IBM Thinkpad R50e patří do modelové řady označenou písmenem R, kam firma IBM zařazuje průměrně vybavené notebooky s váhou okolo 3 kilogramů. Jedná se o jakýsi kompromis mezi výkonem a přenositelností. Výkonnější stroje mají označení G (ale také vyšší váhu), ultra-přenosné pak T nebo X – mají však vyšší cenu. Písmenko e naznačuje, že se jedná o ekonomickou variantu, u které je o něco málo chudší výbava. Varianta bez písmenka e má totiž místo procesoru Celeron přímo Centrino, větší disk, gigabitovou síťovou kartu a grafický čip ATI.
Testovaný model poháněl procesor Intel Celeron Mobile 1,4Ghz a byl vybaven 256 MB RAM, 30GB pevným diskem a displejem 15 palců s maximálním rozlišením 1024x768, což považuji za rozumnou alternativu vhodnou k práci. O zobrazení se stará grafický čip Intel Extreme Graphics 2 (855GM) se sdílenou pamětí. Tento Thinkpad R50e byl dále vybaven DVD-RAM/CD-RW mechanikou, slotem pro PC karty, kartou ethernet značky Intel (100Mbit), bezdrátovou kartou Intel PRO/Wireless 2200BG. Nechyběla zvuková karta a modem (vše integrováno – Intel). Z konektorů stojí za zmínku dva porty USB 2.0 a port sériový i paralelní. Detailní výpis veškerého hardware najdete na výpisu.
Uvážíme-li, že se jedná o notebook střední třídy, s kvalitou displeje můžeme být spokojeni. Odezva je poměrně slušná a při přehrávání disku DVD jsem nezaznamenal nějaké výrazné defekty. Úroveň podsvícení lze regulovat kombinací funkční klávesy, stejně tak jako přepínat mezi externím monitorem. Velmi se mi líbila integrovaná lampička, která je umístěna na horní hraně krytu – v naprosté tmě dokáže víc než dostatečně osvětlit celou klávesnici, která má kvalitní zpracování. Možná zdvih kláves je malinko větší, ale dá se na to rychle zvyknout.
V této cenové kategorii se však musíte spokojit s trackpointem. Touchpad se dodává až u dražších modelů. Na klávesnici najdeme také tlačítko Access IBM, které slouží u systému Windows k vyvolání nápovědy a obnovovací funkce, která umí přeinstalovat systém za pár minut – v Linuxu však pochopitelně nemá klávesa přidělenou žádnou funkci. Ovládání hlasitosti však funguje i v Linuxu, protože je realizováno hardwarově. Šestici kláves INSERT-PGDN musíte hledat v pravém horním rohu (což mě osobně vyhovuje více než svislé umístění, které používá většina výrobců). Vedle šipek jsou pak znovu klávesy PGUP a PGDN, což je velmi šikovné umístění. Dobrou zprávou jistě je, že se dají jednoduše namapovat do systému X Window. Co se týče celkového vzhledu - přístroj rozhodně nebude sbírat body za originalitu provedení krytu, avšak nemusíte se přístroj bát za displej zvednout – uchycení displeje je stejně jako zámek velmi robustní. Podíváte-li se zespodu, spatříte mnoho odjímatelných krytů pro výměnu komponent. Dodatečná instalace paměti či většího disku je záležitostí na pár minut.
Instalace je snadná, stačí zaklapnout LI-ON baterii a začít pracovat. Notebook se dodává s předinstalovaným operačním systémem Windows, recenzovaná varianta obsahovala Windows XP Home. Pokud je mi známo, IBM nedodává notebooky bez Windows, takže ačkoli nechcete tento operační systém používat, musíte zaplatit. Jelikož se jedná o předinstalovanou OEM verzi, nejsem si jist, jestli by bylo možné požadovat vrácení peněz. Tak jako tak, na testovaný stroj jsem nainstaloval Mandrakelinux 10.1 Community. Tato distribuce detekovala veškerý hardware včetně grafického a bezdrátového čipu (na ten Intel uvolnil ovladač, který je v jádře Mandrakelinuxu přítomen). Nenajde-li vaše distribuce nějakou komponentu, nemusíte zoufat – firma Intel nabízí ke stažení pro platformu x86 většinu svých ovladačů. Instalační skript zajistí celou instalaci. Bohužel se mi za tak krátkou dobu nepodařilo zprovoznit OpenGL, ačkoliv integrovaný čip nabízel dokonce hardwarovou podporu. Stejně tak jsem nepořídil s integrovaným modemem.
Podpora pro APM je dobrá, avšak daleko horší je to s ACPI, která ještě stále není stabilní. Uspávání nebo hibernace na disk mi nefungovala, systém zamrzal a neprobouzel se k životu. Rozhodně jsem neměl čas na hlubší laborování, ale zmínil bych se ještě o jedné nevýhodě. Ona to vlastně není nevýhoda tohoto modelu, ale nevýhoda téměř všech přenosných notebooků – pomalý disk. Je to sice záměr výrobce, ale pomalý disk pocítíte zejména s pouhými 256 MB paměti. Rozhodně stojí za to uvažovat o rozšíření na 512 MB.
Několik řádek bych rád věnoval výdrži na baterie, se kterou jsem byl velmi spokojen. Je sice znát, že při napájení z baterií funguje celý systém mírně pomaleji (technologie Intel Mobile Celeron zřejmě funguje), ale přístroj vydržel pravidelně přes tři hodiny práce. Zkušenosti však ukázaly, že pokud si dáte pozor a vyvarujete se na elektrickou energii náročných operací a snížíte podsvícení displeje na minimum, můžete se dostat i přes 4 hodiny – a to už je velmi slušné číslo. IBM ThinkPad R50e na mě udělal velmi slušný dojem. Jedná se o solidní notebook střední třídy, který rozhodně nebude budit pozornost okolí svým futuristickým vzhledem. Za to se ho však nemusíte bát uchopit za displej - v ruce vám určitě nezůstane.