Když jsem si někdy v roce 1988 prohlížel u mého spolužáka počítač Atari 520 ST, moc jsem mu záviděl jeho hry. Byly pěkné barevné a s těmi na 8bitových počítačích nešly vůbec srovnat. Právě někdy v té době mne uchvátily hry závodní. Nemyslím ty, kde jedno autíčko předjíždí druhé a má na obrazovce velikost zhruba padesátníku. Mluvím například o hře Test Drive, která měla jednoduchou zápletku – ve stanoveném čase přesunout závodní vůz z místa na místo. Byla to nádherná hra, kdy jste svět kolem sebe pozorovali z kabiny sportovního automobilu – na tehdejší dobu něco nevídaného.
Když jsem se po letech dostal ke svému prvnímu PC, s radostí vzpomínám na první díl série Need for Speed. To bylo něco. Nepřekonatelná grafika, zvuky, hratelnost. Stále si ty pocity vybavuji. A podobný pocit jsem zažíval při hraní dnešní recenzované hry a hlavně pod Linuxem! Můžete namítnout, že pojmenovat hru Racer (pro neanglicky mluvící - závodní jezdec nebo závodní vůz) příliš originální není, ale ručím za to, že zbytek vás opravdu nadchne. Ještě jedno upozornění. Existuje i jiná hra s názvem Racer, která pochází z Česka a také funguje pod Linuxem, tím ale veškerá podobnost končí.
Hra Racer se čile vyvíjí, vývoj sleduji zhruba rok a půl. Je to dílko jednoho (!) programátora z Nizozemí, které momentálně dospělo do verze 0.5.3. Můžete namítnout, že s tak nízkým číslem to nemůže být nic moc, opak je ale pravdou. Hra byla od svého počátku vyvíjena jako simulátor s velkým důrazem kladeným na fyzikální model automobilu. Prvotním impulsem dokonce bylo vytvořit program, na kterém by se mohly testovat skutečné simulátory např. v autoškolách apod. Mluvit v této hře o automobilech však není tak úplně správné, autor se chlubí tím, že jeho simulátor zvládne jakékoliv vozidlo, ať má deset kol, nebo pouze dvě. Model chování vozidel je velmi propracovaný a můžete nastavovat všemožné charakteristiky, jako je počet převodových stupňů, rychlost, pružnost (ve smyslu akcelerace) i váha vozidla. To je samozřejmě koncovému uživateli skryto.
I tak je však nutno poznamenat, že tato hra nemá za cíl být „arkádovkou“. Je to skutečný simulátor a snaží se být co nejrealističtější. Jak píše autor na svých stránkách: „Pokud chcete hupsnout do auta a překonat čas Michaela Schumachera v Monte Carlu, není tato hra pro vás.“
V čem je hra dle mého názoru výjimečná? První důvod je její multiplatformnost. Hrát ji mohou majitelé Windows, linuxové distribuce i Mac OS. Druhou výjimečností je právě známá a dobře popsaná struktura definic automobilů a tratí. Každý může pomocí 3D modelovacích nástrojů vytvořit své vlastní vozidlo a do Raceru jej přidat (zmíněno je komerční 3S Studio MAX nebo Blender). Ten, kdo chce vytvářet tratě, to má ještě jednodušší, existuje program na tvorbu tratí, bohužel jen pro Windows. Na domovské stránce najdete mnoho tutoriálů, které popisují, jak s tvorbou začít.
Třetí výjimečnost je v množství dostupných tratí a dalších vozidel. Vývojáři pro Racer jsou seskupeni ve výjimečné komunitě, která si vzájemně pomáhá a radí, existuje tak mnoho kvalitních tratí a vozidel. V době psaní článku bylo k dispozici přes 200 vozidel a více než 60 tratí. Nutno říci, že kvalita je kolísavá, převažují ovšem hodně kvalitní kousky.
Čtvrtou výjimečností je na dnešní poměry celkem malá velikost instalačního balíčku čítající kolem 10 MB. Zodpovědně je nutno říci, že v základním balíčku je jedna trať a jeden automobil. Internet je tedy spíše nutností, vše potřebné najdete tam, ale pak počítejte s tím, že s jídlem roste chuť a když si budete chtít stáhnout jenom „ještě jedno auto“, stáhnete si jich nakonec 10 a zrovna tolik tratí. U mne osobně se pak tohle stává jakousi obsesí a podrobně hledám, co je kde k dispozici a vybírám si to nejlepší. I proto se můj instalační adresář nafoukne do 1 GB. Ale když já tam nemám nic zbytečného (20 tratí a 30 aut) a všechno je fajn, takže mazání nehrozí.
Pátou výjimečností je široká podpora všemožných ovládacích „bazmeků“ jako jsou volanty, joysticky nebo gamepady. Osobně vlastním Logitech Cordless Rumble Pad 2 čili bezdrátový Gamepad s Force Feedbackem (pro neznalé – pokud vyjedete mimo trať, gamepad sebou „škube“, má v sobě motorky) a ten stačilo jen v Linuxu rozchodit, což se v mé distribuci povedlo celkem rychle a úspěšně a Racer pak už fungoval i s tímto ovladačem. Je to chytlavé, ale volant je volant.
Jako výčet výjimečností by to mohlo stačit. Vezměme tedy tuto hru od začátku. Autor ji nabízí ve dvou verzích, a to jako verzi stabilní a vývojovou. Poslední stabilní verze má číslo 0.5 a je z března roku 2003. Užijete si s ní spoustu legrace. Doporučuji ovšem pokusit se stáhnout si verzi vývojovou, která je v ledasčem výrazně odlišná. Ve stabilní verzi v podstatě můžete zvolit jen volnou jízdu a hru přes internet. Vývojová verze však přidává možnost závodění s protivníky řízenými počítačem. A tady se dostáváme k tomu, proč není hra arkádového typu.
Aby mělo závodění smysl, musí být i váš protivník zdatný. Autor však nemůže (a ani to nedělá) ke každé trati vydávat protivníka s umělou inteligencí. Zábavná část je ta, že si tuto umělou inteligenci můžete vytvořit sami. Prostě zaznamenáte nějakou svou jízdu a pak jen určíte, že toto je jízda počítačového protivníka. Přiznám se k tomu, že osobně moc nezávodím s počítačem, spíše sám se sebou a časem. Také jsem nikdy nezkoušel hru přes internet.
V hostingovém módu můžete hostovat hru pro několik dalších soupeřů nebo se nějaké takové účasnit. Asi si dokážu představit, že to bude hodně zajímavé (vzpomínáte na Dooma po síti?). Nemám to však ověřeno, nenašel jsem nikoho, kdo by chtěl se mnou hrát.
Za jednu z největších předností považuji možnost přidávání tratí a vozidel. V menu samozřejmě existují volby pro výběr trati a vozidel, vozidla jsou navíc představována v krásném 3D módu a můžete si je řádně prohlédnout. Netřeba asi zdůrazňovat, že jízdní vlastnosti jsou odlišné a jasně dané již při návrhu vozidla pro Racera.
Když se pustíte do hraní, vaše možnosti tím zdaleka nekončí. Možnosti simulace jsou opravdu široké. Základním modulem jsou kamery, které definuje tvůrce auta. Umožní vám podívat se na automobil z několika pohledů jako např. letecký pohled, statická kamera na trati nebo kamera „visící“ za autem.
K dipozici jsou také pohledy (klávesy 1 – 0), které mohou nastavit pohled z kokpitu, přídě nebo zádě vozidla apod. Šipky v numerické části dokáží nastavit vzdálenost kamery od vozidla a také úhel, pod kterým se na auto díváte. Přiblížení a vzdálení kamery od vozidla provedete stiskem klávesy plus a mínus v numerické části. Můžete si tak automobil opravdu dobře prohlédnout a nastavit si úhel kamery tak, jak vám vyhovuje.
Chcete-li se pochlubit, Racer disponuje i funkcí Replay, která dokáže přesně zopakovat vaši jízdu od startu až do chvíle, kdy jste stiskli konec nahrávání. Racer jde ještě dál a výsledek si můžete uložit nebo vytvořit i video. Když v průběhu měníte pohledy kamer, může být toto video velmi působivé. Tato funkce není dostupná ani v řadě komerčních her a za to Racer jednoznačně chválím. Musím však také i trochu kárat. Protože je Racer stále ve vývoji, stává se občas, že se něco změní a zpětná kompatibilita jde „do háje“. Dobře je to vidět na příkladu vozidel. Těsně před uvedením verze 0.5, tedy při betatestování finální verze, autor změnil strukturu definičního souboru a stará auta se tak stala nekompatibilními. Bylo řečeno, že definiční soubor stačí jen předělat. Vozidla, která však vznikla jako fandovská a jejich autoři se jim již nevěnují, se do nové verze nikdy nedostala. Naštěstí tato změna proběhla již před dvěma roky, a tak se objevila spousta nových modelů automobilů. Ovšem první změna se udála ze dne na den a mělo to vliv na hru jako takovou.
Občas se proto stává, že si nahrajete vozidlo, které třeba v nové verzi nevypadá dobře. Typickým znakem je průhlednost tam, kde nemá být nebo „efekt červené“, protože celý model je červený a barevné podání zkreslené. Pokud je s vozidlem nějaký problém, zjistíte to obvykle už při jeho výběru v Raceru, stejný model je totiž používán jak pro hru, tak i pro jeho 3D prezentaci. Univerzální rada neexistuje. Pokud je vývoj vozidla aktivní, autor obvykle přispěchá s novou verzí automaticky. U starších modelů je to obvykle problém, ale už mnohokrát se stalo, že to nějaký fanda konkrétní značky nevydržel a sám vydal opravu. Prostě dle hesla: „Komunita sobě.“
S tratěmi obvykle problémy nejsou, ale také se může stát, že v nové verzi je s určitou tratí problém při přechodu textur nebo s nastavením odlesků apod. Na takovéto trati je pak vozidlo extrémně světlé, nedrží směr jízdy a může se stát, že vyjedete z trati a dostanete se mimo texturu. Auto pak plave v prostoru a vidíte, že se jedná o zjevnou chybu.
Na začátku jsem mluvil o kolísavé kvalitě okruhů. Nejlépe je to vidět právě na nich, protože ty nejlepší tratě zabírají v balíčku obvykle 10 a více megabajtů. Je to dáno hlavně kvalitou textur použitých na okruhu.
V další části článku bych se chtěl zmínit o tratích a vozidlech. Začnu tratěmi, protože je k dispozici široký výběr prostředí. Pokud rádi jezdíte ve formuli, najdete zde spoustu okruhů ze seriálu F1, jen namátkou Monaco, Monzu, Nürburgring nebo i historické jako Paul Ricard apod. Existují i lahůdky v podobě okruhu vymodelovaného jako autodráha. Když jej spustíte, připadáte si jako malý kluk, který si přišel zahrát do svého oblíbeného modelářského klubu. Je to obrovská zábava a dobrý nápad. I v okruzích najdete český otisk, protože k dispozici jsou dokonce dvě varianty okruhu brněnského. Nesmí chybět ani oblíbené Le Mans.
Nejkrásnější a nejlepší tratě jsou však označeny jako Road. Graficky nejlepší a nejpovedenější je asi Swiss Stroll (Švýcarská procházka), který je opravdu dotažen do posledního detailu. Připadáte si jako v Alpách, na úzkých a klikatých cestičkách, občas na vás číhají zrádné kameny v zatáčce a pokud na něj najedete, chová se auto tak jako ve skutečnosti. O oblíbenosti tratě svědčí to, že autor připravil i variantu na sněhu, která je úplně stejná, jen má patřičně změněné textury obsahující sníh a příslušně upravené charakteristiky trati, která více klouže. Chcete-li poznat kvalitu Raceru, začněte právě s tímto okruhem. Dalšími velmi povedenými okruhy je Early Fall in Norway (Brzký podzim v Norsku) a Weekend Drive (Víkendová projížďka). Jistou zvláštností je i Schuchter, který existuje ve dvou variantách, a to denní a noční. Ostatně i Monaco se dá stáhnout ve verzi za ranního rozbřesku, kdy vylézá sluníčko, svítí lampy podél trasy a v tunelu je výraznější osvětlení.
Ostatní tipy už jen krátce. Protože existují i vozidla ze seriálu rallye, jsou k dispozici i speciální okruhy z rallye, mající neasfaltový povrch, případně rallye-crossový nádech. Pro milovníky série Indy cars nebo NASCAR jsou k dispozici i (pro mě nudné) ovály. Když už jsme v té Americe, ani závody dragsterů nejsou nemožné, existují i tratě pro ně. Typicky mají délku čtvrt míle – tak jako ve skutečnosti. Speciální vozidla si můžete stáhnout též. Osobně používám tyto tratě pro testování rychlosti a akcelerace vozidla. Jsou to prostě rovné dlouhé úseky.
Nejpřitažlivější jsou však vozidla. Je vidět, že řada tvůrců je z východu, protože kromě modelů věhlasných světových značek zde najdete i auta čistě východní provenience. Chcete si vyzkoušet jízdu v Dacii? Není problém, k dispozici je model 1300 i 1310 (a v opravdu dobré kvalitě). Můžete ji porovnat s nejnovějším Loganem i jeho speciální upravenou verzí. Zklamáni neodejdou ani milovníci polských Fiatů, konkrétně modelu 125p. Ostatní již jen zkratkovitě – ruský VAZ 2107 a jugoslávská Zastava 1100P. A jak jsou na tom škodovky? Hodně bledě. Existuje jen jediný model, a to Škoda Fabia Sedan. Pro starší verze byl ještě i Favorit, ale s tím si v nové verzi nezajezdíte. Na schopné vývojáře z Česka se stále čeká.
A co „plnokrevná“ auta? Osobně jsem zatížen na italské značky a musím říci, že nabídka je opravdu široká. Má oblíbená Alfa Romeo 147 zde nechybí. A myslím si, že všeobecně je Alfa Romeo v Raceru hodně protežována, protože zde najdete mnoho dalších modelů, ať už historických nebo i těch nejnovějších, jako je novinka Brera. Širokou škálu modelů nabízí i Ferrari, což se asi dalo čekat. Fiat nechybí, stejně jako další sportovní obři Lamborghini, Maseratti nebo Porsche. Skladba aut je však hodně různorodá, a tak najdete vozidla historická, ale i super novinky. Možná by se měla marketingová oddělení jednotlivých automobilek zamyslet, spojit se s nějakým vývojářem a pokusit se svou modelovou řadu do Raceru připravit. Toto spojení by mohlo vyznít hodně dobře. A nedá mi to zmínit se i o autech v kategorii Ostatní. Najdete zde například formuli z Lega, která umí jet i 350 km v hodině, dřevěné autíčko ve dvou podobách nebo super úlet v podobě obrněného transportéru.
Na závěr bych se chtěl zmínit o vydávaných verzích. Poslední verzí je již zmiňovaná verze 0.5.3 s dodatkem 1.6, která je pouze pro Windows. Pro Linux můžete použít verzi 0.5.2 8.9. Obě jsou velmi stabilní a nepadají. Spíše se můžete setkat s nefunkčností některých tratí nebo vozidel. Instalace je jednoduchá, stáhnete si samoinstalační balíček z domovské stránky a ten zařídí vše potřebné. Neporadí si ovšem se závislostmi, proto se vyplatí projít si technickou dokumentaci a požadované balíčky do vaši distribuce nainstalovat. Já jsem měl na Mandrivě situaci jednodušší, protože ve vývojové větvi existují balíčky pro verzi 0.5 final a ta doinstaluje vše potřebné. Pak již jen instalaci verze 0.5 přeinstalujete verzí 0.5.2 a vše funguje, jak má.
Pokud nechcete používat Racer jako arkádovou hru na jedno odpoledne, určitě se vyplatí udělat si na něj delší čas a „vyhrát“ si s ním. Už jen stahování aut a tratí a jejich postupné testování může být veliká zábava. Široké možnosti v podpoře ovládacích zařízení a velmi obstojná grafika, která na poli linuxových her nemá konkurenci, jej staví zajisté na jednu z předních pozic. Vývoj je rychlý, i když se za dva roky číslo verze změnilo jen o dvě desetiny. Rozdíly jsou markantní. Myslím si, že Racer může ukázat, jak kvalitní tituly lze na Linuxu provozovat.
Vyzkoušejte jej a možná vás nadchne. Je to asi podobné jako u fandů leteckých simulátorů. Čím větší realističnost, tím věrnější hráči. U Raceru to tak určitě je, ale drtivá většina hráčů jsou spíše vývojáři a modeláři aut a tratí. Stále je ještě co přidělávat, ale i v současné verzi je na co se dívat.