Autoři programu změnili jeho název z původního Democracy Player na Miro. Článek vznikl v době, kdy změna teprve probíhala, proto prosím v textu tolerujte starý název. Pozn. šéfred.
Během posledních několika let jsme se stali svědky pádu prastarého internetového tabu – příchodu videa na internet. Důkazy? Popularita služeb typu YouTube.com, projekt internetové televize Stream.cz, zjevení se futuristických šamanů vzývajících heslo Joost (titíž donedávna vzývali pojem Web 2.0) či fenomén podcastingu/vidcastingu. Jedno relativně zajímavé a současně vcelku neznámé řešení internetové televize či obecně přístupu k video obsahu na internetu je skryto v programu jménem Miro (dříve Democracy Player), programu o to zajímavějším, že je šířen pod svobodnou licencí GNU GPL.
Miro je k dispozici ke stažení na domovských stránkách projektu a je zcela multiplatformní – kromě verzí pro různé distribuce Linuxu (například Ubuntu) tedy existují i verze pro systémy s Mac OS X či Windows. Je napsán v jazyce Python s využitím komponent jiných dobře známých svobodných projektů, jmenovitě VLC media playeru, Xine, BitTorrentu a Mozilly. Co nabízí?
Zřejmě základní funkcí Miro je stahování a přehrávání vidcastů. Pokud jste s termínem vidcast doposud neměli tu čest, pak právě pro vás je určen stručný přehled souvisejících technologií:
- RSS – způsob, jak odebírat informace o vydání nových článků na internetových serverech. Z uživatelského pohledu jsou (podobně jako u podcastu či vidcastu) třeba dvě věci: RSS čtečka (program, který informace o novinkách stahuje) a adresa RSS kanálu (kde je popsáno, jaké články kdy vyšly).
- Podcast – způsob, jak odebírat audiozáznamy (přes internet). Název vznikl složením slov to broadcast (anglicky vysílat) a iPod (jméno hudebního přehrávače firmy Apple, která v něm pro rozšíření podcastů udělala mnohé). Je s tím spojen i určitý způsob užití – například máte oblíbený rozhlasový pořad (současně takto šířený) a vlastníte přenosný hudební přehrávač, pomocí programu záznam stáhnete a nahrajete do přehrávače, můžete jej tak vyslechnout například cestou do práce – není však problém přehrávat záznamy přímo v počítači (obvykle jsou to mp3 soubory). V Česku tuto technologii využívá například Český rozhlas.
- Vidcast (videocast, video podcast) – způsob, jak odebírat videozáznamy (přes internet). V Česku pole neorané (na druhou stranu si tak zlepšíte znalost angličtiny) – existuje snad jen pohled do světa technologických novinek jménem Digit Petra Máry a Jana Březiny, jako vidcast je možné rovněž sledovat záznam diskusního pořadu Českého rozhlasu Leonardo Vstupte! Prostor pro novou krev je tak obrovský – umím si představit, že by nějaký nadšenec s kamerou něco natočil, před kamerou uvařil, vyladil, sestrojil, zahrál či na počítači předvedl. Ano, tím „někým“ můžete být právě vy.
Miro/Democracy Player v Linuxu – přehrávání vidcastu
V oblasti práce s vidcasty program nabízí funkce, které byste zde pravděpodobně očekávali – přidávání a odebírání kanálů a jejich organizace do složek, zobrazení jednotlivých záznamů v kanálu a možnost spuštění, pozastavení či zrušení stahování, ze zajímavějších možností je tu poslání odkazu na video e-mailem a vložení odkazu na video do online služeb typu Video Bomb, del.icio.us, Digg či Reddit. V nastavení máme možnost změnit adresář, kam se budou stahované soubory ukládat či nastavit omezení stahování, pro každý kanál pak lze zvolit, zda automaticky stahovat nové, všechny, či žádné díly v něm se objevivší.
Přehled dílů kanálu
Nabízí se však otázka – kde lze vlastně takové vidcasty nalézt? Pominu-li těch několik zde zmíněných a servery na vyhledávání vidcastů přímo zaměřené, Miro disponuje další užitečnou záležitostí jménem Průvodce kanály. Zde se nachází seznam kanálů, ve kterém je možno vyhledávat či procházet jej katalogovým způsobem dle abecedy, kategorií (animace, umění, obchod, komedie, Creative Commons, vzdělání, rodina, zdraví, mezinárodní, Mac, filmy & TV, hudba, zprávy, náboženství & spiritualita, věda, sport, technologie, doprava, cestování a video blogy), času posledního přidání, popularity, tagů či jazyka.
Průvodce kanály
A v neposlední řadě – co by to bylo za internetovou televizní platformu, kdyby neuměla spolupracovat s mediálně nejprofláknutějšími webovými službami zaměřenými na sdílení videa? Skutečně – Miro umí ve videích z těchto serverů vyhledávat a tato videa pak stahovat. Podporovanými službami jsou YouTube, Google Video, Yahoo! Video, Blogdigger, Revver, DailyMotion a blip.tv. V této souvislosti by bylo dobré zmínit, že BBC před nedávnem (článek vznikl na jaře 2007, pozn. šéfred.) podepsalo dohodu o dodání obsahu pro YouTube. Pokud by Miro v budoucnu zvládl k tomuto obsahu přistupovat, byla by to bomba.
Bohužel, nic na světě není bez chyb a bez chyb není ani Miro. Ze zkušenosti s programem zde musím na rovinu prohlásit, že je vcelku pravděpodobné, že na zhruba jednu až dvě více či méně závažné chyby v programu narazíte. Nemohu vám prozradit jaké, neboť to se odvíjí od toho, jakou verzi pro jakou platformu stáhnete. Zřejmě je to daní za překotný vývoj, aplikaci to však rozhodně dobrou vizitku nedělá a uvítal bych tak speciální vydání bez nových vlastností, které by se soustředilo pouze na opravu chyb. Někoho rovněž zamrzí nemožnost nahrání vidcastu do iPodu, to je však vlastnost, kterou autoři přislibují do verzí budoucích.
Vývoj Miro je sponzorován neziskovou organizací Participatory Culture Foundation se sídlem v městě Worcester státu Massachusetts, USA. Momentálně probíhají snahy najmout dalšího vývojáře, což může být příslibem svižného vývoje i v budoucnu. Autoři však s programem zažívají úspěchy již nyní – během roku od uveřejnění první verze program dosáhl velice slušného počtu jednoho milionu stažení.
Vraťme se tedy zpět k otázce nastolené v úvodu. Změní Miro způsob, jakým přistupujeme k televizi? V globálním měřítku rozhodně ne. Představuje však zajímavý způsob, jak se dostat k obsahu šitému vám na míru v čase, který vám vyhovuje. A to je to, oč tu běží.
Ačkoliv autoři zdůrazňují, že původní jméno „Democracy Player“ v žádném případě neznamená, že je program určen pouze pro politická videa, jedním z nejpodivuhodnějších způsobů využití tohoto svobodného softwaru jsou právě politická videa. Ve Francii tento rok proběhly prezidentské volby. Jedna z kandidátů na post prezidenta, Ségolène Royal, na svých stránkách nabízela ke stažení upravenou verzi Miro/Democracy Playeru se změněnými a přidanými kanály a vlastním průvodcem kanály. Do běžného Miro jej dostanete přidáním http://tv.emilitants.org/cg/. Před takto inovativním použitím softwaru smekám klobouk. Pozn šéfred.: Stránka již bohužel není funkční, možná proto, že Ségolène Royal se francouzskou prezidentkou nestala.