Instalační obraz je pro jeden disk, jeho velikost je cca 405 MB. Obsahuje KDE 1.0, systém jako takový se zřejmě vůbec neliší od Red Hat 5.1 Manhattan, který vyšel 22. května 1998 (což potvrzuje také soubor /etc/redhat-release právě s tímto obsahem).
release 5.1 (Manhattan)
Bootovací nabídka CD-ROM
Deset let starý operační systém je z dnešního pohledu možná k smíchu, ale stejně tak tomu bude za dalších deset let. Pro testování nelze použít dnešní hardware - nejlepší je použít minimálně deset let starý počítač, nebo virtualizační nástroj. Při přípravě článku jsme použili obojí. Starým počítačem bylo Pentium 120 MHz, 32 MB RAM, 2,1 GB harddisk, patřičně historická klávesnice a trochu novější PS2 myš. Zvuková a grafická karta byly bohužel příliš nové (cca rok 1999 a novější), takže si na nich systém vylámal žuby. Rozjet zvukovou kartu bylo problematické ještě v roce 2002, podpora pro grafickou kartu Octek se v linuxovém X serveru objevila tuším po roce 2000. Systém jsem tedy po dlouhém týrání spustil pouze v osmibitové barevné hloubce, i když v relativně slušném rozlišení. Ale nejprve pojďme k instalaci.
Instalace systému
Vítejte v Mandrake!
Jazyk instalace
Použitý počítač neměl problém s bootováním z CD-ROM, obraz byl dokonce i správně vypálený, takže textová instalace se spustila v pořádku. I dnešním kritickým pohledem lze říci, že je srozumitelná, hned na počátku lze zvolit jazyk, kterým s uživatelem komunikuje. Následně se vybírá zdrojové médium - instalaci je tedy možné provést ze sítě.
Zdroj instalace
Příbuznost s Red Hatem se nepopírá, takže je možné aktualizovat Red Hat vyšší než 2.0, pokud se na disku nachází.
Přejete si upgradovat Red Hat Linux?
Dělení disku mi připadlo velmi srozumitelné a bezproblémové, pokud člověk tehdy rozuměl tomu, co je hda a hda1, k čemu je swap a co znamená /.
Volba nástroje pro dělení disku
Dostupná dvougigový disk
Vytvořené oddíly
Formátovat kořenový oddíl
Formátovat odkládací oddíl
Odkládací oddíl se formátuje
Výběr skupin balíčků - dnes se tato funkce opět objevuje pod označením task, úloha - je stručný a jasný. Mezerníkem se potvrdí jejich výběr a pak už probíhá svižné kopírování na disk. Netrvá dlouho, ostatně na dvougigabajtovém disku bylo těm cca třem stovkám megabajtů docela smutno. Jakmile vše proběhne, nainstaluje se zavaděč a uživatel je vyzván k rebootu.
Výběr skupin balíčků pro instalaci na disk
Kopírování balíčku
Byla nalezena připojená myš
Ono to jede!
Tučňák se pěkně vybarvil
Start systému proběhl na stařičkém Pentiu během cca dvaceti sekund. Přivítala mě konzole s krásně vybarveným tučňákem a prompt. Přihlásil jsem se jako root, heslo se zadávalo při instalaci, a přemýšlel co dál. Zkusil jsem spustit startx, což je příkaz, kterým se v minulosti spouštěl grafický server. Objevily se nějaké chyby a došlo mi, že X server není nastavený. Pro jeho konfiguraci slouží jednak nástroj Xconfigurator z Red Hatu, jednak xf86config, dodávaný s X serverem.
Dostupná rozlišení grafického serveru
Ve vývoji X serveru proběhly velké kotrmelce. Dnes jej označujeme názvem X.org, ale dříve se jednalo o projekt XFree86 a nebyl monolitický jako dnes. Disponoval moduly pro každou čipsetovou řadu. Svůj server měly karty založené na čipu ATI Mach32, Mach64, karty S3, S3V, SVGA a mnoho dalších. Konfigurační nástroj musel být schopen provést uživatele konfigurací grafické karty tak, aby byl ve finále vybrán odpovídající server. Asi nemusím zmiňovat, že to někdy bývala spíše náhoda...
Dopracoval jsem se ke grafickému režimu 800*600, osm bitů, obnovovací frekvence kolem 56 Hz. Po dlouhé chvíli snažení jsem doinstaloval všechny části X serveru a zkoušel jsem, jestli se nějaký z nich nechytne. Nechytl. Karta má čipset ARK Logic 1000PV, který v seznamu je, ale spadá do kategorie SVGA - tedy právě osmibitový, "záchranný" server. Podařilo se mi rozlišení i frekvenci zvednout, takže lze říct, že jsem částečně uspěl.
Při instalaci se nevytvářeli žádní uživatelé, vytvořil jsem tedy adduser plastique a nastavil mu heslo passwd plastique. Paměť se mi pomalu probouzela, takže jsem použil dnes již zcela pod kapotou klikátek skrytý příkaz pro přepínání runlevelů - úrovní běhu systému. Jako root jsem tedy systém přepnul z multiuživatelského textového prostředí do grafického prostředí: telinit 5 (viz soubor /etc/inittab). X server naskočil a s ním přihlašovací obrazovka prostředí KDE.
Rozostřená přihlašovací obrazovka