Obchodní značky a ochranné známky
V souvislosti s používáním svobodného softwaru občas narážíme na zajímavé věci. Nějaký program se například v některých linuxových distribucích jmenuje jinak než obvykle nebo si u nějakého softwaru najednou musíme zvykat na jiný název, než měl dřív.
První případ se týká například webového prohlížeče Mozilla Firefox, který v distribuci Debian nenajdeme a místo něj tam je aplikace nazvaná Iceweasel (a obdobně místo poštovního klienta Mozilla Thunderbird je tam Icedove atd.). Druhý případ najdeme kupříkladu u programu Wireshark, který se dříve jmenoval Ethereal.
Samotný název programu totiž není chráněn jako autorské dílo, nýbrž se na něj vztahuje jiná ochrana. Proto ať už má program jakoukoli licence – byť třeba svobodnou – názvu (a případně loga, zde platí stejná pravidla) se licence netýká. Vztahují se na něj však pravidla pro obchodní značky.
Ochrana proti „nekalosoutěžnímu jednání“
Tyto značky jsou právně chráněny na dvou úrovních. První úroveň poskytuje již samo obchodní právo, u nás dříve upravené především obchodním zákoníkem a od roku 2014 zákoníkem občanským. Ten zakazuje klamavé označování zboží a služeb, vyvolávání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti.
V praxi to znamená, že nemůžete použít pro program nebo cokoli jiného název, který by uváděl uživatele v omyl a ten by si například myslel, že se jedná o úplně jiný program nebo že program pochází od jiného subjektu, případně že je tímto subjektem nějak „posvěcen“. Proto se třeba musel přejmenovat program Windows Commander – dnes známý pod názvem Total Commander.
Uvedená úroveň ochrany je automatická, kromě místních zákonů ji řeší i mezinárodní smlouvy. Její právní síla však často nebývá dostatečná, protože při případných sporech musí poškozená strana prokazovat, že došlo k některému z uvedených nekalosoutěžních jednání. U dobře známých firem a produktů to lze mnohdy prokázat snadno, v ostatních případech to může být „oříšek“.
Ochranné známky
Proto mezinárodní smlouvy a na ně navazující národní zákony zavádějí vyšší úroveň ochrany, která není automatická a vyžaduje splnění řady podmínek. Výrazně nejčastěji využívanou podobou jsou ochranné známky, v poslední době však nabývají na významu i označení původu, zeměpisná označení a zaručené tradiční speciality (tyto tři kategorie se používají v EU pro zemědělské a potravinářské výrobky; jejich obdoby existují i některých v jiných zemích).
Ochranné známky se explicitně registrují u příslušného úřadu (u nás u Úřadu průmyslového vlastnictví) a platí se za ně poplatky. Jsou registrovány pro požadované kategorie produktů a služeb, které se dělí do 45 tříd (pro čím víc tříd se známka registruje, tím vyšší jsou poplatky). Registrace známky je územně omezena, ale existují určité mechanismy, které zjednodušují další registrace těm, kdo už mají známku zaregistrovánu jinde.
Kdo si ochrannou známku zaregistruje, získá tím její ochranu, ale současně také povinnost známku využívat a chránit ji, jinak o ni může přijít. Ochrana v praxi znamená, že majitel nesmí dopustit, aby známku někdo bez řádné licence (nebo podlicence; tu udílí držitel licence, je-li k tomu oprávněn) používal.
Například slovo Linux má jako ochrannou známku registrováno Linus Torvalds. Použití známky podléhá licencování a je zařízeno tak, že ji má licencovánu organizace Linux Mark Institute (LMI) a ta udílí zdarma podlicence zájemcům o používání, kteří splní určené požadavky. Chcete-li například do názvu své linuxové distribuce začlenit slovo Linux, musíte od LMI získat podlicenci.
Jako ochrannou známku nelze zaregistrovat jakékoli slovo nebo slovní spojení – musí mít dostatečnou rozlišovací schopnost. Proto třeba slovo „server“ nemůže být zaregistrováno (byť ho třeba některý úřad zaregistrovat může – pak lze ale uplatnit právní kroky ke zneplatnění registrace), rozlišovací schopnost jednoznačně nemá. Ovšem třeba spojení „čistokrevný brněnský server“ už dostatečně rozlišující je. Tuto schopnost ale může mít někdy i jediné slovo, například „Linux“.
Proč se přejmenovávají programy
Nyní už je jasné, proč se musí programy přejmenovávat. Licence svobodného softwaru sice zaručuje práva pro nakládání s kódem, nedotýká se však názvu programu. Pokud končí vývoj nějakého softwaru, lze se samozřejmě dohodnout na převzetí původního názvu pro pokračování projektu, souhlas však není automatický. Totéž se týká i distribuce upravených verzí původního programu.
Vraťme se tedy zpět k programu Mozilla Firefox a distribuci Debian. Tvůrci distribuce prohlížeč upravují, aby splňoval Zásady svobodného softwaru pro Debian a další požadavky projektu (mj. odstraňuje komponentu Talkback a doplňky hledá jen mezi svobodnými). Jenže naopak zase Mozilla Corporation nesouhlasila s tím, aby se její název Mozilla Firefox používal pro takto upravený program. Nezbylo tedy, než použít jiný název – Iceweasel.
Jiným případem byl zmíněný Ethereal, jenž byl sice převážně dílem původního autora Geralda Combse, ten ho však vyvíjel v rámci svého zaměstnání u firmy NIC, která si daný název zaregistrovala jako svou ochrannou známku. Když v roce 2006 tvůrce přešel do firmy CACE Technologies (která vyvíjí mj. WinPcap, zachytávač paketů využívaný i ve verzi programu Ethereal/Wireshark pro Windows), ochranná známka zůstala jeho původnímu zaměstnavateli. Díky svobodné licenci GNU GPL mohl vývoj aplikace pokračovat, ale název se musel změnit.
Na co si dát pozor
Nepříjemné je, když se začne šířit program pod nějakým názvem a vzápětí se zjistí, že je s tímto názvem právní problém (resp. i problém praktický, protože si to lidé mohou různé věci plést). Zrovna u zmíněného Firefoxu se to stalo – původní název byl totiž Firebird, přitom tento název již tehdy nesl poměrně hojně používaný svobodný databázový systém. Naštěstí byl prohlížeč ještě v plenkách a změna názvu nepřinesla větší komplikace. Později už by to bývalo bylo horší.
Pokud tedy vybíráte název pro svůj program, je dobré si důkladně prověřit (zejména v databázích ochranných známek, ale raději i prostřednictvím webových vyhledávačů), zda tento název – případně nějaký hodně podobný – již někdo nepoužívá. Podobné jako s názvy je to i s logy, na která se také vztahuje jak ochrana proti nekalosoutěžnímu jednání, tak ochrana známkoprávní.
Další věcí je začleňování cizích názvů do vlastního (viz Linux výše). Takové začlenění může pomoci získat popularitu, ale je potřeba si ohlídat, aby bylo právně čisté – tedy v případě existujících ochranných známek získat licenci nebo podlicenci.
Toto všechno je samozřejmě do určité míry pracné, ale na druhou stranu to ušetří případné problémy s pozdější změnou, o nákladech na nějaké právní spory ani nemluvě.