Najdete-li náhodou výjimku s Linuxem, pak možná časem zjistíte, že vás výrobce oproti stejnému modelu s jiným operačním systémem ošidil třeba o modul bluetooth nebo na velikosti paměti RAM. Nejinak tomu bylo v mém případě.
Volná série recenzí netbooků pokračuje modelem MSI Wind. V předchozích článcích jsme vám představili ASUS Eee PC 901 a mivvy M310 s distribucí Ubuntu.
Celý příběh začal přibližně před dvěma měsíci, když jsem byl okolnostmi donucen koupit si nový notebook. Vzhledem k povaze svého povolání jsem na počítač stanovil naprosto jasné požadavky. Zařízení musí být co možná nejvíce přenosné, ale se zachováním maximálního komfortu při práci. Mělo by mít dlouhou výdrž, disk o velikosti minimálně několik desítek gigabajtů a k tomu dostatečně velkou paměť RAM s možností rozšíření. Po hardwarové stránce musí obsahovat alespoň běžnou síťovou kartu, bezdrátovou wifi kartu, bluetooth modul a ideálně i konektor pro externí monitor.
Výběr toho správného "železa" pro mě byl jako běh na dlouhou trať. Ve finále jsem se skálopevně rozhodl pro mininotebook MSI s označením Wind U100. Druhý den ráno následovala návštěva oblíbeného velkoobchodu. Tam mě prodávající upozornil, že mininotebooky Wind s operačním systémem Linux nedisponují bluetooth modulem a mají poloviční velikost paměti oproti těm, které jsou dodávány s OS Windows. Tato skutečnost v letácích uvedena nebyla, a tak mě v dané chvíli poněkud vyvedla z rovnováhy. Než jsem ale stačil cokoliv říct, byl jsem informován i o tom, že do ČR linuxová varianta stejně zatím nedorazila. Nezbylo mi tedy nic jiného, než zakoupit MSI Wind s předinstalovaným systémem Windows, který jsem původně vůbec nechtěl.
Domů jsem si donesl malou světle modrou krabici tak trochu připomínající tu od bot. Po jejím otevření jsem na chvíli strnul v úžasu. Jako první totiž bylo vidět malé lesklé tělo notebooku, které svou nicotnou velikostí (259 mm × 180 mm × 19-310 mm) a následně i zjištěnou váhou (972 g) doslova vyráželo dech. Kromě baterie, napájecího zdroje a ochranného obalu krabice ještě obsahovala záruční list, prohlášení o shodě, třikrát rychlou příručku uživatele (dohromady ve 27 jazycích), jedno CD s drivery, utilitami a manuálem a nakonec pětkrát recovery DVD v pěti různých jazycích (Hungarian, Serbian, Slovak, Romanian, Czech).
Po přečtení návodu k obsluze jsem vsadil baterii do notebooku a poprvé ho zapnul. Překvapil mě nejenom velice tichý chod, ale i kvalita displeje, klávesnice a vůbec celého zpracování. Z důvodu otestovaní hardwaru (ale také tak trochu ze zvědavosti) jsem dokončil instalační proces naběhlých Windows. Jakmile byla instalace hotova a hardware prověřen, začal jsem přemýšlet, jak na notebook nainstaluji Linux, neboť jsem nedisponoval externí CD-ROM mechanikou ani žádnou redukcí. Nakonec se mi podařilo na stolním PC přenést instalační CD Ubuntu Linuxu na jeden prázdný flash disk, ze kterého jsem následně bez sebemenších problémů nabootoval. Na rozdíl od Windows trvala instalace Linuxu přibližně poloviční dobu. S výjimkou bezdrátové karty systém sám rozpoznal a správně nainstaloval všechna zařízení
Wind pod drobnohledem
Notebook jsem zakoupil v černé barvě (výrobcem označované jako Empire Black). Vrchní díl zařízení je vybroušen do maximálního lesku a obsahuje líbivé logo MSI. Bohužel po prvním uchopení na něm zanecháte nehezké otisky prstů, což vám náladu rozhodně nezvedne. Spodní a vnitřní plasty jsou naštěstí matnější a tím pádem tento problém do značné míry eliminují.
Na levém boku notebooku naleznete dva standardní USB porty, výfukové otvory chlazení, napájecí konektor a slot pro zámek Kensington.
Na pravém boku se nalézá jeden standardní USB port, slot čtečky karet 5-in-1 (SD/MMC/MS/MSpro/Xd), dva audio konektory (jack 3,5mm pro mikrofon a jack 3,5mm pro sluchátka), analogový výstup na externí monitor (D-Sub, 15 pinů) a konektor RJ45 pro připojení k síti.
Jestli může být MSI Wind na něco opravdu pyšný, tak je to jeho klávesnice. Ta je oproti konkurenci roztáhlá maximálně do stran a tím pádem i dostatečně prostorná pro psaní všemi deseti. Česká verze klávesnice má oproti americké navíc dvouřádkový [Enter], což většině uživatelů maximálně vyhovuje. Zákeřná je naopak klávesa [Fn], která si prohodila místo s levou klávesou [Ctrl]. Pomocí ní můžete aktivovat některé speciální funkce.
Řekněme si význam těch nejdůležitějších:
[Fn+F2] - přepne na externí monitor
[Fn+F3] - zapne/vypne touchpad
[Fn+F4] - sníží jas displeje
[Fn+F5] - zvýší jas displeje
[Fn+F6] - povolí/zakáže webkameru
[Fn+F7] - sníží hlasitost
[Fn+F8] - zvýší hlasitosti
[Fn+F9] - zakáže audio (mute)
[Fn+F10] - povolí/zakáže ECO režim
[Fn+F11] - povolí/přepne/zakáže bluetooth/wifi
[Fn+F12] - uspání systému
Na notebooku po instalaci Kubuntu HH fungovaly okamžitě všechny funkční klávesy. Výjimkou je pouze klávesa ECO, kterou se mi dodnes nepodařilo přemluvit k funkčnosti. Plakat ale nemusíte - její funkci (podtaktování procesoru) lze nahradit softwarovým nástrojem.
Další možnost pohybu kurzorem na displeji nám nabízí integrovaný touchpad Synaptic. Nemám výhrady k jeho citlivosti. Uvítal bych ale možná zvětšení dotykové plochy a rozdělení tlačítek z jednoho na dvě. V noci mi také značně vadí, že touchpad není nějak zvýrazněn, což ztěžuje jeho "vyhledání".
V pravé části notebooku při jeho spodní hraně můžete spatřit řadu osmi LED diod, které indikují většinu důležitých stavů. Význam jednotlivých LED diod je následující:
- LED - bluetooth zařízení – pokud je aktivní bluetooth zařízení, svítí modře;
- LED - wifi zařízení – pokud je aktivní wifi zařízení, svítí zeleně;
- LED - napájení a režimu spánku – pokud je notebook zapnutý, svítí zeleně, pokud je notebook v režimu spánku, bliká zeleně;
- LED - baterie – pokud se notebook nabíjí, svítí zeleně, pokud je baterie téměř vybitá, svítí oranžově, pokud je baterie vadná, bliká oranžově;
- LED - CapsLock – indikuje zapnutou funkci CapsLock;
- LED - NumLock – indikuje zapnutou funkci NumLock;
- LED - ScrollLock – indikuje zapnutou funkci ScrollLock;
- LED - hard disk – indikuje aktivitu pevného disku.
V notebooku naleznete poměrně kvalitní matný desetipalcový TFT display s maximálním rozlišením 1024×600 pixelů (WSVGA). O jeho podsvícení se stará soustava LED diod. Příjemně mě u něj překvapila jeho čitelnost ze stran a za přímého slunečního světla. Taktéž oceňuji, že při uchopení, prohnutí či stisku víka nedochází k ovlivnění barev na displeji. Samotný displej má jen jednu konstrukční vadu - při plném otevření totiž začne notebook mírně převažovat směrem dozadu.
Uprostřed rámu nad displejem naleznete web kameru, která snímá obraz o maximálním rozlišení 1,3 megapixelů. Aktivní režim snímání poznáte podle oranžově rozsvícené LED diody po její levé straně. Naopak deset centimetrů po její pravé straně narazíte na malý otvor, za kterým se schovává citlivý (ovšem ne až tak kvalitní) mikrofon. Chcete-li uskutečnit videorozhovor, musíte připojit ještě sluchátka nebo využít dvou integrovaných reproduktorů, které se nacházejí zespod notebooku v obou rozích blíže k uživateli. Jejich kvalitu bych označil za přímo úměrnou jejich velikosti. Při sledování filmu nebo poslechu hudby si navíc budete přát, aby byly alespoň o deset procent hlasitější
Pokračování: Netbook MSI Wind U100: pod povrchem
Fotky zařízení vytvořil Petr Manek.