Před necelými čtyřmi lety jsem totiž myslela, že uteču. O počítačích jsem nevěděla v podstatě nic a idylická představa, že se všechno naučím v rámci výuky, se rozplynula po první hodině. A tak jsem začala programovat v Pascalu a od spolužáků se učit, jak ty počítače vlastně fungují. V druhém ročníku jsem již měla internet a hledala na googlu. Zrovna, když jsem si začínala říkat, že už mám o věcech poměrně slušný přehled, poznala jsem přítele-informatika a zjistila, že nevím nic moc. Asi po měsíci mi od něj přišla zpráva, že se rozhodl definitivně přejít na Linux a jestli to nechci taky zkusit. A tak, se stejným zaujetím jako o jiných věcech s informatikou spojených, poslouchám o neznámém operačním systému při procházkách v parku pod Špilberkem, na Bílé hoře, v Lužánkách, ... Pak si ho konečně taky vyzkouším "ovládat" či přesněji, jen tak oťukat klikání v jiném prostředí než Windows a záhy začínáme plánovat definitivní přechod i u mne.
Nutno podotknout, že jsem v té době měla opravdu hodně starou mašinku, ale ta Linux přijala s nadšením, na rozdíl ode mne, jelikož jsem zjistila, že je tu zase další oblast, o které vím minimum. Linux v porovnání s Windows však skýtal neskutečné možnosti a byl v mnohém rychlejší. Zajímavé bylo, že Linux mi několikrát prostě zmrzl, či chcete-li, spadnul. Neměla jsem dost zkušeností, abych to podchytila, ale v podezření bylo ACPI. Já se smířila s tím, že to byla HW chyba a že už bych si konečně měla pořídit stroj s lepšími parametry (například paměť jsem měla v MB).
Nakonec to nebylo ani tak hrozné, jak jsem se obávala a původně zatnuté zuby a semknuté rty postupně vytvořily nadšený úsměv. Nejdříve jsem více-méně klikala (v Ubuntu bez problémů) a na všechno náročnější se ptala goolu nebo po IM přítele. Pak jsem začala objevovat první příkazy, uviděla nějaký ten skript a konečně mi došlo, k čemu je znalost programování :). Linux mi ten svět přiblížil prakticky, už to nebylo psaní programů, které už dávno někdo vymyslel a zoptimalizoval, bylo to hledání, jak sama sobě zpříjemnit pracovní prostředí. Začínalo mne to bavit - a to hodně. Krom úžasných možností operačního systému jsem se postupně seznámila i s mnoha jeho uživateli a řeknu vám, komunita, to je vynikající věc. Na srazech Linux v Brně, dalších akcích a linuxových serverech jsem se nenásilně dověděla mnohé, především jak co funguje v praxi (především na Linuxu) a pak nebyl problém se na teorii nechat vyvolat.
Ve čtvrtém ročníku se dostávám na speciální seminář na VUT, kde k práci prostě musíme používat Linux a objevuji tak, že mi může programování ještě o kus zjednodušit.
A teď mám prázdniny po maturitě, přijata na jsem na Fakultu informatiky Masarykovy univerzity. Stále se osobně řadím spíše mezi BFU, protože vím, jak málo toho vím, ale podle článků a seriálů především na root.cz postupně a pomaličku pronikám hloub a hrozně mne to baví. Na Linuxu oceňuji především možnost volby, kterou mi poskytuje, spoustu, spoustu možností!