Návrh zákona o hazardních hrách prošel parlamentem
V minulém týdnu byl v senátu schválen návrh zákona o hazardních hrách připravený ministerstvem financí a přeložený parlamentu jakožto vládní návrh. Jak na konferenci Internet a Technologie 16 informoval Ondřej Filip, výkonný ředitel sdružení CZ.NIC, jenž se angažuje v iniciativě Přichází cenzor, připravují se nyní podklady pro prezidenta Miloše Zemana, který schválený zákon dostal k podpisu.
Pracuje se i na přípravě ústavní stížnosti, protože zákon velmi pravděpodobně vstoupí v platnost. Tuto stížnost by pravděpodobně podala skupina senátorů, proto iniciativa nyní jedná se senátory, kteří by se této „operace“ zúčastnili.
Náměstek ministra financí Ondřej Závodský 25. května řekl, že „zákon prošel všemi myslitelnými připomínkovými řízeními, nicméně v rámci těch se nikdo prakticky nepřihlásil k těmto argumentům [proti blokaci webových stránek] a přichází s nimi až v posledních dvou měsících v době, kdy tedy zákon byl ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně a nyní v Senátu.“
Toto tvrzení je však nepravdivé. Připomínek proti návrhu bylo mnoho, a to i od orgánů státní správy – konkrétně od Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a od Českého telekomunikačního úřadu. Připomínky byly ovšem zcela ignorovány. Právě o pohledu ČTÚ na návrh na konferenci Internet a Technologie 16 hovořil Jiří Peterka, člen Rady ČTÚ.
Jiří Peterka vysvětluje problémy návrhu zákona o hazardních hrách (zdroj: videozáznam z přednášky, CC-BY)
Přístup vs. připojení
Část připomínek byla věcná, část se týkala formální podoby zákona, jeho textu. Jeho autoři si příliš nelámali hlavu s přesnými formulacemi asi s použitými termíny. Zákon totiž zavádí povinnost „zamezit v přístupu k internetovým stránkám“. Má ale Internet nějaké stránky? Nemá. Stránky má web, nehledě na to, že není jasno, co přesně se „stránkou“ rozumí.
Další problém je s „poskytovatelem připojení k Internetu“. Zákon o elektronických komunikacích totiž rozlišuje připojení (což je technický úkon spočívající ve zřízení přípojky) a přístup k síti (provozování přípojky). Návrh zákona o hazardních hrách ukládá povinnost té první skupině podnikatelů, z logiky věci by se však měla vztahovat na skupinu druhou (konkrétně na poskytovatele služby přístupu k síti Internet).
Poskytovatel připojení? Poskytovatel přístupu? (zdroj: prezentace Jiřího Peterky)
„Co kdyby ministerstvo financí (…) řeklo: 'Řekněte, kdo jsou ti poskytovatelé připojení k Internetu,' “, ptá se řečnicky Jiří Peterka. „Na toto by ČTÚ nebyl schopen odpovědět, protože my sice máme evidenci podnikatelů v elektronických komunikacích (…) a máme tam také ty, co poskytují přístup k Internetu, nikoli připojení k Internetu.“
Dále kromě přímého přístupu existují také přístupy nepřímé – proxy servery, tunely, virtuální privátní sítě (VPN) atd. Ty mohou provozovat i subjekty nepodléhající české jurisdikci. Jak se k této věci postavit? Navržený zákon to neřeší.
Shrnutí problémů návrhu zákona (zdroj: prezentace Jiřího Peterky)
„Možná to vypadá skutečně jako formalismus, ale chcete-li někomu ukládat povinnosti, u kterých dopředu můžete tušit, že budou kontroverzní, že tam budou vznikat námitky, spory, tak byste to minimálně měli do toho zákona napsat tak, aby to bylo přesné – aby se vědělo, na koho se to vztahuje a v čem to spočívá.“
Snahy o blokování nejsou nové
Současný návrh není „blesk z čistého nebe“, podobné snahy o blokování přístupu k něčemu na Internetu nejsou u nás nové, jak Peterka v úvodu své přednášky připomněl. První pokus začal už v roce 2007 a blokace měla mít široký záběr: „Všimněte si: nabízejícím, umožňujícím licencované hry – to je vlastně všechno. Oni nechtěli blokovat jen některé hry, oni chtěli (…) zajistit nemožnost připojení ke všem. A dokonce se na to ještě nabalily nějaké další zakázané služby a činnosti.“
Z historie snah o blokování (zdroj: prezentace Jiřího Peterky)
V roce 2009 se v senátu původní návrh rozšířil ještě o blokování přístupu k pornografii. Autor pozměňovacího návrh tvrdil, že nemá tušení, jak se to tam dostalo. „Kdo by určoval, co je ten pornografický obsah? Byl by na to nějaký nový úřad, kde by ti lidé klasifikovali nějaké 'hanbaté' obrázky, jestli už ano nebo ještě ne?“ V témže roce přišel rozpočtový výbor sněmovny s dalším návrhem, který už byl úžeji zaměřený, týkal se jen zakázaných her.
Usnesením vlády byla v roce 2013 schválena koncepce Digitální Česko 2.0, podle níž bude ČR garantovat, že nebude nikomu blokován přístup k Internetu, ani ke konkrétním stránkám nebo službám. Současný návrh je samozřejmě s touto koncepcí v rozporu.
Závěr
Přestože – jak připomněl jeden z tazatelů v dotazové části přednášky – by nejasnosti mohla později vyřešit judikatura, nejasnosti v zákoně a především přístup ministerstva k celé záležitosti (ignorace připomínek a následné nepravdivé informování veřejnosti) příliš důvěry ohledně praktického uplatňování zákona nevzbuzují.
