(Ne)nastavujeme Unity
V části, kde popisuji různé části Unity, jste si možná všimli, že nepopisuji žádné možnosti nastavení. Není to ovšem snahou něco zatajit, ale prostým faktem, že Unity nastavit prakticky nejde a ani nastavit jít nemá. Výčet možností základních nastavení v podstatě končí u vzhledu (okraje oken, ikony, barvy...) a počtu a pořadí spouštěčů v Launcheru.
Alespoň o kousek více možností pramení z faktu, že Unity je součástí Compizu. Některá nastavení tak pomůže zpřístupnit Manažer nastavení Compizu (neboli Compiz Config Settings Manager, zkráceně ccsm), který ovšem není součástí základní instalace. Manažer umožňuje nastavit některé základní klávesové zkratky nebo skrývání postranního panelu. Kromě toho je možné nastavit i vzhled Launcheru (podsvícení, animace...), velikost jeho ikon nebo průhlednost horního panelu a další. Tato nastavení mají ovšem nálepku „experimental“ a je docela dobře možné, že budou ještě zrušena.
Možnosti nastavení Unity pomocí Manažeru nastavení Compizu
Nemožnost nastavit si prostředí vadí především pokročilejším uživatelům, kteří jsou zvyklí mít pracovní prostředí plně ve svých rukou. Jejich diskuse však Mark Shuttleworth utnul následujícím prohlášením:
We are aiming for a zero-config experience. CCSM is there because we have experimental options available for testing, but we do not want any visible options at this stage. ... Some experimental settings will remain. We have already seen cases where such settings resulted in additional bugs, so we will remove experimental settings when the experiment is over and we have an answer. We will not keep code paths around just because somebody likes that option - if we did, the code would get bloated and buggy and slow.
Cílem tedy je, aby se Unity nemuselo nijak nastavovat. Některá nastavení zůstanou dostupná, ale některá jsou pouze experimentální a budou odstraněna kvůli jednoduchosti kódu. Celou diskusi naleznete v tomto bugreportu v systému Launchpad.
Špatná ergonomie na velkých displejích
Unity bylo původně navrhováno pro netbooky a jejich malé displeje, kterým bylo samozřejmě také hojně přizpůsobováno. Ačkoli při „přechodu“ na „obecně použitelné“ Unity bylo uděláno hodně změn, mnoho uživatelů má stále pocit, že netbooková historie je velkým handicapem a na větších displejích je Unity neergonomické.
Nejvíce protestů je proti Global Menu, tedy té části Unity, která je zodpovědná za přesun nabídky okna do horního panelu Unity. To je sice velmi praktické u maximalizovaných aplikací, kdy se ušetří cenné místo, ale pokud pracujete s nemaximalizovanými okny (což je u velkých displejů celkem běžné), můžete k nabídce okna urazit opravdu dlouhou cestu.
Extrémní případ – malá Kalkulačka v pravém dolním rohu
Částečné řešení představují klávesové zkratky (viz předchozí díl), ale jinak se nezdá, že by vývojáři přikládali tomuto problému velkou váhu a zatím není nijak řešen.
Jazyky psané zprava doleva
Pro nás v Česku se jedná o velmi vzdálený problém, ale v zemích, kde se mluví hebrejsky nebo arabsky, se jedná o problém velmi palčivý. Pro jazyky zapisované zprava doleva (kromě hebrejštiny a arabštiny například také farsí, urdu nebo dhivehi) je pracovní prostředí v GNOME běžně zrcadlově otočené. Ne tak ovšem Unity a vzniká tak podivná „směs“, kdy aplikace jsou otočené, ale prostředí (Launcher, nabídka...) nikoli. Na tomto problému se sice pracuje, ovšem v nadcházejícím vydání Ubuntu ještě není nijak řešen.
Unity s hebrejskou lokalizací, zdroj: Launchpad
Unity 2D
Již jedny z prvních verzí Ubuntu pro netbooky měly slabinu – kvůli různým oku lahodícím efektům pro svůj běh vyžadovaly grafickou kartu s podporou 3D akcelerace. Netbooková verze Unity s Mutterem tuto potřebu jen umocnila a nová verze Unity spolu s Compizem definitivně rozhodla.
Unity 2D – od svého 3D bratříčka k nerozeznání
Ačkoli většina moderních grafických karet již 3D akceleraci plně podporuje, majitelé některých starších nebo méně výkonných karet (paradoxně často právě u netbooků) mohou na Unity zapomenout. U aktuálně připravovaného Ubuntu 11.04 Natty Narwhal se tak u „nekompatibilních“ počítačů spustí „obyčejné“ GNOME. Do příštích verzí Ubuntu se však již nyní chystá Unity 2D funkčně a vzhledově stejné (až na různé efekty, stíny a průhlednost) s Unity. Unity 2D je napsáno s pomocí knihovny Qt a co do systémových požadavků je obecně mnohem méně náročné.
Unity mimo Ubuntu
Nepočítáme-li různé deriváty, je Unity zatím doménou pouze Ubuntu a podle aktuálních náznaků tomu také tak delší dobu zůstane. Některé pokusy o připravení instalačních balíků pro jiné distribuce se již vyskytly, ale jak uživatelé openSUSE a Fedory, kteří je pro své distribuce připravovali, nakonec (nezávisle na sobě) s touto činností přestali z důvodu nedostatku času a také špatné dokumentace a neochotného přístupu vývojářů Unity.
Pro někoho možná příjemnou zprávou je, že ani Linux Mint, který je nejspíše nejpopulárnější distribucí a je založen na Ubuntu, nezařadí Unity jako výchozí prostředí, ale bude dále nabízet klasické GNOME s GNOME Panelem.
Zajímavé, ale nezvyklé
Za necelý rok vývoje ušlo Unity opravdu dlouhou cestu a i přes mnohdy oprávněnou kritiku a různé problémy se jedná o velmi zajímavé uživatelské rozhraní. Osobně se ale domnívám, že další půlrok vývoje (a tedy odklad) by Unity rozhodně neuškodil, ale i bez něj je Unity na vysoké úrovni. Marku Shuttleworthovi a vývojářům Unity by také neuškodilo více naslouchat hlasům komunity a častěji se nechat přemluvit k různým změnám, především co se konfigurovatelnosti týče.
Každopádně ovšem mohu Unity a s ním i nadcházející Ubuntu 11.04 Natty Narwhal s čistým svědomím doporučit. Nebojte se změn, dá se na ně zvyknout a časem zjistíte, že velmi příjemně usnadňují práci s počítačem.
