Fujitsu Siemens LIFEBOOK E 8020
Firma Fujitsu Siemens nám do testu dodala výkonný LIFEBOOK E 8020, což naznačil digitální displej, který nahrazuje často používané diody. Šasi je ze slitiny magnézia, což je dostatečnou zárukou kvality. Barevné provedení v kombinaci tmavě a světle šedé barvy působí seriózně. Celkem netradiční je světle šedá klávesnice, klávesy mají standardní zdvih a píše se na nich velmi pohodlně (klávesa Enter je dostatečně velká).
Musím pochválit umístění kláves PageUp a PageDown, které najdete blízko šipek, a tudíž jsou snadno dostupné. Nemůžu se totiž ubránit pocitu, že svislé umístění je trochu z ruky a neergonomické (ve tmě klávesy prsty hledáte). Vedle digitálního displeje, který zobrazuje kromě očekávaných věcí (činnost disku, DVD/RW nebo klávesy Caps Lock) také aktuální stav baterií, najdeme pět kláves (čtyři číslice a Enter) a startovací tlačítko. Displej však není podsvícen, což může být ve snížených světelných podmínkách problém. Touchpad není žádný krasavec, nicméně je přesný a pracuje se s ním pohodlně. Model je vybaven tlakově ovládaným touchstickem.
Vzadu jsem našel RJ-45/11, tři USB porty, VGA, sériový a paralelní port a PS/2 konektor na myš. Za poslední dva si LIFEBOOK E 8020 zaslouží pochvalu - jsou to stále potřebné porty. Vlevo je to jeden USB port, S-Video výstup, IEEE a kombinovaná čtečka karet, vpravo pak slot na karty PC Card. Po ruce, tedy vepředu, výrobce umístil výstup na sluchátka, vstup na mikrofon a vypínač karty Wi-Fi.
Obrazovka s úhlopříčkou 15,1 palců měla výtečné pozorovací úhly, horší to bylo s jasem, který byl jen průměrný. Notebook podporuje ochranu PIN kódem při startu nebo probuzení a je možné v BIOSu také nastavit ochranu proti vyjmutí disku a jeho přečtení v jiném zařízení. Jedná se sice pouze o metodu změny firmwaru disku, ale nic vám nebrání disk ještě navíc softwarově zašifrovat a dosáhnout tak nepřekonatelné ochrany, což je v dnešním světě plném hackerů a citlivých informací výhodou. Pod obrazovkou se tísní dva malé reproduktory, kvalita jejich reprodukce odpovídá velikosti, avšak umístění pod displejem je podle mého názoru daleko efektivnější než vepředu, z boku nebo vespod.
Instalace obou systémů (SUSE Linux 9.3 Professional, Mandriva Linux 2005 LE) proběhla bez problémů. Vše bylo svižné, není divu: procesor Intel Pentium M 2,13 GHz na čipové sadě Intel 915PM s 1GB RAM je dostatečná záruka rychlosti. Jako by toho nebylo málo - 80 GB SATA disk Fujitsu paměť zásobil více než dostatečně a v našem komplexním dvouhodinovém testu to bylo znát. Linux SATA řadič našel a uměl jej používat, což se bohužel nedalo prohlásit o jiných modelů v našem testu.
Notebook oslňoval svým výkonem, odezva aplikací byla na vynikající úrovni a v testech přístroj porazil většinu soupeřů. S tak novými komponentami bych ani nečekal, že bude fungovat uspávání do paměti nebo na disk přes ACPI - a také jsem se nemýlil. Vyzkoušel jsem proto také distribuci SUSE Linux 9.3, ale ani tam jsem s probuzením neuspěl. Musím se zde však zmínit, že situace na poli ACPI subsystému se měsíc od měsíce zlepšuje.
Všechny komponenty fungovaly výborně - od různých USB zařízení přes karty PC Card až po externí VGA výstup. Jedinou nefunkční komponentou v Linuxu byl, kromě čtečky karet, pro kterou zatím neexistuje ovladač, grafický čip ATI Mobility Radeon X600 s 3D podporou. Pokud tedy nepatříte mezi vášnivé hráče 3D her, nebo jste ochotni počkat si na některou z příštích verzí již funkčního ovladače od ATI, neměl by to pro vás být problém.
Tento výkonný přístroj bych označil za manažerský, tomu odpovídá i jeho cena, avšak pokud si vyberete model s procesorem Pentium M 2.0 GHz (tedy jen asi o 0.13 GHz nižší), můžete ušetřit až 9 000 korun. Notebook lze pořídit s Linuxem.
Zapůjčil: Fujitsu Siemens Computers s.r.o., www.fujitsu-siemens.cz. Doporučená cena: 70 900,- Kč bez DPH.
Specifikace: Intel Pentium-M 770, 2,13 GHz, 2MB, čipset: Intel 915PM, paměť: 1024 MB, disk: 80 GB SATA, mechanika: DVD+-RW (DL+R), displej: 15,1" SXGA (1280x1024), grafika: ATI Mobility Radeon X600, komunikace: Broadcom 10/100/1000, Intel PRO/Wireless 2200BG, modem, porty: 4x USB 2.0, 1x VGA, 1x PC Card II, 1x Expresscard, 1x S-Video, 1x IEEE, 1x RJ-11, 1x RJ-45, 1x repro/sluchátka/digi-out, 1x micro, 1x sériový, 1x paralelní, čtečka karet SD/MMC, hmotnost: 3 kg.
Premio 6050N
Notebook Premio 6050N mi padl do oka hned na první pohled a rovnou se přiznám, že kdyby byl tak o centimetr tenčí, zařadil bych ho do první trojky krasavců našeho testu. Kombinace tmavě a světlé šedé spolu s velmi ostře svítícími diodami modré barvy na mě udělala dojem, který nepohasl ani po otevření krytu skrývajícího displej ze širokoúhlé stáje.
Jedná se o typ s úhlopříčkou 15,4 palců, což zaručuje nejen pohodlnou práci (máte "víc místa"), ale také kvalitní sledování filmů. Nad displejem jsem spatřil mikrofon, což je v dnešní době IP telefonie velké plus - ne každý model v našem testu mikrofon měl. Panty se mi zdály solidní, nicméně pouze plastové. Dnešní technologie jsou však na vysoké úrovni a riziko, že by se vám displej doslova ulomil, je velmi nízké. Celkový design se po otevření nezměnil a byl podobný tomu vnějšímu, jen jsem se na vteřinu pozastavil nad touchpadem, který nebyl přesně na středu, nýbrž trošku vlevo.
Uprostřed se vyjímalo velké startovací tlačítko, které po okrajích svítilo výraznou modrou barvou, což dodávalo stroji futuristický vzhled. Vlevo od něj jsem našel diody a vpravo pětici ACPI tlačítek, které jsem však nemohl vyzkoušet (viz níže). Na pravé straně se vyjímá DVD mechanika, vlevo pak USB 2.0, audio výstup (SPIDF), vstup na mikrofon, Firewire, PCI Expres slot, čtečka karet a jeden PC Card slot typu II.
Při pohledu na zadní stranu jsem byl překvapen další várkou portů: TV/VGA, 4x USB 2.0, RJ-45/11. Chyběl snad už jen paralelní port, který je postupně vytlačován moderním USB 2.0. Ještě bych se rád vrátil k podivně umístěnému touchpadu, se kterým se mi pracovalo výborně. Jako velký odpůrce těchto zařízení musím uznat, že prst klouzal po povrchu dobře a zalíbil se mi také posuvník ve funkci rolovacího kolečka, který byl v Linuxu plně funkční.
Z displeje jsem "vytáhl" příjemných 1280x800 bodů, jas byl průměrný. Na poslední chvíli však výrobce uvedl, že nyní notebook osazují dokonce modelem s 1680x1050. Jinak velmi tichý disk rušil poněkud hlučnější větrák, který je svým výkonem možná zbytečný, protože sestava obsahovala mobilní procesor Intel Pentium-M 1,7 GHz. Ten byl osazen na čipové sadě Intel 915PM a při ruce měl 1 GB paměti DDR2 SDRAM. Taková konfigurace si jistě zaslouží rychlý grafický akcelerátor a vědí to i technici firmy AT Computers, protože stroj osadili kartou NVidia GeForce Go 6600 se 128 MB paměti.
Linux u diskového subsystému hlásil 77GB disk na rozhraní SATA. Při koupi tohoto modelu musíte počítat s tím, že některé distribuce budou mít prozatím problémy se SATA řadičem a také s ACPI, které nebylo funkční, což je určitá daň za nové komponenty, kterými je Premio 6050N osazen. Také grafická karta nebyla nalezena ihned po instalaci Mandriva Linuxu 2005 LE, ale podařilo se ji dodatečně nakonfigurovat instalací oficiálních ovladačů firmy NVidia. Velká škoda, že jsme byli nuceni vypustit test 3D grafiky, protože by se Premio 6050N umístil jistě na prvních místech. Za kvalitní grafiku s bezproblémovými ovladači pro Linux má Premio velké plus.
Abych se přiznal, měl jsem trošku strach z audio čipu Realtek a gigabitové ethernetové karty Marvell Technology. Vše fungovalo "na první šťouch" bez nutnosti instalovat nějaké ovladače nebo software. To je jedna z výhod Linuxu. S bezdrátovou kartou Intel jsem ani u jednoho modelu nezaznamenal sebemenší problém a jinak tomu nebylo ani v případě tohoto výkonného modelu.
Abych pouze nehýřil nadšením, tak nesmím opomenout nefunkčnost systému ACPI, a tudíž i multimediálních tlačítek, ale v tomto můžeme velmi rychle očekávat zlepšení s příchodem nových verzí jader. Vzhledem k tomu, že model nemá hardwarové řízení hlasitosti, musíte zatím používat softwarový mixer. Jako u jiných modelů jsem nic nepořídil s čtečkou multimediálních karet - výrobci zatím prostě na e-maily ohledně Linuxu neslyší.
Při práci jsem zapomínal, že se jedná o notebook. Odezva aplikací byla výborná, zejména díky velkému množství paměti a na notebook velmi rychlému disku (7200 o/m). Zcela jistě se hodí také dvouvrstvá vypalovačka DVD, kterou se nepyšní jen tak ledajaký model. Naším testem poškrábaného média prošla na jedničku.
Zapůjčil: AT Computers, www.atcomp.cz. Doporučená cena: 39 990,- Kč bez DPH.
Specifikace: Intel Pentium M 750 1,86 GHz, 2MB L2, paměť: 1024 MB, displej 15,4'' TFT (1680x1050), mechanika DVD+-RW 8x DL, disk 60 GB, čipset: Intel 915PM, grafika: nVidia GeForce Go 6600 128 MB, komunikace: LAN 10/100/1000, Intel Corporation PRO/Wireless 2915ABG, modem, zvuk: 8 kan. audio, porty: 5x USB 2.0, SPDIF optický, TV-out vč. redukce na kompozit, FireWire, 4v1 čtečka karet, hmotnost 2,9 kg.
Sony VAIO VGN-A497XP
Už při prvním pohledu bylo jasné, že se jedná o něco speciálního. Tmavá metalíza s velikým logem VAIO a drobným Sony naznačovala špičkové zpracování. Přes čtyřicet centimetrů na šířku a váha téměř 4 kila nepředurčuje tento přístroj na denní nošení do práce a ačkoliv v sobě skrývá nejmodernější mobilní technologie, dovolil bych si tento model označit spíše za klenot, který zkrášlí nejeden obývací pokoj nebo moderní pracovnu.
Pokud vidíte Sony VAIO poprvé v životě, čeká vás po otevření krytu displeje malý šok. Sedmnáct palců LCD panelu poskytuje rozlišení až neuvěřitelných 1920x1200. Displej je vybaven technologií X-black, která zaručuje věrné podání všech barev, včetně černé. Vůbec se nesluší tento displej srovnávat s čímkoliv v našem testu, výborné pozorovací úhly, nevídaný jas a podání barev. Musíte však dávat dobrý pozor na osvětlení v místnosti - displej se leskne daleko víc, než obyčejný LCD panel. Odstavec zakončím slovy grafika, který sází LinuxEXPRES: "Tak na tomhle bych mohl i pracovat!"
Klávesnice je na standardní úrovni, je na dotek z příjemného plastu a rozložení je standardní. Firma Sony doporučuje systém Microsoft Windows XP, takže nechybí klávesa s namalovaným oknem. Vzhledem k šířce přístroje bych ale uvítal oddělení šipek nebo rozdělení F kláves do skupin. Celkově ale odvedli designéři kvalitní práci a potvrzují to nejen výkroje po stranách, svítící ovládací prvky displeje a audio systému, ale zejména širokoúhlý touchpad, který je na tak velkou plochu LCD panelu potřeba. Tlačítka jsou k dispozici dvě, touchpad má také scrollovací funkci, která je šikovně ukryta - stačí přejet prstem po pravém či spodním okraji.
K notebooku je standardně dodávána také elegantní bezdrátová myš stejné barvy. Má dole vypínač a Linux ji rozpoznal okamžitě, ale vezměme to popořádku. Na čelní straně jsem objevil čtečku karet, vypínač bezdrátové sítě a diody disku, baterie a napájení. Vlevo to je vstup na mikrofon, výstup line-out, iLink (tak říká firma Sony portu fireware) a jeden slot PC Card typu II. Na pravé straně pak port RJ-11 (modem) a kombinovaná DVD/CD dual-layer vypalovačka.
Nejprve jsem nemohl najít zdířku pro ethernet a spokojil se s tím, že je k dispozici pouze Wi-Fi. Systém mě však rychle vyvedl z omylu, takže jsem byl nucen hledat znovu - vzadu jsou totiž tři USB 2.0 porty, VGA a TV výstup schovány výklopnou krytkou.
Začal jsem instalaci Mandriva Linuxu 2005. Nejprve jsem nebyl s to otevřít dvířka DVD mechaniky, protože tlačítko Eject reagovalo pouze softwarově. Teprve po chvíli jsem si všiml malého "záložního" tlačítka pro hardwarové otevření. Trošku s obavami, jakýže to nalezne Linux hardware, jsem začal instalovat. Byl jsem překvapen, jak šlo všechno hladce a rychle (není divu: Pentium-M na frekvenci 2 GHz, 1 GB paměti a čipová sada Intel 915GM). Detekována byla DVD mechanika (Sony), SATA disk (Toshiba) na řadiči ICH6M (Intel), síť zajištěná osvědčenou dvojicí RTL (Ethernet) a Intel (Wi-Fi), zvuková karta (taktéž Intel), touchpad (ALPS) i grafická karta (ATI X600).
Displej vrátil instalačnímu procesu korektně své rozlišení, takže nastavení LCD obrazovky se provede zcela automaticky a vy si můžete v klidu spustit dva browsery vedle sebe a prohlížet paralelně. Kolik by se na obrazovku vešlo pohodlně čitelných terminálů, jsem se raději ani neodvažoval počítat. Čtečku karet MMC jsem nemohl otestovat, byla však detekována (Texas Instruments), což mohu prohlásit také o fireware řadiči, se kterým by neměl nastat vážný problém. Netestoval jsem také 3D akceleraci, protože současné binární ovladače firmy ATI obsahují chybu, kvůli které zkrátka X Window systém nenaběhne. Multimediální klávesy negenerovaly ACPI kódy, takže se bohužel nedal ovládat displej, zejména jeho jas.
Velmi tichý chod, téměř neslyšitelný disk. Toto souvětí jsem si nemohl odpustit, protože Sony VAIO prošel našimi náročnými hardwarovými testy jako nůž máslem, jako by prakticky vůbec nic nedělal. Disk vůbec neslyšíte a musel jsem přiložit ucho na šasi, abych se přesvědčil, že je vůbec v chodu. Měl jsem neoprávněné obavy z toho, jak si bude VAIO s Linuxem rozumět. Jsou to kamarádi a mně nezbývá než konstatovat, že loučení s tímto elegánem pro mě bylo doslova utrpením.
Zapůjčil: Sony Czech s.r.o., www.sony.cz/VAIO. Doporučená cena: 68 059,- Kč bez DPH.
Specifikace: Intel Pentium-M, 2,0 GHz, 2 MB L2, čipset: Intel 915GM, paměť: 1024 MB, disk: 100 GB SATA, mechanika: DVD/CDRW DL, displej: 17" X-black (1920x1200), grafika: ATI Mobility Radeon X600 256 MB, komunikace: Realtek LAN 10/100/1000, Intel PRO/Wireless 2200BG, porty: 3x USB 2.0, 1x VGA, 1x PC Card II, 1x S-Video, 1x IEEE (iLink), 1x RJ-11, 1x RJ-45, sluchátka/mikrofon, čtečka karet MemoryStick, hmotnost: 3,9 kg.