Manjaro Linux je relativně mladá distribuce (vývoj probíhá teprve od roku 2012) vyvíjená lidmi z Německa, Rakouska, Francie a dalších evropských států. Distribuce staví na Arch Linuxu a využívá jeho balíčkovací systém i repozitáře.
V porovnání s Arch Linuxem je ale Manjaro zaměřeno spíše na běžného uživatele, což v praxi znamená, že uživatel při instalaci a většině času práce se systémem nemusí přijít do styku s terminálem a nebude muset nic konfigurovat. Přesto přebírá to nejlepší z Arch Linuxu, tedy jednoduchost (kódu), bezpečnost a rychlost.
Výchozím uživatelským rozhraním je Xfce, pro aktualizaci je využíván model rolling release. Ještě uvedu, že jsem první měsíc strávil s komunitní verzí s MATE místo Xfce, mimo prostředí se ale prakticky neliší.
Instalace systému
Začneme tedy hezky od začátku – instalace. Po vypálení ISO obrazu na DVD a nabootování se spustí Live systém, kde si Manjaro můžeme vyzkoušet nebo rovnou instalovat. Instalace probíhá v grafickém instalátoru, dostupný je ale také instalátor v terminálu.
Startovací obrazovka živého média
Zde není nic moc k popisování, jelikož Manjaro obsahuje instalátor velmi podobný tomu z Ubuntu. Po dokončení instalace, restartu a prvním přihlášení je příjemným překvapením uvítací dialog, což je sice maličkost, za to nováčkům v začátcích může hodně pomoci.
Uvítací obrazovka systému
Po instalaci ale přijde první lehce otravná povinnost aktualizovat operační systém. Instalaci aktualizací i balíčků zde za vás řeší Octopi, což je jednoduchá utilitka velmi podobná Synapticu, což je opět docela vhodné pro nováčky, kteří nemají s pacmanem, tedy správcem balíčků z Archu, mnoho zkušeností. Kontrola aktualizací probíhá ve výchozím nastavení automaticky a o nových verzích je uživatel informován pomocí notifikace.
Octopi s výpisem z terminálu po úspěšné instalaci programu
Systémová výbava
V základu má Manjaro mnoho předinstalovaných aplikací, včetně Firefoxu nebo GIMPu. Co mě docela překvapilo, byla absence kancelářského balíčku v základní instalaci. Místo něj zde je utilita LibreOffice Installer, která vás pomocí průvodce velmi podobného těm z Windows provede instalací balíku LibreOffice.
Naopak příjemným překvapením byl předinstalovaný Flash, který spolupracoval s Firefoxem. Se mnou preferovaným Chromiem si ale neporadil a bylo potřeba instalovat další balíky. Problémy mi také dělalo zprovoznit webový server, který potřebuji pro testování webových aplikací – tady jsem problém vyřešil pomocí XAMPPu.
Přehledná nabídka softwaru z XFCE
Vdechne život i starému hardwaru
Manjaro jsem instaloval na několik let starý netbook, který připojený k monitoru využívám jako desktop. Hardwarová výbava ovšem není zrovna nejlepší, a tak si nemůžu dovolit používat náročné systémy.
Distribuci jsem zkoušel v edicích s MATE a Xfce a výkon byl úctyhodný, potíže byly pouze u GNOME Classic, kde se nějakým způsobem prolínala verze Classic se základním Shellem a ve výsledku nepracovalo správně nic; navíc GNOME tento počítač velmi prostředkově vytěžovalo. S MATE i Xfce byl však systém hodně svižný a rychlost práce například v GIMPu, Geany nebo LibreOffice byla taktéž uspokojivá. Základ v Arch Linuxu se nezapře.
Distribuce Manjaro Linux je rozhodně zajímavý projekt. Sice se občas nějaké problémy našly, ale u takto mladého systému procházejícího progresivním vývojem je to pochopitelné. Po měsíci užívání můžu s klidem říci, že i přes některé menší nepříjemnosti, které mě potkaly, je Manjaro Linux skutečně systémem vhodným i pro linuxové začátečníky.
Kolem projektu existuje docela velká komunita, takže nejčastější potíže s pomocí informací z fóra opraví i méně zkušený uživatel. Navíc i v našich končinách je možné nalézt část uživatelů Manjara a i několik webů a diskuzních fór věnujících se tomuto systému.
