V roce 1997 mi jeden z mých přátel ukázal cédéčko opatřené velkým nápisem Red Hat se slovy: "To je nějaký nový operační systém. Chtěl bych ho vyzkoušet, až budu mít čas." Pokud vím, dodnes se "linuxákem" nestal. Po oběhnutí všech známých prodejců výpočetní techniky jsem si přinesl s nápisem Red Hat 4.2. svůj první Linux.
Instalace v textovém režimu mi připadala složitá a rozběhání grafického prostředí dalece přesahovalo moje tehdejší znalosti. Pochopil jsem, že se bez rad někoho pokročilejšího nedokážu obejít. Na sklonku roku 1998 jsem si z ostravské akce "Linux pod stromeček" přinesl Red Hat 5.2 a spoustu cenných rad. Jeho úspěšná instalace mi přinesla fungující systém včetně kancelářského balíku StarOffice a připojení do internetu pomocí modemu.
Následovalo období postupného objevování tajů Linuxu a také jsem si zvykl na některé linuxové aplikace. Ale zvyk samotný by byl slabou motivací. Linuxu dávám přednost pro jeho otevřenost a variabilitu. Umožňuje mi vyhýbat se programům, které uživatele nutí být závislým na uzavřeném formátu souborů nebo komunikačním protokolu. Takový program může být zpočátku dobrým sluhou, ale velice drahým pánem. Šlo by to vyjádřit jednodušeji - líbí se mi svoboda Linuxu.
Další přitažlivou vlastností je životnost instalace. Dle mých zkušeností netrpí linuxové distribuce na spyware, adware a další "problemware" nebo alespoň na ně trpí mnohem méně než mainstreamový systém. Samozřejmě při dodržení alespoň minimálních bezpečnostních zásad. Odpůrci Linuxu často tvrdí, že nainstalovat a nakonfigurovat systém je obtížnější než příprava Windows. Moje zkušenost je taková, že při výběru vhodného hardwaru je instalace mých oblíbených linuxových distribucí Mandriva a Ubuntu snadná a poměrně přímočará. A jestli bych Linux doporučil dalším zájemcům? Jistě, koneckonců ho ve svém okolí úspěšně rozšiřuji už několik let.