Základní vrstvou - jak už samotný název vypovídá - obsluhující řečové syntézy je Speech Dispatcher, který (zjednodušeně řečeno) prostřednictvím řečového syntetizéru posílá data zvukovému serveru (v současné době se jedná o Advanced Linux Sound Architecture - ALSA). To však nestačí. Je potřeba implementovat vrstvu, která by Speech Dispatcheru posílala textovou reprezentaci informací zobrazovaných na obrazovce. A právě tuto úlohu plní odečítač obrazovky (ScreenReader), čímž se dostáváme k jádru věci.
Na konzoli můžeme volit hned ze dvou použitelných řešení. Tím prvním je použití jádra opatchovaného SpeakUpem, který prostřednictvím nástroje speechd-up komunikuje se Speech Dispatcherem. Tato metoda je na jednu stranu vysoce efektivní a stabilní, navíc umožňuje, aby se nevidomý dozvěděl i o problémech, které vznikly již v rané fázi zavádění systému, na straně druhé však stojí náročná implementace, která se - pro začínajícího uživatele - může stát takřka neřešitelnou.
Druhým řešením je odečítač YASR, který (narozdíl od SpeakUpu) nepotřebuje pro komunikaci se Speech Dispatcherem žádného "prostředníka", navíc jeho instalace je velmi jednoduchá. Mezi nesporné výhody tohoto programu patří, mimo jiné, třeba to, že je použitelný nejen v konzole samotné, nýbrž i v terminálu GNOME či KDE. YASR taktéž disponuje tzv. Flat Review (do češtiny by se dalo přeložit jako plošný náhled), který - po stisku [Alt+Enter] - umožňuje, prostřednictvím kurzorových kláves, čtení veškerých textových informací na obrazovce. YASR je však na práci, z mého pohledu, docela těžkopádný, proto jsem pátral dál a našel jsem Emacs.
Asi každému, kdo někdy zaslechl jméno Richarda Stallmana či termín GNU GPL, se vybaví právě tento, zejména koncem osmdesátých let, velmi oblíbený textový editor. A termín "textový editor" v tomto případě taktéž není úplně přesný. Daleko lapidárnější by bylo pojmenování "malý operační systém", neboť tím Emacs bezesporu je. Při troše cviku a několika týdnech používání jej lze využít například jako e-mailový klient, webový prohlížeč, Jabber klient, LaTeX sázeč, nebo například jako náhradu konzole. Je zde však jeden "háček", který odradí většinu začátečníků. Tím je značná robustnost celého systému a jeho - zdánlivě - nepřehledná konfigurace. Nebude se zde rozepisovat o konfiguračních možnostech, to je na několik knih, postačí, když napíšu, že jsou obrovské a průměrný uživatel si Emacs může přizpůsobit tak jak potřebuje.
Pro nevidomého uživatele je použití Emacsu velmi výhodné, neboť tento poskytuje všem módům (webový prohlížeč, Jabber klient, čtečka e-mailů a novinek, LaTeX sázeč, pravopisný slovník, správce souborů, atd.) jednotné rozhraní, takže ozvučení je (v porovnání se systémem jakým je kupříkladu GNOME) docela jednoduché. Se Speech Dispatcherem komunikuje Emacs prostřednictvím knihovny speechd-el, jejíž parametry lze upravovat buďto v souboru ~/.emacs a nebo (což je jednodušší) v Customize Group (M-x: customize-group RET speechd-el RET), kde jsou jednotlivé položky opatřeny nápovědnými popisky.
Emacs, narozdíl od GNOME, vyniká svou rychlostí, což se hlavně odráží při použití souborového správce Dired, emailového klienta Gnus, či Jabber klienta jabber-el (prostřednictvím tzv. transportů se skrze něj dá přistupovat i ke komerčním sítím typu ICQ). Některé možnosti nastavení Emacsu pro potřeby zrakově handicapovaných uživatelů jsem popsal v pár návodech na Ubuntu wiki.
Nejlepší asi bude, demonstrujeme-li si použití Emacsu na zvukové ukázce: Emacs a konzole.
To by pro dnešek stačilo. Příště se podíváme na modifikaci Ubuntu GNU/Linuxu BlindUbuntu, kterou jsem pro potřeby nevidomých uživatelů vytvořil, tudíž odpadá nutnost - pro začátečníka - složité konfigurace a implementace.