Instalace
Xfce je součástí většiny běžných distribucí jako alternativní prostředí, zejména jako náhrada za KDE nebo GNOME. Instalace z balíčků by proto neměla činit větší problémy.
Pokud máte ve zvyku kompilovat si programy sami, budete to mít mírně složitější. Jak jsem již naznačil, je Xfce modulární a možná až příliš. Celé prostředí se skládá ze čtyř základních balíčků, které je potřeba kompilovat v určitém pořadí, a pak z dalších rozšiřujících modulů. Dohromady to ve verzi 4.0.6 činí 22 balíčků! Lze to vyřešit jednoduchým skriptem, který by pro mírně zkušené uživatele neměl být problém. Od verze 4.2Beta je k dispozici i grafický instalátor (xfce-installers.os-cillation.com), který se postará o správné pořadí při kompilaci. Má však jednu menší chybičku, kvůli níž je prakticky nepoužitelný - chybí program pro odinstalování, ale to by se mělo podle vývojářů do budoucna změnit.
Po úspěšné instalaci už stačí jen obligátní ln -s /etc/X11/xinit/xinitrc.xfce ~/.xinitrc pro změnu prostředí, restartovat X Window System a můžeme se těšit z nového prostředí.
Jen podotknu, že je potřeba mít nainstalované knihovny GTK+ 2.0.6 nebo novější, libxml2 a pro ruční překlad pak pkg-config. Všechny tyto knihovny by měly být součástí většiny současných distribucí, tudíž by to nemělo činit nějaké výrazné komplikace.
Pokud byste chtěli vyzkoušet Xfce, bez instalace je tu ještě možnost stáhnout si Xfld (www.xfld.org), což není nic jiného než živá distribuce založená na Knoppixu, kde jako prostředí je právě Xfce.
Co to umí?
Xfce nabízí vše, co se od desktopového prostředí pro unixy očekává - správce oken (window manager) s podporou několika ploch, panel ke spouštění aplikací, do kterého jdou vkládat další aplikace (kupříkladu hodiny, informace o zatížení procesoru, atd. - něco na způsob appletů z GNOME, KDE nebo Window Makeru) a samozřejmě panel pro přepínání mezi aplikacemi. A k tomu navíc správce souborů XFFM.
Mnohým možná bude chybět tlačítko "Start", známé z KDE nebo GNOME a možnost umístit na plochu ikony. Tyto vlastnosti jsou plně nahrazovány funkcí panelu s aplikacemi a dostupnost "hlavního" menu je řešena přes pravé tlačítko myši, třeba jako ve Window Makeru. Pro někoho možná nezvyklé ovládání může přinést určité zvýšení produktivity práce - je přece jenom rychlejší kliknout pravým tlačítkem nad plochou, než zdlouhavě přejíždět myší do levého dolního rohu. Omezení vkládat ikony ke spouštění aplikací pouze do panelu zase přináší "úhlednou pracovní plochu" pro každého. Určitě znáte ve svém okolí pár osob, u nichž je pracovních plocha jen změtí ikon programů, které nikdy nepoužily. Pokud na tlačítku "Start" vážně trváte, vyčkejte na další verzi, tam by se již mělo objevit.
Celý systém lze velmi snadno rozšiřovat o další funkce, zejména pak o různé pluginy do panelu. Vřele doporučuji doinstalovat si balíček z projektu Goodies for Xfce (xfce-goodies.berlios.de), získáte tak spoustu užitečných funkcí - přepínání klávesnice, informace zatížení sítě a chcete-li, tak i předpověď počasí.
Ovládání a vzhled
Ovládání se drží zažitých kolejí a nijak výrazně nevybočuje. Pokud chcete, můžete si většinu věcí nastavit dle libosti. Některá nastavení jsou bohužel k dispozici pouze ve formě textových souborů jako třeba klávesové zkratky. Pokud kliknete na plochu pravým tlačítkem, dostanete nabídku programů ke spuštění - terminál, WWW prohlížeč, správce souborů a samozřejmě spouštěč jiných programů. Pod prostředním tlačítkem se pak skrývá nabídka právě běžících aplikací.
Takovou libůstkou je přesun oken mezi plochami pouhým chycením a přetažením v panelu ploch.
Vzhled potěší všechny hračičky. Opět lze nastavit vše do těch nejmenších detailů, od dekorací oken přes témata plochy až po ikony. Předem je nachystáno velké množství témat, které kromě Xfce můžou připomínat i jiná prostředí, například MacOS, BeOS, KDE, pro extrémisty pak Windows XP nebo 95. Asi každý, kdo si nainstaluje nové prostředí, a je jedno, jestli je to Xfce, KDE, GNOME, nebo Window Maker, si pár minut, někdy spíše hodin, pohraje s nastavováním barev, ikonek a podobných detailů, aby právě ten jeho desktop vypadal co nejlépe.
Konfigurace
Jak jsem se již zmínil, spoustu věcí lze nastavit. Máte k tomu dvě možnosti, buď nad daným objektem, jehož vlastnosti chcete upravit, stisknete pravé tlačítko a zvolíte Vlastnosti, nebo si můžete spustit Správce nastavení, něco na způsob KDE Control Center nebo Ovládacích panelů z Windows, kde jsou všechna nastavení pěkně pohromadě. Ke Správci nastavení se dostanete například z hlavního panelu nebo přes stisk pravého tlačítka na ploše.
Nastavovaní je velmi intuitivní. To, jestli panel s aplikacemi má být nahoře, dole vlevo, či vpravo, či se má skrývat, nebo ne, jaké dekorace by měla mít jednotlivá okna, kam umístit nadpis, je asi hodně individuální, proto se tu zmíním jenom o některých vlastnostech.
Při práci s pozadím asi potěší podpora alfa-kanálu (částečná průhlednost) u obrázků. V případě, že máte nějaký jednoduchý obrázek pracující s alfa kanálem, může být i ve stupních šedé, lze měnit barvu obrázku jen změnou barvy pozadí. Stačí si vzít některé z předdefinovaných tapet s logem myšky a vyzkoušet si, která barva plochy vám bude nejvíc vyhovovat.
Další pěknou vlastností je schopnost přecházet plynule mezi jednotlivými plochami - tlakem myši na okraj plochy nebo přetažením okna. Tyto vlastnosti je nutné zapnout v části Správce Oken-Pokročilé.
Abych nepěl jen samou chválu, musím říct, že v jednom mě Xfce velmi zklamalo. Jedná se o naprostou absenci editoru menu. Úprava menu se provádí prostou editací XML souboru ~/.xfce4/menu.xml. Jeho vzor najdete v adresáři v /etc/X11/xfce4 nebo /usr/local/etc/xfce4/, podle typu instalace. K editaci bohatě poslouží libovolný editor s podporou UTF-8 jako například gedit nebo kate. Pokud by se vám nechtělo vytvářet menu ručně, můžete použít drobnou utilitku MenuMaker (menumaker.sourceforge.net) napsanou v Pythonu, která se postará o detekci nainstalovaného softwaru a jeho roztřídění do skupin. I přes nízkou verzi nalezl úspěšně většinu nainstalovaných programů, nejen pro X, ale i pro textový režim.
XFFM
Jak jsem se zmínil v úvodu, součástí prostředí je i správce souborů. Správce souborů používá jedno- až dvoupanelový přístup (jeden panel je schovaný v levém okraji). Soubory jsou nezvykle zobrazeny ve stromu, na rozdíl od prostých seznamů, jak je tomu třeba v Nautilu nebo Konqueroru. Strom je nejen pro soubory a adresáře, ale i pro záložky, výsledky hledání, položky Windows sítě (Samby)... Soubory lze kopírovat, mazat, vytvářet záložky, vytvářet linky, spouštět soubory, vyhledávat, přesně to, co od správce souborů očekáváte. Ze zvláštnůstek bych jmenoval modul k porovnání souborů na bázi diff jen s tím rozdílem, že je v přívětivém grafickém prostředí. A pak schopnost, kterou jsem u žádného jiného souborového manažeru ještě nepostřehl: zvětšit nebo zmenšit si samostatně jednotlivé ikonky, i když o užitečnosti této vlastnosti se dá úspěšně pochybovat.
Menší nedostatek ale v vidím nastavování některých pokročilých vlastností. Ty je možné přizpůsobit ve Správci souborů. Bohužel je zde jen seznam proměnných s víceméně intuitivními názvy, ke kterým lze přiřadit nějakou hodnotu. Každý určitě pochopí, že pod proměnnou TERM se bude skrývat nastavení terminálu, přesto to kazí jinak velmi pozitivní dojem z celého Xfce.
XFFM není sice tak zásadní aplikace pro linuxový desktop, ale pro začínající uživatele bude nejspíš naprosto postačující, zvláště pokud srovnáme nároky na hardware u konkurenčních prostředí - Nautilus nebo Konqueror.
Integrace do KDE, GNOME
Pokud používáte programy určené pro GNOME nebo KDE, nemusíte mít sebemenší obavy. Všechny programy fungují bez problémů. Obzvlášť, když Xfce je postavený na stejných knihovnách jako GNOME. Avšak ani aplikace KDE nezůstávají mimo hlavní směr vývoje.
A co dál?
Do budoucna se můžeme těšit na další vylepšení: kromě nových témat nebo podpory průhlednosti to pak bude lepší podpora aplikací KDE, GNOME, ukládání sezení (sessions) nebo třeba podpora "Kiosk mode", ve kterém je možné zakázat určité akce v celém prostředí, ideální pro různá jednoduchá jednoúčelová informační zařízení, kde by se právě mohly skloubit vynikající funkce Xfce a nízké nároky na hardware.
Závěrem
Xfce je velmi kvalitní prostředí, které má šanci vydobýt si své místo na slunci vedle obřích projektů jako GNOME nebo KDE. O kvalitách tohoto prostředí taky hodně vypovídá i to, že je součástí většiny hlavních distribucí. Není samozřejmě bez chyb. Co taky je? Zejména pak konfigurovatelnost správce souborů a hlavního menu by potřebovala zlepšit. Nicméně nejedná se o natolik klíčové funkce, že by nějak komplikovaly práci s tímto prostředím. Určitě doporučuji alespoň vyzkoušet. Ze začátku vám možná ovládání bude připadat jiné, ale je to všechno jenom síla zvyku a věřím, že po nějaké době si Xfce oblíbíte.