Tentokrát už opravdu dojde na nějaké to (VFR) létání. Před startem aplikace doporučuji změnit klávesnici na anglickou - pokud tedy používáte jinou. Otevřete letadlo v nabídce Aircraft | Open Aircraft, Cessnu najdete v adresáři General Aviation. Náš první společný let proběhne v Rakousku - to aby ho mohli vyzkoušet i uživatelé dema. Když X-Plane úplně poprvé spustíte, octnete se na letišti v Innsbrucku (má kód LOWI) na dráze 26 situované směrem na západ. Její kurz je přesně 260 stupňů a letiště má i opačně orientovanou dráhu (stejná ranvej z opačné strany) s označením 80 (080 stupňů). Letiště je to speciální v tom, že je na něm velmi komplikované přiblížení k přistání - zejména na ranvej 08, která má naváděcí mechanismus (LLZ/DME) vychýlen z osy dráhy kvůli horám v okolí. Pilot se tedy nepřibližuje k letišti přímo, jako je u přistání obvyklé, ale v kursu 076 (místo 080). Zařízení navíc nenabízí sestupnou informaci (G/S), takže sestup řídí pilot sám přičemž míjí vrcholky hor s rozdílem pouhých tisíc stop!
Pokud by se váš letoun z nějakých důvodů neobjevil na této pozici (zřejmě jste již letěli), zvolte letiště v Location | Select Global Airport a do kódu vložte LOWI a dole pak Takeoff rwy 26. Dále doporučuji změnu letounu - implicitně se vybere prototyp stroje Cirrus Vision SF50, který teprve bude společnost Cirrus Design uvádět do výroby (pokud ji nesežere ekonomická krize). Pro začátek ale doporučuji nejprve Cessnu 172SP, takže v nabídce vyberte Airplane | General Airplane | Cessna 172SP. Cessna létá pomaleji, na všechno máte více času. Také nebudete zavaleni hromadou dalších přístrojů - najdete v ní jen ty nejzákladnější.
X-Plane 9 na integrované grafice Intel, stejně jako na všech ostatních snímcích
Jelikož půjde o VFR let, nepotřebujeme v podstatě žádné navigační přístroje a měli bychom se umět orientovat jen pohledem z okna. K VFR letu je potřeba dávat veliký pozor a nikdy neztratit přehled o směru a sledovat záchytné body v okolí. K tomu použijte kompas - zapamatujte si, ve kterém směru je situována dráha (260) a kterým směrem letíme. Bude to kolečko - vpravo - vpravo - vpravo. Tedy kurz +90, +90, +90. Pokud byste si přesto chtěli zkusit navigaci pomocí přístrojů, můžete si stáhnout a vytisknout letecké mapy, instrukce pro odlet i přiblížení a přistání. Hlavní záchytné body jsou: LLZ/DME OEJ 109,7, LLZ OEV 111,1, NDB majáky INN (440) a RTT (303).
Pohled z okna
Jelikož okolí Insbrucku příliš neznáme, doporučuji naladit na ADF přístroji frekvenci 440, což je radiomaják nacházející se kousek na jihovýchod od letiště. Alespoň přibližně nám pomůže určit pozici letiště. Všimněte si, že na navigačním rádiu NAV1 je laděna frekvence 111,1, což je lokátor OEV nacházející se na letišti. Kromě paprsku lokátoru nám může podávat velmi důležitou informaci o vzdálenosti od letiště. Konfigurace tohoto konkrétního stroje však vzdálenost nikde nezobrazuje - pouze přes GPS, což bychom museli naprogramovat. Letiště LOWI je mimochodem ve výšce 1900 stop - na výškoměru byste měli mít nyní tuto výšku. Pokud tomu tak není, tak máte zřejmě změněnu konfiguraci počasí a je potřeba upravit nastavení výškoměru (tlak) tak, aby ukazoval 1900 stop. Je nutno na to při přistání myslet, protože ve výšce 2000 nejste skutečně dvě tisícovky nad zemí, ale nad mořem (měří se barometrická výška). V reálu je to o 1900 stop méně, což může být smrtelně nebezpečné.
Klávesové zkratky
Před startem překontrolujte přístroje - žlutá šipka na ADF přístroji by měla ukazvat někam vpravo. Zkontrolujte také, že ukazatel směru (heading bug) je nastaven na 260. To je ta čárka na kompasu, se kterou lze pohybovat otočným knoflíkem. Pokud není nastaven na 260, nastavte ho. Během letu s ním pak už nehýbejte - pomůže vám to při přistání. Toto je směr, kterým je orientovaná dráha, což můžete využít při obratech. Než začneme se startem, projděte si klávesové zkratky. Některé operace je velmi obtížné provádět myší - trvá to dlouho a chvíli se nesoustředíte na let. V údolí mezi masivy by to mohlo být nebezpečné.
Průhledné ovládací prvky
Start je jednoduchý, vysuňte klapky (flaps) o jeden stupeň (klávesa [2]), zvyšte tah motoru na maximum (na joysticku případně klávesami [F1] a [F2] - throttle), počkejte 2 vteřiny a pusťte brzdu (klávesa [b]). Letoun se začne pomalu rozjíždět, sledujte rychloměr a také dráhu - neměli byste z ní vybočit. Pokud nemáte joystick, pak klikněte na bílý křížek uprostřed obrazovky - od této chvíle ovládáte letoun myší. Dalším klikem se zase myš "odpoutá" a můžete s ní klikat na přístroje. Pokud bude mít letoun tendenci zabočit, jemnou korekcí směrovky mu pomozte zpět do středu dráhy (joystick - otáčení, myš - pravo/vlevo). Jakmile dosáhnete 60 uzlů pomalu přitáhněte páku (ne moc - pouze 10 stupňů - což můžete zkontrolovat na přístrojích, jsou to dvě čárky) a naberte výšku 200 stop nad zemí (výška 2000), poté páku mírně povolte a ve vodorovné poloze zasuňte klapky (klávesa 1). Letoun by měl nabrat rychlost 80 uzlů, znova přitáhněte na deset stupňů a stoupejte při zachování této rychlosti.
Otočení hlavy
Jak vidíte, všude kolem jsou hory. Obrovská monstra, která vám nedovolí příliš manévrovat. Musíte dávát dobrý pozor na to, kam točit. Také sledujte rychloměr - ten je v tomto případě stěžejní. Pokud rychlost klesá, uberte na stoupání! Pokud se Cessna dostane pod 60 uzlů, máte problém. Začnete padat dolů, protože křídla nevyvinou dostatečný vztlak. Pozor naopak při klesání - častou chybou je klesat příliš rychle. Letoun získá obrovskou kinetickou energii, které se těžko zbavíte (klapkami vysunutými na maximální možnou míru). Nedovolte mu to - proto před klesáním snižujte výkon motoru a také během nákonu - klidně až na minimum (idle). Veškeré manévry pro náš let by měly probíhat mezi 80 a 110 uzly.
Obrat o 90 stupňů vpravo
Pro začátek doporučuji obrat o 90 stupňů vpravo (tedy na směr 350), žlutá rafička na ADF přístroji by se měla přesunout dopředu a po dalším obratu se bude pomalu přesouvat vlevo - to jak budete míjet maják. Kurzem 350 leťte jen asi 10 vteřin, protože nechceme skončit v horách, poté zahněte na zpětný kurz 080 znovu vpravo. Nyní letíte zpět na letiště. Klávesami [q] a [e] se můžete rozlížet, směrem dolů se podíváte klávesou [s]. Pohled "resetujete" klávesou [w]. Letiště by mělo být vpravo dole. Pokud byste chtěli schovat přístrojovou desku (docela zavazí), tak použijte klávesu [;] (středník) pro průhlednost, nebo [Shift-w] pro pohled vpřed bez přístrojů. Pohled můžete také "snižovat" klávesou [s] i když se díváte vpřed - obvykle při stoupání. Ručička ADF by se měla přesouvat, jak jsem anoncoval.
Pohled na letoun
Tahle Cessna dokáže vystoupat zhruba do 13 tisíc stop ale výšku nenabírejte více než 3000, jakmile budete míjet letiště (bude přesně vpravo od letounu), uberte a chvíli držte výšku 3000. Není to jednoduché hned ze začátku, musíte ubrat plyn na rozumnou míru tak, aby letadlo už nestoupalo. Pamatujte - čím letí letadlo rychleji, tím víc má tendenci stoupat. Náklon upravujte myší nebo joystickem, ale abyste pořád nemuseli celý let náklon upravovat, použijte trim (klávesy [ a ]). Nastavte jej tak, aby letadlo ve stejné výšce a vy mohli v podstatě pustit joystick nebo myš. Směrem 080 můžete letět maximálně 2 minuty, protože na celou operaci nemáme příliš času (omezení demo verze). Ještě než provedete obrat na "finále", musíte začít pomalu klesat. Zpomalte na 75 uzlů a vysuňte klapky o jeden stupeň, poté zpomalte na 70 uzlů, vysuňte klapky naplno (stupeň tři) a upravte trim letounu tak, abyste klesali 500 stop za minutu. Pozor, po vysunutí klapek do plna letoun hodně zpomalí - kontrolujte rychlost. Za některých situací nepřistáváme s plně vysunutími klapkami (jde to i bez klapek), ale pro začátek bych je doporučil na "trojku".
Nyní vás čeká další obrat o 90 stupňů vpravo, leťte tímto kursem stejně dlouho, jako jste letěli první zatáčku. Stále kontrolujte tři věci - rychlost klesání (stále stejná), rychlost (70) a směr. Nepřetáhněte. Než začnete zatáčet o posledních 90 stupňů, podívejte se směrem vpravo. Měli byste vidět dráhu. Zatočte ve vhodný okamžik tak, aby bylo letadlo vyrovnané s dráhou. Kurz dráhy je 260, ale můžete k ní letět trošku jiným kursem a dorovnat až před prahem (nejlépe s rezervou před ním).
Dráha v Innsbrucku je vybavena světelným systémem, který informuje pilota o správné sestupové výšce. Ideální případ je, když svítí dvě bílá a dvě červená světla. To je letoun na ideální sestupné dráze a dosedne přesně kde má. Pokud máte více červených světel, jste pod (3 nebo 4), pokud více bílých - jste nad. Co dělat když jste pod? V žádném případě nepřitahujte páku! Máme malou rychlost, to by byla katastrofa. Pokud chcete stoupat, stačí trošku přidat plyn. V zásadě stačí jen snížit rychlost klesání. Pokud jste vysoko, musíte ubrat plyn a v některém případě pomocí trimu mírně snížit náklon. Letadlo musí být zcela stabilizované a letět rovně a stejně rychle.
Přistáváme
Nyní vysvětlím, jak funguje přistání. Každé letadlo má předem danou rychlost, která je minimální (stall speed). Tato rychlost (s vysunutými klapkami) je hraniční, nikdy ji nesmíte dosáhnout jindy, než pár stop nad ranvejí. Přiblížení k ranveji se obvykle provádí o něco vyšší rychlostí (typicky násobek 1,3). U našeho stroje je tato hraniční rychlost 60 uzlů, k ranveji se tedy přiblížíme rychlostí 65-70 (podle situace a počasí - doporučuji pro začátek zvolit vyšší rychlost, obecně se s tímto letounem přistává 61-75 uzlů podle situace). Jakmile dosáhnete hranice ranveje, stáhněte otáčky motoru na minimum a přitáhněte páku řízení. Tímto nadzvednutím nosu se provede takzvaný "flare". Letoun se nakloní trošku dozadu, čímž se zpomalí na hraničních 60. Tento manévr prováďte vždy těsně nad dráhou - sledujte (dobře nastavený) výškoměr. Před dosednutím se může rozsvítit indikace STALL, což je za letu pro pilota katastrofa (začne padat), ale decimetr nad dráhou je to v pořádku. Letoun dosedne a nemá tendenci již vzlétnout. Začíná brždění a vyklizení dráhy.
Opět na ranveji
Proto dbejte na to, abyste při přistání s Cessnou měli správnou rychlost, klapky vysunuty na maximum a klesali ideálním sestupem. Klidně si vytiskněte některý z checklistů, které jsou na internetu. Pokud jste moc vysoko, můžete provést manévr rychlejšího klesání, ale automaticky naberete rychlost. Té se zbavíte vysunutím klapek o dva další stupně (tedy z 1 na 3). Klapky ale můžete vysouvat jen když neletíte příliš rychle (maximum je 110 pro první stupeň, 85 pro druhý). Pokud se budete snažit dosednout ve vyšší rychlosti, prostě se vám přistání nepovede. Kola nebudou brzdit, letoun bude "lehký", brždění v nejlepším případě dlouhé a v horším případě (vyšší rychlosti) budete se strojem doslova "bouchat o ranvej". Na konci se budete muset poroučet zpět do oblak na další "kolečko".
Pokud jste vše bezpečně ubrzdili, tak gratuluji. Právě jsme provedli velmi zjednodušený "okruh" - klasický prvek výuky pilotáže.
