Již nějakou dobu nejsou globálně dostupné volné IP adresy verze 4 (IPv4), postupně docházejí i v regionálních registrech (RIR). Řešení situace je v zásadě dvojí: přechod na IPv6 nebo čím dál častější používání technologie NAT. V případě toho druhého řešení přecházejí někteří poskytovatelé připojení (ISP) od NAT u zákazníků (každý zákazník má jednu veřejnou adresu, za ní je síť v neveřejném rozsahu adres) k Carrier-grade NAT (CGNAT), tedy k překladu adres již u poskytovatele, kdy zákazník žádnou veřejnou adresu nedostává a za jednou veřejnou adresou je „schováno“ více zákazníků.
Při průzkumu provedeném u britských ISP se ukázalo, že většina velkých ISP s CGNAT počítá (pokud ho ještě nepoužívají, přinejmenším pro mobilní připojení), navzdory poměrně významným negativům (funkčním i bezpečnostním), která toto řešení přináší. V Česku je okolo CGNAT prakticky úplné ticho – přestože se u některých poskytovatelů používá již dlouho (např. Eurotel ho používal u mobilního připojení už v roce 2004).