Recenzi starší verze jsme vydali pod názvem Opera 9.5 - prohlížeč, který má co říct.
Instalace
Vývojáři celé léto zásobovali testery pravidelnými weekly-buildy a prvního září konečně vydali verzi finální. Opera zůstala i ve své desáté verzi velmi multiplatformní. Málokterý program se může chlubit tak dlouhým seznamem podporovaných systémů. Momentálně na něm jsou Windows, Mac OS X, Linux, FreeBSD, Solaris, QNX, OS/2, BeOS. Podpora prakticky mrtvých systémů OS/2 a BeOS je až s podivem. Ale Opera má pravděpodobně tak dobrý návrh, že je podpora různých systémů natolik jednoduchá, že se jí vyplatí i u těchto již raritních systémů. Z linuxových distribucí jsou balíčky vytvářeny pro Ubuntu, Mandriva Linux, Fedoru, SUSE, Debian, Gentoo, MEPIS, Red Hat, Mint, Skolelinux. Operu lze získat také ve formě binárky, takže je nainstalovatelná prakticky do jakékoliv distribuce. Pro Linux a FreeBSD je k dispozici i 64bitová verze.
Novou funkcí je automatická aktualizace. Jedná se o věc, která dlouhou dobu Opeře ve srovnání s konkurencí chyběla. Windows nemají žádný centralizovaný nástroj na správu software a jeho aktualizací, proto to Opera pro Windows řeší sama. Zkontroluje, zda je k dispozici nová verze a potom ji stáhne a provede aktualizaci. V Linuxu tuto funkci řeší centrálně správce software skrze repozitáře. Opera tedy udělala to, po čem volalo hodně uživatelů. Vytvořila vlastní repozitáře pro jednotlivé distribuce. Při úvodní instalaci se repozitář přidal do zdrojů softwaru a potom se prohlížeč aktualizoval již jen z repozitářů. Bohužel před vydáním finální verze byly repozitáře z neznámého důvodu odstraněny a uživatelé Linuxu tak na tom jsou podobně jako u verze minulé. Opera dokáže zjistit, jestli je k dispozici nová verze, a pokud ano, nabídne odkaz na stažení balíčku.
Srovnání aktualizace ve Windows a v Linuxu...
...linuxová nabídne pouze odkaz na balíček
Peregrine střídá Kestrela
Jednotlivé významné verze vykreslovacího jádra Opery jsou pojmenovávány po dravých ptácích. V Opeře 10 střídá Peregrine (sokol stěhovavý) Kestrela (poštolku) a na rychlosti je to znát. Presto 2.2, jak zní klasický název nového vykreslovacího jádra, je mnohem rychlejší než jeho předchůdce. A to podle tvůrců až o 40 %. Dříve byla Opera považována za nejrychlejší prohlížeč, ale poté, co vývojáři WebKitu rozjeli závody v rychlosti, jí trochu ujel vlak. Nové jádro ji zase vrací do hry, a to má ještě v záloze kompletně přepsaný interpreter JavaScriptu, který by se měl objevit v další verzi jádra a výrazně zrychlit práci s tímto jazykem.
Kromě rychlosti vývojáři také pracovali na odstranění chyb ve vykreslování a podpoře nových technologií. Byla přidána podpora webových písem jako OpenType, TrueType a SVG písem. XML je nyní zobrazováno v nastylované podobě. Byly implementovány některé prvky HTML 5, ale podpora audio nebo video tagů ne. Opera 10 také zvládá mediálně známý ACID 3 test a byla vylepšena podpora populárních služeb jako Facebook nebo Gmail.
Uživatelské rozhraní
Opeře bylo dlouhou dobu vyčítáno komplikované uživatelské rozhraní. Je pravdou, že Opera toho umí opravdu hodně a není jednoduché vytvořit přehledné rozhraní s takovým množstvím funkcí. Přesto se o to tvůrci Opery posledních několik verzí snaží a já myslím, že docela úspěšně. Rozhraní se od dob Opery 7 pročistilo a o funkcích, které nepoužíváte, ani nevíte.
V minulé verzi prošel výchozí vzhled výrazným faceliftem. Z modrého tématu se přešlo na černý. Tentokráte byl černý nádech ponechán, ale jinak byl vzhled opět výrazně přepracován. Přesně před rokem Opera oznámila, že do svých služeb vzala britského designéra Jona Hickse, který mimo jiné navrhl loga Firefoxu a Thunderbirdu. Jeho působení jde na vzhledu Opery vidět. Byli vyměněny ikony, vyladěno mnoho detailů a celkově Opera působí svěžím dojmem.
Jednou z věcí, která doznala změny, je, že načtená stránka už se nehlásí o slovo změnou barvy písma tabu a blikáním, ale modrou tečkou v rohu tabu.
Inovací, která by se mohla časem rozšířit i do ostatních prohlížečů, jsou náhledy stránek v kartách. Pokud roztáhnete lištu s oušky karet, roztáhnou se i ty a objeví se v nich náhledy stránek. Někdo to považuje za plýtvání místem, já to považuji za zajímavou funkci, která se může hodit především počítačově méně zdatným uživatelům. Např. mí rodiče stále dostatečně nepochopili koncept karet a při více otevřených stránkách se v nich začínají ztrácet, takováto vizualizace jim může pomoci. Navíc se dá celá lišta přesunout na stranu, kde u dnešních širokoúhlých monitorů nepřekáží ani při její větší šířce.
Umístění oušek karet s náhledy na levé straně
Třešničkou na dortu je nové logo Opery. To původní bylo už přece jenom nějaký ten pátek staré a začínalo působit nemoderně. Nové má nejen moderní vzhled, ale je také dostupné ve větších velikostech, což je nyní v období čím dál větších ikon nezbytné.
Nové logo Opery
Turbo
Funkce Turbo byla uvedena již před několika měsíci a i přesto, že se dostala do finální verze až nyní, našla si už celou řadu fanoušků. Já osobně ji považuji za tzv. „killer feature“ Opery 10. Pokud má nová Opera nějakou vlastnost, kvůli které stojí za to opustit svůj oblíbený prohlížeč a přejít k Opeře, je to právě Turbo.
Turbo funguje na stejném principu jako velmi úspěšná Opera Mini. Když je tato funkce povolena, data tečou přes servery Opery, kde jsou komprimována. Turbo sice nepřevádí HTML do svého speciálního jazyku, jako to dělá Opera Mini, ale komprimuje obrázky, implicitně nenačítá flashové animace a dokáže tak uspořit až 80 % dat. Pro ty, kteří jsou občas odkázáni na pomalé mobilní připojení, je to neocenitelné. Z vlastní zkušenosti vím, že to na pomalých připojeních opravdu výrazně pomáhá a lidi na tuto funkci slyší.
Turbo se zapíná v levém dolním rohu. Kromě voleb Povoleno a Zakázáno je k dispozici ještě volba Automatické, která Turbo zapne v momentě, kdy Opera rozpozná pomalé připojení.
Nastavení funkce Turbo
Speed dial alias rychlý přístup
Speed dial byl jednou z hlavních novinek verze 9.2. Od té doby byl převzat mnoha mnoha prohlížeči a stál se v oblasti prohlížečů de facto standardem. Zatímco ostatní prohlížeče přidávaly do speed dialu vlastní inovace, implementace Opery zůstávala pořád stejná, tedy velmi jednoduchá. Uživatelé postrádali především možnost jednoduše měnit počet náhledů stránek. Tuto možnost už nyní mají, navíc přibyla možnost umístit na pozadí obrázek dle vlastní libosti.
Speed dial lze konečně trochu přizpůsobit
E-mailový klient s podporou HTML
Integrovaný e-mailový klient je v Opeře už opravdu dlouho, konkrétně od verze 4, která byla uvedena v roce 2000. Vyniká především svoji rychlostí, přesto může některé uživatele odrazovat svoji jednoduchostí. Specializovaným programům se množstvím funkcí nevyrovná, což je pochopitelné, přesto některé chybějící funkce zamrzí.
Můj osobní názor je, že HTML do e-mailů nepatří, nic to ale nemění na faktu, že hodně lidí si na obrázcích a barevných pozadí potrpí. Doteď to Opera neuměla a hodně uživatelů ji to vyčítalo. Vývojáři je vyslyšeli a do nové verze přidali plnohodnotný editor HTML zpráv. Navíc umí Opera nově mazat zprávy z POP serverů po několika dnech a kontrolovat a opravovat databázi s e-maily.
Kontrola pravopisu
Další z velmi praktických novinek Opery 10 je kontrola pravopisu neboli podtrhávání slov, která byla napsána špatně. Funguje ve víceřádkových polích, v poznámkách a v editoru poštovních zpráv. Standardně je nainstalován anglický slovník, ale Opera nabídne stažení slovníku pro vámi nastavený jazyk. Pokud chcete stáhnout ještě slovník pro nějaký další jazyk, stačí v textovém poli kliknout pravým tlačítkem a vybrat Slovníky | Přidat/odstranit slovník(y). Opera využívá spell checker Hunspell, který našel své uplatnění také v OpenOffice.org nebo Firefoxu. Kontrola pravopisu funguje bez problémů, jediné, co mě mrzí, je nemožnost mít zapnuté dva slovníky naráz. V případě angličtiny a češtiny by se mi to hodilo.
Co se do nové Opery nevešlo
Před nedávnem Opera uvedla funkci Opera Unite. Jedná se de facto o webový server v prohlížeči, díky kterému lze publikovat obsah, sdílet soubory, komunikovat atd. Do určité míry mi to připomíná AllPeers (AllPeers: Smysluplné sdílení souborů), doplněk pro Firefox, který sloužil pro adresné sdílení souborů. Opera Unite má však mnohem širší záběr. Již dnes existuje plno zajímavých aplikací pro Unite. Jednou z nich je třeba Chladnička, díky které vám mohou ostatní nechávat poznámky téměř jako přilepené na ledničce. S přehrávačem Unite můžete distribuovat svoji vlastní hudbu. Pokud si necháte doma zapnutou Operu, můžete si díky tomu pustit v práci hudbu, kterou máte doma v počítači. Unite má velký potenciál, mám ale trochu obavy, že úspěch této platformy ztroskotá na malém podílu Opery. Ve většině případů se totiž jedná o sociální služby a k čemu mi je takové jednoduché sdílení obrázků, když je nemám s kým sdílet? Podobně dopadly i widgety, které považuji za dobrý nápad, ale tím, že je neimplementovaly i ostatní prohlížeče, zůstávají na okraji zájmu.
Každopádně na Unite si budeme muset počkat až do verze 10.1. Ihned po zveřejnění této funkce se objevila celá řada problémů, mimo jiné bezpečnostních, a vývojáři si uvědomili, že je to přece jenom docela velké sousto. Proto ještě před vydáním Opery 10 vznikly dvě vývojové větve – jedna bez Unite a druhá s ní. Vývoj té druhé i nadále pokračuje a měl by vyústit v Operu 10.1.
Operu používám už asi šest let a její tvůrci vždy připravili takové množství inovací, že mě ani jednou nezklamali. Počtem a charakterem novinek považuji Operu 10 za jedno z nejlepších vydání, které pamatuji. Konkurence je však ostrá a nedá se předpokládat, že by Opera začala raketovým způsobem užírat podíly ostatním prohlížečům. Malá norská firma však i po téměř patnácti letech existence dokáže držet v konkurenci takových gigantů, jako je Microsoft, Google nebo Apple. Podle StatCounter má globální podíl necelá tři procenta, v Evropě to je přes 7 % a v zemích bývalého Sovětského svazu (Rusko, Ukrajina, Bělorusko, Kazachstán) je nejpopulárnějším prohlížečem s podílem až 50 %. To rozhodně není k zahození.
Srovnání aktualizace ve Windows a v Linuxu...
