Kolik stojí Linux?

Pozor: Tento článek je z roku 2009 a některé ceny nemusí být (a pravděpodobně nebudou) aktuální.

Říká se, že je Linux zadarmo. Není to tak úplně pravda. Rozhodně to neplatí pro majitele firem nebo ředitele organizací. Ti musí řešit náklady na implementaci systému, zaškolení správců a také uživatelů, náklady na migraci dat a také mnoho dalších věcí. Kolik to vše stojí? A je u nás vůbec možné na Linux přejít a v klidu se spolehnout na dodavatele, který vyřeší vzniklé problémy? Tyhle otázky se pokusí zodpovědět následující článek. Jeho autorem je Lukáš Zapletal, první šéfredaktor LinuxEXPRESu a odborník na slovo vzatý.

Lukáš Zapletal pracuje v nadnárodní IT firmě na pozici solution architect. Má mnohaleté zkušenosti jako programátor, analytik a softwarový vývojář. Pomáhal zakládat časopis LinuxEXPRES, jehož byl prvním šéfredaktorem a stále zůstává jeho věrným autorem.

Kolik stojí Linux? A který?

Když někam dodáváte informační systém nebo jakýkoliv jiný softwarový produkt, obvykle je potřeba dodat hardware, operační systém a software samotný. Vše nainstalovat, obsluhu i IT zaškolit a poté asistovat v provozu, případně realizovat další úpravy na přání zákazníka. Tak by se (velmi hrubě) dala do dvou vět shrnout realizace (jednoduchého) IT řešení. Administrátoři se musí zaškolit také do různých úkonů pro obsluhu operačního systému - například nastavení práv, úpravu konfiguračního souboru či stažení reexportovaných dat přes zabezpečený terminál. Nasazením korporátního Linuxu získáte možnost takové pracovníky snadno školit, zejména ale získáte podporu (obvykle telefonickou). Když administrátorovi noční směny nepůjde zablokovat systémový účet, prostě zavolá distributorovi a on mu už poradí. Nebude volat vás, dodavatele informačního systému. Tam by nejspíš ani v noci nepochodil. Vy totiž budete s největší pravděpodobností spát.

Zde je Linux v mírné nevýhodě oproti Windows, zejména u menších firem. Obrovskou výhodou Windows Serveru je vysoká podobnost s desktopovým systémem Windows (např. Windows XP). I méně zdatný administrátor může velmi rychle (s minimálním školením) provádět i složitější úkony (o triviálních jako například vytvoření systémového uživatele ani nemluvě). Navíc firem poskytující školení i podporu na Windows je mnoho, včetně těch na poli výrobců hardwaru. Jejich znalostní báze jsou plné a je veliká šance, že problém už byl řešen. Naproti tomu u Linuxu je rozsah podpory obvykle vyšší a firmy jsou flexibilnější a dalo by se říci i ochotnější. Distributoři například neváhají pružněji vydávat opravy či software jakkoli upravovat, aby zákazníkovi vyhověli.

Jako jinou motivaci mohu uvést podporu třetí strany. Typické informační systémy potřebují ke svému běhu databázi. Nebudete asi překvapeni, když bude zákazník požadovat svoji "oblíbenou", na kterou má zaškolené vlastní odborníky. Data a informace jsou pro firmu tak stěžejní, že musejí být stále dostupné a v bezpečí. Trh by se dal rozdělit na zhruba tři typy zákazníků. První skupina vsadila na firmu Microsoft, obvykle požadují operační systémy rodiny Windows Server a jako databázi ve většině případů MS SQL. Druhá skupina (typicky větší firmy) už je flexibilnější, požaduje obvykle Windows Server, Linux nebo jiný UNIX a jako databázi Oracle Database (případně jinou včetně například MySQL). Třetí a poslední skupina v mém rozdělení jsou firmy se speciálními požadavky, které požadují například HP-UX nebo AIX a databáze Oracle, DB2 nebo třeba MySQL pro aplikaci, která tuto databázi vyžaduje.

Představme si, že firma ze skupiny číslo dvě požaduje Oracle Database. Výborně, tato databáze na Linuxu funguje. Dáme jim tam třeba Ubuntu nebo CentOS. Projekt se rozběhne, systém nasadí, ale po půl roce se zjistí, že se databáze z nepochopitelných důvodů zpomalila na neúnosnou úroveň. Ani IT zákazníka ani experti výrobce systému si neví rady, kontaktuje se tedy podpora firmy Oracle - obvykle se s licencí zakupuje i podpora. První, co bude muset člověk požadující pomoc udělat, je vyplnit formulář pro získání podpory. Na otázku, jaký používáte systém, bude ovšem možné vybrat jen jeden z podporovaných systémů. Čtenáře asi nepřekvapí, že v seznamu bude nasazený systém (např. CentOS) chybět. Jsou tam jen vybrané systémy, jako je Windows, Red Hat Enterprise Linux a podobné. V další fázi může být zákazník požádán o spuštění skriptu, který nashromáždí informace o systému. Zjistí se, že to není podporovaný operační systém - a pomoc nemusí přijít.

Společnosti, které dodávají svůj software na Linuxu, nemohou být schopny zajistit podporu na všech linuxových distribucích. Kdyby tomu tak bylo, cena podpory by byla desetinásobná - a to by asi nikdo nezaplatil. Takže si tyto firmy logicky vybírají partnery, se kterými mají nejširší zacílení (rozšířenost distribuce) a široké možnosti spolupráce v oblasti testování, certifikování a školení. Když výrobce databáze někdo požádá o řešení problému a ukáže se problém v nastavení operačního systému, se kterým by si technik nevěděl rady, těžko si lze představit, že v dohodnutých termínech řešení situace (které mohou být podle úrovně podpory až v řádu hodin) bude technik žádat někde na veřejné diskusi o pomoc. Vezme telefon a bude volat - do Red Hatu, do Novellu, případně jinam. Výrobci korporátního Linuxu, se kterým má partnerskou smlouvu. Společně situaci vyřeší.

Ale přesuňme se od motivace k vlastnímu srovnání. Na začátek bych rád uvedl, že uvedené ceny jsou vždy kalkulovány z oficiálních ceníků daných distributorů - jsou to tedy ceny globální. Pakliže má distribuce v České republice nebo na Slovensku zastoupení (například firma Servodata u Red Hatu), musíte počítat s trošku jinými cenami (mírně vyššími). Na druhou stranu budete při podpoře komunikovat s českými experty a případná asistence na místě je také lépe dostupná. Pro jednoduchost jsem zvolil kurz dolaru 18 CZK/1 USD. A ještě poslední informace - ceníkové ceny jsou obvykle chápány jako startovní bod pro vyjednávání o ceně reálné. Ta bývá téměř vždy nižší, v některých případech (například vyšší úroveň partnerství obou společností) dokonce dramaticky.

Nejprve krátce popíšu jednotlivé distribuce. Vysvětlení, proč jsem zvolil právě tyto, je jednoduché - jsou to právě ty, se kterými jsem nějak přišel do styku.

Red Hat Enterprise Linux (RHEL)

Nejznámější a nejrozšířenější korporátní Linux dalo by se říci určuje prodejní model a lze vysledovat, že ostatní distributoři pozorně sledují nabídku služeb i ceníky této americké firmy. U Red Hatu (a jak uvidíte i u všech ostatních distributorů) neplatíte žádné licenční poplatky. S tím souvisí jedna veliká výhoda - nejste závislí na počtu uživatelů. Váš systém může používat jeden uživatel stejně jako milion uživatelů. Platíte stále stejnou částku - a tato částka není (jak už jsem napsal) za licence, ale za podporu. Tomuto se říká předplatné podpory - support subscription.

Tento model je velmi úspěšný a dalo by se říci i férovější k zákazníkovi. Ne každý si totiž dokáže uvědomit, že zakoupením licence nic nekončí - ale teprve začíná. Operační systémy jsou výrobcem podporovány vždy jen omezenou dobu a v ceně licence obvykle nemusí být podpora (za nadstandardní se obvykle připlácí). U tohoto modelu je vše jasné - roční cena, úroveň a rozsah podpory. Nic není nikde "schováno" a distributoři také předem deklarují dobu, po kterou se na daný produkt bude podpora vztahovat. Po uplynutí této doby je možno využít asistence při přechodu na novější verzi. Když zakoupíte licenci nějakého softwaru, můžete ho mít teoreticky na věky věků. Otázka je, jestli vám někdo za deset let pomůže, když vznikne problém. Nebo jestli na daný software (operační systém) něco za tak dlouhou dobu vůbec nainstalujete. Zakoupením licence budete muset přijmout fakt, že dříve či později stejně budete muset zakoupit licenci novou (tzv. upgrade), nebo použít něco jiného.

Podpora se obvykle musí rozdělit do několika skupin. Pro všechny distributory je typické rozdělení podpory do několika úrovní, "levelů". Čím více zaplatíte, tím promptnější bude odpověď. Také komunikační kanály jsou různé - u levných úrovní můžete kontaktovat jen přes web, střední až vyšší úrovně pak i telefonicky a nejvyšší úrovně dokonce umožňují speciální režim formou osobního poradce. Je to něco jako osobní bankéř (SPOC - Single Point Of Contact), tyhle velmi nadstandardní úrovně však distributoři v oficiálních cenících neuvádějí.

Red Hat kromě úrovní podpory nabízí ještě rozdělení na dva typy: RHEL a RHELAP (Advanced Platform). Totiž abyste mohli využít služeb zákaznické podpory pro RHEL, může mít server maximálně dvě patice pro procesory a nainstalovat můžete maximálně čtyři virtualizované systémy. Jakmile tento limit překročíte, tak musíte zakoupit podporu RHELAP, která už není nikterak omezena a navíc získáváte také podporu na další produkty v oblasti clusteringu a distribuovaných souborových systémů. Přesnou tabulku rozdílů mezi RHEL a RHELAP uvádí Red Hat na svých stránkách.

Ceny za jednotlivé úrovně podpory jsou uvedené v tabulce a přesný popis reakčních dob a rozsahu jsou na výše uvedeném odkazu. Jako OEM (*) uvádím cenu, za kterou můžete systém (resp. podporu) pořídit při nákupu hardwaru u společnosti DELL Česká republika. Tato cena je nižší a je možné si vybrat podporu na jeden nebo tři roky. Poté je potřeba předplatné prodloužit - pokud chce firma i nadále využívat výhod z toho plynoucích (například asistence při upgradu). Cena byla opět počítána z ceníkových cen.

Reakční doba je u prioritních problémů (critical incident) až jedna hodina, což je ve srovnání s ostatními nadstandard. Například žádná jiná společnost v tomto srovnání nenabízí tuto možnost už v základním (Standard) levelu. Pochopitelně nelze každý problém, se kterým se na distributora obrátíte, prohlásit za kritický a vyžadovat reakci do hodiny. Každý distributor má mechanismus, jak zákazníka donutit, aby si tyto kritické problémy šetřil.

Pokud bych měl shrnout hlavní výhody RHELu, pak bych vyzdvihl především vysokou míru rozšířenosti a bohatý seznam partnerů, se kterými Red Hat spolupracuje. Pokud potřebujete dodat nějaký komerční produkt na Linux, je vysoká šance, že mezi podporovanými systémy bude právě RHEL. Další vynikající vlastností je technologická vyspělost - Red Hat patří k nejstarším linuxovým distributorům a jeho produkty vykazují vysokou míru kvality. Red Hat určuje nejen obchodní směr, ale také směr technologický. I nástroje pro monitoring a administraci jsou v linuxovém světě de facto standardem.

Další výhodou, kterou musím zmínit, je široký záběr Red Hatu. Akvizicí společnosti JBoss získala firma Red Hat celé portfolio middleware produktů. Middleware je software, na kterém výrobci IT systémů staví. Patří sem například aplikační a webové servery, nástroje pro monitoring a správu a také produkty umožňující systémovou integraci, konsolidaci dat a implementaci servisně orientované architektury. Zkrátka a dobře firma Red Hat umí dodat kompletní balík softwaru - operačním systémem počínaje, přes aplikační server určený pro běh vlastní aplikace až po nástroje pro monitoring či integraci. Tohle umí jen absolutní špička ve světě IT: Oracle, IBM, HP, Microsoft a v určité míře například i Novell se svým SUSE Linuxem. Sázka na jednoho dodavatele není nic, co by bylo ve světě IT neobvyklého.

Nabídka školení (PDF) je u Red Hatu je velmi bohatá - cca třicet kurzů a čtyři stupně certifikace pokrývají kompletní portfolio společnosti včetně middlewaru. Zmíněné stupně jsou technik (RHCT), inženýr (RHCE), bezpečnostní specialista (RHCSS) a architekt (RHCA). Abyste získali nejvyšší, musíte složit zkoušky napříč všemi stupni. Certifikace Red Hatu jsou nejrozšířenějšími linuxovými certifikacemi (více než 20 tisíc lidí) a svou kvalitou jsou ceněnými i v IT byznysu jako takovém, protože jejich obtížnost je poměrně vysoká. Cena za složení zkoušky je cca 400 EUR, ovšem podle mých informací nelze zkoušku absolvovat v ČR. Nejbližší certifikační místa (města) jsou v Německu.

Spolupráce s dodavateli hardwaru je asi nejlepší ze všech uvedených - HP, DELL, IBM, Sun. Pokrytí zákaznickými kanály je u Red Hatu po celém světě dobré a jasně avizované. Co se týče České republiky, nemusíte se bát, že byste museli čekat až na noc (kdy je v USA den), abyste se dovolali. Platí naše časové pásmo, detaily najdete v dobře zpracovaných informačních materiálech ze smlouvy (SLA). Důležitým faktorem je podpora hardwarových architektur, kde Red Hat pokrývá Intel (32/64 bitů), IBM Power, IBM System Z, IBM S/390, Itanium 2. Jak sami vidíte níže, v seznamu chybí procesory SPARC - i když na nich Red Hat běží, oficiální podpory se podle informací uvedených na stránkách firmy nedočkáte.

Novell SUSE Linux Enterprise Server (SLES)

Společnost Novell získala akvizicí německé firmy SUSE do portfolia produkt, který v poslední době vykazuje stále větší zisky. Je dobré vidět, že se komerčnímu Linuxu daří, a to i tak trochu díky oblíbenosti v České republice, kde měl a má SUSE velmi dobré jméno. Tato distribuce má v ČR silné zastoupení nejen co se týče obchodu, ale také technického zázemí.

Novell sám sebe tituluje jako "Linux, který doporučuje Microsoft". Podobně jako Red Hat poskytuje záruku, že bude zákazníka bránit v případě, že by ho někdo žaloval za krádež intelektuálního vlastnictví. Ovšem je nutno uznat, že Novell má s firmou z Redmondu nadstandardní vztahy a tento trend se může v budoucnu prohloubit a vyústit v lepší nabídku služeb. V současné době však zůstává jen u nejrůznějších prohlášení.

Ceny má SLES nastaveny velmi podobně jako u Red Hatu. Ke SLESu si můžete zakoupit dvě úrovně - Standard a Priority, přičemž u první jmenované dostáváte velmi podobnou skladbu jako u Red Hatu, a to dokonce za naprosto stejnou cenu. U služby Priority pak získáváte za mírně nižší cenu taktéž stejnou úroveň, ovšem nejrychlejší odbavení je čtyři hodiny. Zbývá ještě uvést, že Novell nabízí také slevy, když si objednáte předplatné na tři roky. V oficiálním ceníku Red Hatu žádná sleva za takové předplatné uvedena není (realita může být ovšem jiná). Všechny možné slevy jsem pochopitelně zohlednil ve srovnání.

Podpora hardwarových platforem je úplně shodná s nabídkou Red Hatu. Další detaily o platformách najdete v pěkném datasheetu (PDF). Součástí podpory je stejně jako u Red Hatu virtualizace a dá se usuzovat, že i kvalita podpory bude srovnatelná. Novell (resp. SUSE) se na tomto poli angažuje stejně dlouho jako Red Hat. Mezi hardwarové partnery patří DELL, HP i IBM. Nutno podotknout, že OEM ceny SLESu jsou výrazně nižší než u Red Hatu, takže pokud si pořídíte SLES na tři roky přes OEM předplatné, bude rozdíl nejvyšší.

Možnosti školení jsou široké - Novell nabízí hned několik certifikací pro SLES server, desktop i administraci s cenami pohybujícími se v rozmezí 125-195 dolarů za test. Ke všem školením jsou připraveny kurzy (obvykle hned několik kurzů - kompletní příprava na test) a zkoušky lze skládat nejen v Praze a Brně, ale také v Olomouci, České Lípě či Sokolově. Takový výlet nemusí být vůbec špatný!

Novell nenabízí tak pokročilé systems management a provisioning možnosti jako Red Hat se svými produkty RHN a Satellite. Požadavky na jednoduchou a centralizovanou správu jsou pro firmy velmi důležité, zde má Red Hat nepatrně navrch, tím ovšem nechci nijak zlehčovat špičkovou technologii Yast2, která si s ničím nezadá s konfiguračními nástroji obsaženými v RHEL - navíc vše sjednocuje na jednom přehledném místě pomocí administrátorské konzole, která je dostupná také bez X Window (na serveru). Pozor však na jednu věc - ceny za podporu pro platformu IBM System Z jsou jiné (výrazně vyšší) - tak je tomu také u RHEL (ceny jsem do tabulky vůbec neuváděl).

Za výhodu lze považovat partnerství Novellu s německou firmou SAP a také dlouholetou historii společnosti Novell (víc než 25 let), ovšem v Linuxu Novell podniká zase kratší dobu než Red Hat. Ale vedoucí pracovníci (zejména v našich končinách) Novell moc dobře znají, i to je nutné brát v potaz.

Mandriva Enterprise Server 5 (MES)

Společnost Mandriva nabízí trošku odlišnou strategii, kdy se neplatí pouze předplatné za podporu, ale je potřeba produkt fyzicky zakoupit. V podstatě by se dalo říct, že se jedná o zakoupení licence, což není u Red Hatu ani u SUSE obvyklé - jejich ceníky jasně indikují, že zaplacená částka jde celá na budoucí podporu. Produkt Mandriva Enterprise Server 5 stojí v přepočtu 21121 Kč, v ceně je zahrnuta tříletá podpora. Podpora samotná na tři roky pak přijde na 18600 korun, jeden rok stojí 6200 korun. Daný rozdíl 2500 korun by se dal považovat za licenční poplatek a i když odečtu pět set korun, který si francouzská společnost účtuje za DVD média, pořád zbývají dva tisíce. Oficiálně se o licenci nikde nemluví, takže to berme tak, že prostě první roky podpory Mandrivy jsou dražší než ty další. Ve své podstatě je tento přístup logický - při instalaci a pilotním provozu obvykle zákazníci vykazují vyšší aktivitu než v rutinním provozu po několika letech.

Cenová strategie je zkrátka odlišná. Existence jistého "licenčního" přístupu je vidět i z edice PowerPack, která je prodávána "krabicově". Je ovšem určena na desktopy.

Mandriva cenově nerozlišuje mezi 32bitovým a 64bitovým systémem, nicméně podporu poskytuje pouze pro platformu x86. Navíc je rozsah podpory velmi omezený a těžce srovnatelný s uvedenou konkurencí, protože podle ceníku se podpora týká instalace, rozdělení disku, nastavení bootloaderu, videokarty, tiskárny, hardwaru, přístupu na internet a "základní přístup síťových klientů". To je za udanou cenu z mého pohledu směšný rozsah podpory, když si uvědomíme, že společnosti obvykle nepotřebují pomoct s instalací vlastního operačního systému, ale spíše s následným provozem, laděním výkonu nebo řešením různých problémů. Podporu si firmy kupují proto, aby se měly kam obracet v případě nějakého pro ně neřešitelného problému. Instalaci vám udělá za úplatu kdokoli - obvykle firma, která dodává hardware nebo software.

U podpory je také zvolen odlišný model - platí se za určitý počet incidentů. Do tabulky jsem tedy zahrnul nejvyšší variantu s deseti problémy. Je možné si ale zakoupit jen řešení jednoho problému, což může být atraktivní zejména v případě, že v dodávce hraje prim celková cena nabízeného řešení. Členové Mandriva Clubu mohou také čerpat jisté výhody a mají přístup k více materiálům, takže v případě zakoupení podpory bych zvážil i předplatné do Mandriva Clubu. To jsem ale do tabulky nezahrnul. V neposlední řadě je u nás Mandriva Linux jednou z nejoblíbenějších distribucí, má velmi bohatou českou komunitu a v Čechách i na Moravě najdete konzultační firmy a živnostníky, kteří s nasazením Mandriva Linuxu rádi pomohou.

Portál MandrivaLinux.cz provozuje již mnoho let společnost QCM, s.r.o., stejně jako portály LinuxEXPRES.cz a OpenOffice.cz. O obsah na všech portálech se od jara 2009 stará obecně prospěšná společnost Liberix (Liberix, o.p.s., se stal správcem obsahu úspěšných webů oLinuxu a OpenOffice.org).

Úroveň a pokrytí podpory obchodníci z Mandrivy zřejmě odvodili od Red Hat Basic support - alespoň cenově to odpovídá velmi přesně. Problémy se řeší pouze přes web, reakční doba je delší a rozsah podpory samotné je malý. Žádná další úroveň není, ovšem není vyloučena možnost kontaktovat společnost Mandriva a vyžádat si informace ušité na míru danému nasazení. Mandriva nabízí také možnost úprav distribuce pro speciální nasazení, což vykazuje jistou míru flexibility. Zajímavou a oproti jiným odlišnou možností pro velké nasazení - desítky serverů - je korporátní klub Mandrivy. Členství v korporátním klubu znamená přístup ke všem placeným Mandriva technologiím, ovšem podpora se platí zvlášť a není zrovna levná. Co se týká partnerství, tak společnost Mandriva neuvádí žádné OEM partnery, u kterých byste si mohli Mandrivu (ES) koupit přímo se servery.

Ubuntu Server 8.04 LTS (US)

Jako fanoušek distribuce Debian jsem byl rád, když vznikla společnost Canonical a začala na trh dodávat placenou podporu pro desktopové i serverové verze své distribuce. Ačkoliv se jedná na tomto poli ze všech tří uvedených distribucí o nejmladšího hráče, jeho forma i nabídka roste rychle a já doufám, že se brzy dočkám dne, kdy budu moci uvést do nabídky na nějaké řešení Ubuntu Server včetně placené podpory. Vždyť všechny výše uvedené distribuce původně vznikly z Red Hatu, jsou si relativně podobné a používají stejný balíčkovací systém. Debian i Ubuntu jsou svým způsobem specifické, a tento styl mi vyhovuje.

Když vůbec nebudu uvažovat placenou podporu pro desktopové uživatele (článek se věnuje pouze serverovým variantám), pak firma Canonical nabízí několik úrovní či oblastí podpory v podstatě shodně, jako nabízí Red Hat: monitorovací a zaopatřovací (provisioning - těžké to na překlad) portál, poradenské služby (web, telefon), kompletní profesionální služby (plánování, pilotní provozy, migrace systémů a dat, virtualizační & cloud řešení) a také službu "příplatkový inženýr" (zaplacený profesionál, anglicky Premium Service Engineer). Po podpisu smlouvy bude mít firma napevno alokovaného člověka a přímý telefon na něj. Ten se bude o zákazníka naplno starat, řešit komunikaci uvnitř Canonicalu a za zákazníkem v pravidelných intervalech dojíždět.

Jak asi tušíte, tak platba formou předplatného se týká jen poradenských služeb a portálu (Landscape). Toto předplatné je dostupné ve dvou úrovních - standard a advanced. Pokrytí podpory u nižší úrovně je následující: obyčejná, instalace, balíčky, repozitáře, souborový systém, správa systému, síťových a tiskových služeb, šifrování, zálohování a obnova. Vyšší (advanced) varianta navíc přidává podporu síťové a automatické instalace, úpravu instalačního procesu dle přání zákazníka, clustering, adresářové služby, integrace s Windows, vyšší úroveň zabezpečení, aplikační servery, email, databáze, virtualizace a správa virtualizovaných systémů.

Horší už je to s nabídkou školení, kde jsou v době psaní článku k dispozici pouze dva kurzy a jedna certifikace: Deploying Ubuntu Server Edition, Ubuntu Desktop Course a Ubuntu Certified Professional. Dobrou zprávou je, že certifikát můžete získat zkouškou u společnosti Prometric (má několik poboček v ČR - Praha, Brno, Ostrava), kurz samotný však můžete osobně absolvovat nejblíž v Holandsku nebo Norsku, nebo přes web. Špatnou zprávou je, že abyste se mohli chlubit certifikátem Ubuntu Certified Professional, musíte složit celkem tři zkoušky: 117-101 (LPI Level 1), 117-102 (LPI Level 1) a 117-199 (Ubuntu Level 1). Cena se pak vyšplhá na 166+160+155 =481 USD, tedy asi 8700 korun. Pro získání certifikátu není třeba absolvovat kurzy - látku se můžete naučit z dokumentace či internetu. Ještě bych uvedl, že ty "LPI" zkoušky jsou obecné zkoušky z Linuxu, které zaštiťuje nezávislý Linux Professional Institute.

Windows Server 2008

Součástí mého srovnání nebudou systémy rodiny Windows, a to z jednoduchého důvodu. I když jsou v oblasti menších a středně velkých serverů (2-16 GB paměti) Windows cenově konkurenceschopné, nabízejí méně programového vybavení. Součástí uvedených Linuxů je kompletní výbava - webový server, e-mailový server, databázový server, adresářový server a další, a to bez omezení na počet uživatelů. Do kalkulací bych tedy správně musel zahrnout MS Exchange, MS SQL server a podobně - to by ovšem do srovnání zaneslo příliš mnoho neznámých. Jaké potřebujeme programové vybavení, se liší situace od situace, projekt od projektu. Navíc součástí OEM licence Windows je pouze pět CAL licencí (uživatelské licence). Z tohoto důvodu uvedu pouze velmi orientační cenu za Windows Server 2008 Standard (pět licencí typu CAL) pro 64bitový procesor Intel ve variantě OEM (u společnosti DELL). Omezení je maximálně čtyři patice a maximálně 32 GB RAM. Cena je v tomto případě 16700 korun (bez DPH), ale musím upozornit, že tohle je cena za licenci. Cena je to tedy podobná (nikoli srovnatelná) jako u předplatného standardní OEM varianty na tři roky.

Pro upřesnění musím dodat informaci o edici Small Business, která ve dvou edicích v sobě již zahrnuje licence na MS Exchange, MS SharePoint a v edici Premium také MS SQL Server. Tato varianta systému Windows Server 2008 je o něco dražší než standardní edice a nakupuje se v balících po 1, 5, 10 nebo 20 uživatelských licencích. Omezení na hardware je stejné jako u standardní edice. Abych vytvořil alespoň rámcový přehled o ceně, tak Premium varianta (vč. MS SQL Serveru) v OEM verzi (při zakoupení hardwaru) stojí 155 tisíc korun za pět uživatelských licencí (tzv. CAL licence).

Než se podíváte do tabulky srovnání s myšlenkou srovnávat Linux a Windows, je nutné si uvědomit, že v případě Windows se jedná o OEM licenci, při které podporu dodává samotný prodejce hardware (např. DELL). To je diametrálně odlišná situace než u linuxových OEM licencí, kdy zakupujete předplatné přímo u výrobce linuxové distribuce (Red Hat, Novell), čímž se liší i úroveň služeb. Výrobce hardwaru totiž obvykle buduje znalostní bázi na základě zkušeností svých vyškolených pracovníků a teprve když si neví rady (a problém lze řešit v rámci OEM podpory), tehdy kontaktuje výrobce (firmu Microsoft). Dalo by se hovořit o podpoře druhé úrovně, oproti podpoře první úrovně ze strany linuxového distributora. Na druhou stranu síla podpory společností, jako je DELL, je svou rozsáhlou znalostní bází veliká a jelikož je součástí dodávky pouze operační systém, tak bude zřejmě ve většině případů stačit, protože zákazník (resp. jeho pracovníci) si řešení problému obvykle najdou sami.

Srovnání: Operační systémy a jejich tabulkové náklady

Jaké je tedy celková částka za vlastnictví (TCO - Total Cost of Ownership)? Následující tabulky představují částku, kterou musí firma vynaložit na pět let provozu linuxového operačního systému s blíže nespecifikovaným programovým vybavením. Kalkulace provedeme dvě - na dvou úrovních podpory: standardní podpora a zvýšená podpora. Do tabulky vybereme předplatné, které zhruba korespondují nabízenou rozlohou služeb. V tomto případě nám ovšem vypadne ze zvýšené podpory Mandriva, která nabízí jen základní variantu.

TCO - cena za vlastnictví

Tabulky vám nabízíme v několika dalších formách: stáhněte si PDF soubor nebo si soubor prohlédněte na Dokumentech Google. Přímý odkaz na tabulku.

Varianta malý server + standardní podpora

Tuto variantu lze považovat za kalkulaci s entry-level serverem na platformě Intel 64 bitů, dva sockety na procesor a 16 GB paměti. Dostupnost podpory budeme požadovat v pracovní dny (12x5), podpora přes web u méně kritických a přes telefon u kritických problémů. Tomu vyhovuje standardní úroveň podpory.

Možná to bude pro někoho šok, ale jako jasně nejdražší vychází Ubuntu. Není se čemu divit - firma Canonical teprve začíná, ještě nemá vytvořenou potřebnou infrastrukturu a personál. Navíc nenabízí OEM. Bohužel žádná ze společností neuvádí oficiální ceny na prodloužení předplatného, kde by se mohla poskytovat určitá sleva. Ta by se zřejmě nejvíc projevila právě u Canonicalu. Mandriva, SLES i RHEL mají ceny srovnatelné, přičemž o něco levnější je právě nejrozšířenější RHEL. Je vidět, že obě distribuce těží z prvních tří roků (OEM), kde je poskytována sleva. Také je vidno, že SLES je při ročních platbách dražší a kdybychom počítali delší dobu, než je pět let, propast mezi RHEL a SLES se bude zvětšovat (SLES bude vycházet dráž). Soustřeďte se na první čtyři řádky tabulky.

Varianta veliký server + zvýšená podpora

U této varianty už klademe vyšší nároky na hardware, takže u obou distribucí to znamená použít rozšířenou formu podpory. Hardware by mohl vypadat nějak takto: Intel 64 bitů, osm socketů na procesor a 32 GB paměti. Dostupnost podpory budeme požadovat nonstop (24x7), podporu přes web pro méně kritické a přes telefon pro kritické problémy s reakční dobou maximálně čtyři hodiny. Tomu vyhovuje zvýšená úroveň podpory. Soustřeďte se na poslední tři řádky tabulky.

Propast mezi Ubuntu a Red Hatem/Novellem se ještě prohloubila - Canonical je se svou podporou pro Ubuntu dvakrát tak dražší, ovšem nedokáže nabídnout takový rozsah školení, certifikace a pokrytí partnerů. Můžeme jen doufat, že tedy převyšuje v úrovni nabízené podpory. V souboji Red Hat versus Novell však došlo ke změně - Red Hat je rázem dražší, takže pro větší servery lépe vychází SLES také i pro velmi nízkou cenu OEM licence na tři roky. Jak jsem předeslal, počítal jsem ceníkové ceny OEM u Dellu, takže i kdyby se jednalo o nějakou akci (i když nebylo uvedena), tak roční ceny předplatného jsou srovnatelné (resp. o něco vyšší), takže by zřejmě SLES vyhrál i tak. Ovšem úroveň nabízených služeb je srovnatelná.

Linux opravdu není zadarmo

Článek měl dva cíle. Člověku, který se nepohybuje v linuxovém byznyse, chtěl ukázat, že Linux není zadarmo. Může si tak udělat obrázek o tom, o jakých číslech zhruba mluvíme. Vycházím z předpokladu, že si server kupuje společnost, které záleží na tom, aby vše bylo provozuschopné a dostupné s výhledem na delší dobu. Dodavatelé se střídají, administrátoři také, ale tyto firmy zůstávají.

Za druhé jsem měl ambice ukázat linuxovým geekům a nadšencům reálné (ceníkové) ceny za podporu a instalaci. Když už budou vystavovat fakturu, mohou tato čísla a úroveň své podpory zohlednit.