Tak vypadá Zenwalk
Zenwalk a jeho edice
Live CD je opravdu jen live, takže nainstalovat nejde (ale běží třeba z USB disku, má necelých 500 MB). Stáhl jsem proto Standard Edition, což je ISO obraz pro instalaci. moje dřívější recenze na abclinuxu.cz) se mi líbí. Článek se tedy nese v kladném duchu - pokusím se popsat, co distribuce přináší oproti dnešnímu mainstreamu jiného. Distribuce jako Ubuntu, Mandriva One nebo Mint jsou jistě skvělé, ale nemusí to být jediná cesta k výbornému linuxovému desktopu.
Nezkoumal jsem rozdíly mezi všemi verzemi Zenwalku: existuje Live Edition (navnadila mě), Standard Edition (o té pojednává článek), Core Edition (vydání bez grafického prostředí pro vytvoření vlastní distribuce na míru) a Server Edition (opravdu optimalizovaná pro servery, to nejlepší ze Slackwaru a dodržující pravidlo KISS - Keep it simple, stupid, tj. "hlavně jednoduché, pro blbce").
Standard Edition se profiluje jako distribuce, se kterou si můžete užívat multimédií, surfovat, programovat, skenovat dokumenty a následně je upravovat, vypalovat CD a DVD, pracovat s kamerou a foťákem a vůbec používá všechny další argumenty, které uvádí každá distribuce ve svém profilu. Zenwalk k tomu ještě dodává, že mu stačí Pentium III, 128 MB RAM a 2 GB místa na disku. A víte, že to možná opravdu bude pravda?
Mile mě překvapila wiki, i když na ní není nic česky, zřejmě je nás českých a slovenských linuxáků na množství všech distribucí prostě málo - ne všude holt máme přeložené stránky. Každopádně obsahuje množství praktických informací a používá se velmi dobře. Našel jsem tam také odkaz na připravované ZenEdu Live CD, tedy výukové CD (jedna verze už vyšla, ale dnes je již zastaralá; těším se na novou).
Standard edition - instalace
Ale přesuňme se konečně k samotné Standard Edition. Instalační ISO obraz má cca 450 MB a nefunguje jako live CD, ale jako instalační médium (jen pro upřesnění). Instalátor je, pokud si pamatuji, stejný jako ve Slackwaru. To znamená, že není na tři kliknutí, zatímco surfujete po webu. Je realizovaný v textovém režimu a jedná se o průvodce jednotlivými úkony - rozdělení disku, instalace zavaděče, balíčků atd. Je potřeba vědět, co se po nás chce - ne jen klikat. Ale není to nevýhoda - vzhledem k tomu, že je Zenwalk určen pro starší počítače a pokročilejší uživatele a že je založen na Slackwaru, se tohle všechno dá chápat jako vlastnost. Stále platí, že kdo pár distribucí nainstaloval, nebude mít problém. Ale opravdu se nejedná o instalaci ve stylu Ubuntu či Mandriva One.
Do starých čias som sa vrátil, keď som zbadal, že systém správně nenastavil rozlišení grafického režimu - mám mu to trochu za zlé, není to nic těžkého. X server najel v dost hloupém rozlišení, ale oprava souboru /etc/X11/xorg.conf byla triviální (i tak šlo do lepšího přepnout pomocí [Ctrl-Alt-šedé plus]). To dobou u mě ztrácel body, ale později je získal jinde.
Jaký je váš dojem?
"No, já mám jenom první dojmy," odpovídá Pavel Liška v roli Idiota. I já na ně dám. Poté, co systém nepříliš dobře nastavil rozlišení, jsem mu dával hodinu, maximálně dvě. Spustil se přihlašovací manažer GDM, přihlásil jsem se (uživatele a heslo jsem zadával při instalaci), velmi rychle naběhlo prostředí Xfce (předtím jsem testoval distribuci SAM Linux, kde bylo Xfce v zelené barvě, zde je modrošedé - jinak v podstatě stejné).
Systém obsahuje výběr z aplikací, jak už to v těchto specifických distribucích bývá (připomínám, že se jedná o distro pro starší stroje). Připadá mi, že výběr je adekvátní: od všeho něco. Původně jsem hledal distribuci fungující jako "multimedia box", takže jsem nejprve prozkoumal položku Multimédia. Na přehrávání hudby a videa jsem program našel, ale televize tam nebyla. Což mě vedlo k instalaci programu Xawtv nebo TVtime, které se mi osvědčily. A tím vlastně začala má cesta po nastavování a poznávání systému. A přišlo překvapení.
Hlavní nabídka - Multimédia
Nastavení systému a další intimity
Že chci komunikovat česky, jsem nastavil už při instalaci, takže prostředí už bylo připraveno. Zapnul jsem si jen applet pro zobrazování aktuální klávesnice - a vůbec jsem si na panel přidal další applety. Xfce má své konfigurační centrum, které zřejmě není nijak odlišné od jiných distribucí. Hodně se mi líbí - je přehledné a nečiní mi problémy v něm najít, co hledám. Týká se ale opravdu jen pracovního prostředí, nastavení "nižší úrovně" zde nenajdeme.
Další použité applety
Nastavení prostředí Xfce
Na Slackwaru jsem oceňoval, že si vše mohu nastavit podle svého - mohu zcela přesně ovlivnit načítání jaderných modulů (případ mé TV karty) a jejich parametry. Na druhou stranu - co jsem si nenastavil ručně, to "samo" nefungovalo. A teď přijde šrapnel.
Zenwalk - písek! - má na tohle všechno své konfigurační centrum. To je věc, která mě velmi překvapila v tom nejlepším smyslu. Žádné kopie (aspoň pokud vím) z jiných distribucí, upravené na moc a na sílu. Jmenuje se Zenpanel, resp. Zenwalk System Tools manager a moc se mi líbí. Obsahuje nejen položky pro správu uživatelů, jazyka, data a času, tiskáren nebo grafické karty, ale zejména mnohem praktičtější položky, které třeba právě Slackware neobsahuje.
ZenPanel - vybrané moduly
Moduly jsou psané na míru, vytkl bych některým oknům, že na změnu velikosti nereagují některé prvky - mají pevnou velikost. Ale to se dá přežít, funkčnosti to nijak neubírá.
ZenPanel a jeho moduly
A nad čím se tedy rozplývám? Modul Kernel modules zobrazí okno s dostupnými jadernými moduly. V levém seznamu jsou dostupné moduly, v pravém seznamu jsou moduly načtené a používané. Dvojitým kliknutím na modul v levém seznamu jej načteme do paměti; totéž v pravém jej z paměti odstraní. Pravdou je, že jsem nepřišel na způsob, jak modulu předat parametry, ale třeba to bude v další verzi. Nebo se spoléhá na autodetekci jádra, která je v drtivé většině případů dostačující (ale zrovna v případě mé TV karty ne).
Správa jaderných modulů (ne všechny komponenty okna mění velikost)
Moc se mi líbí modul Startup Services, který distribuci dostává do "user friendly" rodiny. Klasické okno, kde zatrhneme, které služby se mají spouštět při startu systému. Samozřejmě, že je to běžná věc, ale ne všechny distribuce takové řešení mají. Považuji to za velké plus, protože bylo třeba tento modul napsat od začátků.
Služby spouštění při startu
Stejně tak je skvělé nastavení sítě - Network settings. Líbí se mi mnohem víc než vše, co jsem viděl v majoritních distribucích. Okno mi připadá velmi srozumitelné a snadno ovladatelné. Vše je na jednom místě, přitom to není složité. A funguje velmi dobře, bez výrazné prodlevy při (re)startu služby.
Správa síťového připojení
Tour de Zenwalk bych pomalu ukončil u toho, co je až v první řadě - instalace softwaru a správa zdrojů neboli repozitářů. Modul pro instalaci softwaru je nazván Netpkg, lze jej používat v příkazové řádce, nebo jako xnetpkg spouštět v grafickém režimu (to je právě další modul konfiguračního centra).
Instalace softwaru a správa repozitářů
Princip instalace softwaru a správa repozitářů vychází ze Slackwaru, je trochu odlišná od toho, co známe z majoritních distribucí. Mně osobně je blízká a líbí se mi. V čem tedy spočívají ony rozdíly?
Především: používá se systém jednoho repozitáře děleného do adresářů podle zaměření balíčků. Vychází to z dřevních dob, kdy se balíčky pro Slackware dělily na diskety (ano, pamatuji si to, začínal jsem tak) a na každé disketě nebo více disketách byla konkrétní sada balíčků - např. a (aplikace), l (libraries, knihovny), n (network, síť), x (X server), xap (aplikace pro grafické prostředí) apod. Tento systém zůstal - v každém repozitáři se nacházejí tyto adresáře, bohatý je ovšem původně nenápadný adresář extra, jenž se dočkal vnitřního dělení podle stejného principu (přibyly podadresáře jako kde, g, games, tcl a mnohé další).
Repozitáře - zrcadla
Repozitář obsahuje všechen zamýšlený (neznamená "všechen dostupný") software. Pokud se mi podařilo zjistit, nehraje se na licence, svobodné nebo nesvobodné balíčky. Buď software v repozitáři je, nebo není (což se může stát). Princip funguje jinak: zatímco v jiných distribucích se používají repozitáře a jejich "větve" (free, nonfree, testing, backports apod.), zde se přepínají celé repozitáře. Pokud software nenajdete v jednom repozitáři, prostě použijete jiný.
Stírá se rozdíl mezi repozitářem a jeho zrcadlem: v seznamu se mohou objevit i repozitáře, které nejsou zrcadlem žádného existujícího.
Správce softwaru a obsah repozitáře
V grafickém prostředí k tomu slouží položka Mirros-Browse mirrors a tlačítko Load mirror. Je možné použít jak repozitáře Zenwalku, tak Slackwaru (bohužel jsem nebyl schopen najít, jaké verze, zřejmě current?). Důležité ovšem je: v jednom okamžiku se používá pouze jeden repozitář. Pokud chcete použít balíčky z repozitářů Slacky.eu, LinuxPackages.net nebo jiných, je nutné se "na ně přepnout". Grafický režim viz výše, v textovém režimu je to příkaz netpkg mirror a výběr repozitáře (následně se z něj načte seznam balíčků).
Balíčkovací systém je tedy stejný jako na Slackwaru, používají se balíčky s příponou .tgz. Hlídání závislostí není jeho silnou stránkou, takže se můžete dostat do situace, kdy program nepoběží, protože mu chybí knihovna. To je ovšem vlastnost, nikoliv chyba.
Grafický správce balíčků podporuje také aktualizace - stačí vybrat patřičnou položku v hlavní nabídce View: Updated packages.
Opravdu to není mainstream
Distribuce má své limity, ale nestydí se za ně. Na druhou stranu jistě skrývá další příjemná překvapení, která jsem neodhalil. Opravdu se ale nejedná o konkurenta Mandrivy, Zenwalk má na mušce jiné uživatele. Líbí se mi na něm, že dotáhl téměř do konce věci, které je na Slackwaru nutné hlídat a nastavovat ručně. Přitom si ale ponechal vše dobré, čím si mě Slackware získal už před lety (což se v mých očích nepovedlo Vector Linuxu). Nelíbí se mi barevné ladění, ale to je přece věc podružná - důležitý je přece vnitřek. A ten šlape jako švýcarské motorové hodinky.