Poznámka autora: Nejsem právník, proto můžete v seriálu očekávat spíš technické souvislosti než dokonalé právní definice. Také si dovoluji připomenout, že právo vykládají s definitivní platností až soudy, takže i zdánlivě jasné věci mohou získat nakonec zcela jinou, překvapivou podobu.
Čím se zabývá autorské právo
Pokud v seriálu nebude na určité místě uvedeno jinak, pod pojem „autorské právo“ budou zahrnuta i práva příbuzná (související), o kterých bude ještě řeč. Stručně řečeno, autorské právo se zabývá určitou částí tvůrčích činností – tedy toho, co člověk vytváří hlavou. Jeho doménou je ta část, která má nějaký konkrétní výsledek, nějaké hmotné či nehmotné vyjádření.
Tou částí oblasti tvůrčí činnosti, která konkrétní výsledek nemá, se zabývá patentové právo. Přestože tím teď trochu předbíhám: autorské právo se zabývá nějakým konkrétním dílem, kdežto právo patentové řeší obecné postupy. V praxi tedy autorské právo může chránit počítačový program a patentové právo použitý algoritmus.
Autorské právo (v užším slova smyslu, tedy bez práv příbuzných) řeší především vztahy mezi autory a uživateli autorských děl, podmínky nakládání s díly (jejich užití, rozmnožování, sdělování veřejnosti…) a kolektivní správu děl.
Základní pojmy
Těžko se lze „odpíchnout“ dál bez vysvětlení základních pojmů, kterými je autorské právo doslova prošpikováno.
Dílo (autorské dílo)
(Autorské) dílo je výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti člověka nebo více lidí společně či postupně. Může to být dílo umělecké, vědecké nebo „něco mezi“ (nejsou ostré hranice). Zmíněná jedinečnost je důležitá – dílem totiž nemůže být něco, co lze vytvořit bez většího tvůrčího úsilí. Jednořádkový program „Hello world“ nebo grafika spočívající v jednobarevném čtverci bude autorským dílem dost těžko.
Co všechno může být dílem? Děl může být mnoho, například díla malířská, grafická, fotografická, architektonická, literární, hudební… Počítačové programy kupodivu spadají pod díla literární, jakkoli se to někomu může zdát divné.
Každé dílo musí být nějak vyjádřeno, aby ho mohl člověk vnímat. Ovšem na způsobu vyjádření už nezáleží. Může mít podobu hmotnou či nehmotnou (virtuální), dočasnou nebo trvalou. Kresba v písku na pláži nebo vytvořená cigaretou do vzduchu je také dílem, stejně jako program nebo obrázek uložené do neviditelných jedniček a nul na magnetickém nosiči.
Autorským dílem není postup, algoritmus, prostá informace o něčem, vědecká teorie apod., přestože mohou být pokryty jinou oblastí práva.
Chráněné dílo
Ne každé autorské dílo požívá ochrany autorským právem (přestože obecně platí princip, že dílo chráněno je). Každý stát si to upravuje trochu jinak a může se to v čase měnit. V Česku nepožívají ochrany úřední díla a díla tradiční lidové kultury.
Autorským právem tak nejsou chráněny například zákony a jiné právní předpisy (včetně návrhů), veřejné rejstříky včetně sbírek listin, obecní kroniky atd. Pozor však na to, že mohou být tato díla chráněna jiným způsobem. To se týká například technických norem, které jsou chráněny speciálním zákonem a nakládání s nimi je významně omezeno.
Také díla tradiční lidové kultury, kde není autor znám, nejsou autorských právem chráněna, lze je však užívat jen způsobem nesnižujícím jejich hodnotu. Co si pod tím představit? Jakékoli „běžné“ používání je pravděpodobně v pořádku, kdežto například zabudování do nějakého díla otevřeně vyzývajícího k násilí už by hodnotu původního díla snižovat mohlo.
Autor
Autorem díle je ten, kdo ho vytvořil. Pokud se na díle tvůrčím způsobem podílelo víc lidí, jsou spoluautory. Spoluautoři mají práva a povinnosti k dílu „společně a nerozdílně“. Pokud se ohledně nakládání s dílem neshodnou (například jeden ze dvou autorů chce dílo vystavit a druhý s tím nesouhlasí), rozhodne o společné vůli soud.
Autoři však nejsou spoluautory, pokud se jejich díla sice užívají společně, ale každé se může užít i samostatně. Například pokud se dva autoři dohodnou na společném aplikačním rozhraní software, jeden implementuje serverovou a druhý klientskou část, nejsou spoluautory jedné či druhé části (ovšem pokud i jimi společně vytvořené rozhraní je dílem – což být obecně nemusí, ale může – budou spoluautory onoho rozhraní).
Příbuzná práva (práva související s právem autorským)
Do širšího pojetí autorského práva patří kromě autorského práva jako takového také příbuzná práva (práva související s právem autorským). Těch je několik skupin:
Právo výkonného umělce k jeho výkonu – umělecký výkon nelze považovat za autorské dílo, je však chráněn samostatným právem. Do této kategorie spadá například výkon herce, zpěváka, hudebníka, režiséra, tanečníka, artisty apod.
Právo nakladatele – vzniká vydáním díla, typicky literárního, grafického, fotografického apod.
Právo výrobce zvukového a zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu – tato práva jsou v českém autorském zákoně uvedena odděleně a platí pro ně mírně odlišné podmínky, základe je ale společný. Pořízení zvukového a audiovizuálního záznamu je zkrátka chráněno.
Právo vysílatele k jeho vysílání – chrání rozhlasové a televizní vysílání (bez ohledu na použité technologie – tedy nezáleží na tom, zda je to vysílání pozemní, satelitní, kabelové, internetové…) zvuku a obrazu.
Právo pořizovatele databáze – databáze je chráněna bez ohledu na způsob vyjádření. Tvůrčí činnost spočívá v systematickém nebo metodickém uspořádání (pokud ho databáze postrádá, chráněna není).
Zajímavou otázkou je, kdy se někdo při vzniku chráněné tvorby (autorského díla nebo něčeho jiného) opravdu „tvůrčím způsobem podílí“ a kdy tomu tak není. Například podíl zvukaře na vzniku hudební nahrávky je podle soudního výkladu českého práva považován za tvůrčí a zvukař je tedy spolutvůrcem.
Osobnostní a majetková práva
Příště se podíváme na to, co jsou osobnostní a majetková práva (která tvoří právo autorské) a co to znamená „užít dílo“.