Výrobci záznamů
V povědomí lidí nemá tato skupina zrovna dobrou pověst, přesto by to bez ní většinou nešlo. Právě výrobci záznamů – označovaní také jako nahrávací společnosti – nesou na svých bedrech činnosti od tipování talentů mezi autory a výkonnými umělci, přes vlastní záznam výkonu, zpracování, rozmnožování, distribuci a propagaci, až po financování toho celého.
Někteří autoři a výkonní umělci si tyto věci řeší sami, ale většinou se neobejdou bez určitého balíku peněz do začátku; v poslední době se ovšem využívá i crowdfunding. Ve výhodě jsou také již známí a populární umělci, kteří nepotřebují významnější marketingové aktivity, aby se prosadili.
Přestože řada činností výrobců zvukových a audiovizuálních záznamů má ryze organizační, technický či obchodní charakter, nelze jim upřít ani jistou dávku tvůrčího přínosu. Proto jsou práva výrobců zařazena mezi práva související s právem autorským a právní řády všech vyspělých zemí je nějakým způsobem upravují.
Výrobcem je podle zákona ten, kdo zaznamená umělecký výkon nebo jiné zvuky, resp. pohyblivý obraz případně doplněný zvukovou složkou. Může zaznamenávat sám, nebo to pro něj může dělat někdo jiný. Tedy zvukové nebo filmové studio, které na objednávku záznam pořídí, výrobcem není.
Práva výrobců
Práva výrobců zvukových a audiovizuálních záznamů jsou obdobná jako u výkonných umělců – samozřejmě se ale týkají nahrávek, nikoli uměleckých výkonů. Výrobce nemá osobnostní práva (ani pokud je fyzickou osobou), má jen ta majetková. Má výlučné právo záznam užít nebo k tomu udělit oprávnění někomu jinému. Toto právo je převoditelné.
Užitím záznamu se rozumí rozmnožování, rozšiřování originálu nebo rozmnoženin, jejich pronájem, půjčování a vysílání nebo jiné sdělování veřejnosti. Právo trvá 50 let od pořízení záznamu; pokud je záznam v této době sdělen veřejnosti, trvá u audiovizuálních záznamů 50 let, u zvukových dokonce 70 let od sdělení veřejnosti – čili je to obdobné jako u uměleckých výkonů (viz minulý díl).
Také u volných užití je to obdobné jako u uměleckých výkonů (a tedy i jako u autorských děl) – za užití záznamu není považováno užití pro osobní potřebu, lze si pro osobní potřebu zhotovit rozmnoženinu záznamu apod.
Zvláštní povinnosti výrobců zvukových záznamů
Přestože se v drtivé většině neliší režim pro výrobce zvukových a audiovizuálních záznamů, existuje jedna významná odlišnost – týká se roční doplňkové odměny pro výkonného umělce. Pokud totiž výkonný umělec poskytne výrobci zvukového záznamu výhradní a neomezenou licenci za jednorázovou odměnu, vzniká mu nárok na roční doplňkovou odměnu a nemůže se ho vzdát.
Výrobce si musí na tyto odměny v předcházejícím roce vyčlenit 20 % příjmů (před odečtením nákladů) z rozmnožování záznamu, jeho rozšiřování a zpřístupňování veřejnosti počítačovou sítí. Takto musí činit 50 let od vydání záznamu, resp. oprávněného zpřístupnění veřejnosti. Na požádání musí danému výkonnému umělci (a také kolektivnímu správci) poskytnout veškeré informace nezbytné k zajištění plateb této odměny.
Pokud se orientujete v účetní terminologii, jistě jste zaznamenali určitý zmatek v pojmech. Na jedné straně jsou příjmy, na druhé náklady. Při výkladu zda se u účetnictví striktně držet použitých termínů nebo postupovat jinak (tedy místo příjmů použít výnosy, resp. místo nákladů výdaje) a jak správně postupovat u daňové evidence, budeme asi muset vyčkat na judikaturu.
Roční doplňková odměna se vyplácí prostřednictvím kolektivního správce (o kolektivní správě práv bude řeč později). Výrobce ji správci odvede do konce března následujícího roku.
Práva vysílatele, nakladatele a pořizovatele databáze
Příště uzavřeme oblast práv souvisejících s právem autorským. Přijde řada na tři skupiny subjektů a jim příslušejících práv.