Když jsem na podzim recenzoval GNOME 2.32, diskutovalo se, zda by mělo GNOME zůstat u současného rozhraní, založeného na GNOME Panel, nebo jít cestou nového GNOME Shellu. Vývojáři Linux Mintu oznámili, že vydrží s Panelem tak dlouho, jak to jen půjde. Naopak u progresivních distribucí jako Fedora se očekávalo, že s GNOME Shellem přijdou při první příležitosti. Čekalo se na to, jak se k tomuto rozhodnutí postaví Ubuntu. Jedná se nejen o nejpopulárnější distribuci, založenou na GNOME, ale o nejpopulárnější distribuci vůbec. Autoři Ubuntu se však zachovali šalamounsky. Nepřiklonili se ani k jedné z nabízených variant a přišli s překvapivým rozhodnutím, že budou používat Unity, rozhraní, které do té doby vyvíjeli pro netbookovou verzi Ubuntu. Původně plánovali navrhnout Unity jako prostředí pro GNOME 3 místo GNOME Shellu, ale nakonec to ani nezkusili a jedná se tak pravděpodobně o definitivní odklonění Ubuntu od upstreamu, co se týče rozhraní systému.
Unity však přineslo do platformy GNOME konkurenci. Někteří tvrdí, že vývojáře GNOME Shellu motivovalo začít intenzivně na nové podobě GNOME pracovat. Pravdu znají pouze oni, nicméně faktem je, že po onom oznámení se vývoj GNOME Shellu rozhýbal. Některé z nejdůležitějších částí GNOME Shellu byly výrazně přepracovány a prostředí se zásadním způsobem změnilo. Informací o tom, jak GNOME Shell momentálně vypadá, ovšem mnoho není, proto jsem se rozhodl to pro vás, čtenáře, prozkoumat.
GNOME Shell
Současnou podobu GNOME Shellu můžete vidět na obrázku výše. Má horní panel, na kterém naleznete zprava nabídku uživatele, oznamovací oblast, hodiny, zástupce aktivního okna a Aktivity, které jsou ústředním bodem GNOME Shellu. Dole se nachází poloprůhledný panel, který obsahuje různé notifikace a zástupce programů. Na otevřeném okně Nautilu potom můžete vidět podobu motivu vzhledu, který byl pro GNOME 3 vytvořen. Osobně mi příliš povedený nepřijde. Šedé ikony vypadají nudně. Mac OS X přinesl před lety trend barevně živých, detailních až fotografických ikon, který přijaly jak Windows, tak KDE. GNOME se tomuto dlouhodobě brání a lpí na jednoduchosti. V kombinaci s šedým tónem nejsou podle mého názoru pro GNOME žádnou výhrou. Nicméně je to jen můj subjektivní názor. Co se nelíbí mně, může se líbit někomu jinému. Co se však nedá odpustit, jsou nedotažené detaily, které ovšem dělají opravdu profesionálně vypadající prostředí. To ostatně pochopili už i tvůrci Ubuntu, kteří na tomto v poslední době hodně zapracovali.
Aktivity
Aktivity jsou centrem ovládání systému. Pozorný čtenář si určitě všiml, že na předchozím obrázku není žádný panel úloh (taskbar). Ano, GNOME Shell opravdu s tímto prvkem, který byl součástí všech rozhraní, vycházejících z Microsoft Windows 95 (včetně současného GNOME a KDE), nepočítá. Chcete-li přepínat mezi okny, můžete použít zkratku [Alt-Tab] nebo přejít do Aktivit. Toho dosáhnete tak, že přejedete myší do levého horního rohu nebo stisknete klávesu [Windows]. Mnoho lidí považuje absenci panelu úloh za problém, ale mně při používání GNOME Shellu nechyběl. Na Aktivity lze pohlížet jako na funkčně propracovanější Exposé, se kterým nemají problémy miliony uživatelů Mac OS X.
Aktivity – náhled na okna
Aktivity doznaly od podzimu nejzásadnějších změn a myslím, že jejich rozhraní se bude v budoucnu ještě výrazně měnit. V současnosti se skládá ze dvou částí. Jedna se nazývá Okna a zobrazuje otevřená okna dané plochy poskládaná do dlaždic. Slouží tak pro přepínání mezi okny. Většina linuxových prostředí dosud přistupovala k virtuálním plochám staticky. Uživatel si nastavil určitý, pro něj optimální, počet ploch a ten většinou už neměnil. V GNOME Shellu máte pouze jednu plochu, dokud nepotřebujete další. Tu vytvoříte kliknutím na velký obdélník se symbolem plus, případně přetažením okna na tento obdélník. Virtuální plochu odstraníte tlačítkem se symbolem minus. Druhá část Aktivit se nazývá Aplikace. Uprostřed naleznete ikony nainstalovaných programů a napravo jejich kategorie. Ve všech náhledech Aktivit se nalevo nachází dock (panel zobrazující spuštěné aplikace a zástupce oblíbených aplikací). V Aktivitách můžete také vyhledávat. Stačí se do nich přepnout a začít psát. Vyhledávání probíhá nejen v aplikacích, ale i v adresářích a integrováno je také webové vyhledávání (v současnosti pomocí Googlu a Wikipedie).
Aktivity - náhled na aplikace
Integrace desktopového a webového vyhledávání
Panely a applety
S odstraněním GNOME Panelu přijdou uživatelé o veškeré applety, na které byli dosud zvyklí. Bohužel plnohodnotná náhrada je nečeká. Zatím nejsou hotovy ani ty základní, natož nějaké doplňkové. Dosud není dopracované ani jádro GNOME Shellu, takže na rozšíření zatím nikdo příliš nemyslí. Pěkně zpracovaný je applet hodin, který je umístěn nezvykle uprostřed horního panelu. Obsahuje už i zobrazení událostí z kalendářů v Evolutionu. Zatím mi však tato vlastnost nefungovala. Mezi další applety, které už jsou hotové, patří nastavení přístupnosti, nastavení zvuku, napájení a „nabídka uživatele“, ve které můžete nastavit svůj status, otevřít ovládací centrum, zamknout obrazovku, vypnout počítač atd. Pracuje se na appletu pro Network Manager. Zatím se používá ten původní, který v GNOME Shellu působí jako pěst na oko.
Applet Hodiny
Applet Network Manageru do GNOME Shellu příliš nezapadá
Novinkou, která od podzimu přibyla, je dolní panel, který se zobrazí pouze v momentě, kdy najedete myší do pravého dolního rohu. Umísťují se do něj různá upozornění a zástupci aplikací, od kterých byla očištěna oznamovací oblast. Za zajímavý nápad považuji možnost vstupovat do IM konverzací skrze tento panel. Na druhou stranu mi daný panel tak trochu připomíná odpadkový koš, kde se umístilo všechno, co už nesmělo být v oznamovací oblasti. Je to takový mišmaš, ve kterém se člověk těžko vyzná. Některé ikony otevřou okno, jiné jen „komunikační bublinu“ a jiné nereagují na kliknutí vůbec.
Rychlá komunikace přes dolní panel
Ovládací centrum
Ovládací centrum v podobě jednoho okna, které obsahuje všechny nástroje pro nastavení, je obsaženo i v současném GNOME, ale preferuje se přístup k nástrojům přes nabídku Systém | Předvolby. Ovládací centrum bylo kompletně přepsáno a v GNOME 3 nahradí nabídku Systém. Výrazněji se neliší od ovládacích center v Mac OS X, Windows nebo KDE. Přepisovat se ale začaly i jednotlivé nástroje. Bohužel zatím platí, že už tak malé možnosti nastavení GNOME jsou ještě chudší. Je to způsobeno jak raným stádiem vývoje (prostě se ještě nestačily naprogramovat), ale také tím, že designéři GNOME mají opět potřebu rozhodovat za uživatele. Vlnu nevole např. vyvolalo rozhodnutí odstranit nastavení akce po zavření víka notebooku. GNOME bude mít napevno nastavené uspání. Argumentem je snaha o integraci softwaru a hardwaru, aby se choval jako jeden produkt. Designéři tímto ale vůbec nereflektují realitu. To si může dovolit Apple, který má obě složky produktu pod kontrolou. Počítačů s Linuxem se prodává minimum a v drtivé většině případů uživatelé systém na počítač instalují. Nechci být v kůži těch, kterým nebude uspávání korektně fungovat.
Nabídka uživatele
Nový systém upozornění
Výrazně přepracovaný byl také systém upozornění. Zatímco designéři Ubuntu razí myšlenku, že upozornění by měla opravdu jen upozorňovat a nenabízet uživateli žádné akce k provedení, designéři GNOME Shellu mají zcela opačný názor a možnosti konat na základě upozornění ještě rozšířili. Nyní je uživateli v rámci upozornění nabízeno např. vrácení změny (undo), na kterou je upozorňováno. Můžete také v rámci upozornění rovnou odepsat tomu, kdo vám zrovna napsal. Osobně se v tomto případě přikláním spíše na stranu Ubuntu a myslím, že upozornění by měla opravdu jen oznamovat. V GNOME Shellu můžete např. odepsat kontaktu na zprávu třemi způsoby – buď přímo v kecálkovi, nebo pomocí dolní lišty, nebo pomocí upozornění. Přijde mi to zbytečně nepřehledné.
Změnilo se také umístění upozornění. Již nemají podobu bublin připojených k oznamovací oblasti vpravo nahoře, ale vyjíždění uprostřed dole. Jedná se o originální řešení a jsem zvědavý, jak na něj budou reagovat uživatelé.
Další postřehy
Nepříjemným zjištěním pro mě bylo, že GNOME Shell již nepočítá s plochou jako s adresářem. Už na ni tedy nejdou umísťovat žádné soubory, případně spouštěče aplikací, a má jen dekorativní funkci. Nejsem z této novinky nadšen, protože plochu jsem používal pro operativní odkládání souborů. Ještě méně budou nadšeni uživatelé Windows, kteří jsou zvyklí sázet ikony na plochu jako brambory.
GNOME Shell zatím nijak nerozvíjí práci se soubory. Víceméně jedinou možností, jak pracovat se soubory, je najít mezi aplikacemi Nautilus a pracovat v něm. Žádná alternativa pro nabídku Místa v současné verzi GNOME Shellu neexistuje.
Jak už jsem psal výše, možnosti nastavení GNOME jsou ještě chudší než nyní. Někde to je způsobeno prostě tím, že vývojáři zatím neměli čas volby doprogramovat, jinde to je bohužel „by design“. Možnosti přizpůsobení GNOME Shellu jsou momentálně prakticky nulové.
Často se v souvislosti s GNOME Shellem zmiňuje špatný grafický výkon. Okenním manažerem je Mutter, na jehož výkon si stěžovali vývojáři Unity, kteří od něj nakonec přešli ke Compizu. GNOME Shell je také z velké části napsán v JavaScriptu, což na výkonu nepřidá. Nicméně na mém půl roku starém notebooku jsem nepozoroval žádné problémy s výkonem, ačkoliv současné GNOME mi přijde subjektivně trochu rychlejší. Největším problémem je však to, že Mutter vyžaduje 3D akceleraci grafické karty. Bez ní GNOME Shell vůbec nespustíte. Nepřipravuje se ani žádná 2D varianta, uživatelé bez 3D akcelerace budou odkázáni na dosluhující GNOME Panel.
Během testování jsem měl problémy se stabilitou. Docela často zamrzával a padal X server. Používal jsem vývojovou verzi Fedory 15, takže nemůžu říct, jestli to bylo způsobeno kombinací GNOME Shellu a Mutteru, nebo jinou částí systému. Nicméně na podzim mi GNOME Shell nespadl při testování ani jednou.
GNOME Shell je často předmětem srovnání s Unity. Za sebe můžu říct, že se mi koncept GNOME Shellu líbí víc než Unity. Na druhou stranu jde zase vidět, že Canonical veškeré designové změny testuje na uživatelích a jednotlivé funkce rozhraní jsou jednoduché a dobře pochopitelné pro uživatele. GNOME Shell takové možnosti testování nemá (minimálně ne v takové míře) a jde to na něm vidět.
Hodně lidí se asi ptá, zda bude GNOME Shell za dva měsíce připraven pro běžného uživatele. Můj názor je, že nebude. Myslím, že nebude mít zásadnější problémy se stabilitou a bude docela slušně použitelný, ale rozhodně nebude dosahovat takové funkční propracovanosti jako současné rozhraní GNOME. Bude potřeba minimálně další půlrok, spíše rok.
Videoukázka práce s GNOME Shellem (Nahrávací program bohužel nezachytil horní panel při normálním zobrazení, můžete jej vidět pouze při přepnutí do Aktivit, v reálu se však zobrazuje vždy.)
