KDE na počátku své éry
S Linuxem jsem začínal právě v roce 1998, takže si jej pamatuji. Ale pro mnohé z vás to možná bude lehký šok, my ostatní polykáme slzy dojetí. Zadal jsem uživatele a jeho heslo, stiskl [Enter] a začal se kochat jako v technickém muzeu... KDE nastartovalo za asi šest sekund a upozornilo mě, že vytváří všechny adresáře, které neexistovaly (.kde, Desktop, .Trash apod.). Vše proběhl korektně a měl jsem své nové KDE 1.0!
Zbrusu nové KDE 1.0
Struktura prostředí je vlastně stejná, jak si za chvíli ukážeme. Dva panely, hlavní K nabídka, ikony na ploše. Nabídka je oproti dnešku chudá, nenajdete žádný schopný kancelářský nástroj, přehrávač médií je jen jeden a zná jen soubory wav (masová obliba mptrojek je ještě daleko, trhákem jsou discmany, ovšem vypalovačky stojí desítky tisíc).
Použitelné nástroje jsou v sekci Internet - legendární Netscape Navigator, který se masivně používal i na Windows, zde má velmi důstojné místo (RIP). E-mailový klient KMail ve verzi 0.7.9 vypadá použitelně a rozhodně nebudí ironický úšklebek. Dnes takové projekty píší studenti v seminářích, aby se naučili pracovat s vývojářskými nástroji.
Netscape Communicator, legenda v plné síle
Děkujeme, že jste si nainstalovali Mandrake...
... ještě nemáme ani vlastní doménu.
V sekci Grafika jsem nalezl GIMP, ale ten se mi bohužel odmítl spustit - a já ho plně chápu. Být grafickým editorem, také nebudu pracovat v osmibitovém rozlišení. Kromě něj je zde ještě nesmrtelný univerzální nástroj xv a pak pilíře svobodného softwaru: GhostScript a Xpdf; za nimi po jedné sedmině nohy poskakuje kghostview...
GIMP se ještě musel instalovat...
.. ale šlo to jako po másle.
Uvítací obrazovka GIMPu
Celý desktop je nepříliš hezký, ale funkční - nestalo se mi, že by některá aplikace padla, i změna nastavení panelu se projevila jeho korektním restartem, nikoliv pádem, jak se občas někde někomu stává (nedávná zkušenost s xfce4-panel v Xubuntu 7.10). Vše lze nastavit v omezené míře, pokud srovnáváme s vedle běžící aktuální verzí. Dekorátor oken dekoruje, okna se chovají, jak mají, tedy slušně, přepínání ploch přepíná, klávesové zkratky zkracují, spouštěče spouštějí, stěrače stírají.
Desktop '98 v plné palbě
Ovládací centrum KDE
Tak tento pohled je opravdu dojemný. Na obrázku je vidět, kde leží kořeny dnešního Centra, a že se vlastně nicmoc nezměnilo, jen přibylo položek. Na rozdíl od dnešního funkčního stavu ovšem nelze efektivně nastavit jazyk. Když jsem se pokusil o češtinu, získal jsem české popisky a nezískal české písma. Trochu jsem pátral a žádná písma v kódování ISO8859-2 jsem nenašel. Systém ovšem česky neběží ani v konzoli, ačkoliv jsou proměnné LC_ nastaveny na "cz" - nevím, která verze tehdy byla správně (cs_CZ?). Zkrátka tímhle jsem se nezabýval.
Ovládací centrum KDE
Ovládací centrum KDE: Nastavení panelů
Ovládací centrum KDE: Informace o paměti
Ovládací centrum KDE: Informace o procesoru
Ovládací centrum KDE: Dekorace oken
Ovládací centrum KDE: Nastavení titulků okna
Dlouho používaným konfiguračním nástrojem býval v Linuxu univerzální Linuxconf. Dnes je již nebožkou, ale má své čestné místo v historii. Sestával z mnoha modulů pro konfigurací úkonů a systémových součástí, jeho místo ovšem zaujaly distribuční nsátroje - spolu s tím, jak se jednotlivé distribuce vyvíjely a čímdál více se vzájemně odlišovaly. Dnes je problém vytvořit univerzální návod k nastavení, v každém systému je to trochu jinak. Zřejmě to byla příčina konce Linuxconfu.
Vítejte v Linuxconfu
Základní moduly Linuxconfu
Linuxconf na ploše
Linuxconf na ploše
Instalace softwaru
Čekáte nudu s urpmi? Pche! Nenašel jsem bohužel historii vývoje tohoto nástroje, ale v Mandrake 5.1 je plnokrevné RPM, o urpmi ještě není ani slyšet. Přímo na ploše je ikona pro spuštění "RPM manageru", který ovšem nevyžaduje heslo roota - ačkoliv může běžet jen pod ním. Tedy žádné "kdesu" ještě nebylo. Je nutné spusti konzoli, přihlásit se jako root a spustit rpm- .. rpm co? V systému jsou jen dvě binárky začínající na "rpm": samotné rpm a potom rpm2cpio. Kdo ví, jak se spouští správce balíků a instalátor softwaru? Příkaz je glint - Graphical Linux INstallation Tool a už v Red Hatu 7.2 na něj vzpomínají jen podle vyprávění pamětníků... ;-)
Správce balíčků: Kategorie X11
Správce balíčků: Všechny kategorie
Správce balíčků: Balíčky jádra
Správce balíčků: Balíčky vybrané k instalaci
Správce balíčků: Závislosti se samy neřeší...
Správce balíčků: Instalace balíčku
Správce balíčků: Další desktopy
Glint je legrační, ale svůj úkol plní dobře. Načte z jediného repozitáře, který je pevně nastaven na CD-ROM, seznam balíků, umí o nich podat informace, nainstalovat je nebo aktualizovat. Totéž je rychlejší udělat pomocí rpm -i cesta-k-baliku.
Dnes již není možné rekonstruovat repozitáře, byly-li nějaké. Software pro Mandrake 5.1 se tak vejde na jedno CD (a ještě cca 300 MB místa zbylo), takže v podstatě není co dalšího instalovat - ale zřejmě se používaly softwarové zdroje Red Hatu, se kterým byl Mandrake plně kompatibilní.
Struktura systému
Struktura adresářů, způsob volání služeb nebo místa, kde jsou uloženy konfigurační soubory, jsou v podstatě téměř stejné jako dnes. Jistěže dnes máme např. v /etc/ více položek, ale pokud trochu vládnete příkazovou řádkou, neměli byste s orientací v deset let starém Linuxu problémy. Netestoval jsem připojení tiskárny nebo jiného moderního zařízení - vždyť testovacímu počítači se o USB rozhraní ani nezdálo. Navíc je jasné, že jádro 2.0.35 by z toho všeho bylo panic... :-)
Konqueror :-)
Identifikace Konqueroru - verze 1.0
Konqueror: Nastavení barev
Neměl jsem možnost otestovat ani přehrávání videa (co taky s videem na starém pentiu), nedostal jsem se na internet, i když by to problém nebyl - testovací prastroj nemá síťovou kartu. S analogovým winmodemem jsem nepochodil ani v roce 2004, takže ani ten by nefungoval. Přesto se jedná o cenný historický vhled. Tehdy se totiž začala psát bohatá historie jednoho velmi úspěšného operačního systému.
Mandrake Linux 1998
Mandriva Linux 2008