Letošní (celkově druhá) verze OpenMandriva vyšla 1. května 2014. Ihned po svém vydání upoutala pozornost a dostala se na 26. příčku v přehledu vyhledávaných distribucí na portálu DistroWatch. A co vlastně vzbudilo o tuto distribuci takový zájem? Bylo to prohlášení vývojářů, že OpenMandriva bude vydávána jak v 32bitové, tak v 64bitové verzi, a to s podporou UEFI.
Přehledná instalace bez zádrhelu
OpenMandriva Lx 2014 vychází ze známé linuxové distribuce Mandriva. Můžeme ji tak zařadit do rodiny mezi distribuce ROSA a Mageia. Distribuci můžete stáhnout přímo z domovské stránky v podobě živé distribuce. Po vypálení obrazu na DVD můžete systém spustit buď jako živou verzi nebo přistoupit rovnou k instalaci.
Nejzáludnějším bodem instalace je vždy dělba disku
Instalace probíhá pomocí grafického průvodce, kterého již můžete znát například z Mandrivy a jeho vzhled se nijak nezměnil. Jedná se o přehledný instalační nástroj, který je navíc využíván i v jiných distribucích založených na prostředí KDE. A právě KDE ve verzi 4.12.4 je výchozím grafickým prostředím pro OpenMandrivu.
Vzhled běžný pro distribuce s prostředím KDE ani zde nemění svou tvář
Instalace proběhla bez problémů, a tak bylo možné provést první spuštění systému. Při tomto kroku bude uživatel ještě vyzván k doplnění několika bodů nastavení systému a budete mít možnost odstranit nepoužívané balíčky vzhledem k vaší hardwarové sestavě nebo přebytečnou jazykovou podporu.
Přihlášení do systému
Po přihlášení vás uvítá známé prostředí, které se na první pohled nijak neliší od jiných distribucí založených na KDE. Kombinace tmavě šedé s modrou barvou je celkem příjemná a vyvážená, ale komu to nevyhovuje, snadno toto změní v nastavení.
První překvapení po přihlášení
Co naopak při přihlášení nepřehlédnete a nenajdete jinde, je uvítací okno, které mimo seznámení s distribucí slouží ještě k mnoha dalším akcím. Tomuto uvítacímu panelu (příhodnější pojmenování než uvítací okno) se budu podrobněji věnovat za chvilku, jen chci dopředu říci, že tento počin vývojářů opravdu chválím a jedná se asi o nejlépe a nejkomplexněji fungující uvítací panel, co jsem zkoušel.
Tak takto vypadá jedno z nejlépe zpracovaných uvítacích oken systému...
V prvním okně uvítacího panelu se dovíte základní informace o systému a třeba i to, že používáte linuxové jádro 3.13.11. Pokud se rozhodnete projít uvítacím panelem krok po kroku, tak se v dalším okně dovíte o novinkách, která uživatelům toto vydání přináší.
Pro mnohé bude ale jistě zajímavější třetí záložka, kde máte přístup k nastavením systému. Mimo připojení k síti, nastavení tiskáren nebo video kodeků můžete z tohoto okna systém aktualizovat, vysypat koš nebo nastavit vzhled systému. Jednoduše řečeno – veškerá administrace pod jedním oknem.
…s dostatečným množstvím nastavení hned po spuštění
V záložce aplikace máte možnost rychlé instalace některých aplikací. A výběr je opravdu dostatečný. Všechny aplikace jsou přehledně rozděleny do kategorií a pod každou kategorií je připraveno hned devět zástupců, které je možné nainstalovat vysloveně jedním kliknutím.
Instalace aplikací je otázkou jen volby a jednoho kliknutí myší
Předposlední záložka je určena pro uživatele, kteří se chtějí podílet na vývoji distribuce a chtějí tak přispět svými poznatky nebo znalostmi. Na závěr se dovíte, že právě spuštěný „uvítací průvodce“ je ve verzi 1.0.2 a je licencován pod GPLv2. Tak a to je vše, opravdu povedené a zejména pro nové uživatele výhodné.
Po zavření tohoto okna je pak před vámi běžně rozdělená pracovní plocha prostředí KDE. Jeden spodní panel se spouštěčem aplikací v levém rohu, který je zastoupen logem projektu, a na pravé straně jsou všechny běžné komponenty, jako je přepínač ploch, hodiny, kalendář a oznamovací pole nebo zástupce nastavení zvuku a připojení k síti.
Launcher jako z GNOME
Další překvapení však na mne čekalo po kliknutí na spouštěč aplikací, kde se mi místo běžné nabídky rozbalil celoobrazovkový launcher, podobný jako známe z GNOME 3 nebo ubuntí Unity. Těžko říci, jestli je to překvapení pozitivní nebo ne, ale skalní fanoušky KDE jistě překvapí. Jedná se totiž o Homerun launcher, který je vyvíjený právě pro prostředí KDE. Mně osobně opravdu lahodí, ale to je umocněno tím, že GNOME je moje oblíbené prostředí.
Přehled a vzhled launcheru mi opravdu vyhovuje
Nicméně bez toho, jestli se líbí nebo ne, musím uznat, že je práce s ním rychlá a přehledná. V horní části najdete rozdělení do čtyř karet (domů, aplikace, soubory a napájení) a na konci tohoto pásu naleznete vyhledávací okno, které umožňuje velice pohodlně vyhledat soubory v počítači nebo nainstalované aplikace.
Vysvětlovat, co naleznete pod jakou kartou, není nutné a název to dělá sám za sebe, nicméně se chvilku pozastavím nad kartou aplikace. Tato je dále v levém sloupci dělena podle využití a zařazení aplikací a tak například pod záložkou internet naleznete mimo webového prohlížeče Firefox ve verzi 29, klienta pro sdílení KTorrent, Kmail pro vaši elektronickou poštu nebo aplikaci pro nastavení připojení k síti. Vše je tak velice přehledně děleno do skupin a vyhledání aplikace je snadné a přehledné.
Přidání položky mezi oblíbené je snadné a rychlé
Co se mi na tomto launcheru ještě líbilo, je to, že velice snadno jakoukoliv zobrazenou položku připnete na záložku „domů“. Stačí na ní kliknout pravým tlačítkem myši a zobrazí se nabídka přidat k oblíbeným. Stejný postup platí i opačným směrem, a uživatel si tak velice snadno vytvoří přehlednou domácí kartu.
Osvědčené, spolehlivé a rychlé
Vyjmenovávat všechny nainstalované aplikace by bylo nejenom zdlouhavé, ale i zbytečné, a tak jen v krátkosti: vývojáři v systému využívají aplikace primárně vyvíjené právě s prostředím KDE a doplnili je velice šikovně oblíbenými aplikacemi, jako je VLC media player nebo kancelářský balík LibreOffice, který dostal přednost před jednotlivými aplikace užívanými v KDE nebo také před balíkem Calligra Suite.
Jak je vidět, vývojáři opravdu dbali na to, aby byl systém vyvážený, a to se jim povedlo. Nečekejte žádné neznámé aplikace nebo snad vývojové verze – toho se nedočkáte a osobně musím říci, že je to dobře. Všechny aplikace má většina uživatelů už v krvi, a tak systém zvládnou za krátkou chvíli. Ten se jim za to odvděčí svou stabilitou a maximální funkčností.
Dále musím konstatovat, že celý systém je hned po instalaci naprosto bez problémů použitelný, rychlý a přehledný. Není nutné doinstalovávat, žádné další aplikace, rozšíření ani kodeky. Nainstalované aplikace jsou opravdu dobře vybrané a bezproblémové. OpenMandriva je velice rychlá a to mě osobně překvapilo, jelikož prostředí KDE bývá náročnější na hardware a někdy trochu pomalejší nebo „neohrabané“.
Další pochvalu si určitě zaslouží Centrum nastavení, díky kterému můžete celou distribuci přizpůsobit obrazu svému. Najdete zde přehledně umístěné položky a nastavíte z něj vše, co vás napadne.
Další povedený počin – tentokrát ovládací centrum OpenMandriva
V průběhu používání jsem nenarazil na žádný větší problém. Jen jednou jsem musel provádět opakovaně aktualizaci sytému, jelikož mi správce aktualizací vyhodil chybovou hlášku o nemožnosti aktualizace VLC. To se ale při druhém pokusu zdařilo, a tak se mohu domnívat, že nedošlo zcela korektně k ověření závislostí jednotlivých balíčků. Tyto problémy byly ale odstraněny při první aktualizaci, a proto byla další bez problémů.
Co ale musím distribuci vytknout, je slibovaná podpora UEFI, ať jsem dělal, co jsem dělal, nepovedlo se mi systém ani spustit, natož nainstalovat. A to jsem používal různé zdroje, které jsem na webu dohledal. Pokud se chcete ale někdo o toto pokusit, zde naleznete podrobnou video instruktáž.
