Poznávání a začátky
Začal jsem tedy nadšeně hltat všechny články v časopisech a na Internetu, ve kterých byla o tomto pro mě novém systému zmínka. Čím víc jsem toho přečetl, tím větší byla moje touha Linux zkusit a také rostlo moje přesvědčení o tom, že je to ten nejlepší operační systém pro osobní počítač.
Většina textů o Linuxu totiž nešetřila chválou. Linux byl popisován jako velmi stabilní, rychlý a bezpečný operační systém, který se už dávno nemusí ovládat jen z příkazové řádky. Navíc v něm prý fungují i aplikace pro Windows a samozřejmě není problém ho provozovat na jednom počítači současně s Windows.
Tohle přesně potřebuji, pomyslel jsem si a plný nadšení vyrazil do prodejny odborné literatury. Na poličce s nápisem Linux leželo několik knih, ke kterým byla přiložena CD. Začal jsem tedy jednu po druhé prohlížet a vůbec mi nebylo jasné, který Linux koupit. Nakonec jsem se rozhodl pro tu, na níž byl nápis „Debian – pravý Linux“. Pod nápisem byl odrážkový seznam, ve kterém sice bylo upozornění o tom, že Debian je vhodný pro pokročilejší uživatele, ale kdo chce s Linuxem pracovat pořádně, měl by si ho zvolit. Pak následoval obvyklý výčet kladných vlastností, které už jsem dobře znal odjinud. Knížka byla sice ze všech nejdražší, ale to mi zase tolik nevadilo. Podařilo se mi totiž své nadšení pro Linux přenést i na další kamarády, takže jsem se se svým tehdejším spolubydlícím dohodl, že si Debian koupíme napůl (když je to navíc legální).
Po přečtení instalační příručky jsme se já a můj spolubydlící rozhodli Debian vyzkoušet. Oběma se nám sice podařilo systém nainstalovat, ale tím to prakticky skončilo. Grafické rozhraní nešlo spustit a když už to vypadalo nadějně, nedokázali jsme nastavit správné rozlišení a obnovovací frekvenci. Práce v textovém režimu byla také „nějaká divná“, protože nefungovala ani klávesa Delete. Zkrátka jsme oba začali narážet na problémy, o kterých jsem předtím nikde nečetl. Rozhodně jsme to ale nehodlali vzdát a několik dnů jsme se pokoušeli systém zprovoznit. Po týdnu marných pokusů nám oběma přišlo na mysl, že jsme asi jediní dva lidé, kteří mají s Linuxem problémy.
Následovala tedy další výprava do knihkupectví, odkud jsem si tentokrát odnesl „nejoblíbenější americkou linuxovou distribuci“ Red Hat. Koupil jsem ji pro jistotu už jen za své, protože spolubydlícímu začala docházet nejen trpělivost, ale i peníze. Red Hat jsem zkoušel instalovat celý den, bohužel marně. Instalační program se zasekával v různých částech instalace a význam chybových hlášek jsem nedokázal nikde najít.
Předal jsem tedy CD spolubydlícímu, který měl větší štěstí. Nejenže Linux nainstaloval, ale spustil i grafické rozhraní! Díky tomu jsme se mohli oba poprvé podívat na neuvěřitelně ošklivé fonty a vyzkoušet si práci v grafickém rozhraní KDE, které sice vypadalo moc hezky, práce v něm však byla v porovnání s Windows velmi pomalá. Navíc se nám začaly dít další neuvěřitelné věci – spuštěné aplikace často padaly a několikrát se celý systém zaseknul. Na nějaký čas jsem se s Linuxem rozloučil, nepřestával jsem ale sledovat dění okolo něj a stále jsem byl přesvědčený o tom, že jsem pouze výjimka mezi všemi ostatními spokojenými uživateli Linuxu.
Mandrake přesvědčil
Po nějaké době jsem se o Linuxu bavil se svým kamarádem Martinem, kterému jsem půjčil instalační CD Red Hatu. Druhý den mi Martin CD vrátil se slovy: „Nejde to ani nainstalovat, píše to aplikacijón error nebo tak a potom to spadne.“ Asi za týden však Martin přišel s úžasnou novinou: „Představ si, objevil jsem skvělý Linux. Všechno je v grafice, je to rychlé a snadné, dokonce mi funguje i vypalovačka! Jmenuje se Mandrake, zítra ti to přinesu vypálený.“
Mandrake byl přesně takový, jak ho Martin popisoval. Navíc jsem k němu sehnal skvěle napsanou příručku, kde byly odpovědi skoro na všechny otázky, které mě ohledně Linuxu napadaly. Jako bonus bylo v knize několik tipů pro zrychlení systému a dobré rady pro začínající i pokročilé uživatele. Mandrake se mi líbil a několik let byl na mém počítači spolu s Windows. Moc často jsem s ním ale nepracoval, protože mi Linux vlastně nepřinášel nic navíc. Občas jsem do něj nabootoval, pohrál si a zase se vrátil pracovat zpět do Windows. Také jsem potřeboval pracovat s aplikacemi, které v Linuxu nešly spustit pomocí Wine a neexistovaly k nim žádné linuxové alternativy. Linux se mi zkrátka velmi líbil, ale bylo pro mě nemožné na něj zcela přejít.
Linux ve školní praxi
Před třemi lety jsem dostal nabídku vyučovat na jedné střední škole předmět „Správa prostředků informačních technologií“. Protože jsem si obsah i formu výuky mohl zvolit podle sebe, byla to báječná příležitost k bližšímu seznámení s Linuxem. Bylo mi jasné, že když do tematického plánu zařadím výuku Linuxu, budu se ho muset nejprve naučit sám – lepší motivaci jsem si nemohl přát.
Online časopis LinuxEXPRES má velký zájem na propagování Linuxu a svobodného softwaru ve školství. Na našem webu najdete školskou sekci, pokud byste měli nápad, jak ji vylepšit, prosím kontaktujte nás. Poznámka redakce.
První rok jsem studenty seznamoval hlavně se specializovanými linuxovými distribucemi a nástroji, které jsou na Linuxu postavené. S jejich pomocí se naučili řešit spoustu problémů, na které může budoucí správce narazit (záchrana dat, odvirování Windows, klonování stanic, zrušení nebo zjištění zapomenutého hesla atd.). Navíc si mohli všechno zdarma a zcela legálně zkopírovat, což byla pro většinu z nich naprostá novinka. Na závěr školního roku jsem navíc do třídy přinesl notebook s nainstalovaným Linuxem a ukázal studentům plnohodnotné pracovní prostředí, které jsem navíc v několika sekundách dokázal úplně přeměnit.
Studentům se prezentace moc líbila a brzy se rozvinula diskuse o možnostech a výhodách využití Linuxu na pracovní stanici. Zájem studentů o Linux postupně rostl, a tak dostával v tematických plánech více prostoru. V současné době se nesoustředíme pouze na specializované nástroje, ale díky skvělému nástroji VirtualBox si mohou studenti vyzkoušet instalaci Linuxu a dále v něm pracovat. Jako vedlejší efekt se seznámí s virtualizací a naučí se ji využívat v praxi.
Největší přínos to však nejspíš přineslo mně samotnému – začal jsem Linux používat k běžné práci a dnes je to na mých počítačích primární systém. Také z pedagogického hlediska byl pro mě „linuxový experiment“ velkým přínosem, protože se mi podařilo postupným vylepšováním vypracovat dobrou metodiku výuky Linuxu – např. nyní už dobře vím, že nemá smysl Linux zbytečně vychvalovat. Studenti pak od něj očekávají téměř zázraky. V případě výskytu jakékoliv chyby jsou pak velmi kritičtí a následují reakce typu: „No jo, to je vážně děsně stabilní, když se mi to hned seklo!“
Pozitivní zkušenosti s výukou Linuxu na střední škole mě vedly k zařazení Linuxu do výuky i v dalších předmětech, které vyučuji na univerzitě. Ohlas byl snad ještě lepší a většina studentů projevila přání o hlubší poznání Linuxu a vytvoření nových předmětů, ve kterých se bude s Linuxem pracovat.
V současnosti využívám v předmětech tyto programy a linuxové distribuce:
SPŠ Hradební – Správa prostředků informačních technologií
- Knoppix
- PartedMagic
- Ubuntu
- System rescue CD
- Stresslinux
- Ophcrack Live
- Ultimate boot CD
- VirtualBox
Univerzita Hradec Králové
Úvod do hardwarové a softwarové konfigurace 1, 2
- VirtualBox
- Knoppix
- Ultimate boot CD
- PartedMagic
- Ubuntu
- Ophcrack Live
- Ghost for Linux
Technická grafika
Programy, které plánuji zařadit do výuky příští rok:
Výběr z programů, které využívám sám
- Operační systém Ubuntu
- OpenOffice.org
- Inkscape
- GIMP
- MindMeister (pro učitele skvělý nástroj)
- Firefox
- Wink
- Gthumb
- VirtualBox, který mi dovoluje mimo jiné provádět různé experimenty a navíc si pro výuku mohu předem připravit virtuální počítače podle potřeby.