David, nebo Goliáš?
Nikoho ze čtenářů tohoto magazínu zajisté nepřekvapí prohlášení, že v Linuxu může používat více než jedno prostředí. Ale ruku na srdce – kolik z vás opravdu ví, jak rozdělit grafické uživatelské prostředí v Linuxu?
Grafické uživatelské rozhraní (Graphical User Interface) neboli GUI je – na úrovni operačního systému – prostředí umožňující ovládat počítač pomocí interaktivních grafických ovládacích prvků, na monitoru počítače jsou okna, ve kterých programy zobrazují své výstupy, a ovládání těchto prvků je prováděno pomocí klávesnice a myši, případně jiného zařízení. Tento popis je všem naprosto jasný a nikdo o tom nepochybuje, jenže je tady další záležitost, která již bývá velmi často opomenuta. GUI operačních systémů je možné dále dělit na samotné správce oken (bývají nasazeny v minimalistických distribucích) a na kompletní desktopové prostředí.
Říkáte si, že v tom není vlastně žádný rozdíl? Tak pojďte číst dál.
Správce oken
Správce oken nebo také window manager je grafický prvek (aplikace), která se stará o vykreslení grafického uživatelského rozhraní. Máte možnost použít opravdu velké množství správců oken. Můžu zde jmenovat například: Openbox, Window Maker, IceWM, Fluxbox, Avesome, Elightenment, Blackbox a další. Všechny tyto aplikace se postarají o běh a základní nastavení grafického vzhledu, vykreslování jednotlivých oken a jejich ovládacích prvků (např. tlačítka na maximalizaci, minimalizaci a zavření). Systém, který obsahuje pouze některého z těchto správců, je nenáročný na paměť a zátěž procesoru a takový systém je potom velmi svižný.
Nicméně pokud budete mít pouze systém se správcem oken, budou vám scházet další aplikace nutné pro plnohodnotnou práci v grafickém prostředí Linuxu. Budete muset doinstalovat nějakého správce souborů, kancelářské aplikace, aplikace pro práce s internetem nebo multimediálními soubory a obrázky. Takových aplikací je samozřejmě celá řada a výběru se hranice nekladou. Zde však nastává určitý problém v podobě knihoven a dalších souborů, na kterých jsou tyto aplikace závislé. Vyladit takový systém zabere mnoho času a úsilí, ale může vás těšit, že máte vlastně svou soukromou distribuci, která odpovídá přesně vašim požadavkům a představám.
Kdo nechce procházet touto náročnou cestou, zvolí jednoduší variantu. Můžete si vybrat některou distribuci, která je již vyladěna, nebo si jednoduše nainstaluje celé desktopové prostředí.
Vyladěný Openbox v CrunchBang Linuxu
Desktopové prostředí
Pokud se rozhodnete pro již hotové prostředí, máte na výběr jednu ze čtyř možností (ačkoli existují i jiná prostředí, tyto jsou v Linuxu nejoblíbenější): GNOME, KDE, Xfce a LXDE.
Hlavním rozdílem oproti samostatným správcům oken je to, že prostředí s sebou nese mimo správce oken ještě další komponenty, jako jsou již zmínění správci souborů a další aplikace včetně potřebných knihoven. Velkou výhodou je to, že tyto aplikace jsou vyvíjeny přímo vývojáři prostředí, a tak do něj zapadnou nejenom svou funkčností, ale i grafickým vzhledem. Máte tak možnost mít připravený systém se všemi potřebnými základními aplikacemi ihned po instalaci prostředí. To ale neznamená, že nemůžete další aplikace přidávat a upravovat. Nevýhodou v tomto případě může být ta vlastnost prostředí, že vzhledem k propojení a vzájemné závislosti nemáte možnost odstranit některé aplikace, které jsou součástí prostředí, bez toho, aby došlo ke změně v celém desktopovém prostředí nebo dokonce k jeho pádu.
Nejnovější KDE4 ve Fedoře
Xubuntu s Xfce je velice podobné GNOME
Rozhodnutí je na vás
Teď už víte, jaký je rozdíl mezi kompletním prostředím a samotným správcem oken. Je jen na vás, jakou cestou se při ladění svého systému vydáte. Možností máte mnoho. Můžete si sestavit libovolnou distribuci, která obsahuje pouze správce oken, můžete použít již vyladěnou distribuci se správcem oken a dalšími aplikacemi nebo rovnou sáhněte po některém velikánovi s kompletním prostředím. Rozhodnutí je jen na vás.
