Před dvěma měsíci jsem napsal článek, který se věnoval aktuální podobě GNOME 3. Platforma GNOME se v té době nacházela v turbulentní době. Ubuntu, distribuce s největší uživatelskou základnou, oznámilo, že bude používat vlastní rozhraní Unity, a GNOME Shell, který měl být novou tváří GNOME, neustále měnil podobu. Do vydání GNOME 3 zbývaly dva měsíce a nikdo pořádně nevěděl, jaká bude jeho tvář. Dva měsíce nejsou dlouhá doba, přesto se dokázal GNOME Shell ještě proměnit. GNOME 3 však není pouze o GNOME Shellu. Výrazné změny proběhly i v samotných aplikacích a v nejdůležitějších knihovnách.
GNOME Shell je svůj
Nemá cenu v tomto článku znovu podrobně popisovat, jak GNOME Shell vypadá. Pokud o něm nic nevíte, přečtěte si můj dva měsíce starý článek. V této části článku bych se chtěl věnovat tomu, jak se ještě stihl do ostrého vydání proměnit.
Od vydání mé poslední recenze GNOME Shellu se výrazně změnila práce s virtuálními plochami. Před tím měl uživatel pod tlačítkem Aktivity náhled pouze jedné plochy, té aktuální. Další plochy se přidávaly nebo ubíraly tlačítky na pravé straně obrazovky. Tato tlačítka byla odstraněna a místo nich jsou malé náhledy všech „otevřených“ ploch. Zůstal dynamický přístup. Začínáte tedy s jednou plochou a další se podle potřeby přidávají. Nyní to funguje tak, že máte k dispozici vždy jednu plochu navíc, která je prázdná. Jakmile na ni umístíte nějaké okno, vytvoří se další prázdná plocha, která je okamžitě k dispozici. Plochy jsou seřazeny pod sebou a člověk se mezi nimi může pohybovat klávesovou zkratkou [Ctrl+Alt+šipky nahoru/dolů], což je rozdíl oproti GNOME 2, kde jsou plochy standardně seřazeny vedle sebe. Uživatelé, kteří preferují plochy seřazené horizontálně nebo do matice, mají smůlu. Možnost přizpůsobení neexistuje a současný design s ní ani nepočítá.
Práce s okny a plochami
Další výraznější změnou za poslední dva měsíce je odstranění tlačítek pro maximalizaci a minimalizaci okna. Hodně lidí si nad tímto rozhodnutím poklepalo na čelo. Svatá trojice tlačítek je tu s námi od nepaměti snad na všech systémech. Nicméně určitou logiku to dává. S minimalizovanými okny se v GNOME Shell jaksi nepočítá. Primárně jsou pro přepínání mezi okny určeny Aktivity, kde jsou všechna okna k dispozici v podobě náhledů seřazených do matice a minimalizovaná okna nejsou nijak odlišena. Minimalizovat okna, abyste se dostali na plochu, taky nepotřebujete, protože GNOME Shell už neumožňuje mít na ploše ikony (ve skutečnosti je tato funkcionalita v GNOME 3 zachována, jen je ve výchozím stavu vypnuta a do budoucna se s ní nepočítá). Odstranění tlačítka pro maximalizaci zase designéři GNOME odůvodňují tím, že již existují jiné, jednodušší způsoby, jak okno maximalizovat, např. tažením okna k hornímu okraji stránky nebo poklepáním na horní lištu okna.
Další změny jsou spíše kosmetické. Byl dokončen applet pro Network Manager a všechny ikony na panelu už jsou monochromatické. Drobných změn doznal také panel. V náhledu aplikací v Aktivitách byly pro mě z neznámého důvodu zvětšeny ikony aplikací, a to takovým způsobem, že by si člověk řekl, že je GNOME Shell mířený na uživatele starší devadesáti let. Doladěno bylo také téma a sada ikon. U tématu GNOME 3 se mi nelíbí neuvěřitelné plýtvání místem, především vertikálně. Jestliže bylo GNOME 2 vyčítáno, že plýtvá místem, u GNOME 3 je to mnohem horší. Momentálně s tím ale ani nic nenaděláte, protože GNOME 3 zatím neumožňuje změnu tématu. Tato věc ještě nebyla implementována.
Ačkoliv se snaží být GNOME Shell pokrokový a maximálně intuitivní, některé věci mi v něm intuitivní nepřijdou. Například nikde nenajdete tlačítko pro vypnutí počítače, pouze pro uspání. Tlačítko pro vypnutí počítače se v nabídce objeví, až když stisknete klávesu [Alt]. Docela dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, jak otevřít více oken jedné aplikace. Bude ještě nějaký čas trvat, než se na základě odezvy od uživatelů tyto věci vychytají a doimplementuje se potřebná funkcionalita. V té ztrácí GNOME 3 na GNOME 2 nejvíce a podobá se tak vydání KDE 4.0, i když se stabilitou takové problémy nemá.
Srovnání s Unity
Unity a GNOME Shell nejsou dvě rozdílná desktopová prostředí, ale pouze dvě různá rozhraní (shelly) postavená na GNOME. Mnoho věcí mají společných, v mnoha se odlišují. Jelikož se čím dál častěji stávají předmětem srovnání, cílem této části je vypíchnout nejzásadnější rozdíly.
Různé technologie – zatímco Unity je vlastně pluginem do prověřeného kompozitního manažeru Compiz, GNOME Shell využívá Mutter, což je kombinace okenního manažeru (Metacity) a grafické knihovny (Clutter). Okenní manažer a rozhraní jsou tedy nyní sloučeny do jednoho procesu. Unity bylo původně také založeno na Mutteru, ale kvůli výkonnostním důvodům přešli vývojáři ke Compizu. Chyba asi neležela na straně Mutteru, protože GNOME Shell je na něm postaven a běhá svižně. Fundamentální rozdíl mezi GNOME Shellem a Unity je v tom, že vývojáři Unity jsou pragmatičtější. Zatímco vývojáři GNOME Shellu využívají pouze technologie z GNOME, Unity používá Compiz, který není součástí GNOME, a dokonce ve 2D verzi Qt, které patří spíše do konkurenčního tábora.
Spotřeba místa na obrazovce – jak už jsem psal, GNOME 3 dost výrazně plýtvá místem. Na velkých monitorech je to asi jedno, ale na těch malých to může být problém. Naopak vývojáři Unity jsou posedlí šetřením místa. Unity bylo původně rozhraním pro netbooky a většina prvků šetřících místem zůstala. Bohužel šetření místem v Unity je mnohdy na úkor ergonomie. Dle mého názoru je např. globální menu na velkých monitorech naprosto neergonomická věc. Paradoxní je, že pokud se vytvoří nějaké vhodné téma pro GNOME 3, bude šetřit místem více než Unity, protože na rozdíl od něj nemá po straně žádný dock.
Oznámení – designéři GNOME 3 a Unity se dost názorově rozcházejí, jak by měly vypadat oznámení systému. Zatímco designéři Unity zastávají názor, že oznámení by měla jen oznamovat a neměla by vyžadovat žádné akce uživatele, designéři GNOME mají zcela rozdílný názor a umísťují do oznámení takové věci jako možnost okamžitě reagovat na příchozí zprávu. Těžko říct, který přístup je lepší. Oba mají něco do sebe.
Oznámení v GNOME 3
Virtuální plochy – obě rozhraní se dost odchýlila od způsobu, jakým se pracuje s virtuálními plochami v GNOME 2. Zatímco GNOME Shell pod sebe dynamicky přidává plochy podle toho, jak je potřeba, Unity má statický přístup. Umožňuje mít jen a právě čtyři plochy, které jsou rozloženy do matice.
Vzhled – GNOME Shell na mě působí modernějším dojmem. Např. rohy nabídek jsou zaoblené a příjemně průhledné. Naopak Unity má víceméně jen vzhled GNOME 2, tedy žádný posun kupředu. Možná se to do budoucna změní s přechodem Ubuntu a tedy i Unity na platformu GNOME 3, což bude snad na podzim. Líbí se mi také, že applety a konfigurační dialogy prošly v GNOME 3 redesignem a mnohdy to opravdu přidalo na přehlednosti. Naopak poté, co byly z Unity odstraněny kontextové nabídky, se staly nabídky některých appletů naprosto nepřehlednými, protože vývojáři neudělali nic jiného, než že sloučili obě nabídka do sebe a např. applet Network Manageru v Unity je nepřehledný seznam textových položek.
Srovnání nabídky Network Manageru v GNOME Shellu (zde) a Unity
Srovnání nabídky Network Manageru v GNOME Shellu a Unity (zde)
Práce se soubory – toto je oblast, ve které má Unity navrch. Vývojáři GNOME Shell se bohužel k problému, jak přistupovat k souborům, ještě nedostali. Pracovat se soubory můžete pouze v Nautilu, který má v GNOME Shellu status obyčejné aplikace. Vývojáři Unity se tomuto problému věnovali více a výsledkem je Dash, který umožňuje rychle přistupovat k souborům, aniž by člověk musel spouštět správce souborů.
Změny v aplikacích
GNOME 3 však není tvořeno pouze GNOME Shellem, ale také sadou aplikací, které se taktéž dočkaly zajímavých změn.
Mnoho lidí dlouho volalo po zjednodušení rozhraní Nautilu, správce souborů v GNOME. Vznikl dokonce projekt, který si dal za úkol vytvořit jeho jednodušší rozhraní. Tyto hlasy vývojáři částečně vyslyšeli a v GNOME 3 je rozhraní Nautilu jednodušší. Zmizela např. lišta nástrojů a zjednodušený byl seznam zařízení a složek nalevo. Jestliže byl Nautilus srdcem GNOME 2 a prostředí se bez něj neobešlo, protože měl na starosti třeba ikony na ploše, GNOME 3 ho už ke svému běhu nepotřebuje.
Odlehčené rozhraní Nautilu
Výchozí prohlížeč GNOME Epiphany se také dočkal několika změn. Verze 3 přináší podporu geolokace. Zrychlena byla navigace a přepracováno bylo rozhraní stahování a stavového řádku.
Kecálek Empathy, který před několika lety nahradil v mnoha distribucích, založených na GNOME, Pidgin, se dostává do podoby zralé aplikace. I když se podle mého názoru stále nevyrovná léty prověřenému a robustnímu Pidginu, má některé funkce, které Pidgin postrádá. Při práci na nové verzi se ale vývojáři zaměřili především na funkce, ve kterých Empathy zaostává. Konečně byla přidána možnost blokovat kontakty. Zlepšeno bylo nakládání z hesly a certifikáty, což je dobrá zpráva, protože dosud Empathy oznamoval problémy s certifikáty mnohem častěji než Pidgin. Nově je také možné vyhledávat kontakty na vzdálených serverech.
Gedit, který jinak neprochází zásadními změnami, se dočkal nového rozhraní pro vyhledávání. Umí inteligentní kontrolu překlepů a pracovat s dokumenty, které obsahují neplatné znaky.
Tuning pod kapotou
Jestliže GNOME 3 přináší výraznou změnu rozhraní, pod povrchem došlo ještě k výraznějším změnám. Ostatně pročištění platformy od zastaralých knihoven bylo hlavním důvodem, proč začít pracovat na GNOME 3. V zájmu zachování zpětné kompatibility se v základních knihovnách ponechávaly zastaralé funkce a programy obsahovaly závislosti na zastaralé knihovny. Tím se celá platforma stávala těžkopádnější a méně atraktivní pro vývojáře. Základní knihovna GNOME GTK+ již není zpětně kompatibilní. Nicméně přechod by neměl být dramatický. Části, které byly z knihovny odstraněny, byly již delší dobu označeny a vývojáři měli dostatek času podle toho upravit své aplikace.
GTK+ 3 je také připraveno na moderní dotykové obrazovky. Díky Xinput2 získalo podporu pro více dotyků (tzv. multitouch) a umožňuje přidávat vstupní zařízení za běhu.
Změnil se také systém grafických témat. Nyní mají témata syntaxi CSS, která je srozumitelná mnohem většímu počtu lidí než ta původní. Bohužel ještě nebyl naprogramován nástroj, který by změny tématu v novém systému umožňoval. Jedinou možností je tak ruční editace výchozího tématu.
Změny proběhly také v systému nastavení GNOME. Předchozí systém nastavení byl zjednodušen do dvou komponent – GSettings, které tvoří API pro ukládání nebo získávání nastavení aplikací, a dconf, který slouží jako backend pro GSettings a má podobu databáze, což je rozdíl oproti původnímu gconfu, který měl podobu XML souborů. Jednou z výhod by mělo být např. rychlejší načítání nastavení při startu.
Výrazně zlepšena byla také podpora různých jazyků (jako Python, Java...) a to především díky GObject Introspection. K lepší integraci mezi aplikacemi by měla napomáhat nová třída knihovny GTK+ GtkApplication.
GNOME 3 – Ano, či ne?
Na otázku, zda přejít na třetí řadu GNOME, je docela jednoduchá odpověď: Běžným uživatelům to momentálně nedoporučuji. GNOME 3.0 sice nemá zdaleka takové problémy se stabilitou jako KDE 4.0 a už nyní se docela příjemně ovládá, ale některé věci nejsou dořešeny a stále chybí hodně funkcionality. GNOME 3 je momentálně vhodné pro tzv. early adopters, kteří mají rádi nové věci a jsou ochotni obětovat trochu stability a pohodlí. Jsem ale přesvědčen, že během následujícího půl roku budou mít vývojáři dostatek času doimplementovat chybějící věci a na základě odezvy od uživatelů doladit ty stávající, aby mohlo být GNOME 3 na podzim použitelné pro každého.
Někteří stále doufají, že Unity a GNOME Shell najdou společnou řeč a spojí se do jednoho projektu. Považuji tuto možnost za velmi nepravděpodobnou. Znamenalo by to velké kompromisy, které se v designu dělají velmi těžko, a obě strany nejeví snahu je udělat. V současnosti se mi lépe jeví GNOME Shell, s nímž se mi pracuje příjemněji, ale až budoucnost ukáže, které rozhraní získá více uživatelů.
