Podzimní vydání Ubuntu dostalo kódové označení Maverick Meerkat, což se dá přeložit jako vzpurná surikata. Konkurenci bude mít v jarním vydání, které má prodlouženou podporu a je uživateli přijímáno převážně pozitivně. Přineslo několik výrazných změn, z nichž ta nejviditelnější byl konečně nový vzhled, na který se čekalo několik let. Kromě nich však Ubuntu 10.04 přišlo také s rozšířenou synchronizací souborů a nastavení mezi počítači, internetovým hudebním obchodem nebo integrací společenských služeb. Uživatelům se také nikdy nechtělo příliš přecházet z vydání s prodlouženou podporou a často podzimní vydání přeskakovali. Před vývojáři tedy stála výzva připravit Ubuntu tak, aby váhající uživatele přesvědčilo, že podzimní vydání stojí za to. Pojďme se podívat, jak se jim to povedlo.
Instalace a upgrade
Na rozdíl od minulých vydání jsem neprováděl upgrade, protože jsem Ubuntu instaloval na nový notebook, takže nemohu poreferovat, jak funguje. Každopádně jsem na fórech a v bugzille nenarazil na nějaká hromadná hlášení problémů, takže by měl fungovat bez zásadnějších problémů.
Instalátor doznal velkých změn a dá se bez nadsázky říci, že nezůstal kámen na kameni. Autoři Ubuntu se rozhodli snížit dobu instalace tak, že zahájení rozbalování a kopírování systému na disku posunuli hned za rozdělení disku. Ostatní údaje vyplňujete už za běhu samotné instalace. Změnila se také úvodní stránka. Instalátor zkontroluje, zda váš počítač splňuje tři základní podmínky pro úspěšnou instalaci – dostatek místa na disku, připojení ke zdroji napájení, připojení k Internetu. Ne, že byste systém bez splnění těchto podmínek nenainstalovali, ale je to dobrá kontrola toho, že splňujete vše pro bezproblémový průběh. Novinkou je také možnost nainstalovat kodek pro přehrávání MP3, který poskytuje zdarma společnost Fluendo. Ubuntu z patentových důvodů některé kodeky nedistribuuje v základní instalaci a díky této volbě budete moci přehrávat většinu hudby ihned po nainstalování systému. V minulých vydáních se v instalátoru objevily „stránky“ seznamující uživatele s Ubuntu (zatímco čekali na to, až se dokončí instalace). V tomto vydání byly výrazně vylepšeny. Když dokončíte nastavování, můžete se na ně přesunout a na rozdíl od minulých verzí si mezi nimi můžete přepínat sami, takže se vám nestane, že stránka zmizí zrovna, když jste uprostřed textu. Výrazně upravena byla také grafická úprava a obsah. Nyní jste během čekání na dokončení instalace seznamováni s nejčastějšími oblastmi využití počítače a rovnou jsou vám nabízena řešení (služby, aplikace), které pro vás Ubuntu má.
Podmínky bezproblémové instalace
Nový instalátor však nepřinesl pouze pozitivní změny. Zahájení instalace až po nastavení mělo i své výhody, např. se vám zobrazila rekapitulace, a pokud jste přišli na nějakou chybu, mohli jste se v instalátoru vrátit a opravit ji. To nyní již z podstaty nového instalátoru nejde. Navíc nový instalátor postrádá některé funkce, které jeho předchůdce měl. Nejde např. nastavit proxy, nebo kam umístit zavaděč (pokud nezvolíte ruční dělení disku). Nefungovalo také kopírování souborů a nastavení při instalaci Ubuntu do dualbootu s Windows. Nový instalátor tedy přináší hodně vylepšení, ale také některé funkční regrese.
Seznámení s Ubuntu během instalace
Start systému
Bootovací proces prošel v posledních vydáních výraznými změnami. Dlouho se pracovalo na zkrácení startu systému, který je nyní opravdu mnohem rychlejší než před dvěma lety. Od minulé verze se toho moc nezměnilo. O startovací proces se i nadále stará Upstart a grafickou podobu mu dává Plymouth. Osobně si myslím, že grafická podoba startu a vypínání systému stále zůstává za očekáváním. Plymouth měl přinést modernější vzhled bez přeblikávání, ale výsledek je zatím takový, že pořád dochází k přepínání do textového režimu a s některými grafickými kartami dává Plymouth hodně podivné výsledky. Nehledě na to, že většinu bootovacího procesu se uživatel stejně dívá jen na blikací kurzor a Plymouth se zapne až někde v druhé půlce.
Změnu rychlosti bootování nejsem schopen posoudit, protože v novém notebooku mám Solid State Disk a s ním mi Ubuntu nastartuje za neuvěřitelných pět sekund, což je tak třikrát rychleji než na mém dřívějším notebooku s klasickým diskem. Z tohoto pohledu opravdu nemá cenu řešit grafickou podobu bootování, protože je to jen otázka okamžiku.
Vzhled a uživatelské rozhraní
Vzhled Ubuntu byl dlouhou dobu předmětem vzrušených debat, ale v minulé verzi systém dostal úplně novou tvář, která byla uživateli pozitivně přijata. Navíc mám ze změn provedených ve vzhledu a rozhraní Ubuntu pocit, že se této problematice někdo soustavně věnuje, což je mezi linuxovými distribucemi jev ojedinělý. Navíc se nezaměřuje na vzhled a použitelnost jednotlivých částí, ale na systém jako celek.
Výchozí vzhled
V podzimním vydání designérský tým Canonicalu v tomto směru pokračuje. Jestliže v jarním vydání se uživatelé dočkali zásadní změny ve vzhledu, nyní došlo spíše k dolaďování detailů. Většinou se jedná o detaily, které samy o sobě nepředstavují nic převratného (např. některé vyměněné ikony, nová tlačítka, ukazatel průběhu atd.), ale jsou tím, v čem linuxový desktop ztrácí na konkurenci. Detaily pořád trochu skřípou v OpenOffice.org, který není nativní GTK aplikací, jen se o nativní vzhled pokouší, ale oproti minulému vydání se mi i jeho rozhraní zdá v detailech o něco lepší. V čem má současné rozhraní Ubuntu i nadále velký nedostatek, je změna velikosti okna chycením za jeho okraj. Okraje jsou tak tenké, že je obtížné okraj okna chytit. Platí to zvláště při zapnutých efektech (Compizu). Tento problém se intenzivně řeší a snad se brzy dočkáme řešení.
Ubuntu 10.04...
...a Ubuntu 10.10 – Nový vzhled se liší v detailech
Nové systémové písmo
Nejvýraznějším vylepšením nového vzhledu je pravděpodobně nové písmo. Právě písmo je vytýkáno jako jeden z nedostatků linuxového desktopu. Existují svobodné rodiny fontů, které jsou dostatečně robustní pro použití v celosvětově rozšířeném systému, ale většinou byly vyvíjeny pro použití v dokumentech nebo prostě jen jako náhrady za písma z dílny Microsoftu. Proto se Canonical rozhodl vytvořit písmo, které bude mít vysokou kvalitu, bude moderní a dobře čitelné na obrazovkách počítačů. Najal si k tomu známou typografickou společnost Dalton Maag a výsledkem její mnohaměsíční práce je písmo Ubuntu. Výsledek opravdu stojí za to a vzhled Ubuntu to příjemně oživilo. Písmo pokrývá většinu jazyků a další v budoucnu přibudou, protože Canonical vyzývá typografy z celého světa, aby se zapojili do rozšiřování podpory písma a na zvyšování jeho kvality. Škoda je jen, že je písmo očividně vyvíjeno pro subpixelové vykreslování. Při vykreslování pouze částečném (nejlepší tvary/kontrast v nastavení písma) totiž vypadá o poznání hůře než předchozí výchozí písmo – Bitstream Vera Sans.
Nové písmo v kontextové nabídce
Písmo Ubuntu...
...má oproti Bitstream Vera při částečném vyhlazování problémy
Ovládání zvuku
Téměř všechny hudební přehrávače umísťují svou ikonu do oznamovací oblasti. Do ní můžete přehrávač minimalizovat a provádět základní operace jako přerušení přehrávání, skok na další písničku, zobrazení informací o skladbě atd. Designérský tým Ubuntu přišel se zajímavou inovací. Když má skoro každý přehrávač ikonu v oznamovací oblasti, proč bychom ji nemohli integrovat do ovládání zvuku, které se skrývá pod jinou ikonou. Ovládání hudebního přehrávače je tedy v novém Ubuntu skryto pod ikonou ovládání zvuku. Zatím je podporován Rhythmbox a Banshee, u kterého jsem si dlouho myslel, že podpora není funkční, ale potom jsem přišel na to, že je potřeba povolit kromě rozšíření Sound Menu integration také rozšíření MPRIS D-Bus interface. Pod ikonou zvuku tak nyní naleznete kromě ovládání hlasitosti, také informace o přehrávané skladbě včetně obalu alba a tři tlačítka (zpět, dopředu, pauza).
Ovládání přehrávače Banshee integrované do ovládání zvuku
Osobně toto vylepšení považuji za hodně praktické. Zaprvé se člověk zbaví jedné ikony v přeplněné oznamovací oblasti a zadruhé se různé ovládání různých přehrávačů sjednocují do jednoho. Doufejme, že se podpora rozšíří o další přehrávače. Osobně bych si pod ikonou zvuku dokázal představit také ovládání hlasitosti jednotlivých aplikací, které je zatím schováno na jedné z karet nastavení zvuku.
Software v Ubuntu
Mezi jedny z největších konkurenčních výhod Ubuntu patří obrovské množství softwaru v základních repozitářích, které neustále roste. Oproti 10.04 vzrostlo o dva tisíce - na 32 tisíc balíčků (Centrum softwaru hlásí dokonce o dva a půl tisíce víc). Nehledě na to, že existují stovky repozitářů třetích stran. Bez nadsázky se dá říci, že ten, kdo dnes dělá software pro Linux, nabízí i balíčky pro Ubuntu.
V nabídce softwaru pro Ubuntu se však udály zajímavější věci než jen růst počtu balíčků. Výrazně bylo vylepšeno Centrum softwaru, ze kterého se stal povedený plnohodnotný správce softwaru. Výrazně se zlepšil vzhled aplikace. Přibyly kategorie Oblíbené a Co je nového, které zobrazují tipy na zajímavé aplikace. „Stránky“ aplikací byly rozšířeny o zobrazení doplňkových balíků. Když si rozkliknete třeba GIMP, naleznete v informacích také balíčky s jeho rozšířeními. Novinkou je také historie, která zobrazuje, kdy jste nainstalovali/odinstalovali/aktualizovali jaké balíčky, což se hodí při řešení problémů. Do Centra softwaru bylo přesunuto také nastavení zdrojů, které naleznete pod Upravit | Zdroje softwaru. Taktéž o instalaci samostatných balíčků (např. stažených z Internetu) se už stará Centrum softwaru.
Centrum softwaru
Významnou novinkou je také rozšíření o placené aplikace. Canonical tak rozjíždí další způsob, jak získat prostředky na pokrytí vývoje Ubuntu. Těžit z toho budou také uživatelé, protože už nebudou muset shánět placené aplikace po všech čertech a řešit různé způsoby instalace. Zkusil jsem proces zaplacení a instalace a jedná se o rychlou a pohodlnou záležitost. Stačí mít účet na Launchpadu. Platí se platební kartou. Vývojáři mysleli také na ty, kteří si zakoupené aplikace odinstalují nebo provedou novou instalaci systému. Všechny dříve zakoupené aplikace lze po přihlášení jednoduše znovu nainstalovat.
Významnou změnou v softwaru Ubuntu je také fakt, že se budou moci do repozitářů dostat novější verze programů i po jejich zmražení. Doteď se v aktualizacích objevovaly pouze opravy chyb. Nové verze programů přicházely až s novými vydáními Ubuntu. Argumentovalo se tím, že by se s novými verzemi do systému zanášely nové chyby. To se příliš nelíbilo uživatelům. Třeba ti, kteří používají pouze LTS verze, musí pracovat i s dva roky starými verzemi programu. To se teď částečně změní. Nové verze některých aplikací se mohou objevit v repozitáři extra, pokud projdou důkladným testováním.
Změny proběhly také v seznamu výchozích aplikací. Správce fotografií F-Spot byl nahrazen aplikací Shotwell. Paradoxně v době, kdy se vývoj F-Spotu začal po delší době zase hýbat. Nicméně Shotwellem si příliš nepomohli. Zatím není kvalitativně lepší náhradou za F-Spot. Jedná se mladý program, který sice zažívá rychlý vývoj, ale funkčně je ještě chudší než F-Spot. Upřít se mu však nedá vyšší rychlost. Ubuntu a GNOME obecně by pořádného správce fotografií potřebovaly. Nemám ani tak na mysli funkcemi oplývající digiKam, ale spíš něco ve stylu Google Picasa.
Rozhraní programu Shotwell
Další aplikací, vyřazenou z instalačního CD, je aptitude. Po několika letech, kdy bylo uživatelům do hlavy vtloukáno, aby místo apt-get používali univerzálnější a vyspělejší aptitude, je zase preferován apt-get. A to vše kvůli ušetřeným 13 MB na disku. Osobně v dnešní době nechápu snahu dostat moderní operační systém na CD. Vede to k větším a větším kompromisům a prakticky dnes každá mechanika již podporuje i DVD.
Minirozhovor s Vojtou Trefným
Jsi známý díky svým aktivitám v české komunitě Ubuntu a Občanském sdružení Ubuntu pro Českou republiku. Můžeš čtenáře seznámit s nejdůležitějšími událostmi a změnami, které se za posledního půl roku v české komunitě udály?
Česká komunita má poslední dobou poněkud problémy s aktivitou, ale jsem rád, že mohu říct, že se snad začíná vše měnit k lepšímu. Za posledního půl roku se nám např. konečně podařilo (hlavně díky Tomáši Fryzelkovi) dokončit novou hlavní stránku – prohlédnout si ji můžete na beta.ubuntu.cz – přibližně do týdne by se měla dočkat ostrého nasazení.
Méně viditelným, ale z mého pohledu důležitějším, krokem je rozhýbání věcí kolem propagace Ubuntu v Česku. Propagace byla (a pořád ještě je) nejhůře fungující komunitní „záležitostí“. Je zde i pár dalších věcí, ale jinak je vše při starém – stále fungujeme, stále potřebujeme další aktivní nadšence pro fórum, wiki, překlady i propagaci a stále ještě čekáme na náš „Rok Linuxu“ (ačkoli už možná byl předloni). Máme také pár nových kontaktů do „světa bussinesu“, odkud dostáváme potěšující informace o rozšiřování Ubuntu.
Předpokládám, že jsi opět testoval Ubuntu od raných vývojových verzí. Jaké máš z vydání 10.10 dojmy? Jaké jsou podle tebe nejlepší novinky a kde má naopak rezervy?
Předpokládáš správně. Těch velkých „WOW“ změn je docela málo, ale udělalo mi radost mnoho drobných vylepšení, kterých si člověk na první pohled často nevšimne, ale práci velmi zjednodušují. Nejvíc se mi asi líbí pokrok, který udělalo Centrum softwaru pro Ubuntu a potěšilo mě i doladění výchozího motivu Ambiance. Příjemným překvapením je také Ubuntu font, který je velmi povedený. Rezervy vidím především u nového instalátoru – je na něm vidět zajímavý nápad, ale je takový nedotažený. Nejvíc je to asi vidět u výběru disku/oddílu pro instalaci – půl v novém, půl ve starém, je to takový kočkopes. Pak je tu pár menších problémů, které sice nejsou tak vidět, ale táhnou se již více verzemi a těšil jsem se, že Maverick bude to vydání, které to ukončí (Computer Janitor, nové GDM...). Celkové dojmy jsou ale rozhodně pozitivní.
Někteří kritizují, že se v Centru softwaru objevily placené aplikace. Jaký je tvůj názor na tuto novinku a uvažuješ, že bys možnosti koupit komerční aplikaci přes Centrum softwaru v budoucnu využil?
Těch kritizujících je jen velmi málo a z většiny mám pocit, že jsou to takoví ti „notoričtí stěžovatelé“. Já jsem velmi rád, že se tato možnost objevila – ačkoli mám taky raději free software (a to v obou významech toho slova), tak proti komerčním aplikacím nic nemám a už jsem si těch linuxových také pár koupil. Jestli něco koupím přes Centrum, se uvidí podle nabídky – zatím je hodně chudá, což je velká škoda a doufám, že se v tomhle Canonical rychle polepší.
Ubuntu One
Vyvíjí se také cloudová služba Ubuntu One, která byla představena před rokem a jednoduše řečeno má za úkol synchronizaci mezi jednotlivými počítači. Výrazně se tato služba rozrostla již na jaře. Kromě synchronizace souborů uměla synchronizovat také poznámky Tomboy, kontakty v Evolutionu, archiv zpráv ze sociálních sítí, záložky v Mozilla Firefoxu. Podzimní změny se nesou v duchu podpory dalších platforem. V beta verzi je Ubuntu One pro Windows a Ubuntu One Mobile podporující Android a iPhone. Ubuntu One Mobile zatím umožňuje streamovat hudbu z uživatelova on-line disku do mobilu. To je však s českými operátory ještě hudba budoucnosti. Praktičtější je synchronizace kontaktů, která funguje nejen s Androidem a iPhonem, ale prakticky se všemi telefony. Na cestě je potom možnost nahrávat fotografie z mobilu přímo na on-line disk.
Změněna byla také cenová politika. Základní verze s 2 GB prostoru zůstává i nadále zdarma. Zrušena byla ale placená verze s 50 GB prostoru. Nyní si můžete k základní verzi přikupovat tzv. balíčky dat. Jeden balíček obsahuje 20 GB prostoru navíc a stojí 2,99 dolarů měsíčně. Služba Ubuntu One Mobile je taky za příplatek a stojí 3,99 dolarů měsíčně.
Lokalizace
Odminula se toho moc nezměnilo. GNOME, na kterém je Ubuntu postaveno, je přeloženo opět ze 100 %. Nástroje specifické pro Ubuntu jsou přeloženy také. Na angličtinu můžete narazit ve webových rozhraních služeb kolem Ubuntu. V základní softwarové výbavě a nejznámějších programech však ojediněle narazíte i na angličtinu.
Drobnosti na závěr
Výrazné změny jsou připraveny také pro majitele netbooků. Verze pro netbooky se přejmenovala na Ubuntu Netbook Edition a má zcela nové rozhraní – Unity. Podrobně jsme vám ho již popsali v nedávném článku. Canonical začal sčítat uživatele Ubuntu. Pokud si z repozitáře Partner nainstalujete balíček canonical-census, bude se systém každý den hlásit serverům Canonicalu. Mezi odesílanými informacemi nejsou žádná citlivá data.
Za zhruba tři týdny intenzivního používání Ubuntu jsem nenarazil na žádné výraznější komplikace. Můj nový notebook, stejně jako ten starý, pracuje s Ubuntu téměř bez problémů. Jen u čtečky otisků prstů jsem musel doinstalovat ovladače z PPA repozitáře. Zrovna v této oblasti Ubuntu příliš nevyniká a jde vidět, že podpora čteček otisků prstů a jejich využití v systému není dlouhodobě prioritní. Drobné problémy jsem měl také s probouzením, kdy se mi asi dvakrát stalo, že se systém probudil do přihlašovací obrazovky a sezení bylo ztraceno.
Pokud bych se měl vyjádřit k tomu, jestli přejít z jarní LTS verze na Ubuntu 10.10, tak jednoznačně říkám ano. Podle mých dosavadních zkušeností je to spolehlivé vydání, které oproti minulé verzi přináší inovace, kvůli kterým stojí za to upgradovat.
