Nedostatky čtvrté verze internetového protokolu (IPv4) byly známy už v době, kdy Internet ještě dávno nebyl všudypřítomný a používala ho převážně jen akademická pracoviště. Proto již na počátku 90. let 20. století vznikaly návrhy, jak tyto nedostatky odstranit. Prvním „oficiálním“ návrhem, vzniklým v roce 1993 v IETF, byl koncept IP Next Generation (IPng). O rok později bylo zformováno několik pracovních skupin a výsledkem jejich činnosti bylo to, co známe dnes: šestá verze protokolu IP, čili IPv6.
Protokol IPv6 byl specifikován na konci roku 1995 dokumentem RFC 1883. Je to tedy už dvacet let, co je tento protokol s námi, přestože hlavně v prvních letech se jeho podoba dost výrazně upravovala a dolaďovala. Většího rozšíření se protokol dočkal až zhruba v posledních pěti letech, kdy se jeho penetrace začala zvedat z tehdejších 0,2 %, kde prodlévala několik předchozích let.
Podle statistiky firmy Google dosáhlo nyní světové rozšíření IPv6 „magické“ hodnoty 10 %. Výrazně se ale liší mezi různými zeměmi. Například v Česku je zhruba na světovém průměru, kdežto sousední Slovensko je o jeden řád níže (okolo 1 %). V USA už penetrace překročila 25 %, světovým vítězem je však Belgie s více než 44 %. Naopak například řada afrických států ještě IPv6 prakticky nepoužívá.
Rozšíření IPv6 v Evropě (statistiky Google)
