Osobnostní a majetková práva
Autorská práva se dělí na osobní a majetková – mezi těmito kategoriemi je zásadní rozdíl, jak uvidíte za chvilku.
Osobnostní práva
Tato práva jsou spjata přímo s osobností autora. Nelze je převést ani dědit a smrtí autora zanikají. Autor má právo:
- rozhodovat o zveřejnění díla,
- rozhodovat o tom, zda a jakým způsobem se bude autorství u díla uvádět,
- udílet souhlas ke změně nebo jinému zásahu do díla,
- provádět autorský dohled nad užitím díla.
První z práv je celkem jasné – zveřejnění je úkonem významným pro řadu dalších věcí, proto je na něj kladena velká důležitost. Co se týká uvádění autorství, autor může například určit, jaké informace se o něm u díla uvedou (například běžné „občanské“ jméno, pseudonym apod.), resp. zda se vůbec uvedou.
Udílení souhlasu ke změně či jinému zásahu zní logicky, přesto ale může v praxi docházet ke sporům. Častým případem jsou například architektonická díla realizovaná stavbou, kdy autor odmítne souhlasit se změnami, které mají praktická opodstatnění (z poslední doby je u nás asi nejznámější případ výměny lamp na olomouckém náměstí).
V některých případech ovšem zákon stanoví, že souhlas uděluje někdo jiný než autor. Typicky se to týká kolektivně spravovaných práv, o nichž bude řeč později.
Autorský dohled znamená, že autor může kontrolovat, zda užití díla nesnižuje jeho hodnotu. Toto právo ale není neomezené a nevztahuje se například na případy, kdy nelze po uživateli spravedlivě požadovat, aby dohled umožnil.
Je jasné, že se právo na autorský dohled může snadno střetnout s řadou jiných práv, která má uživatel – například práva na nedotknutelnost obydlí. Ve sporných případech musí rozhodnout soud.
Přestože osobnostní práva zanikají smrtí autora, neznamená to, že by si v tomto okamžiku mohl kdokoli začít s dílem nakládat, jak chce. Ani poté si nikdo nesmí osobovat autorství a dílo smí být užito jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.
Ochrany se může domáhat kterákoli osoba autorovi blízká a dále také právnická osoba sdružující autory nebo kolektivní správce. Možnost domáhat se ochrany trvá neomezeně dlouho.
Majetková práva
Majetková práva jsou nepřevoditelná, ale přecházejí na dědice. Mají časově omezené trvání – aktuálně je to u nás 70 let od smrti autora (u pseudonymních a anonymních děl 70 let od zveřejnění). Je-li více spoluautorů, počítá se tato doba od smrti posledního z nich. Toto se odnedávna týká i tzv. spojených děl, která jsou sice samostatná, ale byla vytvořena pro společné užití (typicky hudba a hudební text).
Zavedení spojených děl znamenalo například znovuobnovení ochrany majetkových práv u mnoha písní, kde byl autorem hudby Jaroslav Ježek (zemřel v roce 1942). Autory textů určených pro užití společně s hudbou totiž byli většinou Jiří Voskovec nebo Jan Werich, kteří zemřeli až v roce 1981, resp. 1980.
Majetkových práv jsou v zásadě dvě kategorie:
- právo dílo užít,
- právo na odměnu v souvislosti se zákonným omezením autorských práv.
Užít dílo je oprávněn pouze autor; jiná osoba jen v případě, že jí k tomu autor udělí oprávnění nebo toto oprávnění vyplývá přímo ze zákona (při splnění určitých podmínek). To znamená, že obecně je jakékoli užití autorského díla (někým jiným než autorem) zakázáno a teprve na základě získaného oprávnění lze dílo užít.
Právo na odměnu je věcí, která se v různých státech liší a má obecně vazbu na to, do jaké míry zákon zasahuje do práv autorů, zejména jaká oprávnění k užití uděluje nezávisle na vůli autora. U nás jsou to tři okruhy – jedním je „kopírování pro vlastní potřebu“ (tiskové, zvukové a audiovizuální rozmnoženiny), druhým opětovný prodej originálu uměleckého díla a třetím pronájem zvukových a audiovizuálních děl.
Jsou ty známé „desátky“, které se platí v ceně tiskáren, kopírek, datových nosičů apod. a následně se rozdělují autorům.
Právo dílo užít
Užití díla je velmi široký pojem. Například v případě softwaru každého napadne, že k užití dochází spuštěním programu, ale je toho ve skutečnosti mnohem víc. Zákon vyjmenovává některé specifické způsoby užití, ale současně přímo říká, že lze dílo užít i jiným způsobem (a třeba zmíněné spuštění programu výslovně zmíněno není, přestože je také užitím).
Specificky upraveny zákonem jsou následující způsoby užití:
- rozmnožování díla (bez ohledu na formu a použité prostředky; například literární dílo lze rozmnožit zkopírováním, ručním přepisem, skenem…),
- rozšiřování originálu nebo rozmnoženiny (prvním oprávněným převodem vlastnictví je právo vyčerpáno – proto lze například knihu nebo obraz dále prodat někomu dalšímu; v některých případech tím však může vzniknout povinnost zaplatit odměnu),
- pronájem originálu nebo rozmnoženiny (zpřístupnění díla na dobu určitou pro hospodářský prospěch, tedy výdělečně),
- půjčování originálu nebo rozmnoženiny (jako pronájem, ale prostřednictvím zařízení přístupného veřejnosti – tedy například v knihovně, videopůjčovně apod.)
- vystavování originálu nebo rozmnoženiny (k tomu asi netřeba něco dodávat),
- sdělování díla veřejnosti (viz dále).
Sdělování díla veřejnosti opět není pevně vymezeno. Zákon hovoří výslovně o provozování živě nebo ze záznamu (např. živá kapela, resp. reprodukovaná hudba), přenos provozování díla (provozování se přenáší na jiné místo – třeba na velkoplošnou obrazovku před koncertním sálem), vysílání rozhlasem nebo televizí (jakýmikoli prostředky, ale vždy původním vysílatelem), přenos vysílání (někým jiným než vysílatelem – může to být třeba provozovatel kabelové televize) a provozování vysílání (zpřístupňování pomocí přístroje – třeba televize v restauraci).
Volná užití díla
Téměř každý ví, že užití pro vlastní (osobní) potřebu není u nás u většiny autorských děl omezeno. Je tomu tak proto, že zákon stanovuje některé výjimky z běžného režimu majetkových práv. Podobně existují i další podobné situace. Na to, co na základě zákonných výjimek dělat lze a co už ne, se podíváme příště.