Klasické nástroje pro práci s komprimovanými daty vznikaly v dobách, kdy byl v počítači obvykle jen jeden procesor s jedním jádrem, proto se veškeré operace provádějí sekvenčně. Na moderních vícejádrových počítačích tak práce trvá zbytečně dlouho, protože se využívá jen jedno jádro a ostatní zůstávají nejvyužita.
Tento problém řeší nové implementace kompresních nástrojů, které dokáží využít paralelizaci. Například pro známý algoritmus bzip2 vznikla implementace lbzip2, tvůrci linuxových distribucí se však do jejího výchozího nasazování zrovna nehrnou (i když příslušné balíčky se mnohdy připravují již nyní). V případě distribuce Fedora se ale časy zřejmě mění – implementace lbzip2 je navržena, aby byla výchozím nástrojem pro práci s daným typem komprese v chystané verzi 21.
Nový nástroj má řadu výhod, v první řadě samozřejmě mnohem vyšší rychlost na víceprocesorových/vícejádrových strojích (s prakticky lineární škálovatelností), rychleji ale poběží i na počítačích s jedním procesorovým jádrem. Rozhraní příkazové řádky je zpětně kompatibilní s klasickým nástrojem bzip2, takže není potřeba nijak upravovat skripty nebo jiná místa použití bzip2. lbzip2 však navíc podporuje parametry umožňující měnit jeho režim práce.
Nástroj lbzip2 není jedinou paralelní implementací bzip2. Existuje například také „konkurenční“ nástroje pbzip2. Liší se například v licenci; zatímco lbzip2 používá GNU GPL verze 3 nebo novější, v případě pbzip2 je to zjednodušená BSD licence.