Grafické prostředí
Celý program se nese v duchu jednoduchosti, jeho prostředí tomu značně napovídá. Nenajdete zde nic, co by nebylo potřeba, nebo cokoli, co by ztěžovalo orientaci v prostředí. Vlevo se nachází postranní panel, pomocí kterého procházíte adresáře a vybíráte si skladby nebo rovnou celé složky, jež si přidáte do seznamu skladeb – playlistu, ten se nachází vpravo a zabírá skoro celý prostor přehrávače. Nad a pod ním jsou prvky pro ovládání přehrávání hudby. Pokud budete mít to štěstí a budete přehrávat alespoň trochu známou hudbu, přehrávač vám ukáže i obrázek aktuálně přehrávaného alba. To je vše, již jsem přeci psal, že se jedná o jednoduchý přehrávač.
Přehrávač Decibel v celé své kráse
Funkce přehrávače
Kromě klasické čtveřice tlačítek pro základní přecházení mezi hudebními skladbami (o skladbu dále, o skladbu zpět, pozastavit skladbu a zastavit skladbu) zde najdete i možnost náhodného nebo opakovaného přehrávání. Hudbu samozřejmě můžete přidávat systémem drag & drop (táhni a pusť), takže jen přetahujete požadovanou hudbu do okna přehrávače a on ji velmi rychle načte a začne přehrávat. Pokud ale ve správci souborů označíte více hudebních souborů a otevřete je pomocí Decibelu, čeká vás nemilé překvapení, protože se otevře patřičný počet oken tohoto přehrávače.
Potěšilo mne, že na rozdíl od jiných hudebních přehrávačů zobrazuje jak zbývající čas právě přehrávané písničky, tak čas, který již uběhl. Za zmínku stojí i chování samotného playlistu, do něj můžete neustále přidávat hudbu nebo ji ubírat, dokonce i po restartu počítače zůstane váš rozdělaný playlist zachován. S ukládáním playlistů je to ale horší, tato možnost jednoduše chybí, přepínání mezi playlisty tedy není možné.
Možnosti nastavení
Mnoho nastavení zde sice nenajdete, ale základní možnosti tu jsou, nutno dodat, že docela užitečné. Z těch standardních funkcí si můžete zapnout například zobrazování obrázků alb, ekvalizér nebo přehrávání hudebních CD. Jsou zde ale i pokročilé možnosti, osobně se mi líbí upozornění na ploše při každé změně skladby nebo například možnost přidat si ikonu do oznamovací oblasti. Poslední zmíněná možnost mi ovšem v Ubuntu 11.10 nefungovala, podařilo se mi ji zprovoznit až v Ubuntu 10.04 LTS, program totiž pracuje jen s klasickou oznamovací oblastí a v tom mu Unity úspěšně brání. Patříte-li mezi ty, kteří rádi své virtuální okolí informují o tom, co právě poslouchají, můžete si zapnout automatickou aktualizaci vašeho Last.fm profilu, pokud vám to nestačí, můžete o tom informovat i své followery na Twitteru, aktivaci této možnosti si ale dobře rozmyslete, většina lidí na to asi nebude zvědavá.
Oznámení zobrazující se při změně skladby
Přehrávač nabízí více režimů zobrazení než jen ten klasický, kde je vidět celé jeho prostředí. Máte na výběr ještě dvě. První zobrazí jen playlist a základní ovládací prvky pro ovládání přehrávání hudby, druhý je ještě úspornější a zobrazí pouze ony prvky a název právě přehrávané skladby.
Režim zobrazení Playlist uspoří místo, přesto ukazuje vše nutné
Naopak režim zobrazení Mini je naprosto minimalistický
Co slíbil, to splnil
Překvapení se sice nekonalo, ale to, co program slibuje na svých oficiálních stránkách, naplnil dokonale. Grafické prostředí je jednoduché, přehrávač je nejen stabilní, ale dokonce je velmi úsporný na hardwarovou náročnost, jeho běh jsem tedy vůbec nepostřehl. Pro náročné posluchače, kteří v hudbě mají rádi pořádek, asi vhodný nebude, ale pro ty nenáročné, jako jsem já, bohatě stačí.
