Linux E X P R E S

Stabilní a ta další vydání Ubuntu

Canonical vydává v současnou dobu Ubuntu dvakrát do roka. Přitom každé čtvrté vydání je tzv. LTS (Long Term Support), verze s prodlouženou dobou podpory. U tří vydání mezitím podpora prodlužovaná není. To od upgradu do značné míry odrazuje celou řadu uživatelů a vrhá na Ubuntu špatné světlo. Pokud bych si přece nasazoval operační systém do firmy, nikdy nesáhnu po jakémkoliv vydání s krátkou délkou podpory.

Přitom právě Ubuntu bylo často skloňované v souvislosti s ukončením podpory u Windows XP jako horký kandidát, jenž by mohl „konečně“ znatelně ovlivnit trh s operačními systémy. Nyní to ale vypadá, že řeší vlastní problémy, než aby zaútočilo na brzy uvolněné místo na trhu. Diskutovaný přechod na „průběžné aplikace“ by byl proto logickým řešením.

V praxi by tedy Canonical nevydával nová vydání každý duben a říjen, ale třeba jen jednou za dva roky. Každé takové vydání by bylo dlouhodobě podporováno jako LTS. Aktualizace a vydání by byly průběžné, tzv. rolling-updates. Přestalo by se rozlišovat mezi LTS a „mezivydáním“, což by mělo kladný dopad na pověst Ubuntu a jeho stabilitu obecně.

Aktualizace: Nedávno LinuxEXPRES informoval v článku Ubuntu čekají velké změny, LG odkoupila webOS, že Ubuntu 13.04 Raring Ringtail vyjde podle plánu koncem dubna. Minimálně do podzimu se proto žádná revoluce konat nebude. Na místo toho byla oznámena oficiální odnož GNOMEbuntu, která má nabízet grafické prostředí GNOME s minimem úprav oproti Unity.

Apple jako vzor

A jak to řeší Apple, jehož produkty jsou mnohými označovány za ideální spojení hardwaru a softwaru, jinými za předraženou hračku? Vydává pro své počítače pouze stabilní operační systémy, které se průběžně aktualizují. Od roku 2000 pustil do světa celkem devět verzí svého operačního systému.

Všechny verze operačního systému MAC OS X (dnes již jen OS X) jsou pojmenovány podle různých kočkovitých šelem a kritika uživatelů není tolik slyšet (tedy ne snad proto, že by se jmenovaly po kočkách). Apple totiž za menší poplatek umožňuje instalaci nové verze i na předchozí modely. Ostatně i to je jedna z věcí, která na internetu podporuje diskuze nad Windows Blue.

Dohady kolem Windows Blue

Microsoft doposud vydával nové verze Windows jen velmi zřídka. Od roku 2000 vydal gigant z Redmondu pouze čtyři operační systémy určené pro osobní počítače: Windows XP, Windows Vista, Windows 7 a Windows 8.

Podpora byla a dodnes je založená zejména na aktualizacích a servisních balíčcích. Uživatel si zakoupí buď nepřechodnou OEM verzi, nebo krabicovou přechodnou verzi. Na OEM zůstane, dokud nevymění počítač, a na něj si musí operační systém zakoupit znovu. Majitelé krabicových verzí mohou upgradovat na nové Windows za zvýhodněnou cenu, ale pořád dost vysokou oproti poplatkům za roční vydání OS X u Applu.

Výsledek? Uživatelé zůstávají velmi dlouhou dobu na původním operačním systému a nemají motivaci ani možnost povýšit na inovativnější řešení. Méně úspěšné Windows Vista navíc zapříčinily, že mnoho firemních i domácích uživatelů stále funguje s již dvanáct let starým operačním systémem Windows XP!

Microsoft chystá na tento rok pro všechny uživatele tajemný Windows Blue. Normálně bychom jej pokládali za obyčejný service pack, ale ven se dostávají informace o dalším vydání v roce 2014. To by znamenalo přechod na roční vydávání operačního systému.

Otázkou samozřejmě zůstává, v jakých intervalech chce Microsoft vydávat tyto aktualizace. A zda budou dostupné vždy pro jakési hlavní verze operačního systému (jako Windows 7, Windows 8), nebo časem přejde prostě na postupné vydávání, kde by jednotlivé verze na sebe přímo navazovaly.

Odbočka do světa mobilů

Na chvíli odbočme do světa chytrých telefonů. Majoritním operačním systémem s 3/4 podílem na trhu je Android od Googlu (viz Android slaví pět let a 75% podíl na trhu). Vydávány jsou hlavní verze, které se dále číslují podle drobnějších aktualizací a oprav.

Od roku 2009 bylo vydáno již osm hlavních verzí Androidu, z toho tři v prvním roce. Dosti specifická byla verze 3.0 Honeycomb uzpůsobená pro větší obrazovky tabletů. Takže hlavní verze – od roku 2010 včetně a s výše uvedenou výjimkou – byly čtyři: 2.3/2.4 (Gingerbread), 4.0-4.0.4 (Ice Cream Sandwich) a 4.1-4.2 (Jelly Bean).

O Androidu máme spoustu článků v rubrice Android

Zdánlivě rychlý a inovativní přístup má však v poslední době také svá negativa. Programátoři musí řešit kompatibilitu napříč verzemi a uživatelé mají na třeba dva roky starém přístroji zastaralý operační systém. Ostatní nevýhody plynou z rozdílných přístupů výrobců, ale to už je jiná kapitola.

Tím důležitým je systém vydávání, kdy existuje vždy jedna hlavní verze a ta se dále čísluje. Zmiňovat ostatní mobilní platformy je zcela zbytečné, protože iOS si žije svým vlastním životem na chytrých telefonech řady iPhone, Microsoft vydal Windows Phone docela nedávno (a hned si u Nokie udělal marketingovou ostudu s pojmenováním 7.8 a 8) a ostatní systémy jsou zatím v menšině.

Přečtěte si ovšem také Microsoft zřejmě uznal neúspěch WP 8

Ostatní linuxové distribuce

Z těch známějších a dlouhodobě existujících distribucí můžeme porovnat Debian GNU/Linux, Fedoru/RHEL a openSUSE/SLES. Linux Mint má základy v Ubuntu, takže jeho vydávání je značně ovlivněno právě touto distribucí. Prvně jmenovaná distribuce je etalonem pro pojem stabilní vydání. Komunita implementuje pouze osvědčené části a i proto má Debian skvělou pověst svou stabilitou a využívá se na pracovních stanicích a serverech.

Oproti tomu Fedora vydává novou verzi dvakrát do roka. S délkou podpory to ale vzhledem k docela rychlému uvádění nových systémů nevypadá úplně nejlépe. V současnou dobu komunita podporuje Beefy Miracle z května 2012 a samozřejmě Spherical Cow z ledna letošního roku. Vydání z listopadu 2011 už podporováno není.

Ubuntu 8.04, Peter Chovan, 2

Příbuzný a podporovatel Red Hat Enterprise Linux (RHEL), učený pro korporátní prostředí a mainframy, vychází v hlavních vydáních. Například Nahant vyšel v roce 2005, Tikanga v roce 2007 a doposud poslední Santiago v roce 2010. Mezitím je vypuštěno osm až devět větších updatů.

S Red Hatem souvisí i distribuce CentOS (Community ENTerprise Operating System), která je na výše uvedeném systému založena a je binárně kompatibilní. Vedle toho vychází jednotlivé verze v podstatě paralelně se svou předlohou.

Právě serverové linuxové distribuce jsou cestou, jak zajistit maximální stabilitu a vzbudit u svých zákazníků důvěru. Takový SUSE Linux Enterprise Server (SLES) vyšel jak nový systém v roce 2004, 2006 a poslední v roce 2009. Mezitím se objevují tzv. service packy (SP). Udržují při životě i starší systémy. Tak například SP4 pro SLES 10 byl vydán v roce 2011, kdy již byl z minulého roku dostupný SP1 pro SLES 11.

OpenSUSE určený do osobních počítačů zase vychází jednou až dvakrát za rok. V současnosti patří mezi poslední podporovanou verzi 12.1 z konce roku 2011. V rámci projektu Evergreen pak existuje podpora pro verzi 11.4 z listopadu 2011 a 11.2 z listopadu 2009.

Prostředí LXDE, openSUSE 11.4

Kde je kompromis

Rychlé vydávání nových verzí a s tím související verzování má především tři výhody (z nichž dvě platí zejména pro uživatele):

1. První je schopnost rychlého uvádění inovativních řešení, nových grafických prostředí, integrace aktuálních verzí softwaru, linuxového jádra a s tím související podpory hardwaru apod.

2. Druhou výhodou je popularizace distribuce nebo jakéhokoliv operačního systému. Ke každému novému vydání vyjde tisková zpráva, weby i magazíny otisknout novinku, redaktoři přinesou recenze a na blozích a sociálních sítích se objeví spousta příspěvků.

3. Třetí výhoda platí zejména u komunit. Častější vydávání udržuje při životě řadu procesů a dobrovolníci a přispěvatelé vidí mnohem častěji výsledky svého snažení.

Komentář šéfredaktora. Doplnil bych ještě čtvrtou výhodu, za niž považuji samotnou podporu vývoje nových technologií – např. Unity vzniklo, aby uživatelům usnadnilo ovládání (byť bylo přijato kontroverzně, což je možná důsledek rychlého uvedení – viz první výhoda). Bez motivace „přinášet uživateli nové a nové vynálezy“ by vývoj pravděpodobně nepokračoval tak dynamicky.

Na druhou stranu častější vydávání v případě operačních systémů s sebou nese i nevýhody. Méně zkušení uživatelé mohou být zmateni a myslet si, že jejich distribuce je zastaralá. Mnoho spokojených uživatelů starší distribuce vyzkouší nové vydání a zklamaně konstatuje, že to za to nestálo a musí řešit problémy, které předtím neměli. Problémy se mohou objevit taktéž při přeskočení několika verzí, kdy je nakonec lepší nainstalovat systém znovu a ne jej pouze aktualizovat. Důsledkem může být v krajním případě ztráta důvěry, menší stabilita vydání a jakási skepse.

Roční vydání mají tu nespornou výhodu, že jsou pravidelná a to „jednou za rok“ zní prostě dobře. Změny nejsou nijak velké, aby si na ně někdo nezvykl, ale zase ne tak malé, aby mohl uživatel prohlásit, že to za update nestálo. Samozřejmě pravidelné aktualizace jsou nutností, ale co je moc, to je moc. Všichni vědí, že upozornění na stažení aktualizace v pracovní den kolem druhé hodiny a následný restart není to, po čem uživatelé touží.

A jaký je váš názor na vydávání nových verzí operačního systémů?