zvědavost nadšení prozření fdisk pár let nadávat na windows, nicméně s vědomím, že může být i hůř goto 1
Na první iteraci si ještě docela dobře vzpomínám: Mohlo to být o něco málo více než deset let zpátky, kdy se rodiče snažili směřovat můj rostoucí zájem o počítače tím správným směrem. Na radu tátova kamaráda ze základní školy, který v té době "dělal něco s těma počítačema," jsem dostal nejdříve jednu a potom i druhou knihu. Tu druhou proto, že na jejím obalu bylo připevněno CD, kterým se ten záhadný UNIX instaloval.
První fázi snad netřeba objasňovat. Ta druhá následovala poměrně rychle - spousta window-managerů a dokonce si můžu nastavit vlastní barvy rámečků kolem oken. A těch her, ne jenom ty windowsový - miny a karty (z nichž tu první jsem pořád prohrával a ta druhá mě moc nebavila - dyť to jsou jen obyčejný karty). A taky to programování - když jsem si chtěl udělat orámované okénko v QBasicu, byla to práce na odpoledne, zatímco v Tcl/Tk na to stačily tři řádky a tlačítko do toho pak bylo na dva.
Zní to super, nicméně na prozření po pár týdnech taky došlo. První nepřekonatelná potíž byla, jak zprovoznit interní modem a připojit se k tehdy skvělému Internetu OnLine dial-up (30-56 kbps, ~500,- měsíčně + telefonní poplatky). Aspoň ale naši ušetřili za telefon. S dalšími problémy, jako neuvolňování přístupu ke zvukové kartě a několikasekundové blikání obrazovky při každém spuštění X-serveru, jsem se také tak nějak smířil.
Tím posledním hřebíčkem do rakve mé první instalace Linuxu byly Delphi. Borland Delphi 1 bylo myslím celé jméno. Sedmnáct disket, které mi jednoho dne přinesl spolužák do školy, obsahovalo to nejúčinnější kladivo proti Linuxu. Spolehlivý a komfortní program, který se nainstaluje několika stisky Enteru a běží. Podobným způsobem proběhly další dva marné pokusy přejít na druhou stranu barikády. Jeden z nich utnulo MS Visual Studio a ten další už ani nevím.
Až se to najednou stalo. Vypršela mi licence MSDNAA, Visty mě začaly upozorňovat, že jsem se mohl stát obětí a z nějakého důvodu přestala fungovat polovina ovládacích panelů a připojení k síti. Ze dvou možností jsem nakonec zvolil, jak jsem zvolil, a zrovna předevčírem jsem to dotáhl do úspěšného konce.
A v čem že byl tentokrát rozdíl? Napadají mě dvě věci:
Tou první je virtualizace - konečně je i obyčejný hardware natolik naddimenzovaný, že není problém spustit instanci Windows XP na virtuálním stroji. Z celkových 3 GB RAM přidělím VMware 1 GB a ikspéčka jsou nadšeny, protože v roce 2001, kdy vyšly poprvé, se jim o takové paměti ani nezdálo. A i Visual Studio tam běží docela obstojně, když je občas potřeba něco udělat do práce ;-)
Druhým rozdílem oproti dřívějšku je Google - u něj vlastně můj útěk od Windows před cca půl rokem začal. A to jsem tehdy rozhodně nic takového neplánoval.
Jelikož mimo můj hlavní jsou ještě asi další tři počítače, před jejichž obrazovkou celkem pravidelně sedávám, systém MS Outlooku se všemy maily staženými přes POP3 v jednom počítači mi začínal vyhovovat čím dál tím méně. Tak jsem po poměrně rychlé registraci získal novou mailovou adresu, icq klienta, kalendář, poznámky a do toho všeho jsem ještě začal používat RSS čtečku (jednoznačně jeden z nejhorších žroutů času). Pozdější odchod z Windows tedy neznamenal obtížné hledání rozumného mailového klienta, ale jen příjemné zjištění, že v linuxovém Firefoxu vypadá písmo v Gmailu ještě o trochu líp než slavné, poněkud vyblité ClearType, ve Windows.
