Mastering
Nejprve bych měl asi vysvětlit pojem masteringu. Mastering chápu jako činnost, jejíž výsledkem je finální úprava zvuku (skladby, celého alba či nahrávky) do konečné podoby. Po masteringu se již provádí finální export do požadovaného formátu (ten může být různý – pro různé účely). Hlavním charakterem masteringu je způsob práce – při tzv. mixáži se provádějí úpravy nad jednotlivými stopami skladeb (kytara, basa, zpěv, bicí – ty mají obvykle hned několik stop). Při masteringu se pak pracuje již se smixovanou (jedinou) stopou, cílem je docílit nejlepšího zvuku, který bude hrát dobře jak na kvalitních reprosoustavách (tzv. studiových monitorech), tak na levných „šuntech“ či sluchátkách (stylu „pecka“). Mastering v profesionální sféře provádí mistr zvuku a je až s podivem, co všechno se (ve spolupráci s kvalitní mixáží) dá ze skladeb „vytáhnout“.
Já osobně používám Jamin pro mastering svých setů nahraných v klubech či ve zkušebně. Jelikož jde o obvykle hodinový záznam živého mixování ze dvou až tří gramofonů, možnost postprocessingu záznamu je omezena právě jen na mastering.
Ardour
K masteringu s Jaminem budeme potřebovat démona Jack, nahrávací multitrack Ardour a Jamin samotný. Ten totiž nepracuje jako normální plugin (DSSI či VST), ale jako samostatná aplikace, která se připojuje přes Jack audio rozhraní. Jack můžete spustit ručně, ale doporučuji raději použít utilitu qjackctl, která umožní komfortní nastavení a hlavně následné propojení, které je nutné modifikovat.
O démonu Jack toho bylo napsáno mnoho. Mohu dodat jen pár svých postřehů (účelem článku není krok za krokem nastavovat jackd). Pro pohodovou práci bych doporučil kvalitní zvukovou kartu (já mám například Lexicon Omega Studio – 4 vstupy, 2 výstupy, USB, v Linuxu bezproblémová). Pakliže máte integrovanou zvukovou kartu, můžete se setkat s praskáním (tzv. xrun underruns) – budete muset mírně zmodifikovat nastavení Jacku tak, aby k praskání nedocházelo. Vše záleží na situaci – obvykle pomáhá zvětšit buffer (implicitně 1024), ale ne vždy to musí na levných zvukovkách pomoct. Můžete zkusit soft mode případně změnit z full duplex na playback only.
Jakmile máte běžící Jack, můžete spustit Ardour a vytvořit nový projekt, pomocí File - Import vložit potřebnou skladbu do první audio stopy. Skladba by měla normálně hrát. Nyní přichází ta zábavnější část – spusťte Jamin a v qjackctl ovládacím programu napojte výstup z Ardouru na vstup Jaminu a dále výstup Jaminu do ALSA playback (to bývá spojeno automaticky) a zároveň znovu výstup Jaminu do vstup Ardouru, který je označen jako Export In. Výstup Ardouru (Master Out) naopak odpojte (tlačítkem Disconnect) od ALSA playback vstupu, jinak vám to bude hrát „dvojmo“ (s „ozvěnou“). Když nyní pustíte skladbu, měla by znovu hrát, ale už přes Jamin. Zapojení je zobrazeno na screenshotu.
Propojení Ardouru, Jaminu a ALSA
Mastering v Jaminu
Okno Jaminu má několik částí, vlevo vidíme vstup signálu (input), vpravo pak výstup (output). Vstup by v žádném případě neměl být přebuzený, výhodné je, aby se signál pohyboval těsně pod limitem 0 db, tj. „šel do žlutého“. Podobné je to i s výstupem.
Vstup a výstup signálu
Ekvalizér
Uprostřed Jaminu máme čtyři záložky, první dvě skrývají parametrický a 30bandový ekvalizér. Jsou vzájemně propojeny a můžete pracovat s jedním nebo druhým ovládáním, výsledek bude stejný a křivka se bude přizpůsobovat, což je, řekl bych, revoluční řešení. Na třetí záložce je spektrální analýza signálu, kterou využijete při ladění zvuku, a na čtvrté pak kompresní křivky – vysvětlím níže.
Ze všeho nejdříve použijte ekvalizér k celkovému vylepšení zvuku, pakliže hodláte výsledný mix komprimovat do formátů MP3/OGG, bývá pak vhodné podpořit výšky, které jsou ztrátovou kompresí obvykle nejvíce zasaženy. Postupně přehrávejte hudbu stále dokola a soustřeďte se jednotlivě na výšky, středy a basy. Vždy nakonec projeďte znovu celou skladbu a hodnoťte celkový zvuk.
Ekvalizér
Po přepnutí na první záložku můžete horizontálními posuvníky vymezovat hranice mezi basy, středy a výškami. Výborná funkce je „solo“, kdy můžete nechat hrát pouze basy a šetrně dané pásmo vymezit. Prvotní nastavení ekvalizéru tedy máme za sebou, případné další korekce již provádějte průběžně. Nesnažte se však za každou cenu zvedat určitá pásma, pomocí kompresorů dosáhneme lepšího výsledku. Nezapomínejte, že pomocí ekvalizéru můžete stáhnout nevhodné artefakty, které se při nahrávání mohly do skladby „zatoulat“, například různé brumy a podobně.
Kompresory
Nyní se budeme věnovat kompresorům, přepněte se na kompresní křivky (čtvrtá záložka). Audio komprese je velmi jednoduchý algoritmus, který mění dynamiku zvuku. Dobře to znázorňuje právě křivka – vertikálně máme aktuální vstupní hlasitost a horizontálně pak výstupní. Jakmile signál překročí předem definovaný práh (threshold), je utlumen. Míra utlumení se pak nastavuje poměrem (ratio), například 1:2 (polovina), 1:3 (třetina), 1:30 (třicetina). Kompresory s nastaveným vyšším poměrem a nižším prahem pak nazýváme limitery – „natvrdo“ zvuk omezují, aby příliš nepřekračoval meze.
Kompresory
Je důležité pochopit, že kompresor mění dynamicky hlasitost (v případě Jaminu dokonce v určitém pásmu). Naproti tomu normalizace (audio normalize) mění pouze konstantně hlasitost pro celou skladbu. Na normalizaci používám program normalize-audio, který je schopen normalizovat jednotlivé sklady případně také zprůměrovat hlasitost na CD a vše vyvážit. Pakliže máme ale první část skladby tichou a druhou příliš hlasitou, normalizace nám nepomůže. Kompresor ano.
Jamin obsahuje tři nezávislé kompresory pro výšky, středy a basy. Nejdůležitějšími posuvníky jsou r (ratio – poměr), T (threshold – práh) a M (makeup – zvýšení). Pakliže bychom měli ve čtverci (resp. obdélníku – všimněte si, že graf je rozdělen silnější čarou) pouze diagonálu, rovnal by se výstup vstupu – žádná komprese. To odpovídá nastavení r=1 a M=0 – tedy nezvyšujeme vstupní signál a ani jej neomezujeme.
Vidíme, že Jamin má implicitně nastaveno r=2, T=-20 a M=0 – tedy mírná komprese na polovinu všeho, co překračuje práh 20 db. Zkuste těmito třemi ovládacími prvky pohybovat, sledovat graf a poslouchat hudbu v daném pásmu (použijte tlačítko solo a výšky – tam to nejlépe uslyšíte).
Dobře, ale k čemu nám takový kompresor bude, když jen omezuje? Chceme přece, aby skladba byla „plnější“, abychom z ní „vytáhli“ co nejvíc zvuků. Finta je v tom, že signál, který jde do kompresoru, zesílíme (makeup) a poté všechno to, co by se už do rozsahu nevešlo (a bylo by odříznuto – clipping), zkomprimujeme (tj. jinak řečeno mírně zeslabíme v daném poměru). Tak dostaneme do slyšitelného pásma to, co by v jiném případě úplně zaniklo.
Typické použití kompresoru je tedy zvuk mírně zesílit a poté v rozumném poměru omezit za správného nastavení prahu. A co je „správné nastavení“? To už musíte slyšet, všechno se to odvíjí od charakteru skladby. Jiné prahy a poměry jsou vhodné pro mluvené slovo, pro kytarové balady nebo pro house music.
Dva posuvníky jsem nevysvětlil, a to jsou A (attack – náběh) a R (release – doběh). Můžete pomocí nich nastavit dynamiku celé komprese – tedy čas (v ms), kdy bude probíhat náběh a doběh komprese. Pro sólové bicí potřebujete například krátké časy, ale jelikož provádíme mastering, tam se používají obvykle časy delší (kolem 100 ms).
Kompresory nemusíte ale vůbec používat – pokud nechcete, zaškrtněte na všech pásmech tlačítka Bypass.
Předposledním prvkem v celém řetězci je boost – jak název napovídá, jedná se o obyčejné zesílení signálu. Snažte se signál co nejvíce zesílit tak, aby v nejhlasitějších partiích skladby monitor problikával až do oranžového (při vypnutém limiteru – opět tlačítko Bypass).
Limiter
Posledním prvkem je finální limiter, ten je schopen ohlídat, aby signál nepřekračoval danou hranici. Je nesmírně důležité, aby skladba nešla „do červeného“. Limiter je vlastně kompresor s velikým poměrem komprese. V Jaminu můžete na limiteru nastavit cílový práh (limit) a také dynamiku doběhu (release) – opět použijte delší čas (nad 100 ms) pro hudbu, u mluveného zpěvu nebo sóla to mohou být časy kratší.
Limiter
Při audio poslechu nyní sledujte všechny vlastnosti Jaminu, zejména u kompresorů a limiteru lze pěkně pozorovat na horizontálních monitorech (to jsou ty zelené blikající ukazatele) úroveň signálu, do protivky pak vidíte úroveň komprese. Neměla by být extrémně výrazná, normální stav je, když „sem tam problikne“ a signál usměrní.
Nastavení Jacku
Pokud vaše zvuková karta dovolí, můžete zkusit nastavit vyšší samplerate (např. 48000). V Ardouru můžete skladbu nahrát na vyšší rozlišení (24 bitů, 96 bitů), což bude podporovat samozřejmě i Jamin a k úpravám zvuku dojde v nejvyšší kvalitě až po finální downmix se zapnutým ditheringem. Například poměrně slušně jsou na tom karty Creative Audigy (zvládnou 24bit/192kHz).
Export
Až budete se vším spokojeni, přichází na řadu export. V Ardouru zvolte danou položku v menu File a v dialogu nastavte potřebné parametry, jako je vzorkovací frekvence, počet bitů a podobně. Zaškrtněte pro levý a pravý kanál stopy z Masteru a rozmyslete se, jestli chcete aplikovat dithering (což je někdy spíše otázka vkusu). Pakliže máte Jamin správně propojený, můžete spustit export, který bude chvíli trvat - Jamin není nejvýkonnější kus softwaru. Vygenerovaný výsledek znovu poslechněte, znovu a znovu. Vše musí být perfektní.
Je to věda, ale krásná
A to je vše. Experimentujte, nastavujte a hlavně posluchejte. Poslouchejte na kvalitních reprosoustavách, někdy jsou lepší kvalitnější sluchátka než středně kvalitní reprobedny. Pokud to myslíte s masteringem vážně, výsledky si vypalujte na CD a pouštějte v autě, u kamaráda, u tchýně – na všech možných a nemožných přístrojích. Musíte najít ten správný zvuk, tu magickou kombinaci, která danému materiálu sluší. Je to alchymie, ale pamatujte – vždycky než si sednete k Jaminu, nejprve si v hlavě udělejte jasno: „Co vlastně chci se skladbou udělat?“. Neodborné zásahy mohou zvuku uškodit.