jejich novějšími verzemi. Důležité je také to, jak často vycházejí nové verze a jak jednoduché je povýšení systému.
Správa softwaru a systémové nastavení
Dalším aspektem, který vytváří rozdíly mezi distribucemi, je správa softwaru. Většina distribucí (a všechny, které obsahuje tento přehled) používá nějaký „balíčkovací“ systém. Princip je jednoduchý: existují repozitáře obsahující svobodný software (ty jsou dostupné hned po instalaci systému a další se mohou jednoduše přidávat) a z nich se do počítače instalují jednotlivé balíčky, tedy programy nebo knihovny. Balíčkovací systémy bývají napříč distribucemi velmi podobné, někdy stejné. Jednotlivé distribuce pak přinášejí různé nadstavby, které správu softwaru ještě zjednodušují.
Centrum softwaru pro Ubuntu
Kromě samotného způsobu hraje roli i množství softwaru obsaženého v repozitářích a možnosti při přidávání repozitářů třetích stran.
Některé distribuce přinášejí ucelené nástroje pro správu systému, které více či méně umožňují dělat se systémem to, co byste jinak museli složitě lovit v konfiguračních souborech.
Správce softwaru v distribuci Linux Mint
Uživatelské rozhraní a vzhled
V neposlední řadě je třeba myslet také na to, jak se ta která distribuce ovládá a jak vypadá. Všechny distribuce v následujícím přehledu umožňují používat téměř jakékoliv prostředí: GNOME, KDE, Xfce, LXDE... Některé pak přidávají svoje vlastní prostředí, které většinou jinde nenajdete: Unity, MATE, Cinnamon... Většina distribucí se ale na konkrétní prostředí soustředí nejvíce, a to je považováno za hlavní.
Desktopové prostředí je sada aplikací, která se stará mj. o vykreslení plochy, nějakých těch panelů, správu oken. Často také obsahuje správce souborů, prohlížeč obrázků, emulátor terminálu, někdy i přehrávač hudby/videí, webový prohlížeč nebo poštovní klient a další aplikace. GNOME a KDE jsou považována za „velká prostředí“, protože jsou náročná na systémové zdroje a obsahují desítky aplikací. Oproti tomu Xfce a LXDE jsou spíše odlehčené, ale o nic horší. Podobně jako linuxových distribucí je prostředí téměř nespočetně.
Ubuntu
Ubuntu je jistě správně na prvním místě tohoto přehledu – jedná se totiž s největší pravděpodobností o nejpoužívanější linuxovou distribuci pro desktop – i když přesná statistika není k dispozici. Právě rozšířenost Ubuntu je jednou z hlavních výhod: můžete očekávat maximální dostupnost softwaru v repozitářích a stovky repozitářů třetích stran obsahující nejrůznější svobodný i proprietární software. V Centru softwaru – přes které se instalují aplikace – má Ubuntu na rozdíl od ostatních distribucí také placené programy, například hry.
Ubuntu 11.10 Oneiric Ocelot s kontroverzním rozhraním Unity a levým panelem podobným docku z Mac OS X
Kromě množství softwaru budete z velikého rozšíření Ubuntu profitovat, i pokud budete potřebovat radu. Česká komunita kolem této distribuce je velmi rozsáhlá a na českém webu distribuce najdete i wiki a uživatelské fórum s desetitisíci uživateli. Ubuntu vychází dvakrát ročně, vždy v dubnu a v říjnu. Pokud nechcete aktualizovat tak často, každé čtvrté vydání je pak vydání s dlouhodobou podporou – znamená to, že se v něm sice nedočkáte nejnovějších verzí softwaru, ale po dobu pěti let vám budou do systému proudit opravy chyb.
Hlavním prostředím bývalo do nedávna GNOME, ale v posledních několika vydáních už je to Unity, speciální prostředí vyvíjené přímo pro tuto distribuci. Kromě toho ale existují i poměrně hojně používané edice s Xfce, LXDE nebo KDE. Ubuntu se snaží být distribucí pro obyčejné lidi a více méně se mu to daří. V poslední době si ale často rozhněvává své uživatele kontroverzními zásahy do uživatelského rozhraní.
Klady
- Obrovská možnost tuzemské podpory
- Velké množství softwaru
Zápory
- Kontroverzní změny uživatelského rozhraní
Fedora
Fedora vychází z distribuce Red Hat a je vydávána za podpory této společnosti. Mnozí ji hanlivě nazývají beta verzí placené distribuce RHEL (Red Hat Enterprise Linux), ale většinou to jsou ti, kteří Fedoru dobře neznají. Tento dojem může být způsobený tím, že Fedora bývá první z distribucí, které nasadí nějakou výraznou novinku, v poslední době například novou verzi prostředí GNOME, nikdy se ale nejedná o nestabilní verze softwaru. Fedora si na rozdíl od ostatních distribucí své vlastní nástroje nijak nechrání a naopak je poskytuje i všem ostatním. Jako specifický nástroj lze vypíchnout například ABRT (Automatic Bug Reporting Tool), který umožní uživatelům hned po nějakém pádu aplikace odeslat vývojářům potřebná data k opravě chyby.
Fedora 16 Verne přináší nejnovější GNOME, ale na spins.fedoraproject.org najdete i verze s ostatními prostředími
Mezi hlavní přednosti Fedory bych zařadil fakt, že ji vyvíjí firma, které má velkou pobočku v Brně. Na velkých linuxových akcích u nás (např. na LinuxAltu) nebo na dílčích akcích týkajících se přímo Fedory tak můžete potkat přímo vývojáře vaší distribuce, což je mnohdy k nezaplacení. Nedávno byl také spuštěn web fedora.cz, kam vývojáři přímo publikují různé návody a tipy.
Hlavním prostředím Fedory je GNOME, s jehož vývojem je vývoj distribuce úzce spjat. Fedora se snaží přinášet software bez výrazných ohýbání a úprav, což vede k větší spolupráci přímo s vývojáři softwaru. Kromě varianty s GNOME 3 nabízí Fedora také tzv. Spiny, tedy různá instalační live média řazená podle účelu a prostředí na spins.fedoraproject.org. Najdete tam například verze s KDE, Xfce, LXDE, herní edici nebo verzi zaměřenou na bezpečnost. Fedora vychází dvakrát do roka, v květnu a v listopadu.
Klady
- Lokální vývojářská komunita
- Minimální zásahy do softwaru
Zápory
- Složité doinstalování proprietárních kodeků
Linux Mint
Linux Mint je nejpoužívanější derivát Ubuntu. Jedná se o distribuci, která na Ubuntu stojí a je na něm závislá, přidává ale svoji vlastní funkcionalitu a mnohé zlepšováky. V Mintu můžete například hned po instalaci používat nesvobodné formáty (MP3, DivX, DVD), v Ubuntu musíte podporu těchto formátů doinstalovat z repozitářů. Výhodou zůstává obrovské množství softwaru, protože Mint používá kromě svých repozitářů i ty z Ubuntu.
Linux Mint 12 Lisa
Hlavním rozdílem je kromě barvy především uživatelské rozhraní. Tvůrcům a uživatelům Mintu se příliš nelíbí rozhraní Unity z Ubuntu, a tak používají několik prostředí podobných GNOME 2. Ať už se jedná o MATE, MGSE, nebo novinku Cinnamon. Kromě toho ale Mint obsahuje vlastního správce softwaru a další utility.
Linux Mint vychází vždy s mírným zpožděním za novou verzí Ubuntu. Existují různé varianty distribuce, ať už s jiným prostředím, nebo stavějící na jiném základu, tedy na distribuci Debian.
Klady
- Podpora multimédií „out of the box“
- Klasické uživatelské rozhraní
Zápory
- Menší množství materiálů v češtině
Debian
Debian je jedna z nejstarších dodnes fungujících distribucí a je také „otcem“ mnohých dalších distribucí, například právě Ubuntu. Debian a distribuce z něj vycházející se nacházejí na více než polovině všech počítačů s Linuxem. Na rozdíl od Ubuntu ale nepřichází v dárkovém balení na jednom CD s výchozí sadou aplikací, ale uživatel, který si Debian instaluje, musí vědět, po čem jeho srdce touží. To přináší řadu možností, protože Debian nijak výrazně nepreferuje žádné prostředí ani jiný software. Můžete si tak třeba stáhnout síťové instalační médium a při instalaci nebo až po ní doinstalovat vybraný software. Vyžaduje to ale určitou základní znalost problematiky – minimálně musíte znát software, který chcete používat, a způsob, jak jej nainstalovat pomocí příkazového řádku.
Debian 6 Squeeze je aktuálním stabilním vydáním distribuce, najdete v něm ještě GNOME 2
Jednou z výhod Debianu jsou tzv. větve. Můžete si vybrat, jestli budete používat vydání, které vychází zhruba každé dva roky a o nějaké povyšování verze distribuce se nemusíte příliš často starat (to je vhodné pro vaši „linuxovou“ babičku), nebo jestli sáhnete po jiné variantě, kdy budete průběžně zasypáváni novými verzemi aplikací a o žádné verzi Debianu tady v podstatě nebude řeč, stále totiž budete mít tu aktuální. Druhá možnost je vhodná pro ty, které zajímají novinky. Debian nemá žádné zásadní speciální nástroje nebo vylepšení, a tak ho doporučujeme spíše pokročilejším uživatelům.
Klady
- Více variant vydání
- Velké množství softwaru
Zápory
- Je potřeba znalost problematiky
openSUSE
Poměrně hojně používanou distribucí nejen u nás je i openSUSE. Tato linuxová distribuce jako jedna z mála přináší velmi komplexní nástroj na správu systému – jmenuje se YaST a umožňuje nastavit skoro všechno: od zdrojů softwaru přes hardware až po zalévání kytek sousedům. OpenSUSE vychází každých osm měsíců a staví především na prostředí KDE, ačkoli ani podpora GNOME není špatná. Podobně jako u Debianu si můžete vybrat, jestli budete používat aktuální verzi distribuce a každých osm měsíců přecházet na vyšší, nebo použijete edici Thumbleweed, která obsahuje vždy aktuální software. Kromě toho ještě existuje varianta Evergreen, tedy verze s dlouhodobou podporou.
Stejně jako jiné distribuce je openSUSE 12.1 laděné do zelena. Není ale problém vzhled distribuce upravit k obrazu svému
Pokročilejší uživatelé a vývojáři aplikací ocení provázanost s webovými službami Open Build Service nebo SUSE Studio. První služba umožňuje jednoduše vytvářet vlastní repozitáře softwaru, ta druhá zase vytvářet vlastní varianty openSUSE. Poslední verze 12.1 vyšla koncem loňského roku a přinesla novinky jako je např. integrace systemd nebo snapperu (nástroj pro správu filesystem snapshotů).
Klady
- Nástroje jako Build Service nebo SUSE Studio
- Více variant vydávání
Zápory
- Složité doinstalování proprietárních kodeků
Mandriva Linux
Mandriva Linux, dříve Mandrakelinux, je jedna z distribucí, o které se sice ještě celkem hodně mluví, ale je už spíše na cestě úpadku. Dříve velmi oblíbená distribuce soustředící se na obyčejné uživatele se veze na problémech cloumajících firmou Mandriva S.A., které jsou finančního rázu. Nové verze nevycházejí včas a budoucnost celé distribuce je poměrně nejasná.
Mandriva Linux 2011 je zatím poslední verze distribuce, nikdo ale neví, jestli nezůstane poslední navždy
Původně francouzskou distribuci v posledním vydání oprášili Rusové, ale moc to nepomohlo. Mezi hlavní přednosti Mandriva Linuxu lze zařadit komplexní konfigurační sadu nástrojů drakeconf, která obsahuje jednotlivé součásti pro různé účely, například harddrake pro správu hardwaru.
Klady
- Velmi povedená integrace prostředí KDE
- Sada nástrojů drakeconf
Zápory
- Distribuce pomalu, ale jistě umírá
Mageia
Vzhledem k finančním problémům na sebe dlouho nenechal čekat fork (odnož) Mandriva Linuxu ve formě nové distribuce Mageia. Za tou stojí mnoho bývalých vývojářů Mandriva Linuxu. Jedná se ale o příliš mladý projekt, než abychom dokázali odhadnout, jestli pozvedne bývalou slávu Mandriva Linuxu, nebo upadne v zapomnění.
Mageia 1 je zatím jediná vydaná stabilní verze, verze 2 už je ale ve fázi alfa
Tento článek vyšel ve třetím letošním čísle papírového časopisu Computer. Na webu Liberixu si můžete prohlédnout, jak článek v tištěné formě vypadal
