Česká klávesnice
Kdo častěji píše na počítači texty v češtině (například články pro LinuxEXPRES či některý z našich dalších magazínů), může narážet na to, že klávesnice není pro psaní uspořádána zrovna optimálně. Počítačová klávesnice v zásadě odpovídá té, která se předtím mnoho desetiletí používala u psacích strojů, mechanických i elektrických (přibyly jen počítačově specifické klávesy). Ovšem už v dávné minulosti se zkoumalo, zda to nelze řešit lépe.
David Kolibáč ve své přednášce prošel „letem světem“ historií klávesnic a tím, jak se původní uspořádání snažili různí lidé vylepšovat nebo nahrazovat jiným, podle jejich názoru efektivnějším. Věnoval se také dalším ergonomickým vlastnostem (sklonu, úhlu kláves vůči jednotlivým rukám atd.) – protože klasická podoba klávesnice není v tomto ohledu zrovna vynikající.
Jednou z možností pro řešení české klávesnice „od základu“ je kombinace vhodného otevřeného hardwaru (včetně firmwaru) a optimálního rozložení kláves. Takovým hardwarem je například dělená ergonomická klávesnice ErgoDox (lze si ji koupit už hotovou nebo si ji podle dokumentace vyrobit), rozložení pak mohou být různá podle cílové skupiny uživatelů.
Dělená klávesnice ErgoDox
Jména souborů v unixu
Myslíte si, že o názvech souborů v unixových systémech (mezi něž patří i Linux) už víte vše? Opravdu? Pak tedy, pokud jste nebyli na přednášce Lukáše Bařinky osobně, pusťte si ji alespoň ze záznamu. V základu je to totiž jednoduché – jako znak v názvu souboru lze použít v podstatě cokoliv kromě nulového bajtu a lomítka. Jenže v praxi to tak jednoduché není.
Proč? Protože když vám například nějaký vtipálek vytvoří v jednom adresáři deset zdánlivě stejně nazvaných souborů, můžete mít docela problém je smazat nebo mezi nimi vybrat ten správný, se kterým chcete pracovat. Problémy přináší třeba znak „backspace“, různé varianty vizuálně identického znaku (například z ASCII a Unicode), znaky mající speciální význam pro shelly atd. Má-li se práce se soubory skriptovat, není to rozhodně triviální a leckterému administrátorovi mohou názvy souborů přinést bezesné noci.
Lukáš Bařinka vysvětluje problematiku názvů souborů
Arduino + Linux = …
Na této přednášce byla možná pro některé účastníky zajímavější spíš osoba přednášejícího než téma a obsah. Štěpán Bechyňský totiž působil mnoho let v českém Microsoftu, a proto jeho výskyt na linuxové konferenci působil trochu jako magnet. Ne, nebyla to v žádném případě přednáška o nevýhodách Linuxu – právě naopak, Linux běžící na jedné desce s mikrokontrolérem Arduino ukázala v nejlepším světle.
Tedy… téměř. V jednom okamžiku totiž prezentační distribuce Ubuntu záhadným způsobem zatuhla, a – dle vyjádření někoho z účastníků na Twitteru – Štěpána Bechyňského potrestala za jeho působení v Microsoftu. Důležité však bylo, že mohl každý vidět, jak lze krásně Arduino a linuxový počítač na jedné desce zkombinovat a jak s nimi lze nejen například měřit teplotu (a přes webové rozhraní ji zobrazovat), ale dělat i spoustu dalších zajímavých věcí.
Štěpán Bechyňský a Linux
Komunikační protokoly pro Internet of Things
Tzv. Internet věcí (Internet of Things, IoT) je čím dál častěji používaným pojmem. Mají-li spolu různé „věci“ (spotřební elektronika, domácí spotřebiče, svítidla, nositelná elektronika atd.) umět komunikovat, potřebují společný jazyk, tedy komunikační protokol. Adam Hořčica ukázal možnosti protokolů centralizovaného protokolu MQTT a peer-to-peer protokolu CoAP, dále pak i dvě řešení pro vyšší úroveň abstrakce.
MQTT není nic jiného, než lehké řešení s brokerem zpráv, implementované nad TCP/IP. Klientská zařízení posílají zprávy a ta se doručí všem ostatním zařízením, která si přihlásí odběr podle předmětu zprávy. Pro tento protokol existuje broker Mosquitto a klientské knihovny pro různé jazyky. Protokol CoAP je něco jako „HTTP nad UDP“, umožňuje přístup typu REST, podporuje automatické vyhledávání zařízení a komunikaci bez odpovědi (např. streamové vysílání).
Adam Hořčica přednáší o protokolech pro IoT (a za chvíli rozsvítí lampu ležící vlevo)
Pohybujeme-li se na vyšší vrstvě abstrakce, lze použít dvě zajímavá komunikační řešení. Jedním je Node Red (s implementací v node.js), umožňující grafické intuitivní propojování komunikujících zařízení. Grafické rozhraní má také integrační platforma openHAB, která aktuálně podporuje 75 protokolů a umožňuje tak vzájemně propojit prakticky cokoliv.
Workshopy a stánky
Souběžně s přednáškami se konala také řada workshopů. Po celé dva dny si zájemci mohli s odbornou pomocí stavět 3D tiskárnu. Byla v provozu také elektronická bastlírna pro děti – zajímavé bylo, že mezi účastníky většinou převažovaly dívky nad chlapci, což je například vzhledem ke složení studentstva na elektrotechnických školách docela překvapivé.
Stavba 3D tiskáren
V dalších workshopech bylo možné si vyzkoušet práci s programy Darktable a Inkscape, sáhnout si na souborový systém ZFS, podívat se zblízka na sociální inženýrství nebo si pohrát s rádiovými vlnami. Mírnou komplikací bylo „roztroušení“ workshopů na různá místa (byť – až na jednu výjimku – po jednom patře), takže někdy nemuselo být úplně nejlehčí hned najít tu správnou místnost.
Stánky ve vestibulu budovy FIT ČVUT byly po celou dobu ve větším či menším obležení, samozřejmě v závislosti na tom, zda se zrovna konaly nějaké přednášky a případně jaké. Každý zájemce se tak mohl zeptat, na co chtěl ohledně různých linuxových distribucí, u stánku vpsFree.cz se stát členem sdružení a „odnést“ si výkonný virtuální server, u LinuxMarketu zakoupit linuxové tričko či hrnek a u stánku HW Kitchen pořídit hardware pro linuxové bastlení.
Stánky ve vestibulu fakulty
Občerstvení, anketa a tak dále
Po oba dny konference bylo účastníkům zdarma k dispozici občerstvení zajištěné sponzory (CZ.NIC a Active 24). Obzvláště s kávou panovala velká spokojenost, i když se na ni muselo čekat nějakou chvíli ve frontě (baristé ji připravovali vždy čerstvou podle přání každého účastníka). Co se týkalo jídla, byly na výběr jen různé oplatky a sušenky, takže to bylo spíš jen „ke kávě“, než aby se toho někdo najedl. Oběd nabízeli organizátoři ve studentské menze, ten už si ale každý musel zaplatit.
O čerstvou kávu byl velký zájem
Na konci každého dne probíhalo losování výherců různých zajímavých cen. Vyhrát mohl každý, kdo vyplnil konferenční anketu. Kromě knih, triček a dalších drobností byl (hlavní) cenou také velký tučňák, který všem dělal po dva dny společnost v hlavním sále.
Hlavní organizátor Petr Hodač předává tučňáka šťastnému výherci
Zhodnocení
Konference byla zvládnuta perfektně jak po organizační stránce, tak z hlediska výběru přednášek (jejichž nabídka byla velmi široká) a jejich kvality. Jediné komplikace, které se objevily, byly občasné problémy se živým streamováním přednášek a ty byly operativně řešeny správci sítě (příčinou byla nedostatečná propustnost dat do Internetu).
Nutno přitom podotknout, že je konference koncipována jako „nízkonákladová“, s tím, že organizátoři nemají zájem dát prostor firmám pro jejich komerční prezentace výměnou za nemalé peníze do rozpočtu konference. I přes tento fakt byla ale účast na konferenci zdarma. Dík patří jak pořadatelům, tak i FIT ČVUT a všem ostatním, bez nichž by se konference jen těžko uskutečnila.
Naděje české elektroniky (v dětské bastlírně)