Koupit notebook s Linuxem přímo od výrobce je u nás prakticky nemožné, žádný z velkých výrobců totiž takový notebook ve standardní nabídce nenabízí. Pokud tedy chce našinec koupit linuxový notebook, musí vyrazit na Západ. Tento způsob jsem zvolil i já a rozhodl jsem se, že si v USA od Lenova koupím ThinkPad T61 se SUSE Linux Enterprise Desktop.
Lenovo nabízelo tři notebooky s Linuxem a všechny patřily do řady ThinkPad. Na stránkách Lenovo.com se nacházely ve standardní nabídce mezi ostatními notebooky, ne schované na speciální stránce, jako je tomu v případě Dellu.
Celková cena činila 1050 dolarů s daní, která je v jednotlivých státech různá a v mém případě byla 8 %. V přepočtu na české koruny byla cena podle aktuálního kurzu cca 16500 Kč, při dovozu do ČR to však není cena konečná. Musíte totiž zaplatit cca 24 % na clu a DHP, na druhou stranu zase můžete zažádat o vrácení 8 %, které jste zaplatili v USA. Každopádně i po proclení byla cena ani ne poloviční než za téměř identický notebook na Lenovo.cz. I když jsem měl vlastní konfiguraci, zásilka došla již tři dny po objednání.
Bohužel osm měsíců poté, co začalo Lenovo ThinkPady s Linuxem nabízet, ukončilo jejich prodej pro drobné zákazníky a modely byly staženy ze stránek Lenovo.com. Nyní mohou ThinkPady s Linuxem získat pouze velcí obchodní partneři z korporátního prostředí. Lenovo také v nedávné době přišlo s novými řadami a jiným značením. Nyní se modely značí podle velikosti displaye – R400, T400 a R500 a T500. Lenovo neoznámilo, zda i tyto řady nabízí s Linuxem alespoň velkým zákazníkům.
Hardware a šasi
Psát o hardwarové stránce modelu T61 je nošením dříví do lesa. Na toto téma již bylo napsáno mnoho stránek. Tento článek je především o tom, jak si tento přístroj rozumí s Linuxem. Přesto bych se rád zmínil, jaký hardware obsahuje a jaké jsou moje dojmy z celkového zpracování.
Sestava, kterou jsem si nakonfiguroval, vypadá takto:
- Procesor Core 2 Duo T7500 2,2 Ghz
- Paměť 2GB DDR2 RAM 667 MHz (jedna DIMM)
- Harddisk 160 GB, 7200 ot./min.
- Matný monitor s rozlišením 1440x900
- DVD dual-layer vypalovačka
- šestičlánková baterie (56,7 Wh)
- Bluetooth, wifi a čtečka otisku prstů
Zpracováním šasí jsou ThinkPady legendární a již řadu let platí v tomto směru za nekorunované krále. Já jsem se stal majitelem ThinkPadu poprvé, takže nemůžu srovnávat s předchozími modely, ale pouze s notebooky jiných značek, které jsem vlastnil dříve. Velmi pozitivně hodnotím klávesnici, na které se skvěle píše. Další silnou stránkou je uchycení víka monitoru do těla notebooku. Dva ocelové panty neumožňují prakticky žádnou vůli, což je velký rozdíl např. oproti byznys řadě Latitude od DELLu, které mají někdy již po několika měsících používání až nepříjemně velkou vůli při otevírání a zavírání víka. Nedostatkem, který byl údajně vyčítán už starším řadám ThinkPadů, je nedoléhání zavřeného víka. Také se o T-čkové řadě říká, že má horší chlazení a tudíž je hlasitější. Je to způsobeno tím, že je tenčí než řada R, a tudíž se v ní nachází méně prostoru pro větrací cesty. Já nemohu srovnávat s řadou R, ale podle mých dosavadních zkušeností notebook nijak nevybočuje z průměru, spíše mi přijde tišší.
Pokud si zakoupíte notebook v USA, tak jej samozřejmě dostanete s anglickou QWERTY klávesnicí. Já jsem zvyklý psát tak, že už nepotřebuji popisky na klávesnici, proto jsem si nechal anglickou. Pokud potřebujete českou, existují dvě řešení. To méně elegantní je koupit si nálepky s českými znaky, to více elegantní, ale dražší, je vyměnit celou klávesnici. Nevím, jak výměna klávesnice funguje u Lenova, ale u Aceru s tím nebyl sebemenší problém. Výměna stála 700 Kč, přičemž samotná klávesnice 400 Kč. To jen pro informaci, kdybyste si chtěli klávesnici vyměnit sami.
Záruka
Stejně jako ostatní globální výrobci notebooků, tak i Lenovo disponuje celosvětovou sítí servisních středisek, která nabízí záruční i pozáruční opravy. Na rozdíl od Dellu, kde si musíte koupit vyšší tříletou záruku, abyste získali plnou mezinárodní, má Lenovo mezinárodní záruku standardně, i když je tam určité omezení. Notebook můžete vyreklamovat pouze v těch zemích, kde se daný model prodává. To vše se můžete dozvědět na stránkách Lenova, stačí znát číslo modelu, případně sériové číslo konkrétního přístroje. Můj notebook se však prodává pouze v zemích Ameriky, ne v Evropě. Tudíž bych neměl mít nárok na záruční opravdu v České republice. Kvůli tomu jsem volal do českého IBM, které zajišťuje servis počítačů Lenovo u nás. Tam mi ale řekli, že notebook má celosvětovou záruku a lze ho tedy vyreklamovat i u nás. Pokud tedy plánujete nákup notebooku v zahraničí, informujte se u zastoupení v ČR, jak to se zárukou u nás opravdu je. Když vám v USA řeknou, že vám u nás notebook nevyreklamují, ještě to nemusí být pravda, a naopak.
Linux a hardwarová kompatibilita
SUSE Linux Enterprise Desktop
Jak už jsem napsal výše, na notebooku byl předinstalován operační systém SUSE Linux Enterprise Desktop 10 od Novellu. K notebooku bylo přiloženo DVD pro obnovu systému. Při prvním spuštění však není toto DVD vyžadováno. Systém naběhne a několik minut pracuje, pravděpodobně se systém doinstalovává. Potom je vyžadován restart, po kterém naběhne průvodce nastavením systému, ve kterém se nastaví uživatelské účty, heslo roota a podobně. Vše je intuitivní a zvládne to i méně znalý uživatel. První, co člověka zaujme po spuštění, je tapeta na téma řady ThinkPad. Na ploše se oproti standardnímu systému nacházejí tři ikony. Jedna slouží k registraci do zákaznického centra Novellu, druhá reprezentuje soubor obsahující nápovědu a třetí je rychlá prohlídka systému. Ta mě zaujala nejvíce. Obsahuje totiž soubor komentovaných videí, které uživatele provedou celým systémem a názorně mu ukážou, jak provádět obvyklé operace. Považuji to za výborný nástroj, jak uživatelům usnadnit přechod na SLED a Linux obecně. Pro našince je pouze škoda, že jsou videa komentována v angličtině, ale u notebooku prodávaného v USA se snad nic jiného ani čekat nedá. V textovém souboru s nápovědou, který je umístěn na ploše, naleznete nejčastější problémy se SLEDem na ThinkPadech a jejich řešení. Také výčet funkcí ThinkPadu, které ve SLEDu nefungují, musím však dodat, že jich mnoho není. Nefunguje funkce ThinkVantage a zamykání počítače.
SUSE Linux Enterprise Desktop pro Thinkpady
Samotný systém na mě zapůsobil velmi dobrým dojmem. Novell dbá na odladěnost systému, a to i po stránce vzhledu. Výchozím prostředím je GNOME, které má pouze dolní lištu. Mně osobně toto nevyhovuje. Na druhou stranu běžní uživatelé zvyklí na Windows toto řešení ocení a pro zkušenější uživatele není problém si během pár minut prostředí předělat do klasického dvoupanelového rozložení. Prvotní dobrý dojem se však s dalším používáním systému začal rozpouštět. Hudbu v MP3 lze ještě přehrát bez problémů. Výchozím prohlížečem je Helix Banshee. S videem to už však bylo horší. Přehrávače Totem ani RealPlayer si neporadily prakticky s žádným video formátem, který se nachází v mojí sbírce. Na rozdíl od jiných distribucí mi ani nebylo nabídnuto jejich doinstalování. Problémy jsem měl i s instalací Skypu. V repozitářích se nenacházel a balíček pro distribuci SUSE nešel nainstalovat. Nakonec jsem musel zvolit statickou verzi. Pokud mohu porovnávat s notebookem od Dellu s předinstalovaným Ubuntu, který jsem měl v rukou loni, musím konstatovat, že měl Dell tyto věci více dotažené. Podpora multimédií byla také mnohem lepší. Je však nutné konstatovat, že obě řešení mají jiné koncové skupiny. Zatímco Delly s Ubuntu jsou zaměřeny na domácí uživatele a podnikatelským subjektům se ani neprodávají, ThinkPady jsou zaměřeny především na korporátního zákazníka, takže mnohem důležitější než multimédia a Skype jsou aplikace jako OpenOffice.org a Evolution a činnosti jako připojení počítače do domény, nastavení VPN nebo připojení nějaké groupwarové služby. V tomto je zase mnohem silnější SLED.
Uspávání do RAM a na disk, neboli suspend a hibernace, fungují. Suspend není nejrychlejší, počítač se probudí tak za 10 sekund. Narazil jsem u něj také na jednu nepříjemnou chybu. Při probuzení ze suspendu se občas stává, že se na liště nezobrazí aplet menu pro přístup k aplikacím a souborům.
V recenzi na Desktoplinux.com byla ThinkPadům se SLEDem vyčítána především absence kvalitního power managementu. Já jsem zde nepozoroval větší problém. Detekce baterky byla bezchybná, systém měnil režim podle toho, zda notebook běžel na baterku, nebo byl zapojený do sítě. Výdrž šestičlánkové baterie je při běžném provozu se zapnutou wifi kartou kolem 3 a půl hodiny, což není zlé, navíc když uvážíme, že notebook obsahuje docela výkonný procesor a rychlý disk. Výdrž standardní čtyřčlánkové baterie je nicméně jen lehce přes dvě hodiny, což už může být limitující.
Nástroj pro aktualizaci systému
Ubuntu
Jelikož mi SLED příliš nevyhovoval, rozhodl jsem se ho nahradit Ubuntu, které znám mnohem lépe. Konkrétně se jednalo o 64bitovou variantu Ubuntu 8.04 Hardy Heron. Tato distribuce je vhodná také jako referenční pro ty, kteří chtějí vědět, jak si onen hardware vede pod Linuxem obecně. Ubuntu totiž na rozdíl od jiných desktopových distribucí nemá ve zvyku tak mohutně opatchovávat jádro, takže to, co jede v Ubuntu, by mělo zpravidla jet i v ostatních distribucích stejného stáří.
Hardy neměl s podporou hardware T61 velké problémy, automaticky bylo nastavené správné rozlišení a 3D akcelerace, což je díky tomu, že Intel vyvíjí své ovládače grafiky jako open source a jsou tak přímo obsaženy v jádru. Stejně jako ve SLEDu nebyl ve výchozím stavu aktivován mikrofon, aktivaci lze však provést v mixéru během chvilky. Bez problémů fungovaly všechny klávesové zkratky opět až na ThinkVantage. Drobný problém byl s LEDkou, která ukazuje aktivitu wifi karty. Ta bohužel v Ubuntu neblikala, ale znala jen dva stavy – trvale svítící a vypnutá. Navíc, když člověk wifi kartu zapnul a vypnul, tak se LEDka znovu nerozsvítila. Jednoduše lze aktivovat a nastavit i čtečka otisku prstů, ostatně návod jsem již publikoval i tady na blogu. Minulý rok také vypukla aféra kolem toho, že Ubuntu a i jiné distribuce poškozují pevné disky, protože příliš často parkují hlavičky. Ty jsou parkovány, aby při případném pádu počítače nedošlo k poškrábání ploten. Bohužel Linux na disk přistupuje dost často, takže po zaparkování hlaviček prakticky okamžitě dochází opět k jejich aktivaci. Za několik měsíců jsem dosáhl 60 tisíc parkovacích cyklů, přičemž odhadovaná teoretická životnost současných disků je 600 tisíc.
Řešení přichází v nové verzi Ubuntu – 8.10 Intrepid Ibex. Ta obsahuje skript, který při zapojení notebooku do sítě blokuje jakékoliv parkování a při běhu na baterkách je nastaveno parkování zhruba za jednu minutu. To by mělo zajistit dostatečnou životnost disků při zachování bezpečnosti. Je však potřeba aktivovat LAPTOP MODE, se kterým tento skript pracuje. V nové verzi Ubuntu je také vyřešen problém s LEDkou indikující provoz wifi karty. Výrazně se také zlepšilo probouzení uspaného notebooku. V Ubuntu 8.04 probíhalo probouzení neúměrně dlouho, v řádech desítek sekund. Nyní je notebook probuzený do dvou sekund. Dříve se také občas stalo, že se notebook neuspal, což bylo zvláště nepříjemné, pokud jste si toho nevšimli a přístroj schovali do brašny. Zlepšil se také výkon grafické karty, a to především při zapnutém Compizu. Vypadá to tedy, že jádro 2.6.27 podporuje T61 konečně 100 %. Také výdrž na baterii se zlepšila. Šestičlánková baterie má kapacitu 57 W. Při běžné kancelářské práci a zapnuté wifi kartě se lze dostat na necelé 4 hodiny. Pokud wifi vypnete a stáhnete jas monitoru na minimum, spotřeba se pohybuje mezi 10-11 Wh, což znamená výdrž již přes pět hodin. Pokud necháte notebook chvíli být, vypne se monitor a přístroj čeká na další vaši pozornost při spotřebě 8 Wh.
Závěr
S notebookem pracuji již půl roku a nemůžu si stěžovat. Podpora Linuxu je velmi slušná. A vzhledem k tomu, že nový model T400 je velmi podobný, předpokládám podobnou kompatibilitu i u něj. Otázkou zůstává, nakolik to myslí Lenovo s Linuxem vážně. Osmiměsíční prodej notebooků s Linuxem mluví spíše o opaku. Navíc stažení nabídky pro běžné zákazníky bylo pravděpodobně jen logickým vyústěním. SLED totiž není produkt, který se hodí do domácnosti. Podporou multimédií a aktuálností softwaru nemůže naplňovat potřeby osobního počítače. V tomto případě se neubráním srovnání v nabídkou Dellu. Po hardwarové stránce má podle mého názoru Lenovo navrch, ale jako celý systém notebooky od Dellu fungují lépe. Dell se opravdu stará. Např. vytvořil vlastní podporu DVD, která není ohrožena patenty jen proto, aby mohli jeho zákazníci DVD přehrávat v Linuxu okamžitě. Stejně tak se stará, aby notebooky, které se s Linuxem prodávají, také s Linuxem fungovaly do posledního detailu. Neexistuje žádné „Tato klávesa pod Linuxem nefunguje“, jako tomu bylo v případě Lenova. Původně jsem chtěl tedy těm, kteří chtějí kupovat linuxový notebook v zahraničí a používat ho tak, jak jej koupili, doporučit Dell a těm, kteří si stejně budou instalovat svoji distribuci, zase Lenovo. Ale stáhnutí linuxové nabídky u Lenova tuto otázku vyřešilo za mě. Nyní totiž Lenovo bez Windows nekoupíte ani v zahraničí a jediný, kdo má ucelenou nabídku odladěných linuxových notebooků, je právě Dell. A kde je lze koupit? V Německu, Španělsku, Francii, Velké Británii nebo také v USA, kde se dá využít služba Shipito.